Dominik Hašek – jednatel společnosti DM Life, s. r. o.

21.01.2015 00:22 | Eva Procházková

Narodil se v Pardubicích, a tam se prý hokeji věnuje každý kluk. Během třiceti let své profesionální kariéry se zařadil k legendám našeho hokeje. Už jako osmnáctiletý byl naším nejmladším reprezentačním brankářem. Třikrát se stal s mužstvem Pardubic mistrem republiky, několikrát zvítězil v anketě Zlatá hokejka, dvakrát byl vyhlášen sportovcem roku. V roce 1998 významným způsobem přispěl k vítězství našich hokejistů na olympijských hrách v Naganu. S týmem Detroitu dvakrát držel v rukou Stanley Cup, pohár pro vítěze NHL. Byl vyhlášen nejlepším evropským hokejistou NHL a jako první z Čechů vstoupil v listopadu 2014 do hokejové Síně slávy v Torontu. Po ukončení sportovní kariéry se rozhodl věnovat byznysu a prosadit na trhu svou značku. Cesta od nápadu k realizaci trvala déle než rok. Nealkoholický nápoj Smarty, který společnost DM Life vyvinula, je určen všem, kteří se chtějí bavit, relaxovat, a zároveň podávat dobré fyzické i psychické výkony.

Dosáhl jste mimořádných sportovních úspěchů. Myslíte, že se dá porovnat úspěch ve sportu s úspěchem v byznysu? Je to podobné?

Radost určitě přináší sport i byznys. Na hřišti jsem úspěšný byl, v byznysu jsem teprve na začátku. Možná v tom nebude tolik adrenalinu jako v hokeji, ale pro mě je to velká motivace. Vlastně bych už nemusel dělat vůbec nic, ale to by mě netěšilo. Prosadit svou značku, dostat ji na trh, to je výzva, která mě vzrušuje, která mě nutí každý den vstát a řešit problémy, které nastanou. Je pro mě důležité, že se pořád něco děje. Možná je v tom stejná soutěživost jako ve sportu.

 

Vy už jste si podnikání zkusil, ale nedařilo se. Podcenil jste tenkrát něco, vzal jste si z toho ponaučení?

Dříve jsem byl jen investorem, starali se jiní a já jsem do podnikání vlastně nepronikl. V té době byl u mě na prvním místě hokej, na byznys jsem neměl čas, nemohl jsem se mu věnovat. Teď jsem přítomen každý den, mám daleko větší přehled, osobně na vše dohlížím. Myslím, že to je nutné, pokud chce člověk něčeho dosáhnout, a to já chci.

 

Možná jste se potkal se závistí a škodolibostí, říká se, že je to taková česká „specialita“. Myslíte, že je to pravda?

Nemyslím. Jsou to prostě běžné lidské vlastnosti, se kterými je nutné počítat. Není to u nás jiné, než všude jinde ve světě. Je to spíš takové klišé, které nemá své opodstatnění. Je spousta lidí, kteří mi přejí, ale jsou jistě i tací, kteří by měli radost z mých neúspěchů. Tak to chodí…

 

Když se něco daří, cítíte stejný pocit uspokojení jako v mládí?

To je stejné. Když mám úspěch, mám radost, to je asi normální. Je pravda, že s věkem už své emoce nedávám tolik najevo. Nekřepčím, neskáču, beru vše s rezervou. Zažil jsem už velké výhry, ale i velké prohry a vím, že to k životu patří. Nedělám z toho vědu, zkušenost mě naučila, že hned zítra může být všechno úplně jinak.

 

Je nějaký důležitý poznatek, který jste si ze sportu odnesl do dalšího života?

Pro mě byl vždy tým a týmový úspěch na prvním místě, jednoznačně jsem k tomu vedl i své děti. Ale na druhou stranu člověk by se za tým nikdy neměl schovávat, měl by mít svou zodpovědnost a neměl by ji přenášet na druhé. Takhle to vidím i ve svém podnikání. Jsem šéfem týmu, cítím se být zodpovědný za lidi, kteří se mnou spolupracují, kapitánem těch, kteří se spojili pro úspěch naší značky. Bude-li se jí dařit, bude se dařit i lidem. Myslím, že jsme dobrý tým.

 

Když jste začínal se sportem, byl jste v bráně proto, že na vás nezbylo místo v útoku, jak to tak u dětí bývá?

Do brány mě to táhlo od samého začátku. Už doma, když jsme si hrávali s bratrem, on útočil pingpongovým míčkem, já hájil dveře obýváku, které představovaly branku. Když jsem dostal svou první brankářskou výzbroj, byl jsem šťastný.

 

Co bylo příčinou vašich úspěchů, jaká byla vaše nejsilnější „zbraň“?

Byla to taková souhra všech možných příznivých okolností. Talent, lidé kolem mě, rodiče, kteří mě podporovali. I to, že jsem se narodil v „hokejovém“ městě Pardubicích. Když mi bylo šestnáct, chyběl pardubickému mužstvu brankář, chytil jsem příležitost za pačesy. Měl jsem asi tu správnou brankářskou zanícenost a vše jsem vždy podřizoval úspěchu mužstva. Mou nejsilnější zbraní byl rozklek, měl jsem ho nejlepší na světě. Dá se vylepšit tréninkem, ale chce to i fyzické dispozice. Také jsem prokázal, lépe než jiní brankáři, svou předvídavost. Každému vyhovuje něco jiného, já jsem si jel vždycky po svém.

 

Za „velkou louži“ jste vyrazil v roce 1990. Překvapilo, zaskočilo vás tam něco?

V Americe mě překvapilo, jak velký důraz se klade na rodinu, je téměř posvátná. Velmi důležitá je tu i vzájemná pomoc sousedů, ale i pomoc slabším – ta se předpokládá skoro povinně. Movitější pomáhají zcela samozřejmě těm méně šťastným a vedou k tomu odmala i své děti. Jsou tu spousty dobrovolníků, kteří pomáhají všude, kde je potřeba…

 

Já jsem myslela spíš v hokeji, třeba v tréninku…

I v tom jsou rozdíly. Je tu více zápasů než v naší lize, což znamená i daleko více cestování. U nás doma se tenkrát trénovalo delší čas, ale s daleko menší intenzitou. Tam se, i díky množství zápasů, trénovalo krátce, ale velmi tvrdě. Nebyl čas se ani napít. Trenéři očekávají stoprocentní nasazení, jede se úplně naplno.

 

Je třeba, aby sportovec myslel na „zadní vrátka“, na to, co bude jednou dělat, až svou sportovní kariéru ukončí?

Asi by bylo správné říci, že je třeba na to myslet. Ale já to vidím jinak. Pokud chce sportovec dělat něco výborně, nemá myslet na nic jiného než na sport a na to, jak být nejlepší a vše ostatní řešit až potom.

 

Vy sám jste nic promyšleného neměl? Jak jste se dostal ke svému byznysu?

Když jsem definitivně skončil s hokejem, věděl jsem, že chci něco tvořit, jen jsem přesně nevěděl, co. A pak jsem dostal nabídku, abych dělal distributora nápojů pro střední a východní Evropu. Těsně před podpisem smlouvy jsem se ale rozhodl jinak. Napadlo mě, že by mě daleko více těšilo vytvořit nápoj s vlastní značkou. A takhle to celé začalo. Byznys mě vždycky zajímal. Sledoval jsem informace v novinách, časopisech, televizi. Rozhodl jsem se to zkusit.

 

Vymyslel jste pro svůj nápoj značku Smarty. Proč?

Protože Smarty je od „smart“ – chytrý, elegantní, inteligentní. Přesně jako samotný nápoj a stejně jako lišák s jiskrou v levém oku, kterého máme ve svém logu. Pracoval jsem na své značce od samého začátku, od prvního nápadu, vlastně jsme ji s grafikem „vypiplali“. Zrovna tak jako chuť nápoje či jeho složení s dalšími odborníky. Jsem majitelem i investorem. Vlastně Smarty jsem já.

 

 

Na plechovce nápoje Smarty jsem ale marně hledala vaše jméno, vaši fotografii, která by jistě byla výbornou reklamou. To je záměr?

V dobách své aktivní hokejové činnosti jsem se stal tváří několika reklam. Avšak nyní už nemám potřebu se ukazovat – výjimku bych možná udělal snad jen u charity. Popularity jsem si opravdu užil až dost, ale s hokejem už jsem skončil. Nechci propagovat své jméno, ale naši značku – nápoj Smarty s lišákem v jeho logu.

 

Čím je jedinečný, odlišný od ostatních?

Nenajdete nápoj, který by mu byl podobný. Dokáže uvolnit i koncentrovat zároveň. Člověk, který chce podat výborný výkon, nemůže být v napětí – Smarty v sobě obsahuje prvky, které navozují psychickou pohodu. A zároveň jak při sportu, tak v práci vás povzbudí k větší koncentraci a lepšímu výkonu. Je to přírodní nápoj, založený na látkách přírodního původu nebo těch, které produkuje lidské tělo. Na jeho složení jsme pracovali s jedním z našich nejlepších dietologů, doktorem Fořtem. Testovat chutě, stabilitu a mnoho dalších důležitých věcí jsme jezdili více než rok do Vídně. Až když jsme byli s chutí, barvou a vůní stoprocentně spokojeni, stejně jako s funkčností a trvanlivostí, začali jsme stáčet. Máme dvě základní varianty – lehčí Smarty White a sytější Smarty Black. Smarty uvolňuje, koncentruje, baví – to je náš slogan a je to přesně to, o čem Smarty je. Na českém trhu jsme půl roku, mám z toho radost, i když bych si přál, abychom se rozvíjeli ještě rychleji.

 

Co vás brzdí, nějaké byrokratické překážky?

To snad ani ne, ale lidé ještě naši značku neznají, jsou tedy zpočátku nedůvěřiví. To však není nic neočekávaného, považuji to za běžnou reakci na něco úplně nového. Na trhu je samozřejmě konkurence velkých, zavedených firem. Pro mě, který vlastně začínám podnikat až téměř ve svých padesáti letech, je to všechno nové, zřejmě obtížnější než pro někoho, kdo se v byznysu pohybuje od mládí. Ale o to větší je to výzva. Dnes ještě nemohu vědět, jestli se nám bude dařit. Ale mám uspokojení z toho, když to jde kupředu.

 

Takže byznys je to, čemu se teď věnujete na „plný úvazek“?

Nejvíce se samozřejmě věnuji své partnerce (smích). Ne, vážně, určitě byznysu a potom pejskovi… S partnerkou si rádi o své práci povídáme – každý o té své – ale protože máme trochu podobné pracovní problémy, ona v médiích já s marketingem své značky, dobře si i v tom rozumíme (pozn. redakce: partnerkou Dominika Haška je Libuše Šmuclerová, generální ředitelka Ringier Axel Springer CZ) Můj anglický setr je naše společná láska. Jezdíme na kole, pes běhá vedle nás. Protože je to lovecký pes, je ve výcviku, i já se začínám věnovat myslivosti. Je ještě mladý, takže místo lovu se občas věnuje chytání motýlů a já to se zbraní také ještě moc neumím, ale oba se postupně zdokonalujeme… Chodí se mnou všude, kde je to možné, jsme pořád spolu.

 

Hokeji se už tedy nevěnujete vůbec?

Nehraju ani netrénuju. Ale jsem v úzkém kontaktu s hokejem v Pardubicích – je to můj domovský klub, moje srdeční záležitost. Přestože jsme s podnikáním teprve na začátku, Smarty je jejich partnerem a trošku je podporuje, podobně jako hráčskou hokejovou asociaci. Jsem také v pravidelném kontaktu i se Svazem ledního hokeje, ale ne na profesionální úrovni. Vykonávám dobrovolnou funkci předsedy návrhové komise pro Síň slávy českého hokeje, kam navrhujeme nové členy. Doma mám několik památečných kusů své hokejové výzbroje, které bych jednou rád věnoval Síni slávy, až bude mít svou kamennou podobu. S kamarády si občas chodím zahrát jen tak pro radost a hrávám v obraně. Nedávno se jednomu z nich povedlo to, co se mi naštěstí celou mou závodní kariéru vyhýbalo – vyrazil mi pět zubů…(smích)

 

Zapojujete se i do charitativních projektů?

Charita je velmi důležité téma. Když jsem odcházel z Buffala, přál jsem si, aby tam po mně něco zůstalo. Je to můj druhý domov, vždycky se tam ke mně krásně chovali – město, klub, diváci. Založil jsem tam nadaci pro děti, které jsou ze sociálně slabších rodin a chtějí se věnovat lednímu hokeji. Mají zadarmo led, dopravu, výzbroj. V programu je zapojeno více než dvě stě dětí, funguje to výborně už čtrnáctý rok. Mám z toho velmi dobrý pocit. Charitě se chci samozřejmě věnovat více i u nás, jen co se mi začne dařit v byznysu. Během roku se zúčastňuji různých charitativních akcí a přispívám nepravidelně menšími částkami na různé projekty.

 

Myslíte někdy na to, jaké by to bylo, kdybyste zůstal natrvalo v Americe?

Na to vůbec nemyslím. Vždycky jsem stoprocentně věděl, že se chci vrátit domů, odjakživa jsem s tím počítal. Nikdy jsem se nenaučil perfektně anglicky, a i když jsem se s každým domluvil a kluky z mužstva jsem měl rád, můj domov to nikdy nebyl. Jsem Čech a ke svému původu jsem se hrdě hlásil. Vždycky jsem byl pyšný na spoustu věcí – na naše úspěchy ve sportu, naše básníky, na naši sametovou revoluci, na české pivo a hlavně na prezidenta Havla, kterého v Americe všichni obdivovali…

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Smarty DRINK: www.smartydrink.cz

FB fan stránky Smarty DRINK: https://www.facebook.com/smartydrink.cz?fref=ts

Vytvořeno ve spolupráci:

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz 

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře