Dr. Nino Altomonte - developer a majitel hotelu Le Palais

27.10.2015 07:54 | redakce

Italský podnikatel, zakladatel společnosti Torino-Praga Invest, jež získala několik prestižních ocenění BEST OF REALTY, a zároveň majitel pětihvězdičkového hotelu Le Palais. Specializuje se na rozvoj komerčních a rezidenčních nemovitostí. Svůj um a neuvěřitelný smysl pro detail a umění dokázal vložit do luxusního vinohradského hotelu, který on sám považuje za malý zámeček a oázu klidu a krásy. Le Palais se pyšní jedinečným interiérem a apartmány nemajícími v Praze obdoby. Vydejme se tedy objevovat taje a krásy hotelu, kde nám bude průvodcem samotný pan majitel.

Co člověka přiměje obohatit svůj developerský business o podnikání v hotelnictví?

Rád bych řekl, že hotel není můj klíčový byznys. V minulosti jsem sice vybudoval několik malých hotelů, čím se ale opravdu zabývám, jsou luxusní rezidenční projekty. Nechci být neskromný, ale jsem jedním z mála lidí na českém trhu, kteří rozumějí luxusním nemovitostem. A do tohoto hotelu se snažím vložit svoji zkušenost. Když jsem hotel koupil, napadlo mě přebudovat ho na prvotřídní luxusní nemovitost, na něco vskutku mimořádného. Takovýto koncept je velmi úspěšný v zahraničí. Nic podobného ale neexistuje zde v České republice. Mou vizí bylo vytvořit deset až patnáct bytů s kompletním servisem jako např. s limuzínou, čistírnou, recepcí, saunou, masážemi, lázněmi a posilovnou.

Jak na váš byznys zapůsobila ekonomická krize v roce 2008?

Ta měla dva podstatné důsledky: za prvé se rozšířila po celém světě a za druhé, konkrétně tady v Praze, způsobila pokles cen v hotelnictví díky obrovské konkurenci. Snižování cen není nic pro mě. A navíc pro Le Palais je to naprosto nevyhovující řešení.

Jaký byl tedy váš postup?

V tomto hotelu jsem uviděl veliký potenciál. Nachází se na neuvěřitelném místě. Je tichý, klidný a magický, jen pár kroků do centra, určený pro speciální klientelu. Proto jsem začal předělávat image hotelu. Začal jsem u loga a webových stránek. Logo může být pro někoho maličkost. Pro mě ale ne. Myslím, že je velmi důležité začít logem a kolem něj vybudovat svůj koncept. Také jsem představil nové webové stránky, tedy novou vizáž hotelu, již si lidé mohou spojit s luxusem. V Praze je mnoho hotelů, kde zkrátka jen přespíte. Já ale nechci, aby k nám lidé chodili jenom přespávat. Soustřeďuji se na prodej zážitků a ne na pouhé ubytovaní.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Jakým uměním jste se zde obklopil?

Nakoupil jsem nějaká umělecká díla, jak můžete vidět všude kolem (sedíme v salonku hotelu). Vlastníme 52 grafik od Le Corbusiera. Tato sbírka je největší ve střední Evropě. Lidé sem mohou přijít a obdivovat umění. Též vlastníme kompletní sbírku Miloše Reindla, žáka Emila Filly. Reindl nebyl příliš známý české veřejnosti. Byl ovšem velký umělec se značným potenciálem a já ho chci propagovat na českém trhu. Zasvětil jsem mu dvě místnosti hotelu. Najal jsem architekta a ten měl za úkol přetvořit místnosti na Reindlův ateliér.

V hotelu občas jsou občas k vidění i některá díla jiných autorů. Jaký mají význam?

Později jsme obstarali díla Jadrana Šetlíka. Umělecké sklo zde reprezentuje Bohdan Turok. Máme také hezkou sbírku fotografií od Pavla Brunclíka. Snažím se zde zakomponovat umění. Chci, aby sem lidé přicházeli a skutečně se těmto věcem obdivovali. Přál jsem si, aby se toto místo stalo oázou klidu a pohodlí. A proto jsem umělecká díla umístil do společných prostor. Předtím byl hotel navržen v britském stylu a působil poněkud tvrdým dojmem. Před dvanácti lety byl možná trh jiný. Nyní mi jde o to, aby byl hotel místem, kde mohou lidé relaxovat, dýchat a užít si atmosféru.

S jakými každodenními výzvami se potýkáte v Le Palais po jeho rekonstrukci v roce 2014?

Jedna část znamenala přebudovat značku hotelu. Druhá část zahrnuje práci s hotelovým týmem. Máme zaměstnance, kteří zde pracují deset let a dělají každý den stejné věci. Předtím tady stáli a čekali, až jim uplyne čas. Není jednoduché vysvětlit jim, že mám zcela jinou představu o jejich práci. Samozřejmě máme zde lidi, kteří jsou proti jakýmkoliv změnám například proto, že jsou ještě ze staré školy. Nicméně se to snažím měnit. Učím lidi vkládat do jejich práce vášeň a srdce. Tak, aby byla spokojenost na všech stranách. Myslím, že se mi to daří a že se ubíráme tou správnou cestou. Vyžaduje to však čas. A já věřím, že náš hotel bude velmi úspěšný. Je to skutečně jen otázka času.

Je v hotelu nějaký „klenot", na kterém si zakládáte?

Jsem pyšný na naše apartmány. Jsou nejlepší v Praze. Některé vybudoval Luděk Marold a kompletně je vymaloval. Marold býval hostem předchozího majitele.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že máte celkem dvanáct apartmánů.

Ano. Ale jen šest z nich je opravdu mimořádných.

Jsou pro vás mezinárodní hotelové řetězce konkurencí, nebo s nimi kooperujete?

Samozřejmě se snažíme spolupracovat. Ale ve skutečnosti – já jsem spíše outsider a mimo tento byznys. Zajímají mě zcela jiné záležitosti, a sice krása, koncept, jedinečnost. Nestarám se o čísla. Nicméně nechci ani prodělávat.

Sledujete nejnovější trendy v hotelnictví, nebo spíše sázíte na svou vlastní intuici?

Ano, trendy sleduji. Hodně cestuji. Navštívil jsem místa jako např. Istanbul, Moskvu nebo Frankfurt. Co mě opravdu zajímá, je kultura klienta. Byla byste velmi překvapená tím, po čem zahraniční turisté touží. Většina by si myslela, že hledají luxus. Tak to ale není. Přejí si zažít určitou atmosféru, vyžadují zdvořilé chování a milé zaměstnance. To jsou hlavní požadavky. Nestačí luxusní hotel vlastnit. Pouze příjemní zaměstnanci udělají z hotelu skvělý hotel.

Kde nacházíte své potencionální zaměstnance?

Já najímám pracovníky celý svůj život, ať už pro svoji developerskou kancelář nebo pro hotely. Snažím se pozorovat a poznávat lidi například při návštěvě restaurací nebo hotelů jako host, a to jak v Praze, tak v zahraničí. Pokud u nich objevím potenciál, mám tendenci jim důvěřovat. A oni později zjistí, že mají na víc. Příliš nevěřím životopisům. Něco postrádají. Když lidi sleduji při práci, všímám si, zdali do své práce vkládají vášeň, srdce a vůli a zdali chtějí skutečně pracovat.

Hotelnictví je nechvalně proslulé velkou fluktuací zaměstnanců. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Ano. Je velmi složité najít perfektní zaměstnance. Bohužel v České republice neexistuje v této oblasti žádná kultura. Je to patrné v restauracích a hotelích.

Můžete mě přesvědčit o tom, že hotelnictví v Česku není pozadu za západem?

Není. Možná to tak bylo v minulosti. Hodně cestuji a mohu srovnávat. A mohu potvrdit, že v České republice je plno hotelů s hezkým konceptem. Jistě chápete, že ani v zahraničí není všechno perfektní.

Jak se dá být vždy jeden krok napřed před svým klientem? Vědět dopředu, co bude klient potřebovat, aniž by to on sám tušil?

Přijde na to. Buď si rezervujete hotel na doporučení svého známého a víte, co očekávat, nebo si vyberete hotel na internetu a pročtete si reference např. na webových stránkách Tripadvisoru. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že 90 % vašich očekávání formuje vaše osobní zkušenost. Ovšem vaše očekávání jsou vždy vyšší než vaše samotná zkušenost. Jednoduše očekáváte vždy více, než kolik dostanete. A to je zkušenost většiny turistů. Jen zřídka jsou vaše očekávání nižší. Tudíž se vždy snažím hosty překvapovat a přinášet jim vždy něco navíc, něco mimořádného.

Už jste se někdy setkal s velmi obtížným klientem?

Hotelnictví je náročný obor. Vždy narazíte na obtížné hosty, kteří si stěžují. A také na tzv. „profesionální stěžovače“. My se ale snažíme a vždy pro ně děláme maximum. Náš tým jim naslouchá a snaží se řešit případné problémy. V každém případě máme velmi dobré reference.

S čím chcete, aby vaši klienti z hotelu odcházeli na konci svého pobytu?

S úsměvem. A s krásnými vzpomínkami. Ne pouze s vědomím, že navštívili Prahu. Chci, aby jim v paměti utkvěla příjemná atmosféra hotelu, Le Corbusier, milí lidé. Měli by si náš hotel pamatovat.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Setkal jste se někdy s neobvyklým požadavkem svého klienta? Zdá se, že celebrity tvoří část vaší klientely. A ta může mít někdy výjimečné požadavky.

Je potřeba se bavit o opravdových celebritách. Dost lidí skutečnými celebritami není. Mezi našimi hosty byli např. Bonnie Tyler nebo Ennio Moriconne. A tito lidé jsou překvapivě velmi obyčejní a velmi milí. Na začátku přijíždějí se seznamy svých stravovacích požadavků. Stačí ale půlhodinová diskuze s naším šéfkuchařem a ihned od svých seznamů upouštějí a nechají si od nás poradit. Někdy je lepší svěřit se kompletně do naší péče.

Le Palais je luxusní hotel. Co si pod tou nálepkou, zvláště v dnešní době, představit? Pojem luxusní se jistě posunul někam dál.

Všude kolem vidíte mnoho předmětů, jež pojem luxusní objasňují. V Praze nenajdete tolik podobných hotelů, které vám připomínají malý zámek. Vlastníme Rolls-Royce a limuzínu. Na požádání můžeme uzavřít celé poschodí pro soukromou akci. Nebo uzavřeme část restaurace a poskytneme klientovi exkluzivní oběd.

Můžete pohovořit o bezpečnosti hotelu. Téma bezpečnosti se denně objevuje ve zprávách a ovlivňuje i cestování.

Nejdříve bych rád řekl, že tato lokalita je velmi bezpečná. Nacházíme se na konci ulice a není tady příliš mnoho cest k úniku. V okolí jsou rezidence a bytové komplexy. Lidé tady zkrátka bydlí. Máme recepci a domovníka. Kamerový systém je instalován úplně všude, podzemní parkoviště a společné prostory nevyjímaje. Navíc se hned naproti nachází policejní stanice.

Italové jsou ve srovnání s Čechy národem plným vášně. Jak se vaše vášeň promítá do hotelu?

Lidé, co se mnou spolupracují, vám mohou potvrdit, že jsem posedlý detaily. Pokud nejsem s právě provedenou rekonstrukcí spokojen, jsem schopen vše rozebrat a začít od začátku. Lidé tomu často nerozumějí. Ale když se vše předělá, nakonec pochopí ten obrovský rozdíl. Před dvěma lety jsem dostal v Česku mnoho ocenění. Před několika lety jsem vyhrál s projektem Rivergate. Podívejte se např. na základ těchto stěn. (salonek hotelu) Trvalo mi dva týdny dát to dohromady. Měnil jsem architekty, protože nikdo mému konceptu nerozuměl. Dva týdny jsem vybíral správnou barvu. Měl jsem k dispozici asi sto vzorků. Přicházel jsem do hotelu ráno, v poledne a večer, abych zhodnotil finální verzi, tak jak se měnilo venkovní světlo. Nebo ta látka sloužící jako rám k obrazům. Vše je to ruční práce. Je to celé soukromá kolekce, kterou nikde jinde nenajdete. V Česku je veliký potenciál. Plno věcí se zde vyrábí ručně. Také tyto stolky jsou součástí kolekce. Toužil jsem po něčem opravdu exkluzivním.

Můžete mi popsat nějaký zajímavý kousek, kterého si můžeme všimnout jako hosté?

Například také naše recepce je velmi zajímavá. Za přepážkou je vsazen veliký kus onyxu. Trvalo nám několik měsíců, než jsme našli ten pravý. Kámen je v takové pozici, aby se na něm zobrazovala pozitivní a negativní část. Na stropě zase najdete tmavé zrcadlo pro zdvojení efektu. V malých detailech se prostě ukrývá kouzlo.

Pracujete také na několika developerských projektech. Můžete srovnat developerský byznys s hotelnictvím? Jsou si v něčem blízké?

Vybudovat hotel je trošku jiné než vybudovat rezidenční projekt. Technické záležitosti jsou ovšem stejné. Koncept je jiný. Buď chcete ubytovat sto lidí anebo rodinu. Já se specializuji na rezidenční projekty. Dokážu ale budovat i hotely.

Jak se v podnikání doplňujete s manželkou?

Obyčejně se svojí ženou nepracuji. Ona má na starosti management hotelu. A to není moje práce.

Jakou roli hraje vaše žena a jak vás ovlivňuje v pracovním životě?

Pomáhá mi, protože je jako já. Oba dva se zaměřujeme na detaily. Někdy je jediná, kdo dokáže odhalit případné chyby, právě proto, že přichází zvenčí a přímo se na projektu nepodílí.

Jak trávíte svůj volný čas?

Své volno trávím většinou se svými dětmi. Bohužel v Praze se nedá dělat příliš mnoho věcí. Snažím se jezdit hodně do zahraničí. V Praze nemůžete jít k moři, české hory jsou přelidněné a navíc, já upřednostňuji jiný typ hor. Někdy jezdíme do přírody, obdivujeme krajinu a navštěvujeme hrady. Kromě toho svoji práci prostě miluji. Moje práce je můj koníček. Rád si zajezdím v autě nebo plachtím. Ale pokud jsem mimo kancelář více dnů, začínám být nervózní.

Pokládáte se za workoholika?

Znám lidi workoholiky. Jejich motorem jsou peníze. Já jsem motivován vytvářením věcí a ne vyděláváním peněz. Toužím za sebou něco zanechat. Samozřejmě cílem je neprodělávat. Jinak bych nemohl dělat to, co dělám.

foto: archiv Le Palais Art Hotel Prague

Čím je vám blízká česká kultura?

V podnikání se setkávám se seriózními lidmi. Ne vždy tomu tak je jinde ve světě. Serióznost lidí mi tady umožňuje řídit mé projekty bez problémů. Ovšem co mi vadí, je sklon Čechů k negativismu. Češi se málo snaží, aby vytvořili něco lepšího. Ale lidé postupně začínají svůj přístup měnit. Moji kolegové vidí výsledky a uvědomují si, že k vytvoření něčeho odlišného je potřeba vložit do projektu více energie, vášně a srdce. Češi rovněž milují kulturu, obzvláště ti starší. Je to možná dáno starou školou. Takový zájem o kulturu jinde moc nevidím.

Po čem italském se vám stýská?

Chybí mi optimismus a úsměvy. Česká mentalita je trošku negativistická. V Itálii jdete ráno na šálek kávy, popovídáte si s usměvavým barmanem a vy tak můžete začít příjemný den. Tyto „všednosti“ nikoho nic nestojí. Bohužel podobný postoj v Česku neregistruji. Snažím se své zaměstnance naučit, aby si do práce nosili slunce v kapse. Je to velmi důležité. Často narážím na lidi, kteří tvrdí, že to není možné. Od svých architektů věčně poslouchám, že něco není možné. Asi kvůli penězům nebo stavebnímu povolení. A já se vždycky dotazuji, proč něco není možné? Chci, aby za mnou lidé přicházeli s řešením a ne s problémy. Očekávám řešení. Zpočátku to bylo náročné. Nyní musejí moji zaměstnanci přicházet s řešením. Naštěstí se to zlepšuje.

Zdáte se být všestranným typem člověka. Můžete poodhalit vaši budoucnost?

Momentálně pracuji na velmi krásném projektu ve Spálené ulici v Praze 1. Také mám naplánováno několik mimořádných luxusních projektů, které tady v Praze nemají obdoby. O nich zatím nebudu hovořit.

Náš rozhovor zakončíme tématem hotelu. Jak často do něj chodíte?

Hodně cestuji, ale když jsem v Praze, snažím se sem zajít každý den. Buď na oběd nebo večeři či na obchodní schůzku anebo si najdu výmluvu, abych sem musel zajít. Jedině tak mohu posoudit, jak to tady celé funguje.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Radana Kořínková

Foto: Jadran Šetlík a archiv hotelu Le Palais

Anglický překlad

Vytvořeno ve spolupráci:

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková a Henry Van De Venter

Publisher: Profesní Magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře