Libor Kašparovský – ředitel České inovace, o.p.s.

Česká inovace je obecně prospěšná společnost založená v roce 2011 skupinou manažerů, kteří se rozhodli po krizi a „blbé náladě“ aktivně přispět ke zvyšování konkurenceschopnosti českých podniků. Libor Kašparovský byl jejím ředitelem jmenován v roce 2015. Úkolem České inovace je vyhledávat nadějné projekty a lidi-inovátory, propojovat je s investory a pomáhat jim v cestě k realizaci jejich nápadů. Úkolem Libora Kašparovského je racionálně řídit Českou inovaci, oslovovat a získávat partnery, zvyšovat inovační gramotnost a bourat bariéry, které před inovátory stojí. Bývalý korporátní manažer přináší společnosti nový přístup, novou energii, nové metody.

Foto: Česká inovace

Pane řediteli, sluší se pogratulovat k vašemu jmenování. A hned první otázka: Jak dlouho dopředu jste o svém jmenování věděl a jak jste se připravoval?

Děkuji za gratulaci. Jsou situace, na které se nemůžete připravit dostatečně. Jsme malá organizace, hodně mladá, a já bych měl výrazně přispět k jejímu rozvoji. Mým příchodem získává společnost manažerské vedení, chci se pokusit o její racionalizaci, chci inovovat Českou inovaci. Doporučil mě můj předchůdce, měl jsem určitou „zkušební dobu“, abych se rozhlédl, pak jsem byl do funkce jmenován správní radou.

Rozmýšlel jste se, nebo jste věděl hned, že tahle práce bude pro vás to pravé?

Ano, důkladně jsem všechna pro a proti zvažoval. Přišel jsem z vysoké manažerské pozice, pracoval jsem jako poradce generálního ředitele Allianz pojišťovny. Kývl jsem na nižší finanční ohodnocení, šel jsem do rizika, z „teplého“ místa do nejistého. Proč? Z přesvědčení. Je to o hodnotách, které vyznávám, o energii, kterou mi tato práce dává, o lidech, s nimiž se tu mohu potkávat. Jsem přesvědčen o smyslu a důležitosti mé práce.

Jakou představu o své profesní cestě jste měl jako student?

Jsem humanitně vzdělaný středoškolský kantor, vystudoval jsem český jazyk a společenské vědy. Učil jsem tři roky na střední škole, poté jsem na několik let odešel na zkušenou do USA. Původně jsem učit chtěl, ale mé představy a realita se hodně lišily. Kdyby měla práce učitele společenský kredit a byla přiměřeně zaplacená, učil bych nejspíš dodnes. Na druhou stranu mnozí učitelé se v pohodě uplatňují i v manažerských funkcích, jsou totiž zvyklí vzdělávat se, umějí vést a řídit.

Vraťme se k vaší současné práci – proč je vlastně inovace tak důležitá?

Inovovat se musí, je třeba vědět, co se bude vyrábět za rok, za dva, je třeba se připravit na budoucnost. Pokud na ni firma nemyslí, sama se odsuzuje k neúspěchu. My české firmy upozorňujeme na to, že se blíží 4. průmyslová revoluce, digitalizace a robotizace veškeré výroby, a ČR jako proexportní stát musí být připravena, musíme minimálně držet krok. Vyspělé ekonomiky se adaptují už dnes, nesmíme zaspat. A samotný termín „inovace“? Je takovým zaklínadlem dneška a je poměrně těžké ho přesně vymezit. Spolu s partnery České inovace aktuálně vytvořím inovační slovník, který nové termíny vyjasní.

Vy spolupracujete jak s jednotlivými firmami, tak s inovátory…

Ano, náš záběr je velmi široký. Spolupracujeme s malými, středními podniky i s korporacemi, s vědou a výzkumem, s akademickou sférou, veřejnou správou, s partnery, kteří se stávají našimi donátory. No a samozřejmě i s jednotlivými inovátory, které se snažíme propojovat s praxí, pomáháme jim nastartovat jejich jednotlivé projekty.

Jakým způsobem?

Především prostřednictvím soutěže „Česká inovace roku“ – letos proběhl už čtvrtý ročník této soutěže. Jejím cílem je vyhledávat a podporovat inovátory, pomáhat jim orientovat se a pohybovat se v prostředí byznysu, zprostředkovat jim důležité kontakty. Na soutěž navazuje každoročně festival „Česká inovace“. To je svátek inovátorů, na kterém se sejde kolem pěti set lidí, kde se soutěž vyhodnocuje, vyhlašuje se z šesti soutěžních kategorií absolutní vítěz. Probíhají tam různé formy setkávání, workshopy, diskuse, vyměňují se zkušenosti. Vynikající atmosféra!

Kolik lidí tvoří firmu Česká inovace, kolik máte spolupracovníků?

Jsme neziskovka, jedinými placenými zaměstnanci jsem já a moje asistentka, všichni ostatní, je jich kolem dvaceti, pracují zcela zdarma, dobrovolně, s nadšením, z hlubokého zájmu o věc. To, že s nimi mohu spolupracovat, mě velmi obohacuje. Naším cílem je popohnat Česko v inovacích do „první ligy“. Baví nás to, věříme, že naše práce má smysl. Jsme v roli sloužících, pomáhajících – je to rozměr, který přesahuje hranice firmy. Pro mnohé lidi, orientované na výkon, to zní skoro podezřele, hledají a nenacházejí v tom „byznys model“.

Jak s takovými podnikateli jednáte?

Přicházím jim nabídnout pomoc. Bývají překvapení, nejsou zvyklí dostávat, spíš se obávají, jaké zdroje budou muset uvolnit. Samozřejmě pokud chce firma inovovat – a my se jim snažíme vysvětlit, že je to nezbytné pro každého, kdo chce uspět – musí na to mít připravenou vizi, strukturu, rozpočet a hlavně vůli. Když mají zájem a nevědí, jak začít, můžeme jim zprostředkovat různá setkání, kde se o tom mohou pobavit, doporučíme jim experta, který jednoduchou metodou stanoví inovační potenciál firmy a jejímu řízení doporučí patřičné kroky. Je už pak jen na nich, zda se jimi budou řídit a začnou inovace řešit.

Co bylo vaším prvním počinem na ředitelském postu?

Nejsem typem revolučního ředitele, který přijde a všechno změní. Myslím, že to, co dobře funguje, by mělo fungovat dál a změny k lepšímu přicházet postupně. Mým prvním počinem bylo zvolení nové správní rady, abych měl zázemí pro svou činnost, noví lidé přicházejí s novými kontakty, novými myšlenkami, novým pohledem. Pak jsem se hodně zaměřil na partnery – ti nám dávají „benzín do motoru“. Začal jsem iniciovat miniprojekty, na nichž si partneři budou vytvářet své promo, realizovat své obchodní cíle a zároveň jsou důležité i pro inovační komunitu.

Jak je přesvědčujete, aby „benzínu do motoru“ bylo dost?

My fungujeme opravdu jen díky penězům našich partnerů – sponzorů, donátorů. A mým úkolem je dávat jim za jejich peníze jasnou hodnotu. Zveme firmy na „inovační hřiště“, kde je zviditelňujeme, zvyšujeme inovační gramotnost a bouráme inovační bariéry. Zatím posledním velkým partnerem, kterého se mi podařilo získat, je Česká spořitelna. Partnerství uzavíráme obvykle na rok, je to kvůli určité dynamice, chceme, aby to partnerům stále dávalo smysl. Za dobu působení České inovace jsme měli přes šedesát partnerů. Někteří s námi jdou od začátku (např. konzultační firma PwC, nebo firma 3M), jiní třeba změní své priority sponzoringu a podporují jiné aktivity.

Takže se může stát, že kvůli nedostatku peněz skončíte?

Stát by se to mohlo, ale je úkolem ředitele, aby se to nestalo, aby se nám případná kritická období podařilo přestát. Neustále s firmami jednám, snažím se šířit naši myšlenku, že jde o vztah a práci, což je výhodné pro všechny zúčastněné.

Překvapilo vás něco ve vaší práci, je něco obtížnější, než jste čekal?

Očekával jsem, že právě získávání dlouhodobějších partnerů bude jednodušší. Já sám bych na podobnou nabídku reagoval okamžitě, oni jsou ostražití. Překvapilo mě, že mnoho lidí nemá zkušenost s neziskovkami, neznají neziskové projekty. Přitom v nich pracují lidé s nádhernými lidskými vlastnostmi a já jsem velmi rád, že mi tento rozměr vstoupil do života. Snažím se jim říci, že jsou i jiné hodnoty než práce přes čas a na plný plyn, že je i zdraví, rodina, přátelé – mluvím s nimi o psychohygieně života, o etice podnikání – jsou to velká témata.

Jak se o vás inovátoři dozvídají?

Při každoročním vyhlašování soutěže probíhají klasické marketingové kampaně, soutěž pomáhají popularizovat i naši partneři. Oslovujeme i účastníky různých regionálních soutěží podobného charakteru, možností je mnoho. Ročně míváme v soutěži více než 120 projektů.

Dostává od vás každý z účastníků soutěže zpětnou vazbu?

Ano, myslím, že je to pro každého velmi důležité, a navíc tito lidé nemají problém ani sdílet své neúspěchy, a to je zase velmi poučné pro další inovátory. Při tomto množství je to pro nás ale obtížné. Inovace jsou z mnoha oborů, v různé fázi (idea, prototyp, produkt), u mnohých musíme dohledávat jejich unikátnost, ochranu duševního vlastnictví, registraci průmyslového vzoru. Máme téměř sto externích porotců, kteří s námi spolupracují jednou v roce a věnují se vyhodnocování jednotlivých projektů, hlavní porota je tvořena „kapitány českého průmyslu“. Do budoucna přemýšlíme o tom, že práce projdou určitou preselekcí, abychom všechno zvládli.

Češi jsou známi svým kutilstvím, „všeumělstvím“, projevuje se to i ve vaší soutěži?

Některé příběhy našich inovátorů jsou velmi půvabné, např. jednoho z nich vykázala manželka s pokusy do sklepa, a když pak za ním přijela delegace inženýrů z Německa, museli do sklepa jednotlivě po žebříku dolů… Tito lidé bývají i velmi skromní, často neumějí vystupovat před větším publikem – těm nabízíme pomoc s prezentacemi, pořádáme různá školení, učíme je vystupovat před kamerou. Naším cílem je být jim určitou oporou, když narážejí na nepochopení, podporovat je, přesvědčovat jejich okolí o správnosti změn, o které se pokoušejí. Pro vítěze kategorií natáčíme zdarma video-medailonky, jimiž se dále prezentují.

Která práce inovátorů vás hodně zaujala?

Velmi smysluplný byl projekt letošního vítěze – plnohodnotná pitná voda vyfiltrovaná z prasečí kejdy. Myslím, že celosvětový nedostatek pitné vody předurčoval tento nápad k jasnému prvenství v soutěži. Autoři vytvořili kaskádový mechanický filtr, který na jedné straně zajistil nezávadnou pitnou vodu, ze zbylé sušiny pak vznikly peletky na topení, což je podle mě geniální. A nebojte, ta voda byla velmi chutná, všichni na festivalu ji ochutnali. Ale všechny letošní vítězné práce byly velmi zajímavé. Je sympatické, že někteří inovátoři se objevují opakovaně – např. firma, která vymyslela motorizované kolečko (tzv. Motúčko) na převážení těžších nákladů. Každý rok přihlašuje jeho novou generaci. Těšíme se, s čím přijde příští rok.

Foto: Česká inovace

Prosadila se už některá z inovací, které prošly vaší soutěží, v zahraničí?

Vítězové loňského ročníku, firma Gravelli, vymyslela pro výrobu interiérových prvků průhledný beton. Naše partnerská firma 3M jim zařídila výjezd do USA, kde se potkali se zahraničními investory a navázali tam obchodní kontakty. Dovést soutěžní práci do takového stadia je velkým úspěchem i pro naši neziskovku, důkazem, že naše práce má smysl. Snažíme se, aby i letošní vítězové se svými filtry na pitnou vodu měli podobný úspěch, už jednají o pilotním provozu, propojujeme je s odborníky, kteří jim mohou pomoci.

Je na vás, jako nového manažera firmy, dozorčí rada přísná, nebo jste ještě „hájený“?

Tohle diplomaticky: Jsou na mě spravedlivě přísní, žádné hájení nebylo, ale já s tím nemám problém. Byl jsem vhozen do vody a plavu, jak nejlépe dovedu. Myslím, že to o člověku hodně prozradí, ukáže, kolik vydrží a jak si umí poradit.

Kolik hodin denně se věnujete své práci? Máte čas na koníčky?

Inovace mě provázejí i mimo pracovní dobu, je to taková moje „pozitivní deviace“. Kudy chodím, tudy mě napadá, co by se dalo v tom či onom vylepšit. Nejsme FIRMA, nedostávám úkoly, z nichž bych byl extrémně vystresovaný, přesto je má práce hodně časově náročná. Ale na relaxaci si čas najdu – jako bývalý češtinář se věnuji literatuře, začal jsem malovat, rád cestuji.

Co vás na vaší práci nejvíc baví, co vám dělá největší radost?

Na to se mě zeptejte tak za dva roky… Zatím jsem hlavně rád, že mohu dělat dobrou věc s dobrými lidmi, že se Česká inovace nezpronevěřuje svým základním cílům, s nimiž byla vytvořena, tedy inspirovat, propojovat, rozpohybovávat českou inovační scénu – to je absolutní základ naší snahy. Každá činnost, jejímž cílem je dostat Česko na vyšší úroveň a udělat z něj ještě lepší místo k životu, stojí za to.

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Foto: Česká inovace

Oficiální stránky České inovace www.ceskainovace.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře