Lumír Mati – jednatel a majitel agentury SLAVICA

30.05.2012 09:09 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Musíme vědět, jak umělec myslí, co si přeje, jaké má plány a to už je samozřejmě samo o sobě hodně osobní." Lumír Mati

 

 

 

 

Úspěšné vedení umělecké a produkční agentury jde ruku v ruce nejen s perfektně fungujícím lidským faktorem, ale také s obchodním čichem a uměním odhadnout a proměnit přicházející příležitosti. Do zákulisí agentury nás pozval Lumír Mati, jehož agentura SLAVICA má bohatou historii a zkušenosti nejen na našem trhu.

 

Jakou historii má hudebně produkční agentura SLAVICA?

Vznik společnosti se datuje do roku 2003, ale aktivitám v oblasti hudební produkce jsem se začal věnovat už na Slovensku pod jinou hlavičkou. Začal jsem podnikat v podstatě už na vysoké škole.

 

Kolik lidí v agentuře pracuje a jaké jsou vaše požadavky na ně? Jakého ražení jsou vaši zaměstnanci?

K základnímu týmu agentury patřím já jako člověk zodpovědný za celkovou strategii a rozvoj společnosti, kolegyně, která má v kompetenci booking umělců, dále kolegové z marketingu a produkce, grafik, webmaster, účetní a kolegyně, která koordinuje PR komunikaci našich klientů a námi zastupovaných projektů.

 

Ačkoliv se této práci věnujete již dlouho, je něco, čím vás tato profese zaskočila?

Úplně na začátku značným rozsahem narušení soukromí ze strany médií a velmi malým prostorem pro uvedení věcí na pravou míru – a to vše jen z důvodu vyššího prodeje za každou cenu – i za cenu smyšlenky, nebo dokonce záměrné lži. Dodnes se musím smát nad titulky a články, které například popisovaly krach a konec kariéry umělce, protože prý se zadlužil kvůli stavbě svého domu. Článek byl dokonce opatřen fotkou inkriminované budovy. Samozřejmě že celý článek byl naprostou fikcí a žádný dům v skutečnosti neexistoval. Takových příkladů je bohužel řada.

 

Kvůli tomu je asi nutné preventivně pracovat s lidmi, které zastupujete. Jsou nějaká pravidla, která by měli dodržovat?

Samozřejmě existují doporučení, či pravidla, která pomáhají eliminovat negativní vlivy ze strany bulváru. Za nejdůležitější ale považuji samotné vědomí reality, že cokoliv může být důvodem k tomu, aby o veřejně známé osobě bulvár napsal vlastní interpretaci viděného, nebo slyšeného a že proto je nutné se podle toho ve veřejném a soukromém prostoru chovat. Pokud přece jen nastane situace, kdy hrozí negativní medializace, tak by měl agent zastupující umělce být o tomto předpokladu informován ze strany klienta dřív, než se jakákoliv informace objeví v médiích.

 

Lze považovat umělce, které zastupujete, za přátele, nebo si spíše udržujete odstup?

Už proto, že prodáváme jejich osobnost, si držet odstup nelze. Naše vztahy jsou o důvěře, o tom, že se známe a víme, co od sebe můžeme očekávat. Musíme vědět, jak umělec myslí, co si přeje, jaké má plány a to už je samozřejmě samo o sobě hodně osobní.

 

Jakým způsobem a jak dlouho dopředu připravujete například křest nového alba?

Křtu jako takovému předchází několikatýdenní mediální kampaň upozorňující na nově vycházející album. Křest přichází poté, co album vyjde a na jeho uvedení na trh zveme všechny partnery, kteří budou tento produkt medializovat, nebo s ním jakkoliv pracovat dál. Podle toho, jaký charakter bude křest mít, se organizuje technické zázemí a koncipuje atmosféra večera, tak aby cílová skupina vnímala produkt v konkrétním příznivém kontextu. Po křtu se akce vyhodnocuje, zajišťují se mediální výstupy, realizuje se rádio tour, návštěvy v televizi atd.

 

 Už se vám stalo, že se album nestihlo do křtu vyrobit?

I to se může stát, stalo se to jiným, ne nám, ale faktem je, že se to stát může. Křest se kvůli tomu ale rušit nemusí. Je to pak sice trochu sázka do loterie, ale na druhou stranu pod tlakem okolností může kreativita a improvizace zainteresovaných dodat celé záležitosti nový rozměr a v případě originálního a úspěšného provedení i s tím spojenou pozitivní publicitu.

 

Vnímáte, že naše společnost některé typy společenských akcí přijímá hůře a jiné lépe?

Pořád se vyvíjí názor na to, co je aktuálně IN a pak jsou lidé, kteří jsou zvyklí na určitý charakter akcí. U mladých lidí se to výrazně mění. Když vezmu například koncerty, tak musíme zvažovat, že lidé v současné době nemají dostatek prostředků na to, aby mohli jít na každý koncert, na který by jít chtěli.

 

Které umělce jste historicky zastupoval?

Daru Rolins, Dana Bártu, Ilonu Csákovou, Ivu Frühlingovou, Báru Nesvadbovou, Terezu Černochovou, na Slovensku Helenu Vondráčkovou, aktuálně například Mishu, Moniku Bagárovou, Celeste Buckingham, projekt G-Point Hunters Romana Holého a Matěje Rupperta, slovenské Funkiez atd. Protože nejsme jen umělecká agentura, jsme schopni produkčně zajistit pro umělce širokou škálu služeb. Některé zastupujeme exklusivně, jiné zastupujeme dle dohody třeba jen na konkrétní projekt.

 

Co patří do standardní smlouvy agentury s umělcem?

Smlouva s každým umělcem je individuální záležitostí a týká se zejména konkrétních závazků, vytýčení krátkodobých a dlouhodobých cílů, systému odměňování a vzájemného rozdělení kompetencí.

 

 Cílem vaší práce s umělci je jistě dosáhnout toho, aby o ně byl velký zájem. S jakým typem umělců bývá dosažení tohoto cíle obtížné?

Obecně s těmi, kteří otevřeně, nebo skrytě touží po komerčním úspěchu, ale odmítají akceptovat standardy a postupy, které k takovému úspěchu vedou. Také s těmi, kteří odmítají na sobě neustále pracovat, kteří se soustřeďují na úspěchy jiných místo práce na úspěchu vlastním, s těmi, kteří hledají příčiny neúspěchu vždy mimo svou osobu a úspěch naopak vždy bezvýhradně připisují sobě a postupně tak ztrácejí sebereflexi a spojení s realitou.

 

Nejviditelnější aktivitou vaší agentury je zastupování umělců. Působíte také v jiných, méně viditelných oblastech?

Naše společnost působí poměrně výrazně také v oblasti event marketingu – jako příklady mediálně exponovaných projektů mohu zmínit koncerty a autogramiády finalistů SuperStar, nebo aktuálně finalistů Hlasu ČeskoSlovenska, kterých je naše agentura producentem, dále kompletní produkce otevření nového nákupního centra FORUM Nová Karolina v Ostravě, právě realizované módní show v Brně a Praze atd.

 

Rozšířil jste své aktivity také do zahraničí?

Kromě České republiky působíme také na Slovensku a ve fázi přípravy je i vstup na další trhy. Se zahraničím máme kontakt zejména díky realizacím pro zahraniční klienty působící na českém trhu.

 

Setkáváte se v rámci realizací pro zahraniční klienty s obtížemi, případně porovnáváte přístup klienta?

Pokud někdo zakázku zprostředkovává, bývají obtížná jednání ohledně podrobnějších informací. Pokud jednáme s někým přímo, troufám si říct, že práce je snadnější a efektivnější. V rámci profesionálního přístupu jen těžko porovnávám, protože zahraniční projekty mívají větší rozsah a tím pádem je na ně větší rozpočet. U nás můžeme dělat i akce menší, rozpočet bývá často velmi malý a často může mít dopad na úroveň akce.

 

Jaký máte názor na oblečení hostů zúčastňující se různých akcí? Máte pocit, že povědomí je dostatečné?

V průběhu let pozoruji neustále se zlepšující trend týkající se vkusu a výběru vhodného oblečení. Ovšem je před námi ještě velký kus cesty.

 

Jaký je váš názor na nevhodně oblečené fotografy na akcích?

Nepochybně by bylo vhodné, kdyby respektovali to, na jaký druh akce jdou. Ale zase musíme brát ohled na to, že stejně jako přišli nafotit řekněme prestižnější akci, tak během dne zvládli nafotit i několik dalších charakterově a stylově odlišných akcí a po naší akci půjdou třeba ještě do rockového klubu. Proto je pro ně velmi složité, být na každou akci vhodně oblečený. Oblečení technického personálu zajišťujícího jednotlivé akce představovalo kdysi také problém, ale vše se už vyřešilo standardizovaným černým oblečením.

 

Jaký typ akcí je dle vás aktuálně nejžádanější a nejvyhledávanější, zaměříme-li se na lidi ve věku například Moniky Bagárové, kterou zastupujete?

Určitě se značné oblibě těší letní hudební festivaly, dále adrenalinové akce – v létě například soutěže v akrobatických skocích do vody, v zimě snowboardové závody, velké taneční parties, koncerty zahraničních hvězd, atd.

 

Byl jste překvapený, že Monika Bagárová v anketě Český slavík Mattoni 2011 zvítězila v kategorii „Skokan roku“, nebo se to dalo předpokládat? Jaké jste měl pocity, když cenu přebírala?

Úplně překvapený jsem nebyl, určitě však potěšený a cítil jsem také velkou satisfakci. Pro Moniku jsme zisk ocenění „Skokan roku“ v Českém slavíku stanovili jako reálně dosažitelný – i když určitě ne lehce dosažitelný – cíl a ten se nám společně s Monikou nakonec podařilo úspěšně realizovat. Za to patří velký dík Monice, všem v realizačním týmu a hlavně fanouškům, kteří Moniku podpořili svým hlasem.

 

Jaké dlouhodobé cíle si podle vás může například umělec, jakým je Monika Bagárová, reálně vytyčit? Jak se vlastně stanovují cíle u takto mladých umělců?

Svět je pro nás tak velký, k jak velké části z něho se dokážeme vztahovat. Být skvělou zpěvačkou, respektovanou umělkyní, úspěšným profesionálem, člověkem s velkým Č, ženou s velkým Ž, žít tady život, který bude stát za to žít, nebo se pokusit dobýt svět, aby vám ležel u nohou – je toho hodně, co se může stát vaším snem a vaší cestou a cílem.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oblečení a obuv: BANDI VAMOS - Pánské obleky www.bandi.cz

Foceno v zahradě Kinských v Praze www.nm.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře