Martina Hrušínská, MBA – generální ředitelka společnosti Melitta

Na první pohled půvabná blondýnka s energickým vystupováním již 18 let řídí německou rodinnou společnost na českém a slovenském trhu. Vystudovala gymnázium, pak vysokou školu v Londýně, kde získala titul MBA. Ačkoliv ji od roku 2015 široká veřejnost zná více jako manželku herce Rudolfa Hrušínského nejmladšího, její cestu určovalo už od mládí podnikání. Roky pracovala v zahraničí a po návratu do České republiky se tady definitivně usadila.

Martina Hrušínská, foto: Lenka Hatašová

V oblasti podnikání jste velmi úspěšná. Byl to váš sen odjakživa?

Ani nebyl, ale už v dětství jsem vykazovala známky manažerství a dětem v okolí někdy organizovala volný čas. (smích) Také jsem dost iniciativně vyhledávala kroužky všeho druhu. Za hluboké totality jsem si v osmi letech sama domluvila soukromou paní učitelku na němčinu a rodiče postavila před hotovou věc. Takže určitá míra podnikavosti ve mně asi byla odjakživa.

Na doby dětství vzpomínáme všichni. Každý z nás měl profesní sen. Někdo chtěl být zpěvákem, další modelkou nebo lékařkou. Čím jste chtěla být jako malé děvče vy?

Chvíli učitelkou v hudební škole, protože jsem spoustu let hrála na flétnu, pak asi tanečnicí, což zase navazovalo na taneční kroužek. Ale musím říct, že jsem už v raném věku dokázala sebekriticky odhadnout svoje limity a velmi brzy mi bylo jasné, že ani jedním se živit nebudu.

Jste manželkou herce a scenáristy Rudolfa Hrušínského nejmladšího. Co vy a umění obecně?

Baví mě snad všechny formy umění. Mám ráda divadlo, film, balet, operu, ráda chodím na výstavy, koncerty. S věkem jsem se naučila nic předem neodsuzovat a dát různým žánrům šanci. Myslím, že je důležité pochopit, že co se nelíbí mně, se může líbit někomu jinému a naopak, a být prostě tolerantní.

S panem Hrušínským jste se vzali v Itálii, což je kolébka umění…

Ano, ale to bylo spíše z důvodu, že jsme chtěli v tichosti a v soukromí, s pár blízkými přáteli, oslavit svůj šťastný den. Itálii jsme samozřejmě nevybrali náhodou, pravidelně tam jezdíme a máme tam část rodiny.

V roce 2005 jste se stala generální ředitelkou firmy Melitta. Jak jste se k této práci dostala?

Cesta na post generální ředitelky byla náročná, plná tvrdé práce, a tak je to, dle mého názoru, správně. Člověk by si měl pokorně a se střídmými ambicemi projít nižšími pozicemi a profesně vyrůst, aby se cítil v takové pozici přirozeně. Ale abych odpověděla, vrátím se ještě o několik let zpátky. Nejprve jsem sbírala první pracovní zkušenosti ve velkém korporátu. Zásadním okamžikem mojí kariéry byla nabídka singapurské společnosti International SOS, která se zabývá poskytováním zdravotní a bezpečnostní asistence po celém světě. Zejména pak v odlehlých zemích a pracovištích, kde standard péče chybí. Původně jsem zamýšlela pracovat v regionu střední Evropy, ale nabídka připojit se k mezinárodnímu obchodnímu týmu v Londýně, byla velmi lákavá.

Na jak dlouho jste odjela?

Svůj odjezd jsem pojala na neurčito, protože ani pracovní nabídka nebyla časově omezená. Firma mě nejdříve poslala do Singapuru, kde jsem strávila rok a až poté jsem odjela na další tři roky do Londýna. Mojí klientelou napříč jihovýchodní Asií se staly společnosti z naftařského a důlního průmyslu, proto mým pracovištěm nebyla jen kancelář, ale i ropné plošiny daleko v moři, nebo doly v odlehlých částech tropické džungle. Mojí hlavní odpovědností bylo získávat nové klienty a dále s nimi rozvíjet spolupráci, aby péče pro jejich zaměstnance v těchto náročných místech byla co nejkomplexnější.

V našich zeměpisných šířkách to zní dost exoticky.

Máte pravdu. Tento obor je výjimečný, zejména díky místům, kde se služby poskytují. I po návratu do Londýna jsem se často pohybovala v exotických oblastech, protože tam, kde působí vaši klienti, musíte fungovat i vy. Pokud prodáváte například služby mezinárodní kliniky na Celebesu v Indonésii, měla byste tomu prostředí trochu rozumět. Procházela jsem náročným školicím programem, měla jsem svoje mentory, ale zároveň mě velmi brzy hodili do vody, začali mě posílat na schůzky s klienty a očekávat výsledky. Musím uznat, že první měsíce to byl obrovský stres. Ale pak mě práce úplně pohltila, vstřebávala jsem vše nové, sbírala zkušenosti, rychle se dostavily úspěchy, povýšení a několik let naprostého profesního uspokojení.

Martina Hrušínská, foto: Lenka Hatašová

A jak se vyskakuje z rozjetého vlaku?

Na jednu stranu těžce, ale když máte touhu žít doma, tak vlastně jednoduše. Práce v Londýně mě nesmírně bavila, ale po letech neustálého cestování po světě se mi začalo stýskat. A právě v té době přišla takřka osudově nabídka z Prahy od zahraniční společnosti s více než 100letou historií. A to už jsme právě u Melitty.

K vaší firmě patří také úspěšná značka Frosch. Myslím, že roztomilého zeleného žabáčka zná nejen v tuzemsku, ale i na Slovensku skoro každý.

V Čechách a na Slovensku jsme začínali v roce 2007, kdy zde byly ekologické produkty okrajovou záležitostí pro malou skupinu zájemců. Náš obchodní tým absolvoval mnoho odmítavých jednání. Skeptičtí zástupci obchodních řetězců argumentovali tím, že místní spotřebitel není na ekologii připraven, že ekologické produkty neprezentují masový trend. Naštěstí se mezi nákupčími našli jednotlivci, kteří si tento trend dobře uvědomovali, podpořili jej a často i přesvědčili své vedení, aby produktům dalo šanci. K tomu se přidali věrní zákazníci, jejichž loajalita k naší žábě je prostě obdivuhodná a tento krásný příběh trvá už 16 let.

Co všechno vaše značka Frosch nabízí?

Aktuálně máme přes sto různých výrobků, které dále inovujeme, nebo uvádíme úplně nové. Jsme hrdí na řadu ocenění jako Green Brands, nebo Volba spotřebitelů pro náš čistič se sodou. Němečtí spotřebitelé Frosch pravidelně zařazují mezi Top 10 nejudržitelnějších značek. Brand stojí od počátku na odborných základech, které odpovídají nejvyšším standardům v oblasti udržitelnosti. Celé produktové portfolio se vyrábí pouze ve dvou továrnách v rakouských Alpách a v Německu.

Všichni jsme si už zvykli, že přírodní produkty jsou dražší. Jak na ně lidé reagují v době vysoké inflace?

Překvapivě velmi dobře. Očekávala jsem velký propad a bylo by to zcela pochopitelné, ale zásadní pokles tržeb jsme nezaznamenali. Obecně musím zmínit, že ekologická výroba, pokud se dělá profesionálně, je opravdu velmi nákladná. A to v jakékoli době. Naší obrovskou investicí posledních let byla speciální třídicí linka plastového odpadu ze žlutých kontejnerů, vyprodukovaného domácnostmi. Všechny Frosch lahve jsou tedy vyrobeny ze 100 % z recyklovaného materiálu a jsou samozřejmě znovu recyklovatelné. Je tedy zřejmé, že ekologické produkty nemohou cenou konkurovat běžným chemickým výrobkům, ale nemyslím si, že by měly být nutně předražené a měly se stávat méně dostupnými. Zastávám názor, že ekologie má být masová, aby měla efekt. Pokud bude co nejvíce lidí používat ekologické výrobky, efekt na životní prostředí se také znásobí. A i my výrobci můžeme zase více prostředků investovat zpět do inovací a výrobního procesu, aby byl ještě šetrnější. Je to koloběh.

Téma udržitelnosti je velké a mám pocit, že se na nás valí ze všech stran. Je vůbec možné, aby se v tom lidé zorientovali?

Máte naprostou pravdu. Občas se setkávám s názorem, že se spotřebitelé cítí pod tlakem ekologického trendu a tím nemyslím jen naši drogerii, ale celkově. Někdy jsou tlačeni do zásadní změny životního stylu například i komunitou, ve které se pohybují. Jindy se se udržitelný postoj k životu stává otázkou statusu. Myslím, že by se nic nemělo lámat přes koleno. Každý si může najít svou přirozenou cestu, změnit pár drobností a stát si za svojí volbou, aniž by se musel navenek přetvařovat.

V jakých dalších oblastech Melitta podniká?

Naší klíčovou značkou je samozřejmě Melitta, která je synonymem pro vše, co se týká kávy a kávovarů. Naše plnoautomatické kávovary nejsou masovou značkou, pohybujeme se více v niche sektoru (Pozn. red.: Niche = nika, tj. místo toho, aby prodejce nabízel široký sortiment produktů, specializuje se na konkrétní kategorii nebo téma, které má menší, ale cílenou skupinu zákazníků.) a oslovujeme zákazníky, kteří preferují spíše puristický design a výjimečnou kvalitu. Prodej naší kávy budeme zahajovat právě letos. Dále vyrábíme řadu výrobků pro každodenní využití při vaření, pečení a také úklidu. Ve všem, co děláme, se pohybujeme v domácnosti a to na 85 světových trzích.

Martina Hrušínská, foto: Lenka Hatašová

Pracujete pro soukromou firmu, nechtěla jste si někdy založit svoji vlastní?

Neměla jsem dost odvahy. Obdivuji každého, kdo si založí vlastní živnost či firmu, seriózně podniká, a ještě se mu daří natolik, že může dát práci i ostatním. Já svou roli chápu tak, že jsem momentálně správcem peněz rodiny Bentz, našich majitelů již po čtyři generace. A mým úkolem je svěřené peníze nepromrhat a zajistit, aby firma dále vzkvétala.

Jste úspěšná manažerka, takže čas je pro vás určitě vzácná hodnota. Přesto, máte mimo svou práci prostor ještě na něco jiného?

Mám a s věkem cítím, že vedle práce potřebuji dělat i jiné věci. Od jara začínám externě přednášet na vysoké škole studentům ekonomie a managementu. Těším se, že vždycky na chvíli vyměním kancelář za učebnu a přijdu mezi jinou skupinu lidí.

A na koníčky?

Nevím, jestli je to úplně koníček, ale ráda se potkávám s přáteli u dobrého jídla a pití.

Podívala jsem se na vaše astrologické znamení, kterým je citlivý, ale neústupný rak. Je cit v podnikání potřebný?

Naprosto! Cit a empatie jsou v podnikání nenahraditelnými. A to nejen pro obchodní vyjednávání, kdy by vám měl instinkt napovědět, kde je určitá hranice, ale například i ve vztazích na pracovišti. Někdy je potřeba kolegy podržet a povzbudit, jindy vám zase cit napoví, že je lepší, se pracovně rozejít. Mrzí mě, když slyším otřepanou frázi, že ženy v businessu jsou oproti mužům zbytečně emocionální a je to na škodu. Já si myslím, že emoce k businessu patří stejně jako k životu samotnému.

Vaše přání do budoucna. Co byste si přála (nejen) pro rok 2024?

V osobní sféře pouze zdraví, nejen pro sebe, ale pro všechny kolem mě. V celospolečenské rovině bych si přála, aby k sobě lidé byli vlídnější a svět se celkově zklidnil a snad i trochu zpomalil.

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře