Mgr. et Ing. Petr Frisch – daňový poradce, specialista na osobní daně

17.07.2013 11:50 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Osobními daně. Možná by některé čtenáře zajímalo, co to vlastně je." Mgr. et Ing. Petr Frisch

 

 

 

 

Petr Frisch vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Šestnáct let se věnuje daním, z toho patnáct let daním fyzických osob. Během své kariéry prošel řadu nadnárodních poradenských firem, v posledních šesti letech vedl oddělení osobních daní v PricewaterhouseCoopers a v Mazars. V letech 2010 a 2011 byl vyhlášen Daňařem roku ve své specializaci. V červnu 2013 se osamostatnil a spolu s manželkou Magdalenou otevřel vlastní poradenskou společnost, Pro Factum Consulting, jedinou společnost v Česku specializovanou na osobní daně a daňové řízení.

 

Proč jste se rozhodl pro otevření vlastní společnosti? Nebylo by zázemí nadnárodních firem pro vás jistější?

Jistější by to určitě bylo, pokud bych hledal typ práce, který se dá nazvat úřednickou prací. Velké nadnárodní společnosti jsou kolosy, kde se zejména dbá na dodržování pravidel daných centrálou a vlastní iniciativě, nápadům a hlavně specifickým problémům jednotlivých zemí mnohdy není věnována dostatečná pozornost. Mne naopak lákalo rozvíjet v Česku nové daňové služby a jiný, mnohem otevřenější a důvěrnější přístup ke klientům.

 

Říkáte, že se zaměřujete na osobní daně a na daňové řízení. Skutečně je to oblast, které se u nás nikdo takto speciálně nevěnuje?

Je několik společností, které mají týmy věnující se osobním daním nebo daňovému řízení. Nikde ale tyto oblasti netvoří většinu aktivity tak jako u nás. Obvykle tvoří 5 až 10 % obratu. U nás tvoří 85 % výnosů! Zároveň jsme jediní, kdo tyto dvě oblasti provázal. A konečně, přicházíme se službami, které dosud nikdo na českém trhu nenabízí, jako je expatriate management, family office, zajištění se proti nákladům daňové kontroly nebo daňový automat.

 

Společnost vedete a řídíte společně se svou ženou. Je rodinná firma ten správný model pro daňové poradce?

Myslím, že je to perfektní model pro služby, které poskytujeme našim klientům. Jsou mezi nimi vrcholoví manažeři, majitelé soukromých firem, ředitelé a ředitelky lidských zdrojů, sportovci nebo umělci. Pro všechny tyto lidi jsou daňové záležitosti jen jednou z mnoha administrativních oblastí, které musí v životě řešit. Jejich soukromé a pracovní záležitosti se často prolínají a nelze je oddělit. Jako rodinná firma jsme pro ně důvěryhodnější než velké poradenské společnosti, kde jsou jen jednou z mnoha zakázek. Kromě toho, jako klient přece nechcete svěřovat informace o svém zdravotním stavu, finančních a majetkových poměrech nebo daňových záležitostech někomu, kdo se každý rok vymění!

 

Nedá mi to nezeptat se, jak lze skloubit práci a osobní život.

Lze to. Moje žena je člověk, kterému mohu plně důvěřovat a se kterým se výborně doplňujeme. Ona je právník, já ekonom. Je nejen velmi inteligentní, ale mívá skvělé nápady a odhad na lidi. Se svojí společenskou povahou a občas až beraní urputností je v podnikání perfektním partnerem. O výkladu daňových termínů se někdy tak trochu přetlačujeme, ale i to je ve prospěch našich klientů. Pokud si svůj názor obhájím před ní, vím, že jsem na jednání s finančním úřadem výborně připraven.

 

Mluvíte o daních. Můžete mi říci, jak máme porozumět rozdílu mezi účetním a daňovým poradcem?

Ano, i když obě dvě profese se často prolínají. Velmi dobrý účetní může být i lepší volbou než daňový poradce. Účetní zpracovává výpisy z účtů, faktury, účtenky, pokladní doklady a další dokumenty a popisuje tím finanční stav firmy. Většinou zpětně. Daně jsou širší oblast.

 

V čem jsou daně širší?

Vychází sice z účetnictví, ale jen tam, kde je ho povinnost vést. U zaměstnanců, majitelů firem nebo lidí investujících do akcií, obrazů nebo nemovitostí již účetnictví nestačí. Nehledě na to, že v současné době tyto činnosti neprobíhají pouze v České republice. Čím dál více Čechů obchoduje s akciemi na zahraničních burzách, je vysíláno k výkonu práce do zahraničí, kupuje si v zahraničí nemovitosti nebo si tam otevírá bankovní účty. To vše s sebou nese daňové následky.

 

Mezi účetními je převaha žen. Je to podobné i v daních?

Pokud jde o oblast mojí hlavní specializace, osobní daně, pak určitá podobnost existuje. Začínající muži – asistenti daňových poradců – chtějí pracovat na fúzích, akvizicích, převodních cenách a podobných velkých projektech. Ženy – asistentky nebo daňové poradkyně – jsou pečlivější, mají větší smysl pro detail než pro velké plány, cítí větší odpovědnost za zakázku. Oblast osobních daní je jim bližší než oblast fúzí a mezaninových úvěrů.

 

Kdo patří mezi vaše konkurenty?

Na našem segmentu trhu se pohybují čtyři velké mezinárodní společnosti a asi dvě nebo tři další firmy s nadnárodním rozsahem, které považujeme za konkurenci. Na druhou stranu, oblast osobních daní u nich bývá často neprávem opomíjena. Mezi našimi velkými konkurenty panuje názor, že oddělení osobních daní je dobré mít, ale do velkých projektů jim nemají moc co mluvit. To je ohromná chyba.

 

Proč?

Vezměte si, že pokud taková společnost získá audit velké české firmy, namátkou třeba Škody Auto, pak se auditoři baví nejvíce s hlavní účetní, v lepším případě s finančním kontrolorem nebo ředitelem. Ale ti, kdo zpracovávají osobní daně, se setkávají se členy představenstev a dozorčích rad. Až toto velké poradenské firmy pochopí, mohou se stát skutečnými partnery svých klientů. Do té doby budou jen jednou z mnoha dodavatelských firem.  

Čím je pro vás oblast daní a účetnictví nejpoutavější?

Zejména tím, na co se v naší společnosti specializujeme. Osobními daněmi. Možná by některé čtenáře zajímalo, co to vlastně je. Řečí zákona to je daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob, pokud se týká daňové uznatelnosti, a pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. V obecné řeči jde o vše, co se týká lidí. Odměňování, benefitů, postavení jednatele, managementu, vlastníků firem, pracovníků vyslaných z jedné země do druhé a podobně.

 

Jak byste tuto část definoval ze svého úhlu pohledu?

Podle mne je to ta nejúžasnější část daní. Řešíte při ní skutečné problémy a ne jen účetní souvztažnosti. Jak máme nastavit systém odměňování, aby byl pro naše zaměstnance motivující, ale zároveň nákladově šetrný? Jak máme vyřešit situaci, kdy jsme vyslali našeho zaměstnance do Mnichova spolu s rodinou a manželka vyslaného zaměstnance otěhotněla? Co musí naši manažeři udělat, když se jim centrála v Paříži rozhodla dát akcie mateřské společnosti? Jak mám naplánovat odchod z firmy, kterou jsem vybudoval, a převést ji na děti? Dcera má letní brigádu, má nějaké daňové povinnosti? Chtěl bych se pomalu stahovat ze své rodinné firmy, koupit si vilku v Andalusii a trávit tam zimu – jak to mám udělat? To jsou otázky, jejichž řešení nás uspokojuje víc, než jak vysoká má být opravná položka na manka a škody v maloobchodě.

 

Nakolik můžete být ve svém oboru tvůrčí?

Velmi. Je ale potřeba rozlišovat mezi kreativitou za hranou zákona a tvůrčím využíváním všech možností, které daňový zákon umožňuje. První jmenovanou věc bychom nikdy neudělali a klientům, kteří by takový postup požadovali, bychom doporučili využít služby někoho z našich konkurentů. Ale tvůrčí využívání všech možností daných zákonem je něco jiného.

 

Můžete mi uvést příklady, na kterých si to můžeme ukázat v praxi?

Náš klient potřeboval omezit náklady, ale protože to byla rodinná firma stejně jako my, chtěl se do poslední chvíle bránit propouštění. Vypracovali jsme mu zcela nový systém odměňování, který kombinoval paušální cestovní náhrady, práci z domova a práci v kanceláři. První dvě zmiňované věci vytvořily takovou daňovou úsporu, že nebylo nutné propustit ani jednoho zaměstnance. Přitom zaměstnancům zůstal zachován jejich čistý příjem.

 

Jaká kreativita se může promítnout u klienta zahraničního?

Dalším mým klientem byl Angličan, který se rozhodl prodat svoji firmu a přestěhovat se do Česka. Jeho motivace byla hodně zvláštní – miluje kulturu, umění a vážnou hudbu. To vše v Praze je a navíc se odtud, snáze než z Londýna, dostane do opery v Drážďanech, divadla v Ostravě nebo do Vídně a Salzburgu. Britské a české daňové předpisy jsou hodně rozdílné. Takže jsme si spolu sedli a naplánovali jsme, co a kdy udělat tak, abychom minimalizovali daně v obou zemích. Dům v Londýně byl prodán před vystěhováním z Británie, a tak byl osvobozen od daně, ale archivní sbírku vína jsme prodali až po přestěhování se do Prahy, a tím jsme ji opět od daně osvobodili. Kdybychom víno prodali před vystěhováním a dům naopak po přestěhování, klient by musel v Británii a v Čechách zaplatit několik set tisíc liber na daních.

 

A tento způsob plánování funguje i u českých osob, které se z Česka nikam nestěhují?

Ano.

 

Potom by se ale zdálo, že názory některých politiků, že daně pro bohaté se musí zvýšit, má reálné odůvodnění.

Tak to možná na první pohled vypadá, ale zdání klame. Pokud by se zavedla daň pro bohaté, a ona se již vlastně formou solidární daně od ledna letošního roku zavedla, pak většina lidí s vyššími příjmy změní formu příjmu nebo se z Česka odstěhuje.

 

Co myslíte tím, když říkáte, že změní formu příjmu?

Třeba to, že místo mzdy obdrží podíl na zisku daněný jen 15% daní. Více lidí také využije výdajových paušálů pro podnikatele nebo obě tyto možnosti zkombinuje.

 

Zbyl by tedy podle vás v Česku někdo, kdo by vyšší daně platil?

Zbudou dobře placení zaměstnanci mezinárodních firem. Ti na své výplatní pásce najdou menší čistou mzdu a budou tlačit na své zaměstnavatele, aby jim snížený příjem dorovnali. A ti toho dosáhnou tak, že buď sníží zaměstnanost, nebo přesunou sídlo firmy jinam. Zvyšování jakýchkoli daní v Česku je dnes hrou s negativním součtem a v době počínajícího oživení je to ekonomický zločin.

 

Takže progresivní daň nepodporujete, rozumím tomu správně?

Nepodporuji. Celý problém popsala velmi výstižně moje žena v roce 2003 v týdeníku Profit. Dovolím si ji volně citovat. Existují jen dvě podoby spravedlnosti. Buď přispějí všichni stejně, každý dá na veřejné služby tisíc korun, nebo se přispívá stejným dílem a každý dá třeba 20 % svého příjmu. To známe ze škol nebo z domova. Rovná daň z hlavy, kdy všichni platí stejně bez ohledu na svůj příjem, je utopie. Je sice velmi spravedlivá, ale také zcela nesolidární. Progresivní daň je naopak zcela nespravedlivá, ale je tak solidární, že hraničí s vyvlastněním. Proto je jedinou rozumnou cestou kompromis. Tím je současná rovná sazba daně, která je jak spravedlivá, tak solidární. Je to velmi jednoduché.

 

Dobře, ale je potřeba na daních vybrat dostatek prostředků na plnění veřejných zájmů a služeb, výstavbu cest, provoz škol a zdravotnictví,...

To máte zcela jistě pravdu. Podle mého názoru již dnes vybírá stát dostatek prostředků. Jejich rozdělování je ale jiná otázka. Mám velmi rád bonmoty politiků, které ukazují, jak moc nerozumí oblasti, za kterou zodpovídají. Minulý rok prohlásil ministr Kalousek, že švédské veřejné služby za rumunské daně fakt mít nemůžeme. Na první pohled velmi jasné a mediálně vděčné vyjádření. Jenže pokud se podíváte na švédský daňový systém, zjistíte, že 95 % osob platí ve Švédsku menší nebo stejné celkové odvody na daních a pojistném jako u nás! A švédské veřejné služby stále nemáme...

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Jaroslav Tatek

Oficiální stránky společnosti Pro Factum www.profactum.cz

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Foceno v areálu Žofín Garden www.zofingarden.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Vytvořeno ve spolupráci s profesním magazínem Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře