Milada Karasová – exředitelka a majitelka Czechoslovak Models

05.04.2014 10:39 | Darina Blatská

Milada Karasová je známá jako bývalá ředitelka a majitelka první modelingové agentury u nás, Czechoslovak Models. Nebála se tehdy udělat první krok k úspěchu a toho také dosáhla. Objevila dnešní světoznámé top modelky, prosadila svou agenturu mezi zahraniční konkurencí a dokázala ji udržet při životě až doposud. Svět modelingu má svá úskalí a jen ti nejvytrvalejší ho přežijí.

Foto: Lenka Hatašová

 

Kdysi jste začínala jako modelka. Proč jste od této kariéry upustila?

Já jsem začala fotografovat v 17 letech s Milanem Šárou, který mě objevil na Máchově jezeře. Ve 22 letech jsem po porodu dcerky šla na konkurz do ÚBOKu a ten jsem vyhrála. Modelku, neboli technickou pracovnici, jak se nazývala tato činnost, jsem dělala do 35 let a pak pracovala jako průvodkyně pro Čedok a Autoturist. V roce 1988 mě oslovili Francouzi, zda bych s nimi nechtěla spolupracovat pro modelingovou agenturu Madison Models, a já kývla, bylo to něco nového. Problém byl jazykový, měla jsem pouze němčinu, a tak jsem musela dohánět angličtinu.

 

Pro modelingovou agenturu jste dělala tzv. scouting. Co si máme pod tím představit?

Vyhledávač nových tváří, který musí umět komunikovat a vidět, zda je dívka fotogenická, a poradit jí.

Jak a kde jste jako „skaut“ modelky vyhledávala? 

Začínala jsem v řadách modelek, které jsem znala z veletrhů, výstav, z ÚBOKu, Liberce. V mém diáři je cca 120 jmen dívek, které jsem oslovila, aby se šly představit na casting pro Madison Models. Pak to byly diskotéky, plesy, prostě kde byla koncentrace dívek.

 

Objevila jste například Evu Herzigovou, Pavlínu Němcovou, Simonu Krainovou, Terezu Maxovou a Danielu Peštovou. Čím jsou tyto dámy unikátní a zajímavé?

Každá něčím jiným, ale všechny jsou absolutní profíčky a já si jich nesmírně vážím. Šly do světa, když jsme o modelingu ještě nic moc nevěděly, a ustály tu konkurenci a prosadily se.

 

Myslíte, že „to něco“ dnešním dívkám chybí?

Chybí jim pokora a chuť něco dokázat, mají vše za samozřejmost.

 

Co vás poté vedlo k vybudování vlastní modelingové agentury?

Měla jsem podporu agentury Madison Models a ti mě inspirovali.

 

Kdo s vámi stál u zrodu firmy?

Byla jsem sama a pak se ke mně přidala Iveta Štěrbíková, která pracovala na ÚBOKu, kde jsem měla sídlo.

 

Založila jste vůbec první českou agenturu u nás. Nebylo to příliš riskantní?

O tom jsem nepřemýšlela. Já jsem do té doby byla na volné noze, toto byla hozená rukavice. Musela jsem se naučit rychle ekonomicky myslet a umět rozlišit obrat od zisku, což mnoho agentur později nepochopilo a zkrachovaly.

 

Je podnikání jako podnikání, nebo se v modelingu nějak liší?

Modeling má své zákony, třeba že zahraničí vám platí až po minimálně třech měsících a to musíte respektovat. Nejtěžší bylo najít správný počítačový soubor, aby se dal na tuto činnost napasovat.

 

Jak se od dob založení vyvíjel a měnil svět modelingu?

Začínala jsem na zelené louce, modeling jsme se učili všichni za pochodu. Devadesátá léta měla své hvězdy a tam se točily veliké peníze, což s postupem času upadalo.

 

Bylo těžké udržet krok se světem? 

Určitě, do dneška se nepoužívají například třídy, do kterých byly dívky v zahraničí zařazeny a podle kterých měly honoráře. Zde záleželo na šikovnosti manažera, kolik dívka dostane. Dívky u nás nejsou většinou profesionálky, ale studentky, u kterých se musí respektovat školní povinnosti, což v zahraničních agenturách neexistuje. Tam je k dispozici od rána do večera.

 

V jakém období se agentuře nejvíce dařilo a co toho bylo příčinou?

Nejkrásnější léta byla od roku 1990 do cca 2000. Byla recese, peníze se točily. 

 

Mezi jednotlivými agenturami často panuje rivalita. Jak probíhá tzv. přetahování modelek?

Nechutně, já jsem takto přišla o Lindu Vojtovou, kdy si jí na focení všiml fotograf a doporučil Elite, která přesvědčila maminku, že jí bude u nich nejlépe. Paradox je, že šla do zahraničních agentur, které byly již domluveny od nás. Dnes je již opět v jiné agentuře, asi jí nebylo nejlépe. Já jsem to většinou obrečela, protože do dívky investujete i citově.

 

Takže modelky přebíhají ke konkurenčním agenturám?

Občas, ale většinou se vrátí.

 

Jakými způsoby vaše agentura vyhledávala modelky?

Na ulici, na diskotéce, na plesech, dělali jsme konkurzy, spolupracovali s Bravo Girl a tak dále.

 

Byla agentura zaměřena na určitý typ modelek?

Měli jsme široký záběr – topky, klasické, komerční dívky, zvláštní typy, ale i děti, real people na reklamy…

 

Co mužští manekýni?

Jak řekl Robert Vano, mají jedny rodiče, jako děvčata, tak musí být též krásní. Měl pravdu. On rozjel u nás mužskou divizi, kdy kluci vyjížděli do zahraničí. Ale bylo to s nimi daleko komplikovanější než s dívkami.

 

Oslovovala jste i vy sama dívky na ulici? Jaké bývaly jejich reakce?

Ráda, reakce byly vždy pozitivní, protože jsem byla známá a agentura měla dobrý kredit. Tak nikdy nebyl problém, když dívka chtěla.

Foto: Lenka Hatašová

 

Co musí dívka mít, aby vás zaujala? 

Zajímavou tvář, oči, lícní kosti, výšku a pěkné nohy.

 

Jaká je preferovaná věková hranice?

V zahraničí chtějí mláďata, už i od 14 let. Já sama preferuji starší dívky, pro klienta jsou již více použitelné.

 

Když má dívka krásný obličej, vysokou postavu, ale je při těle, přemlouvají ji agentury, aby zhubla?

Samozřejmě, ale musí vidět, zda to jde, jak má širokou pánev. Dnes ale dobře pracují i plus size modelky, které jsou ideální na focení katalogů.

 

Podle čeho mohou dívky poznat, že se jedná o dobrou agenturu? 

Agentura za dívku vše hradí – testy, setkarty, cesty – a dívka to splácí, až když začne vydělávat. Též je nutné se podívat, jak je agentura dlouho na trhu a co má za sebou.

 

Čím se vaše agentura odlišovala od ostatních?

Byla první, měla top modelky, dobrý výběr dívek, široký záběr na trhu a hlavně serióznost.

 

Jak se agentura starala o své modelky?

Důležité bylo, aby se modelka cítila v agentuře dobře, věřila jí a měla svou bookerku, která má zájem jí pomáhat v kariéře. Je to vždy o lidech.

 

Liší se nějak české a zahraniční požadavky na modelky?

Dnes již skoro ne, pouze zahraničí požaduje profesionálky, které budou v agentuře minimálně měsíc k dispozici, a musí být jazykově vybavené.

 

Jaké typy modelek například mají šanci prorazit u nás, ale v zahraničí již ne?

Samozřejmě je to vždy o typu, který zrovna v zahraničí požadují. Jsou dívky, které dobře pracují na domácím trhu, ale ven se nemají šanci dostat, protože jim něco malinko chybí.

 

Soutěž Czechoslovak TopModel slibuje vítězce příležitost proniknout do světa vrcholového modelingu. Samotná zprostředkující agentura jí to zaručit nemůže?

Soutěže se dělají hlavně proto, aby byl nábor nových dívek a aby agentura byla vidět.

 

Nyní jste svou agenturu prodala jinému majiteli. Co vás vedlo k této změně?

Bylo mi 60 let, když jsem agenturu prodala. Dala jsem si to jako dárek k narozeninám. Už jsem byla unavená a též zklamaná z těch mláďat, která jsou úplně jiná než ta, co v devadesátých letech začínala. Chybí jim úcta k profesi, zajímá je pouze materie.

 

Jak hodnotíte svůj odchod z vrcholového postu v topomodelingu s odstupem a co jste tehdy prožívala?

Jenom pozitivně, každá doba si nese své, ztrácíte lidi, ale opět vám přicházejí noví a to je super.

 

Máte nějaký návod na to, jak se umět rozloučit, jak přijmout fakt, že něco končí?

Těšit se na nový život, který přináší opět plno nových podnětů, radovat se z dětí, kterých jsem si moc neužila, což si vynahrazuji. A taky se věnovat trochu sobě, což těch 20 let fakt moc nešlo.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Darina Blatská

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci s Designe hotelem Elephant www.hotel-elephant.cz

a hotelem Grandior www.hotel-grandior.cz

Make up a vlasy: Pavel Filandr www.pavelfilandr.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře