Petr König – country manažer BMW Motorrad Česká republika

18.05.2016 05:39 | Dita Brančíková

Už od mládí věděl, že se chce věnovat motorkám a začal s tím hned po sametové revoluci, která mu otevřela možnost cestovat do zahraničí. Dnes je country manažerem BMW Motorrad Česká republika. Svou profesní dráhu ale Petr König začal u aut. „Tyto dva světy jsou úplně odlišné. U aut jde hlavně o produkty. Motorky jsou spíš srdeční záležitost,“ myslí si Petr König.

 

Kdy jste v sobě objevil vášeň pro motorky?

Už po základní škole jsem věděl, že bych se chtěl pohybovat okolo motorek. Proto jsem tomu přizpůsobil své studium. A protože jsem chodil do školy za minulého režimu, měl jsem vlastně jen dvě možnosti, jak se k motorkám dostat. Jednou z nich byla Čezeta, druhou Jawa.

 

Kterou z nich jste si zvolil?

Jawu. Měla vývojové centrum ve Strašnicích, kam jsem se chtěl jednou dostat. A splnilo se mi to už během studia na strojní průmyslovce. Díky Středoškolské odborné činnosti. Na základě zadání od mentora práce a dalších pracovníků vývojového oddělení jsem tam zpracovával návrhy.

 

Co bylo po střední škole?

Podal jsem si přihlášku na strojní fakultu na ČVUT. Ve druhém ročníku jsem ale studium přerušil.

 

Proč?

Bylo po revoluci, takže jsem mohl vycestovat ven. Strávil jsem tak tři roky v Německu. Poté jsem hned nastoupil do zaměstnání. Rozhodl jsem se, že si školu nedodělám, protože na tom zaměstnavatel netrval. Důležitější bylo, že jsem ovládal jazyk. A měl jsem určité zkušenosti.

 

Co jste vlastně v Německu dělal?

Spoustu věcí. Šel jsem se tam hlavně naučit jazyk. A také kvůli euforii z revoluce, kdy chtěli vycestovat všichni. No a já měl tu možnost, tak jsem ji využil.

 

Kolik vám tehdy bylo?

Devatenáct let. Do České republiky jsem se pak vrátil v roce 1993.

 

Říkal jste, že jste hned poté nastoupil do zaměstnání. Týkalo se motocyklů?

Ne. Nastoupil jsem u značky Mercedes-Benz do prodeje aut. Sice to neodpovídalo představě, kterou jsem měl jako malý kluk, ale byla to práce v oboru, ve kterém jsem měl vzdělání. Pracoval jsem vlastně se stroji na kolech s motory. Jen měly víc kol. Nakonec jsem tam zůstal čtyři roky.

 

Co jste dělal potom?

Chvíli jsem pracoval pro Toyotu. Pak jsem na půl roku odjel do Spojených států amerických. Po návratu jsem nastupoval u koncernu Volkswagen. Tam jsem byl až do roku 2009. V tom roce se firma BMW Motorrad rozhodla, že vstoupí na trh přímo pod značkou BMW a ne prostřednictvím importéra. A člověk, který tehdy zodpovídal za značku v České republice, mě oslovil, jestli bych neměl zájem pro ně pracovat.

 

Tam jste nastoupil přímo na vedoucí pozici?

Ano. Nastupoval jsem na post ředitele BMW Motorrad pro Českou a Slovenskou republiku. Tedy nejvyšší pozici pro tyto dvě země.

 

Jaké byly začátky?

1. ledna 2010 jsme začínali s jedním dealerem. V průběhu roku jsme otevřeli další dvě dealerství. Za dva roky jsme pak zčtyřnásobili prodeje i dealerskou síť.

 

Jak jste na tom teď?

Na konci roku 2015 jsme měli šest dealerů. Sedmou prodejnu otevřeme ke konci letošního roku. Samozřejmě adekvátně k tomu narostly i prodejní objemy. Loni jsme se poprvé dostali na první pozici v rámci prodeje všech značek v České republice v kategorii nad pět set kubických centimetrů, tedy ve velkých motorkách.

Můžete popsat váš pracovní den?

Každý je jiný. Dny v sezoně vypadají jinak než mimo ni. Mimo sezonu převažuje plánování a vymýšlení aktivit a záležitostí na další rok. V sezoně je to hodně podřízené našim aktivitám. Nedá se tak říct, že člověk každý den dělá nějaké standardní činnosti.

 

Řeknete mi alespoň, jaké vlastnosti by podle vás měl mít člověk na vaší pozici?

To je zákeřná otázka. Ale pokud má být člověk dobrý manažer, měl by mít vztah k produktům a problematice, kterou řídí. To podle mě platí nejen u motorek. Nicméně v naší branži neplatí, že pokud vezmete dobrého manažera z jiného oboru a přemístíte ho do motobyznysu, tak to bude fungovat. Pokud totiž člověk nemá k motorismu žádný vztah, je to podle mě problematické.

 

Nenapadlo vás, že byste v BMW pracoval u aut?

Ne. Vzhledem k tomu, jak mě baví motorky, je toto vlastně práce snů.

Můžete v rámci BMW ještě profesně růst?

Samozřejmě. Ale ne v České republice. Ovšem ve struktuře BMW může člověk postupovat na pozici regionálního manažera. Nebo na vyšší posty do továrny. Pak se ale už musí stěhovat do zahraničí.

 

Máte zkušenosti z prodeje aut i motocyklů. Můžete je porovnat?

Svět motorek je úplně jiný. U aut je to striktnější byznys. Záleží na produktech. U motorek samozřejmě také, ale je to byznys, který spojuje lidi se stejným koníčkem. Motocykl totiž není pro nikoho nutnost. Je to koníček, zábava, životní styl a filozofie. Prostě srdeční záležitost. Oproti tomu je auto nutnost, protože se s ním denně přepravujeme a vozíme náklad.

 

Který byznys je tedy podle vás příjemnější?

Rozhodně ten motocyklový. Je to byznys s lidskou tváří. Lidé jsou v něm jedna rodina. A je jedno, jestli se bavíme o nás nebo o konkurenci. Protože díky svazu dovozců se vídáme všichni šéfové všech značek v České republice. A máme zcela odlišné vztahy než kolegové v automobilovém byznysu. Jsme přátelé, vídáme se a jezdíme společně na motorkách.

 

Zmínil jste konkurenci. Kdo je váš největší konkurent?

Vlastně všechny značky, které jsou tady etablované. Svou filozofií je nám ale nejblíže Harley-Davidson, což je také prémiová značka.

 

Jak propagujete vaše motorky?

Pomáhá mi s tím kolega z marketingu, který je hodně kreativní. Řeknu mu svou představu a on mi dá návrhy. Marketing se snažíme dělat živě.

 

Třeba jako roadshow?

Přesně tak. V našem podání je to den s motocykly BMW, který děláme u všech našich českých dealerů. Důležité je, aby si lidé mohli na motorky sáhnout, sednout, nebo se na nich svézt. Máme tam i občerstvení a naši pracovníci rádi zodpovědí všechny otázky. No a já jsem samozřejmě nejraději, když se lidé svezou, řeknou si, že ten stroj musí mít, a rovnou si ho koupí.

 

Dá se říct, že je to pro vás nejzajímavější forma reklamy?

Na toto se dívá každý člověk jinak. Já si myslím, že ano. Protože motorka je o emocích, takže si ji člověk musí vyzkoušet. Nestačí, že vidí obrázek v katalogu. Kromě roadshow jsou dobré i výstavy, jako je Motosalon, kde si návštěvníci také jednotlivé stroje vyzkoušejí.

 

A co reklama v televizi?

Tu jsme nikdy nezkoušeli. A i kdybychom chtěli, tak, když to přeženu, bychom museli vzít marketingový rozpočet na celý rok, abychom si zaplatili pár spotů. Motorku sice uvidí hodně lidí, ale pro nás je lepší zasáhnout lidi, o kterých už víme, že o stroje mají zájem. U roadshow nebo na Motosalonu je tato selekce publika jasná.

 

Využíváte i sociální sítě?

Samozřejmě. Facebook je podle mě fenomén dnešní doby. Oproti televizní reklamě se navíc náš obsah dostane právě k obrovskému množství lidí, kteří se o něj zajímají.

 

Víte, kolik má vaše stránka na Facebooku fanoušků?

Česká stránka má zhruba šest tisíc fanoušků.

 

Přejděme teď k vám. Máte doma v garáži nějaké motorky?

Máme tři motorky. Dvě z toho jsou ale syna, který závodí. Jednu tam má na zimu na trénování motokrosu, ta druhá je závodní. Já mám v garáži 450 enduro od BMW. Je to závodní, ostrý a lehký stroj. Na ostatních motorkách od BMW najezdím hodně kilometrů v práci.

 

Vaše přítelkyně je také motorkářka?

Ano, je.

 

Má svou motorku?

Ano, ale bohužel ne BMW. Má šestistovku Hondu.

 

Relaxujete při jízdě na motorce?

Také. Třeba když jdu se synem trénovat, rád se s ním svezu na okruhu. Je to činnost, při které vypustím do hlavy endorfiny a adrenalin. Kromě jízdy na motorce ale relaxuju i při jakémkoliv dynamickém sportu. Třeba při jízdě na kole. Moc rád také lyžuji.

 

Zmínil jste syna. Máte ještě dceru, že?

Přesně tak. Má šestnáct let. Na konci loňského roku ukončila závodní kariéru v moderní gymnastice, kterou dělala od tří let. Ve sportování ale pokračuje.

 

Vyrážíte na motorce třeba s přáteli na dovolenou?

Vzhledem k tomu, že mám spoustu povinností vůči rodině, tak jsem ještě nikdy na delší dobu s přáteli na motorce nejel. Přes sezonu jsem totiž prakticky každý víkend pryč na synových závodech. Nejdéle jsem tak s kamarády vyrazil třeba na týden nebo deset dní na cestu po Evropě.

 

Máte nějaký sen, kam byste se chtěl podívat?

Jednou bych si chtěl určitě projet Route 66.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

Le Palais Art Hotel Prague www.lepalaishotel.eu

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře