Roman Šiser – ředitel České inovace, o. p. s.

18.09.2013 10:32 | Petra Kuncová

Mohlo by se zdát, že dobrý nápad si snadno najde uplatnění, ale není tomu tak. Dobrým nápadem to sice začíná, ale cesta k jeho realizaci bývá často skutečně trnitá. Toho si je dobře vědom i Roman Šiser, který s projektem Česká inovace vyhledává inovativní myšlenky a jejich autorům pomáhá, aby nápad nezůstal jen nápadem.

 

Kde vznikl nápad na projekt Česká inovace?

Nápad vznikl na akci, která se jmenovala Innovation Day, a to asi před čtyřmi lety na Vysoké škole ekonomické. Právě na této akci se mluvilo o důležitosti inovací, kreativity a podpory schopností pravé mozkové hemisféry. Tam jsme se potkali jednak s panem Davidem Vrbou, ředitelem 3M Česko, paní profesorkou Jákl z Vysoké školy ekonomické a dalšími lidmi, jako je pan Kencl z ČVUT, a říkali jsme si, pojďme pro to tedy něco udělat, abychom nezůstali v inovacích na konci, na chvostu.

 

Čeho jste se tedy rozhodli docílit?

Rozhodli jsme se ukázat, že tady jsou kvalitní lidé a kvalitní projekty, že se tady inovace dají najít, a že je možné tímto způsobem inspirovat další lidi. Chtěli jsme a chceme, aby bylo vidět, že Češi nejsou jen levná pracovní síla, ale i chytrá hlava, která umí něco vymyslet a pak následně za dobrou cenu zkonstruovat. Takže poté jsme se rozhodli založit obecně prospěšnou společnost Česká inovace a inovace najít a představit veřejnosti v rámci soutěže, kterou vyhlašujeme letos potřetí.

 

Kdy se tato soutěž koná?

Od září se mohou projekty hlásit a v únoru a březnu je vyhodnocujeme a vyhlašujeme ty nejlepší adepty v každé kategorii. Vítěze pak oceňujeme, zviditelňujeme, podporujeme a ukazujeme jako příklad pro další inovátory a projekty.

 

Dá se popsat nějaká konkrétní inovace, která vás osobně zaujala?

Těch inovací je tam spousta. Teď nedávno jsme s kolegyní jeli z natáčení mechatronické sprchy, což je taková sprcha, která na vás pustí jen tu teplou vodu a u které není třeba čekat, než odteče studená. Tak to je věc, o které jsem si říkal, že ji potřebuji doma. Jedná se o projekt od studentů ČVUT, kteří se do toho pustili, zkonstruovali to, naprogramovali a teď jsou v jednání s partnerem, který jim to pomůže dotáhnout, vyrobit a začít prodávat.

 

Je tam více inovací pro běžný život?

Když chodím po ulicích nebo s někým mluvím, napadá mě spousta projektů. Ony jsou to většinou praktické věci, které řeší nějaký problém. A jsem rád, když se pak v praxi uplatní.

 

Jaký tým tedy přesně stojí za projektem České inovace?

Je to v první řadě tým nadšenců, kteří se potkali na akci společného zájmu a kteří si uvědomují důležitost inovací. Takže fungujeme způsobem, ve kterém každý pomůže v rámci svých aktivit a schopností, čím může. Jsme vlastně relativně malý tým, ale máme spoustu přidružených partnerů, kteří nám pomáhají jak s realizací festivalu, tak s vývojem strategií, anebo s různými akcemi. To je tým partnerů, kteří do toho dávají víc než jen peníze. Jsou v tom i osobně zaangažovaní a dělají pro to hodně.

 

Co všechno je nutné zřídit a zorganizovat, aby takový projekt mohl vzniknout?

To si ani nedokážete představit. Člověk si možná říká, že je to jen taková soutěž, nic náročného. Ale je toho opravdu hodně – od shánění partnerů, sponzorů, organizace akcí až po vývoj metodiky, kterou jsme se snažili opravdu promyslet. Je důležité, aby hodnocení přihlášek bylo smysluplné. A také je podstatná zpětná vazba, závěr, který pak pošleme inovátorům. Pak je samozřejmě třeba to celé naprogramovat, aby přihlášky byly on-line a hodnocení probíhalo hladce. No a opomenout nelze ani komunikaci, takže vývoj vizuální identity, nějaké propagační materiály, nastavení sociálních sítí a vybudování určité komunity. Dále pak zdokumentování příběhů, natočení videí s inovátory a ještě bych mohl mluvit dále. Takže to je všechno, co nás zaměstnává. Plus je k tomu spousta dalších akcí s našimi partnery, kdy se navzájem podporujeme, zviditelňujeme a připíváme i k vytváření zajímavého obsahu, který pak formuje inovační prostředí.

 

Co je při realizaci tedy tou největší překážkou?

Těch oříšků by se našlo hodně. Fungujeme teď třetím rokem, což je v podstatě stále start, a problém, se kterým se musí každý starter vypořádat, jsou finance a cash flow. Je důležité sehnat opravdu dobré a kvalitní partnery.

 

Projekt funguje, takže se vám to nakonec povedlo...

K mému údivu tahle stránka funguje docela dobře. Lidé se do našeho nápadu rádi zapojili, něčím přispěli a podpořili nás. Každý prostě v rámci svých možností, ať už cateringem, nebo konzultacemi, příspěvky a tak dále.

 

Jakým způsobem jste informaci o projektu rozšířili mezi veřejnost i v odborných kruzích?

Hodně se snažíme šířit mezi lidi nadšení a zájem zejména dobrou reputací. To si lidé mezi sebou řeknou. No a pak děláme různé akce, které pak zase lidi inspirují a nadchnou, a oni o tom poté zase mluví. Dají o tom vědět svým kolegům a známým, a případně i dalším partnerům, kteří by se do české inovace mohli přidat. Za ty tři roky jsme vytvořili jakýsi ekosystém našich partnerů plus dalších fanoušků a přidružených institucí, jako jsou obchodní komory, inovační centra, případně i některé vysoké školy, které o nás už vědí a dál doporučují jak projekty, tak další partnery. To je náš hlavní způsob marketingu, kvalitou obsahu a nadšením inspirovat, aby o inovacích a o nás lidé mluvili dál.

 

S jakým zájmem a v jakém směru jste se zpočátku setkávali?

Musím říct, že lidi většinou inovace nadchnou a všichni si uvědomují jejich roli a pozitivní energii, kterou skrývají. Takže ten zájem nás překvapil pozitivně. V podstatě jsme začali jako malá skupinka nějakých osmi až deseti lidí, kteří Českou inovaci založili, ale hned se začali přidávat lidé, kteří také chtěli přidat ruku k dílu – z různých firem a oborů a institucí.

 

A je tomu tak i v současnosti?

Myslím si, že téma inovací v době, kdy jsme začínali, nebylo až tak populární a bylo takové trochu odtažité. Ale dnes nastává až jakási inflace inovací. Je spousta akcí a spousta institucí a firem se tomu chce věnovat nebo to nějak využít. Takže pro mě až takový překvapivě velký boom. To má ale za následek, že je tady spousta malých akcí, ale žádná větší organizovaná aktivita, která by ty lidi a firmy nějak sdružovala a reprezentovala a inovace nějak systematicky podporovala.

 

Tou se tedy snažíte stát vy?

Ano, snažíme se rozdrobené inovační aktivity dát pod jednu střechu. Takové to otevřené inovační hřiště, abychom dostali Českou republiku zpět do první ligy, co se týče inovací a konkurenceschopnosti tak, jak tomu bylo před sto lety. Myslíme si, že základ tady je, jen je potřeba ty lidi nainspirovat a vytvořit jim prostředí. Dát jim možnost si na tom hřišti zahrát. Zatrénují si nebo prostě změří síly, něco se naučí. Tím to inovační hřiště udělá z naší republiky zajímavou zemi pro investice i pro získávání nových nápadů.

 

Podle čeho jsou voleny jednotlivé kategorie, do kterých se mohou soutěžící přihlásit?

My máme takové krédo, že inovovat může každý a je to příležitost pro každého. Pro osobnost, jednotlivce, pro firmu i společnost jako takovou. Proto máme vlastně pět kategorií, které pokrývají všechny skupiny od studentů až po veřejnou správu, protože příležitosti jsou všude kolem nás, všude je co zlepšovat. Snažíme se podpořit inovace v tom pravém smyslu, nejen nápady nebo vědecké objevy.

 

V čem je to tedy jiné?

Rozdíl mezi nápadem a inovací je ten, že nápad je jen myšlenka a inovace je realizovaná myšlenka, která vytváří hodnotu. Vytvoří nějaká nová pracovní místa, něco ušetří nebo se vyrobí něco, co bude lidem sloužit a usnadní jim to život. Snažíme se podporovat i tu komercializační a realizační stránku, aby lidé neviděli jen nápady, těch je spousta, ale i realizaci, která je často mnohem těžší než jen dostat nápad.

 

Mohou se tedy hlásit i lidé z oblasti, na kterou jste se dosud nezaměřovali?

Určitě. Právě ty hledáme a chceme se zaměřit na hledání něčeho nového a neotřelého. Je tady spousta nápadů, ale těch kvalitních inovací není moc. A takové ty opravdu transformační, ty se hledají velice těžko. I to je naším cílem, pracovat s talentem a člověka správně propojit s někým, kdo mu pomůže a rozvede jeho nadání, protože inovace je buď výsledkem práce génia, nebo týmu, který maká a posune inovaci dál, než člověk původně zamýšlel.

 

A podle čeho jsou vybíráni porotci, kteří projekty hodnotí?

My máme v podstatě dvě poroty. První je expertní, kde je nyní kolem stovky porotců. Jsou to odborníci přes různá odvětví. Snažíme se, aby každou přihlášku v rámci tohoto expertního hodnocení prošli tři porotci, a tím pádem hodnocení obsahovalo stránku odbornou i byznysovou. Ve druhém kole je to odborná porota, jejímž předsedou je pan profesor Mařík z ČVUT. Tato porota pak vybírá vítěze jednotlivých kategorií.

 

Kolik projektů se vám průměrně hlásí?

V minulém ročníku nás zájem překvapil. Měli jsme až 110 projektů, což bylo víc, než jsme čekali, a museli jsme dokonce přidat pár porotců, abychom mohli zachovat kvalitu hodnocení. Nárůst je nicméně rok od roku docela velký, takže nás to těší.

 

A jaký je naopak zájem ze strany veřejnosti?

Ze strany veřejnosti to vidíme na našich akcích. Hodně záleží na tématu. Festival pak organizujeme vždy jednou ročně a v minulém ročníku byl vyprodaný. Museli jsme zavřít registraci, protože kapacita byla překročena.

 

Je třeba problém s prezentací inovací pro veřejnost?

Už třeba jen názvy jsou pro veřejnost často nesrozumitelné. Například již v začátku zmíněná mechatronická sprcha je pod názvem smart shower, tedy chytrá sprcha, mnohem srozumitelnější.

 

Jak vnímají soutěž sami inovátoři?

Ať už mluvíme s našimi vítězi, či s těmi, kteří třeba nevyhráli, říkají, že už jen to, že dostali zpětnou vazbu, jim strašně pomohlo. Vítězům to pak dodá jakousi sebedůvěru, vidí, že projekt má smysl a má smysl v něm pokračovat. Motivace a energie je v podnikání totiž také strašně důležitá. Ocenění vítěz České inovace pak také otevírá mnohé dveře.

 

Který z vítězů byl zatím nejúspěšnější?

Ono se to těžko hodnotí, ale třeba vítěz prvního ročníku s projektem Zkušebny.cz, což jsou prostory pro muzikanty, které si mohou pronajmout, zkoušet a nikoho nerušit, má velký úspěch. Zabýváme se ale i projekty, které už úspěšné jsou. Na jejich příkladu chceme inspirovat ostatní. Protože ta samotná cesta k úspěchu je mnohdy trnitá, ale zajímavá.

 

A naopak projekt, který byl největším překvapením?

U projektů, které vyhrály, se to většinou dalo tušit, ale jeden z vítězů mě opravdu překvapil. Jedná se o projekt Technické školky. Jde o to, že se přímo v mateřských školách podporuje výuka technických předmětů. Na druhou stranu je to velice dobře, protože technické předměty bývají často podceněné a studenti nejsou moc motivováni se na ně hlásit.

 

Jakým směrem chcete projekt České inovace dále posouvat?

Snažíme se rozjet mnohem více aktivit. Realizovat třeba panelové diskuse, které se budou zabývat budoucností České republiky a tím, jaké jsou trendy, které ji ovlivňují. Dále se celkově zaobírat rozvojem inovační kultury, kreativity, finančních a obchodních dovedností, ale taky spoluprací různých subjektů, třeba korporací se start-upy nebo vysokých škol s podniky. Zaměřit se chceme i na podporu ambicí, aby se lidé nebáli expandovat do zahraničí. No a pak otevíráme novou kategorii, která je zaměřená na společenskou prospěšnost, což vnímáme jako velice důležitou věc. A v neposlední řadě se chceme více věnovat i roli designu pro inovace. Protože inovace by krom jiného měly mít i šmrnc.

 

Jak vypadá ideální stav České inovace za nějakých deset let?

Ideální stav je, když nás, ČIN, nebude potřeba, protože prostředí bude přát inovacím a Česká republika bude viděna jako inovativní země.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Petra Kuncová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Žofín Garden www.zofingarden.cz

Česká inovace: www.ceskainovace.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře