Sebastian Wagner - jednatel Winning Group, autor startupu Tiskelník

Sebastian Wagner je Němec, který se usadil na Moravě a postup­ně vybudoval společnost Winning Group, která sdružuje rozmani­té portfolio firem. Ty podnikají v oblasti stavebnictví, stavebního a strojírenského engineeringu a v neposlední řadě v tiskových služ­bách. Startup Tiskelník je postavený na propojování studentů a fi­rem, které je potřebují oslovit – prostřednictvím sponzoringu tisku studijních materiálů. Studenti je mají zadarmo a firmy jim do nich umísťují cílená sdělení. Jak se podnikání Sebastiana Wagnera vyvíje­lo, kde bere nápady a co je podle něj důležité pro úspěch?

Foto: archiv S. Wagnera

Němec, který v Brně podniká ve stavebnictví a rozjíždí IT start-up. Jak se to přihodilo?

Pocházím z malé vesnice ve Schwar­zwaldu, srdci německého průmy­slu a zároveň malebného regionu, kam se jezdí na dovolenou. Vystu­doval jsem strojařinu v Karlsruhe a začal pracovat pro amerického subdodavatele pro automobilový průmysl. Pracoval jsem na optimali­zaci výroby včetně otvírání nových provozů. A když přišla ekonomická krize, padlo rozhodnutí pro úspo­ru nákladů přesunout část výroby do Česka, do Oslavan u Brna. Do­stal jsem nabídku projekt vést a do dvou týdnů jsem se stěhoval.

Bral jsem to jako zajímavou šanci, a když jsem viděl, jaký má závod potenciál, zůstal jsem. Když jsem začátkem roku 2016 odcházel, měli jsme třikrát větší obrat, díky mož­nosti investovat jsme zmodernizo­vali výrobu a otevřeli nový závod ve Zbýšově. Zároveň jsem měl na zodpovědnost jiný provoz v Norim­berku, který jsem přebíral s tím, že se měl zmenšit. Namísto toho jsme výrobu specializovali na produkty, se kterými jsme museli být blízko klientovi, což by z Česka bylo da­leko. I tento závod jsme vytáhli do vysokého zisku.

Moje začátky v Česku každopádně byly čistě pracovní, a také jsem sem odcházel sám. Až v Brně jsem potkal manželku, která pochází z Polska. Z Varšavy, tedy z opačného prostředí, než já, vesnický kluk. I z toho důvo­du nám Brno moc vyhovuje, pro­tože je to velké město, ale ne příliš, tak na půli cesty mezi místy, odkud jsme sem přišli. Dlouho jsme v Brně bydleli, ale asi před dvěma lety jsme se odstěhovali do Popůvek, kde byd­líme v tiché ulici, ve které stojí jen sedm rodinných domů.

Nejde si nevšimnout, jak dobře mluvíte česky. Jak jste se to nau­čil?

Když jsem sem přišel, byl jsem na­prostý workoholik, pracoval jsem od rána do večera, často sedm dní v týdnu. Práce bylo opravdu hodně a bylo potřeba ji rychle vypořádá­vat. Každý pátek odpoledne jsem měl jazykový kurz, ale to už mi ne­zbývaly žádné kapacity na učení ja­zyka. Proto jsem s kurzem po třech měsících sekl. Zároveň jsem ale začal jezdit s kolegy po služebních cestách a jednoduše se ptal, jak se řekne tohle či tamto. Takže jsem se učil česky poslechem. Jenže ně­kteří kolegové používali peprnější mluvu a já ty výrazy nevědomky používal i v pracovní komunikaci. Takže jsem zavedl systém, který po­užíváme i ve Winningu. Kdo řekne sprosté slovo, musí darovat určitou částku na dobročinné účely, tehdy mateřské školce v Oslavanech. Ne­věřil byste, jak rychle se ti draze pla­cení manažeři zkultivovali.

Pokud jste češtinu jen naposlou­chal, musíte mít velký talent na jazyky. Nebo jste v Brně tak rych­le zapadl?

Tak ohledně toho talentu mi ve ško­le tvrdili opak. Podle mého prostě musíte začít mluvit. Jeden starší kolega mi kladl na srdce, ať kašlu na gramatiku, vždyť hlavní je, když všichni budou vědět, co chci říct. Postupně jsem si taky našel české kamarády, začal chodit do hospo­dy. Totiž, po třech pivech se oprav­du mluví líp, rozhodně na začátku. Oproti tomu mnozí moji známí z řad expatů si to pivo nedokázali ani česky objednat, a nakonec stejně vždycky z Česka odešli. Myslím, že když člověk chce někde plnohod­notně žít, musí se zapojit do běžné­ho života.

Jakým jazykem se vlastně bavíte doma?

Ze začátku jsme s manželkou mlu­vili anglicky, ona ale maturovala v němčině a já chtěl našim dětem předat svůj mateřský jazyk tak, jako ona na ně mluví polsky. Míchat do toho třetí jazyk, tedy angličtinu, už nám ale připadlo moc, proto se na­konec bavíme německy. A naše děti ve školce samozřejmě mluví česky.

Nakonec jste vystoupil z kom­fortní zóny korporátní organiza­ce. Jak k tomu došlo?

Dostal jsem se do fáze, kdy jsem měl korporátu plné zuby. Zároveň jsem měl pocit, že mám podni­katelský talent, a začaly se kolem mě scházet nápady. A dal jsem se dohromady se svým dnešním spo­lečníkem, Pavlem Absolínem. Měl malou stavební firmu, která tehdy vesměs starala o správu jeho majet­ku. Pavel už chtěl Pamstav rozpus­tit, po mnoha úspěšných podnika­telských projektech si firmu beztak nechával jen jako takové zajištění na důchod. Ale nabídl jsem mu, ať to rozjedeme spolu a na plný plyn. Najali jsme spoustu kvalitních lidí a soustředili se na monolitické kon­strukce, kde jsme viděli největší po­tenciál na českém trhu.

Druhý velký projekt skupiny Win­ning, tedy inženýrské služby orien­tované do velké míry na německý trh, začal tím, že mi spousta zná­mých v Německu naříkala, jak ne­mají kapacity na uspokojení všech svých zakázek. Začali jsme se dvě­ma inženýry a dnes máme přes čty­řicet projektantů. Přitom bychom zaměstnali i osmdesát, kdyby nebyl takový nedostatek kvalifikovaných pracovníků.

Foto: archiv S. Wagnera

S vaším nejnovějším projek­tem tisknete studentům zdarma skripta, do kterých vkládáte re­klamu. Kde se vzal tento nápad?

Koncept Tiskelníku jsme trochu okoukali ze západních trhů, ale zhodnotili jsme fungování obdob­ných služeb a náš projekt uzpůso­bili pro tuzemské prostředí. Chtěli jsme být na českém trhu první, a už se chystáme do Polska a na Slo­vensko. Projekt je pro mě zajímavý v tom smyslu, že do teď jsem pra­coval jen s produkty nebo služba­mi, které už trh znal. Na začátku nám studenti ani nechtěli věřit, že to pro ně opravdu bude zadarmo. A firmy argumentovaly, že dnešní mladí lidé už beztak nic netisknou. Opak je pravdou, dle našich statistik si skripta tisknou studenti všech obo­rů, kunsthistorici stejně jako ajťáci. Lépe se čte, když máte materiály fy­zicky před sebou, můžete si do nich dělat poznámky.

Teď už se k nám studenti vyloženě hrnou, máme tři nebo čtyři sta no­vých uživatelů denně. Celkem už máme asi 13 tisíc registrovaných studentů. Z pohledu firem je Tis­kelník velice vhodný k rekrutování absolventů, umožňuje oslovit třeba jen strojaře v kraji, ve kterém podnikáte. Funguje ale taky jako marketingový nástroj – jeden náš zákazník, provozovatel autobusů FlixBus, má na svoji kampaň odezvu 7 pro­cent, což je vysoce nadstandardní. Další výhodou Tiskelníku je intenzi­ta zásahu, vždyť v momentě, kdy se student učí a přijímá reklamní sdě­lení, je jeho mozek vysoce aktivní. Zatímco reklama v tisku nebo v te­levizi vás může potkat i v okamži­cích, kdy je vaše pozornost zcela rozostřená.

Čeho se při svém podnikání drží­te, jaká je vaše cesta k úspěchu?

Stavíme na kvalitě a zdánlivě přeži­tém přístupu, že na co si plácneme, to platí. V korporaci mi mimo jiného lezlo krkem, jak je všechno zdlou­havé a neflexibilní, zodpovědnost jednotlivce se ztrácí v aparátu a schvalovacích procesech. Děláme to přesně opačně, naši lidé požívají největší možnou důvěru a volnost. Fungují jako malí podnikatelé, kdy si každý hraje na svém písečku. Ten­to přístup od nich samozřejmě vy­žaduje víc, než jen vyplňovat tabul­ky. Musejí za svými výsledky stát.

Ale když člověk vidí, co sám dokázal, motivuje ho to k větším výkonům. Zároveň platí, že komu způsob na­šeho fungování nevyhovuje, ten sám odchází, takže jsme tady ve fir­mě zatím dali jen snad jednu výpo­věď. Je to myslím i velice moderní přístup v tom smyslu, že mladým li­dem přece jen jde hodně o sebere­alizaci a spokojenost, nejen o pení­ze. Beru to tak, že když máte skvělé lidi, můžete být úspěšní v čemkoliv, v jakékoliv branži. I ve stavebnictví, ve kterém jsem podnikat začínal a které je spíš bráno jako rizikový byznys, taková old economy.

Foto: archiv S. Wagnera

Co byste poradil lidem, kteří jsou odhodláni rozjet vlastní projekt, ale váhají učinit ten poslední krok?

Zní to jako klišé, ale nejtěžší oprav­du je, zbavit se dlouhodobých jis­tot a naplno se do svého záměru pustit. Mnohdy to ani není o tom, že by člověku chyběla odvaha, jako spíš o pohodlnosti. Také jsem to tak měl, když jsem v korporátu dostá­val vysoký plat a jezdil krásným slu­žebním autem. Ale moc jsem chtěl vyzkoušet i něco jiného, než celý život dělat ve strojírenství. Tedy po­kud si jste jisti, že je nová cesta pro vás ta pravá, tak na ni prostě vyraz­te. Samozřejmě ale ne naslepo.

Důkladně vyhodnoťte svoje před­poklady, dobře připravte sebe a do posledních důsledků domyslete projekt. Při té příležitosti musím pochválit svoje původní působiš­tě, Američané mě totiž naučili co nejpečlivěji pracovat s čísly. Když dokážete dobře počítat a promýš­let věci, je vlastně jedno, co dělá­te. Smysluplný a dobře realizovaný nápad se vždycky prosadí. Přesto se na začátku budete muset hodně učit a jistě uděláte nějaké chyby. S dostatečnou motivací i přípravou je ale ustojíte.

Chceme na příkladu našeho byznysu ukázat, že to jde, z nuly rozjet podnikání. A doufáme, že nás lidé budou oslovovat s jejich nápady, které si netroufnou realizovat. Mů­žeme jim s rozjezdem záměru po­moct finančně i mentoringem. Ve­dle dobrého nápadu a odbornosti totiž začínající podnikatel také po­třebuje někoho, kdo se na rodící se projekt podívá zcela abstraktně, z podnikatelského hlediska. Zpracu­jeme si analýzu záměru, a pokud čísla budou dávat smysl, tak se dej­me dohromady.

Děkujeme za rozhovor.

Text: Jaroslav Ostrčilík

Foto: archiv S. Wagnera

Produkce: Agentura Guideline

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře