Vladimír Přibyl – šéf motocyklové sekce SDA, generální ředitel A Spirit a.s.
25.02.2013 07:26 | Dita Brančíková
„Zákazník opustil honbu za výkonem a parametry, což byla doména řekněme let 2000–2008, a přešaltoval na motorky cestovní, hodně módní retro styl nebo „café racer“ – volný čas na pohodový výlet.“ Vladimír Přibyl
Vladimír Přibyl začínal v domácích potřebách v oboru prodeje a zásobování, také se živil obchodováním s jízdními koly, nicméně to nikdy nebyl jeho koníček. Motorky si ho však našly a dnes patří k zakládajícím členům dovozců všech motorových vozidel. Je předsedou motocyklové sekce a velmi poutavě nám povyprávěl, jak to u nás bylo, je a bude s motocyklovým trhem. A také jak funguje jeho motocyklový „gang“.
V
Česku je registrováno něco kolem milionu motocyklů s průměrným stářím skoro 30
let, skutečně všechny existují?
V České
republice se v současné době nachází asi 970 tisíc motorek. Když před
dvěma lety udělali humbuk s vyřazováním vozidel, tak
se z toho část vyřadila. Z těch 970 tisíc jich jezdí pouze tak 350
tisíc kousků. Proto taky to příšerné průměrné stáří více než 30 let. Protože je
tam pořád registrována spousta mrtvých duší, kde nejsou ani motorky, ani jejich
majitelé.
Chcete
říci, že ti už nejsou mezi námi, ani motorky, ani jejich majitelé?
Jasně, nejsou
ani ty motorky, ani ti majitelé. A protože u nás neexistuje tzv. zákonný způsob
vyřazení vozidla – to znamená, že úřad by vozidlo mohl vyřadit sám, tak to
vlastně nikdo není schopen vyřadit. Motorka neexistuje, nikdo ji nemá a majitel
už většinou nežije, ale z registru ji nikdo nevyřadí.
Takže
ta motorka tam někde lítá v oběhu?
Nelítá, ta
motorka už není. Je to skutečně evidence mrtvých duší. Registr vozidel rovná se
evidence mrtvých duší. (smích)
Samozřejmě dokud někdo nezjistí, že ty duše jsou opravdu mrtvé, dokud to
nevyřeší legislativně – „nebyl jsi třikrát nebo pětkrát na technické prohlídce,
tak buď to vozidlo dočasně vyřadíš, nebo ti ho vyřadíme trvale z moci
úřední“, tak to tam bude pořád. Pořád to bude stárnout, jestli mi rozumíte.
Proto je zde ten šílený údaj 31,5 let průměr stáří. Když se podíváte na
skutečné značky, které jsou v provozu, zjistíte, že průměrný věk se
pohybuje maximálně kolem 10 let. A žádné množství veteránů, byť jsme bývalá
motocyklová velmoc. Z toho to ale plyne, protože motocyklů v padesátých
a šedesátých letech byla strašná spousta.
Takže
my jsme bývali motocyklová velmoc?
No jasně. Než
soudruh ministr Čepička prohlásil, že do socialismu na motorce nepojedeme. (smích) Strana a vláda začala podporovat
vývoj automobilů a motocykly usnuly v sedmdesátých letech, ustal skoro
jakýkoli vývoj.
Opravdu?
To je škoda, ne?
Následujících
20 let se tady vyrábělo to, co kupovalo Rusko nebo spíše SSSR, Kuba a Jižní Amerika.
Miliony kusů byly produkovány v nezměněné podobě a byly exportovány do
těchto zemí. V okamžiku, kdy přišel rok 1989-90, trh se narovnal a
zjistilo se, že to najednou není komu prodávat. Takže dnes z těch slavných
značek Jawa a ČZ, které vyráběly miliony motocyklů, už není nic.
Dnes
kdybyste se zeptal lidí na české značky, vybaví si asi jen tu Jawu. Jinak samé
zahraniční….
Jawa má
kupodivu dobré jméno i ve světě. Ale s tím, co v současnosti nabízí,
nemá šanci nijak výrazně uspět.
Počátek
vašeho vztahu k motorkám se datuje od roku 1992. Jak se to stalo?
V té době
jsem se živil tím, co jsem dělal za doby minulé – jízdními koly. Předtím jsem
pracoval v domácích potřebách v oboru prodeje a zásobování. Takže
jsem logicky přešel k soukromému podnikání. Nikdy to však nebyl můj
koníček. Byla to jen práce, nikdy jsem nebyl velký cyklista. Spíš to bylo o
technice, motorky zde za socialismu neměly žádnou perspektivu. Nereálná
záležitost. Takže jsem nakonec vybudoval během dvou let firmu, kterou jsem
přenechal jiným. A podepsal jsem smlouvu s Yamahou.
Když
vstoupila Yamaha na náš trh, vy jste se stal jejím šéfem, je to tak?
Uvedl jsem
v život zastoupení značky a do roku 2006 jsem tomu velel.
Takže
čtrnáct let, to je hodně dlouho!
Je, to máte
pravdu.
Čím
se zabýváte v současnosti?
Díky tomu, že
jsem začínal brzo, jsme založili svaz. Byl jsem jeden ze zakládajících členů
dovozců všech motorových vozidel. Říká se tomu „dovoz automobilů“, ale rozumí
se tím všechna motorová vozidla. Sekce jsou automobily, motocykly, nákladní
automobily a dokonce i autobusy.
Takže
jste šéfem Sdružení dovozců automobilů (SDA). Jak takový svaz funguje?
Slovo šéf bych
nepoužil, protože se jedná o sdružení právnických osob. Máme sekretariát,
pětičlenný výbor volený ostatními členy. Jednou za dva a půl roku máme volby a
vítězové zasedají právě v tomto výboru, jednou za půl roku jeden předsedá a
čtyři jsou členové výkonného výboru. Nyní předseda nejsem. Ale jsem předseda
motocyklové sekce, kde funkce není rotující.
A
v motocyklové sekci se taky volí?
Zde se volí
pouze v případě nespokojenosti, zatím se volilo jen jednou, a protože jsem
si dovolil jít k zubaři, tak mě zvolili. (smích)
A od
té doby se to „s vámi táhne“! (smích)
Ano, od té doby
se to se mnou táhne. Je to samozřejmě funkce čestná.
Takže
za korunu?
Ani za korunu,
prostě zadarmo.
A
mimo práci pro SDA máte ještě na starosti italské značky pod hlavičkou firmy
A-Spirit. Jaké motorky zastupujete?
V současnosti pracuji
ve firmě A-spirit, která zastupuje asi dvacet zahraničních motocyklových značek,
z toho pouze šest vyrábí motocykly. A to Aprilia, Moto Guzzi, skútry
Piaggio, Vespa, Gilera, a Scarabeo . A na Aprilii bude tuto sezonu
závodit Karel Abraham
a vypadá to, že i Lukáš Pešek. Uvidíme, ještě to není stoprocentní. Však
začátkem března v Praze na MOTOSALONU v Letňanech mohou návštěvníci
Karlovu motorku vidět „naživo“.
Jak
si stojí právě Aprilia?
Aprilia si
stojí na poli silničních závodních strojů velmi dobře. V prestižních
závodech Superbike získala vloni již podruhé titul mistra světa se svým modelem
RSV4 a na mistrovství silničních motocyklů dřívějších kategorií, mimo třídy
Moto GP, ve sto pětadvacítkách ani dvě stě padesátkách neměla konkurenci. Teď
je zrušili a nahradili novými kategoriemi, tak uvidíme, jak to dopadne. V současnosti
se Aprilia v těchto závodech nejvíce angažuje v „CRTčkách“. Ostatně
v této kategorii sedlá v letošním roce Aprilii také Karel Abraham.
Jak
se v loňském roce dařilo prodeji nových motocyklů na českém trhu?
Upřímně,
nedařilo. Nedařilo se nikde v Evropě. Relativně ten největší propad máme
za sebou. Loni propad prodejů nebyl nijak dramatický, řekněme do 10 %.
Předcházející léta to bylo horší. Bohužel v té ekonomicky silnější Evropě,
neboli na jih a na západ, byly propady větší. To se promítlo i k nám,
protože tlak na prodej přebytku zboží byl velký. Pak už to nabízí každý za
cokoli a kamkoliv, jen aby se toho zbavil. Naštěstí ta naše značka je relativně
soudná a výrobu zarazila včas. Když jsem viděl, co se stalo u ostatních, tak
nás to tolik nebolelo. Ale samozřejmě pro ně to taky znamenalo, že na čtyři měsíce
zastavili výrobu. Ale je to tak rozhodně lepší.
Jaká
byla loni nejprodávanější motorka na českém trhu?
Otázka je, co
nazveme slovem motorka. Nejprodávanější motorka… Když se budeme bavit o
kategoriích, tak to rozhodně byly cestovní motorky. Ale s největší
pravděpodobností vyhrála kategorie skútr. Nemám to úplně nastudované a nechci
být špatným odhadcem. Propad trhu se projevil hlavně v motorkách, a ne
tolik ve skútrech. A pokud se projevil, tak v neznačkových. Ty značkové
kupodivu, řekl bych, mírně posílily. Díky tomu, že je to levný dopravní
prostředek, koupila spousta lidí svým dětem namísto auta skútry. Pokud bydlí
někde, kde musí denně dojíždět do práce, je jako dopravní prostředek výrazně
méně nákladný na provoz, protože jeho provozní náklady se pohybují na podobné
úrovni jako „prostředky hromadného ničení“, neboli veřejná doprava.
Je
možné vypozorovat posun v chování kupců motorek?
Já bych řekl,
že posun je jednoznačný. Zákazník opustil honbu za výkonem a parametry, což
byla doména řekněme let 2000–2008, a přešaltoval na motorky cestovní nebo na hodně
módní retro styl.
Jako
že správný motorkář musel mít žihadlo?
Ano. Spousta
zákazníků pochopila, že se stejně nemá kde svézt. Devadesát pět procent
zákazníků ty parametry nemá kde využít. A ti, co je dokážou využít, hazardují
se životem. Tedy doména 90. let byla spíš kategorie Chopper, začátek 21.
století byl ve znamení honby za těmi maximalistickými parametry. Dnes se
zákazník odklonil ke stylu, řekněme „café racer“ – volný čas na pohodový výlet.
Patří
sem i zmiňovaný skútr?
To ne, skútr je
dopravní prostředek. Skútr není motorka pro radost.
Jak
byste tedy popsal skútr?
My
z hlediska marketingu byznys velmi výrazně rozdělujeme na „to, co je pro
radost“ a „to, co je dopravní prostředek“. Mezi to patří i motorky. Ne tedy
zrovna naše, ale výrobci jako třeba Yamaha, Honda a ostatní japonští výrobci
mají motorky typu „dopravní prostředek“. To znamená 125, 250 na denní ježdění.
To je úplně jiná skupina lidí než ta skupina, která si kupuje motorku pro
radost.
To
jsou „ty vymazlený“?
Tak. To jsou ti
lidé, kteří si to rádi chodí leštit do garáže, kupují si na to „žlutý šroubeček,
kevlarový blatníček, tady frézovanou páčku brzdičky“. Je to jejich koníček, je
to jedna skupina lidí a ta se odehrává ve vyšší střední třídě a výš. Tedy lidí,
co peníze mají a budou je mít vždy, protože jsou schopní a dokážou si příjmy
udržet za všech okolností a jsou v pozici, kdy suma 250–300 tisíc není pro
ně zásadní a mohou si ji bez problémů dovolit.
Ale
díky nové legislativě, která umožňuje držitelům oprávnění skupiny B řídit i
lehké motocykly a mopedy do 125 ccm, určitě vzrůstá zájem o skútry…
Ano, to máte
pravdu. Jak jsem řekl, je to výborný dopravní prostředek a díky nové
legislativě se určitě zvedne i jeho prodej. Mimo to dnes i větší města jako
třeba Praha nabízejí pro skútry a motocykly neomezené parkování ve všech
parkovacích zónách zdarma.
Říkáte,
že vymizela jedna vrstva motorkářů. Která?
Dříve zde
bývala i silná skupina motorkářů, byla to ta nižší střední a střední vrstva,
která dnes úplně odpadla. To byly ty motorky, co se pohybovaly mezi 100 a 200 tisíci. Tato
střední třída zaznamenala v posledních třech letech největší propad
prodeje.
Ze
statistik je patrný nástup mnoha levných značek z Asie, je to tak?
Nástup mnoha levných značek z Asie je u nás už dobrých deset let a právě
naopak poslední dobou jdou hodně dolů. Takže to určitě není nástup. Je to
jednoduché. Lidé, kteří si kupují tyto levné věci, peníze fakt nemají. Jestli
se něco prodává, tak to jsou dražší značkové věci. A to platí i o motorkách. To
znamená, že bezejmenné značky mají větší propady.
A
kdy byl tedy jejich boom? Co byste doporučil zájemcům, kteří zvažují koupi
relativně levného stroje neznámé značky?
Jejich úspěch
byl v letech 2002–2008. To byl moment, kdy velmi nízkou cenou, byť za výrazně
nižší kvalitu výrobku, byli schopní oslovit. Nechci nikoho urazit, oni se také
zlepšují, ale s tím rostou i jejich ceny. Nemůžete vyrobit levně dobrou
věc. Vždy to musíte někde ošidit. Nikdy to není o tom, že rozdíl mezi jedním a
druhým motocyklem nebo skútrem by byla jen nálepka na nádrži. V některých
případech to tak je, ale těch případů je strašně málo. Většina velkých
světových značek také vyrábí v čínských továrnách, ale protože si musí
udržet kvalitu, tak ani na těchto výrobcích není poloviční cena prostě reálná. Nikdy
ten rozdíl není tak, že když něco stojí 50 tisíc, tak od té „no name“ asijské značky
to stojí 25 tisíc. Je to vždy na něčem ošizené a posléze se to vždy vymstí.
Když si koupíte takto levný stroj, říká se: „Levný, posléze dvakrát drahý“, a
to jednou, když ho chcete udržet v chodu, a podruhé, když se ho snažíte
prodat jako ojetý.
…nebo
levný, dvakrát kupovaný…
Ano, tak
nakonec zjistíte, že ono to nefunguje až tak dobře, pořádnou službu to nedělá,
neustále do toho vrážíte nějaké peníze a po třech letech zjistíte, že se to
nedá prodat. Když to sečtete, dojdete k tomu, že kdybyste si koupil relativně
dražší značkovou věc, tak jste ušetřil. Ztráta je výrazně menší.
To
by si lidé měli uvědomit. Myslíte, že ta doba nastala?
Spousta lidí si
to už uvědomuje. Ta euforie z levných asijských značek už myslím pominula.
Než dát třicet, tak dám raději padesát za něco, co opravdu funguje. Víte, u
dražších věcí by se mělo více hledět na kvalitu. U trička je to jedno. To
dělám taky, když jezdím na motorkové výlety. Koupím si levné tričko, ponožky a
pak to cestou házím rovnou do koše. Nikdy však ne motorku. (smích)
A
jaký vývoj prodeje očekáváte v letošním roce?
Když budu
optimista, tak řeknu, že to nebude horší. Když budu optimista. Jinak se obávám,
že to horší bude. Byť si nemyslím, že naše ekonomika se bude nějak výrazně
propadat. Naopak si myslím, že bude stagnovat. Myslím si, že malinko je to způsobené
mediální fámou. Mám určitou představu o tom, jak fungují média, a jsou trošku
kontraproduktivní. Nejdříve vyrobí dramatickou nafouknutou krizi – a to se
v žádném případě nedá nazývat krizí….
To
mi říkal právě i pan Pavel Kohout, se kterým jsem dělala rozhovor před vámi, že
skutečnou krizi jsme ještě nepoznali.
Pan Kohout je
určitě vzdělaný člověk, a když se podíváme na krizi třicátých let minulého
století, vypadala úplně jinak. Nyní není žádná krize. Média podporovaná
určitými skupinami to takto vytvořila, takže lidé vzali za záchrannou brzdu a
přestali žít nadoraz. To je na jednu stranu dobře. Na druhou stranu to
ekonomiku zbrzdí. Vyrábíme na to, co lidé ještě nevydělali, OK, to je nějaké
množství peněz. No jo, vyrábíme víc. Jednou se to musí někde zastavit a malinko
i vrátit zpět. A to je ta fáze, kde jsme teď. Lidé se zasekli… píst se zasekl,
začíná se vracet a nikdo neví, kam až lidé budou ochotni ten píst svého dluhu stlačit
zpět. Mám spoustu známých, kteří mají strojírenské továrny, oni dnes zakázky
mají a fungují. Ta doba, kde se jim zakázky scvrkly, oni neměli co vyrábět a
museli posílat lidi domů, tak ta doba dnes není. Stačí se podívat na silnice,
kolik jezdí kamionů.
Obecně
mezi lidmi jsou peníze, je to vidět v obchodních domech, jak lidé nakupují
a mají plné koše…
Ano, krize
není. Jen už jsme se dostali do horní úvratě toho dluhového pístu, kdy se lidé
zarazili. Někdo nafoukl mediální kampaň a samozřejmě média jim v tom
pomohla. Teď media „bulej“, že jim inzerenti nedávají tolik peněz, protože
nemají. (smích) Vrátilo se jim to
jako bumerang, což se dalo předpokládat. Podobně tomu bylo s návody „jezděte
do Německa, protože je to tam levnější a kvalitnější“. A nic z toho není
pravda. Takže my teď musíme přečkat toto období. Myslím si, že budeme rádi,
když si řekneme, že jsme na nule. Vzhledem k tomu, že vidím, co se děje
v okolní Evropě, která má na naši republiku zásadní dopad, nebude to
procházka růžovou zahradou.
Jak
jsme na tom v porovnání s okolními zeměmi?
Vedeme si
relativně dobře. Německo, Rakousko jsou na tom také relativně dobře. Já bych
řekl, že mor se šíří od jihu, Španělsko, Řecko, Itálie, Portugalsko. Bude to
mít vliv, zbavit se jich nemůžeme, to už je nevratné, nějaké zpětné
rozdělování, tomu nevěřím, k tomu nemůže dojít. Takže západní Evropa
přibrzdí.
Jaké
jsou ceny motorek v Česku v porovnání s ostatními zeměmi?
Já bych řekl,
že jsou po přepočtu prakticky totožné, snad vyjma nějakých lokálních
doprodejních akcí.
Takže
se nevyplatí kupovat motorky v zahraničí?
Může se vám to
povést, ale stejně já znám případy, že ojeté motorky se odsud vyvážejí. Právě
proto, že střední třída motorek vypadla, ceny se strašně stlačily dolů a dnes
se motorky střední kategorie vozí ven. Ne že by se nic nepřivezlo, ale není to
hojně. Nikde se nevedou statistiky, kolik ojetých motorek se vyvezlo ven. Máme
informace jen od prodejců, že hodně motocyklů z bazarů šlo do Německa,
Rakouska. A to proto, že ceny ojetin jsou lepší u nás, než jsou u nich na trhu.
Jak
se loni vyvíjely ceny nových motocyklů a jaký vývoj čekáte letos? Na čem bude
záviset?
Poslední tři
roky bych řekl, že ceny šly dolů. Hodně to zapříčinilo zpevňování koruny, ovšem
to už nejspíš nebude trend letošního roku. Obávám se letos zvýšení DPH o 1 %, u motorky je to taky znát. U
200tisícové jsou to dva tisíce. Ceny půjdou mírně nahoru, nikoli zásadně, ale
v řádu jednotek procent.
A
teď trošku odlehčíme, na jaké motorce jezdíte a co byste si přál mít doma v garáži?
Co já si přeji
mít v garáži, to tam mám! (smích)
Jé,
to je dobré…a to je co?
To je Moto Guzzi Griso 1200 8V.
Pozor ne Gucci, ale Guzzi – žádné kabelky a parfémy! (smích) A to mám už samozřejmě několikátou. A protože už nepatřím
mezi mladíky, je to přesně to, co potřebuju: žádnej velkej výkon, dobrej
podvozek, nenutí mě to závodit a krásně se při tom svezu.
Máte
na Motocyklu roku svého favorita? Může se to prozradit?
Říct se to
může, ale přiznám se, že žádného favorita nemám. Těžko soudit, co z toho
je nejlepší. Mě nejvíc oslovil Norton v kategorii „Nightbiků“, to je, řekl
bych, krásná věc. Ale jenom proto. A protože je to značka mého mládí.
Norton
je tuším anglická značka, že?
Ano, anglická značka.
Oživili ji nedávno, podle vzoru Triumphu. Triumph je taky bývalá zkrachovalá
anglická značka, které ožila asi po 25 letech a dnes docela slaví úspěch. Tak
si myslím, že tohle je další pokus, jak to zkusit i s jinou značkou. Ale
musím, říct, že ta motorka je hezká.
A
jak vypadá?
Taková retro
klasika.
Motocyklová
sekce SDA je spolupořadatelem veletrhu MOTOSALON. Co znamená pro veletrh záštita SDA?
Záštita SDA je
společná dohoda importérů na společné akci. Pokusím se to zjednodušit: Je to
zcela pragmatická záležitost, kdy se „dohodneme“, že tohle bude námi
podporovaná výstava a je v zájmu členů se jí zúčastnit, abychom netříštili
síly na jiné výstavy. Dnes se jich tolik nekoná, ale byly doby, kdy byly i tři
čtyři motorkové výstavy. Já si pamatuji Motovelo, Motojaro, Motoshow a další a
žádná z nich nebyla motocyklová výstava. Protože dva vystavovali zde, tři
támhle, a když jste chtěla vidět vše, musela jste obejít čtyři výstavy. Což ve
finále mělo takový důsledek, že na výstavy chodilo málo lidí. Takže my tím říkáme,
tato výstava bude pod naší zárukou a gescí svazu a to je ta výstava, které
byste se měli v první řadě zúčastnit, protože to bude nejprestižnější
výstava. Samozřejmě to neznamená, že na jiné výstavy nemůžou.
Jaký
je váš vztah k sociálním sítím?
Využíváme je,
komunikujeme na nich, ale nejsou pro nás nástroj na prodej. Jsou vhodné na
podporu image a na to, že značka na lidi tzv. „nekašle“. To znamená, že když se
vás tam někdo na něco zeptá, odpovíte mu, udržujete komunikaci, ale sociální
sítě jsou nástroj k úplně něčemu jinému. Jako pozvánka na výstavu nebo
předváděcí akci je to dobré. Myslím si, že ta tam patří, ale prodej nového
zboží na sociálních sítích nemá co pohledávat, spíše tím naopak uživatele
otrávíte.
A
kde se nejlépe prodá nové zboží?
Je to úplně
jednoduché, musíte vyrazit za lidmi. Třeba výstava. Dostat se k těm lidem.
Akce typu předváděcích jízd v nákupních centrech, sbírání kontaktů na
lidi, kterým motorka není cizí. A jim se věnovat, přímo konkrétním lidem. Ne polepit
si nástěnku letáky a čekat, že někdo přijde.
Udělal
jste si někdy pořádný motorkářský výlet?
Já dělám výlety
pořád. Kdybyste věděla, kde já všude byl, to by vám ten článek nestačil.
Kde
jste byl nejdál? Na motorce.
Nejdál? Asi
v Austrálii. Měsíc. Napříč Austrálií. Začínali jsme nahoře v Darwinu
a končili jsme v Brisbane, jedenáct tisíc kilometrů.
Na
jaké motorce?
To jsem měl
tenkrát Yamahu TDM 850.
Předpokládám,
že cestujete ve skupině?
Mám partu
kamarádů, se kterou jezdím po světě. Cestovali jsme po Severní Americe, Aljašce,
Jižní Americe, máme projeté také Peru, Chile a Bolívii.
Spíte
po motelech?
Ano, nebo taky
někdy pod stromem, když to nejde jinak. (smích)
Kolik
vás jezdí?
Jak kdy,
v rozpětí osm až šestnáct.
Jste
takový gang, že?
Gang ne, když tak bezzubej gang. (smích)
My si jezdíme pro radost.
Jak
dlouho trvá takový výlet?
Tak tři týdny
nejméně. My to jezdíme posledních deset každé dva roky.
Měl
jste někdy nějakou havárii?
Havárii jsme
měli všichni někde. Loni v Bolívii jsem trefil náklaďák. (smích)
Já
zase když jsem dělala zkoušky na řidičák, tak jsem trefila trolejbus…
No vidíte to! (smích) Zatím jsme to všichni ve zdraví
přežili. Z těch velkých výletů nejhezčí asi bylo Peru. Vůbec Jižní Amerika
je krásná. Máme systém, jeden rok jedeme velký výlet a druhý rok si děláme jen
takový malý po Evropě. A když řeknu „malý“, tak to je Slovinsko, Chorvatsko,
Albánie, Řecko a zpátky Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a domů. No a
to se dá udělat za dvanáct dnů.
Takže
vy jste tělem i duší motorkář?
No jasně, vždyť
říkám, že to dělám, protože mě to baví, ne? (smích)
Děkuji za rozhovor.
Text: Dita Brančíková
Foto: Robert Vano www.robertvano.cz
Vytvořeno ve spolupráci s hotelem ALWYN www.alwynhotel.cz
Veletrhy Brno, a.s. www.bvv.cz
Motosalon www.bvv.cz/motosalon
Korektura textu: Alžběta Strnadová
Produkce: Michaela Lejsková
Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz
Partneři
Komentáře
Kategorie
Příbuzné články
05.05.2024 | Jejím domácím prostředím je už dlouhou řadu let byznys, a to takřka všeho druhu. Pochází z Brna, ...
12.03.2024 | Na první pohled půvabná blondýnka s energickým vystupováním již 18 let řídí německou rodinnou ...
20.12.2023 | Práce v IT sektoru je určitě zajímavá, lákavá a také skvěle placená. K jejímu vykonávání ...
15.11.2023 | Rodák z Brna absolvoval studium na prestižních světových institucích. Prošel výcvikem vyjednávání ...
16.05.2023 | Vystudovala Univerzitu Karlovu v Praze, kde roku 2007 obhájila na Fakultě sociálních věd v oboru ...
Newsletter:
Best of ... na Facebooku! Nejčtenější články za měsíc