Cayetano Soto

„Chtěl jsem sám něco sdělit, ale především najít sám sebe.“ Cayetano Soto

V listopadu 2009 měl úspěšný choreograf španělského původu Cayetano Soto premiéru celovečerního baletu „Carmen“ v Dortmundu. Na premiéru téhož baletu se mohou těšit diváci Janáčkova divadla v Brně od února 2010. Sotova Carmen je současnou baletní inscenací s nevídanými krokovými variacemi, zvedačkami, akrobacií, výbornou kompozicí a působivými obrazy. Energií nabitá choreografie není pouhým tanečním uchopením známé opery Georgese Bizeta, nýbrž se vrací zpět k literárním kořenům, k novele Prospera Merimée „Carmen“. Vznikl tak balet vrhající zcela nové, originální světlo na ženu, která svou touhu po svobodě prožívala tak důsledně, že za ni dala v sázku svůj život.

Pracoval jsi v USA, Brazílii, v Německu, v Holandsku a teď jsi navštívil i Českou republiku. Pozoruješ na baletním sále nějaké rozdíly ve stylu práce? 

Taneční technika je všude zhruba stejná, i když pochopitelně každá země je trochu jiná. Třeba tanečníci ve Španělsku jsou víc temperamentní a v Brazílii zase neuvěřitelně přirození. Nikdo jiný se neumí pohybovat tak, jako brazilský tanečník.  Ale v podstatě žádné velké rozdíly nevidím, taneční svět je smíchaný a naprosto univerzální.

Musí mít tvoji interpreti klasické taneční vzdělání, nebo ti stačí jen talent?

Určitě musejí mít klasické taneční vzdělání, bez toho nejde nic. I když dělám moderní věci, klasický balet je pro mě základ.

Jaké tanečníky potřebuješ pro svoji práci? Popiš mi ideálního tanečníka.

Jeho rodiče pocházejí z Brazílie, má duši Španěla, pracuje tvrdě jako Američan a má disciplínu Němce.

Jak se stal z tanečníka Sota choreograf Soto?

Choreografie byla prakticky můj cíl už od začátku školy.

Můžeš prozradit, jestli jsi měl na začátku nějaký choreografický idol?

Všechny „Velké“! To byl vlastně důvod, proč jsem vůbec začal tancovat, když jsem chtěl tančit jejich balety. Ale choreografovat jsem nezačal proto, že bych chtěl být jako oni. Chtěl jsem sám něco sdělit, ale především najít sám sebe. Cayetana Sota. Ale ty chceš slyšet nějaké jméno…tak dobrá. Ten největší. Mistr Jiří Kylián. 

Co pro tebe znamená tanec jako umělecká forma?

Tanec je jediné umění, které dokáže pohybovat s prostorem. To je základní kámen mé práce. Nejde mi o to, něco pantomimicky sdělovat divákovi jako v klasických baletech, ale chci naopak rozpohybovat prostor, který je pak pro mne uměleckým médiem. Proto nepoužívám patetickou gestikulaci klasických baletů.  

Jaký je tvůj názor na současný trend v tanečním umění, smazávat rozdíl mezi mužem a ženou, ve světě módy zvaný unisex?

V mnoha svých kusech jsem ani já nekladl velký důraz na rozlišení pohlaví, dívky u mne nikdy neobouvají špičky, i kostýmy jsou často stejné. Nezáleží mi moc na tom, jestli je tanečník dívka nebo chlapec, důležité pro mne je, co mezi nimi je, jaký lidský vztah ovlivňuje jejich jednání. V případě Carmen je to jiné. Tady má mýtus ženy a mýtus muže tak obrovskou váhu, že se to nedá nijak obejít. 

Pojďme tedy ke tvému novému baletu Carmen. Diváci, kteří znají operu Carmen, budou podobně jako v opeře očekávat velké scény, líbivá sóla a vášnivé duety. Na co by se měli připravit ve tvé inscenaci.

Já nepracuji podle operního libreta, vycházím z původní předlohy románu Prospera Merimeé. Některé postavy se oproti opeře v mém baletu neobjevují, jiné zase přibyly. Objevil jsem v původní předloze více scén a detailů, které se lépe hodí pro taneční zpracování. Rozhodně by tedy nikdo neměl očekávat baletní přepis opery. Mám sice představu o celku, ale zatím s tím materiálem pracuji na sále, výsledek nemůžu popsat, protože se k němu teprve musíme propracovat. I k těm vášnivým duetům.

Carmen je něco jako superžena, symbol erotiky, „la femme fatale“ a také trochu děvka, čím je pro tebe?

Carmen je charakter ženy, který se vyskytuje v každé kultuře a také ve vícero divadelních inscenacích, jen ve Španělsku se zrovna jmenuje Carmen. Já vidím Carmen jako ženu, která jde pevně za svým cílem, ale přitom má v sobě něco humorného. Takto ještě Carmen přede mnou nikdo nepředstavil. Když se setkáme s něčím tragickým, zkoušíme to zlehčit, překonat to humorem. Taková bude moje Carmen, ale ať si nikdo nemyslí, že půjde o veselohru.     

A co toreador Escamillo jako supermuž? Všiml jsem si při zkouškách, že si z jeho postavy děláš legraci.

Ano, ale není to parodie, jen v prvním jeho výstupu jsem se nechal inspirovat fotkou rodičů, kteří jsou u takového toho billboardu s toreadorem, kde chybí hlavy a kde se každý může vyfotit. Potřeboval jsem to dominantní hudební téma zlomit, a kromě toho na té postavě něco směšného je. Pokud si chce někdo dělat z jakékoli kulturní tradice srandu, měl by podle mě z této kulturní tradice pocházet a já jsem Španěl, takže vše je v pořádku. Kromě toho, já rád diváky překvapuji novými pohledy na postavy a děj, u mě nedostanou naservírováno to, co čekají. Ve většině operních inscenací najdeš často všechna klišé najednou, všechny ty vějíře a kastaněty… to je parodie.

Zasadíš někam děj, myslím do nějaké doby nebo do konkrétního prostoru?

Ne, že bych to chtěl úmyslně. Řekněme, že se to odehrává ve Španělsku v neurčitém čase. Za nějakou dobu se automaticky projeví časovost divadelního kusu, třeba naše kostýmy vycházejí z návrhů módních návrhářů. Ale v současné době by divák neměl poznat, jestli je to minulost, přítomnost nebo budoucnost.    

V Česku byl kdysi velmi populární taneční film Carmen z dílny režiséra Carlose Saury s Antoniem Gadesem, kde ani tak nešlo o děj, ale o tanec, konkrétně o flamenco. Inspiroval tě nějak tento pohled?

Neřekl bych, že mne ten film inspiroval k tomu, abych udělal balet, i když ten film znám moc dobře, viděl jsem ho, když jsem byl ještě malý kluk. Ale s tím flamencem máš pravdu. Moc miluji flamenco a je to moje inspirace.

Máš toho na svůj věk dost za sebou, Mnichov, Stuttgart, Augsburg, Santa Fe, Sao Paulo, Dortmund.  Se kterým souborem se ti nejlépe pracovalo?

Strašně rád jsem pracoval v Sao Paulu, protože jsem tam našel výrazné osobnosti, ze kterých energie přímo stříká. V průměru byli starší než třeba tanečníci ve Stuttgartském baletu. Nechci to nijak zvlášť hodnotit, ale je velký rozdíl, jestli pracuješ s mladými nebo se staršími tanečníky. Dosud jsem naštěstí nezažil soubor, se kterým bych už pracovat nechtěl.

V Brně jsi zatím strávil dva dny, jak na tebe zapůsobil zdejší soubor?

Výborně, opravdu. Dokonce tak dobře, že se mi ani nechtělo hned odjíždět. Už se na tu práci s nimi moc těším.

Viděl jsi v Brně i něco jiného, co tě zaujalo?

Zaujaly mne tramvaje. Jdu po skoro prázdné ulici a kolem jezdí tramvaje plné lidí. Tak jsem si říkal, že v Brně se život odehrává asi v tramvaji. Tak jsem se hned musel projet… a možná se bude můj příští balet pro Brno hrát v tramvaji.   

Děkuji za rozhovor.

Dortmund, 18. 09. 2009

(Pozn. autora: rozhovor byl veden v angličtině, výrazem tanečník je myšlena také tanečnice.)

Cayetano Soto 13.02.1975

Autor článku: Rudolf Kubičko

Zdroj: Národní divadlo Brno

Tagy: divadlo, tanec

Komentáře