Josef Dvořák - herec a principál divadla

18.07.2014 14:31 | Petra Kuncová

Když se řekne Josef Dvořák, některým z nás se vybaví vodník, některým hlas Boba a Bobka a někomu zkrátka divadlo. Mně se po tomto rozhovoru vybaví především osobnost s obrovským zápalem pro herectví. Člověk, který si umí užívat kouzlo všedních dní, který se rád směje, má rád pohádky a pro spokojenost diváka udělá maximum. Zkrátka člověk, který si rozhodně vybral správnou profesi.

 

Vaše druhé křestní jméno je trochu nezvykle Voloďa. Jak jste se k němu dostal?

Dědeček se vrátil z 1. světové války z ruského zajetí a tohle jméno si prosadil. Na matrice jsem ovšem Vladimír.

 

Jméno si tedy prosadil dědeček. A jak vás ovlivňovala rodina ve vaší kariéře?

Vůbec nebyli divadlem nadšeni. Ovšem když mě poprvé maminka viděla v televizi, tak se s mým povoláním smířila.

 

Kdy jste si uvědomil, že se chcete věnovat divadlu a herectví obecně?

Rodiče hráli divadlo ochotnicky, tak jsem to okoukal. 

 

Jak jste se vy sám poté cítil při vstupu z ochotnické scény do té profesionální?

Začínal jsem v ústeckém Kladivadle pod Pavlem Fialou a Jiřím Císlerem a můžu říct, že žádný přerod jsem nezaznamenal.

 

Trpěl jste v těchto počátcích, nebo trpíte stále ještě, trémou?

Musím říct, že čím dál tím víc. Stárneme, blbneme…

 

Uvažoval jste někdy o jiném povolání?

Nevzpomínám si, že by tomu tak bylo.

 

Vyučil jste se ovšem původně automechanikem. Co vás k tomu vedlo?

Láska k motorům. Automobilovým a motocyklovým závodům.

 

Využil jste nějak zkušenosti z učení ve snímku Jáchyme, hoď ho do stroje, kde jste automechanika hrál?

Kdepak, filmaři vidí automechaniky jinak než šéf autodílny.

 

Kde myslíte, že jste přišel ke svému legendárnímu vypravěčskému talentu?

Za tím vším stála maminka. Maminka vyprávěla s takovou kadencí, smíchala několik příběhů dohromady, jediná ona se pak vyznala v tom, co vypráví, ale zákazníci v obchodě ji nadšeně poslouchali.

 

Kdo vám byl ve vaší kariéře, kromě maminky, největší inspirací?

Neměl jsem před sebou žádný vzor. Jen jsem se díval okolo sebe.

 

Tedy ani nikdo nejvýznamnější?

Jak jsem řekl, nevzpomínám si.

 

Co nejzásadnějšího jste se musel ve své kariéře naučit?

To, že představení se musí večer odehrát, ať se děje, co se děje.

 

Jedním z vašich životních mezníků bylo divadlo Semafor. Jak vzpomínáte na toto své působení?

Byla léta hubená i tučná. Semafor mi vyhovoval. Měl jsem ho rád, protože to bylo autorské divadlo a podporovalo a pěstovalo autorské herectví. Vzpomínám na řadu kamarádů, se kterými jsem tam hrál.

 

Další významnou kapitolou je pak dabing, milují ho nejen děti. Co pro vás tento typ práce znamená?

Musím uznat, že především překvapení. Překvapilo mě, že nadabované postavičky měly u diváků takový úspěch.

foto: Lenka Hatašová

 

Jak se vám vůbec dabují kreslené postavičky?

Mám výhodu, že všechny figurky napřed namluvím a potom se teprve kreslí nebo animují.

 

Nikdo vám už také nikdy neodpáře postavy vodníků. Proč myslíte, že vám právě tyto role byly tak často přidělovány?

Jsou herci, kteří hrají jednoho prince za druhým, jednu princeznu za druhou… Mně zkrátka byli přiděleni vodníci.

 

Jak se v pohádkových rolích cítíte?

Báječně. V divadle pro děti hrát moc neumím, ale televizní a filmové pohádky mám rád.

 

Jak vnímáte současné pohádky?

Teď nevím, jak přesně odpovědět, protože staré a současné pohádky dělím pouze na dobré a špatné.

 

Která role obecně byla pro vás nejvýznamnější?

Mám kliku, že naprostá většina rolí, které jsem hrál, jsem hrál s chutí a vzpomínám na ně rád nejen já, ale i diváci.

foto: Lenka Hatašová

 

A kterou jste si tedy nejvíce užíval?

Naši vlajkovou loď S Pydlou v zádech a její protipól Hřbitov pro cizince.

 

Co vás vlastně přesvědčí k tomu, abyste přijal roli?

Jsem váhavý střelec a nad každou nabídkou dlouho a dlouho uvažuji. A důvodů pro a proti je velká spousta.

 

Jsou vám bližší kladné, nebo spíše záporné pozice?

Já miluji „klaďáky“. Sympaťáky, postavy, které šíří optimismus a se kterými je sranda.

 

Oblíbená je vaše role z Cirkusu Humberto. Vy osobně máte ale k prostředí světských také velmi kladný vztah. Kde se ve vás toto nadšení vzalo?

Patrně máme stejnou krevní skupinu. Světští jsou úžasně poctiví ve své profesi.

 

Na kterého režiséra pak nejvíce vzpomínáte a proč?

Asi na Františka Filipa, Jaroslava Dudka, Jirku Císlera, Evalda Schorma, na Miloše Horanského, na Pavla Fialu…

 

Diváky svými výkony nejčastěji bavíte. Co pobaví vás? Co rozesměje?

Těch věcí je plno. Třeba náš pejsek, když ho doma pozoruji, jak filozofuje a snaží se o to, aby ho bez rozdílu milovala celá rodina.

 

Jste principálem Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. V čem přesně spočívá práce principála?

V tom, že obratně všechny povinnosti převádí na druhé a celé vedení nechává tomu, kdo tomu rozumí, a to je moje žena Jája.

 

A co vás vůbec vedlo k založení Divadelní společnosti?

Celý život jsem dělal autorské divadlo a byl jsem vybízen k tomu, abych si roli přizpůsobil svému naturelu. Patrně to je důvod založení vlastního souboru.

 

Jak se v této pozici vy sám cítíte?

Báječně.

 

V čem tkví vaše největší zodpovědnost?

Snažím se, aby diváci odcházeli z divadla spokojeni, a jsem pro to ochotný udělat všechno. Aby je nevyprovázela myšlenka: „Tak tady jsem byl naposled.“

 

Manažerem Divadelní společnosti je vaše žena, kterou jste již zmínil. Jak funguje tato spolupráce?

Nejenom manažerem, ale i srdcem společnosti je Jája. A jestliže někdo vede bez jakékoli dotace divadelní podnik 25 let, tak už jen tento fakt vypovídá o jeho schopnostech.

 

Nosíte si tak díky tomu práci i domů, nebo se od ní dokážete oprostit?

Žijeme divadlem dvacet čtyři hodin denně, a to ne proto, že musíme, ale že chceme. Pravda, občas zajedeme na chalupu, na dovolenou, na fotbal, na tenis, za dětmi, kterých máme hromadu, ale i tam se často debata stočí na divadlo.

 

Podle čeho vybíráte tituly, které vaše společnost uvede?

Nemůžeme si dovolit propadák, nemůžeme si dovolit investovat do představení, které bude divácky neúspěšné, to by nás položilo.

 

A který z těch, jež jste do současné doby realizovali, máte nejraději a proč?

Za léta, co hraji divadlo, jsem odehrál několik tisíc představení, desítky titulů. Nechám to na vás. Vyberte si vy.

 

Na divadelních prknech se objevujete už opravdu dlouhou dobu. Mění se nějak publikum?

Mění se všechno, nejenom publikum. Mění se doba, mění se vztahy mezi lidmi. Jsem rád, když se něco nebo všechno, co je kolem nás nové, může objevit i v divadelním představení.

 

Jací jsou dětští diváci?

Hrajeme divadlo tak, abychom pobavili i dětské dušičky, které k nám zabloudily.

 

Jak vnímáte obecně současný zájem veřejnosti o divadlo?

S každým novým vynálezem, ať to byl film, nebo televize, se vyrojila proroctví, že se blíží zánik divadla. Nic takového se nekonalo a nekoná. Diváci divadlo potřebují víc, než si řada proroků myslí. Jenom nesmí své věrné nudit. V tu chvilku by mu patrně opravdu hrozil zánik.

 

Chodíte vy sám do divadel?

Čas od času. Naposledy jsem byl v Mladé Boleslavi na představení Muži v ofsajdu. Byli vynikající. Sám se málokdy při představení směji nahlas, ale po tomto představení žena prohlásila, že mě léta neslyšela takhle se chechtat.

 

Jak hodnotíte současná divadelní představení?

Tak tolik jich zase nevidím, abych je mohl hodnotit.

 

A co nynější seriálová produkce? Sám koneckonců máte velkou seriálovou praxi…

Každý titul si najde své diváky. Řada lidí sleduje seriál večer co večer, řada mu nemůže přijít na jméno. Ale protože seriály sledují stovky tisíc diváků, nedivte se, že nastal takový seriálový boom.

 

Máte velmi rád Bohumila Hrabala. Čím vás fascinuje?

Od doby, kdy se mi dostala do rukou jeho první knížka, zařadil jsem ho mezi největší spisovatele. Jsem pyšný na to, že jsme v Semaforu dokázali na úřednících, kteří na nás dohlíželi, vyvzdorovat možnost zahrát si jeho Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Bylo to v době, kdy jeho jméno bylo na indexu. Mimo jiné proto, že panu Hrabalovi by byla letos rovná stovka, vrátili jsme Taneční na jeviště.

 

Jste velmi vitální a energický člověk. Co pro to děláte?

Bojím se, že vás zdání klame. Otázku, jaký jsem, položte mé ženě. Když jí třeba řeknete, že jsem komik, možná se vás zeptá, jak jste na to přišla.

 

A co vás dokáže nadchnout?

No vy mi dáváte. Těch věcí je spousta. Ale mimo jiné mi stačí, když vidím vedle sebe člověka, který má radost ze života a dokáže tím nakazit ostatní.

 

Máte ještě po mnoha letech hraní nějaký kariérní sen?

Zahrát si s panem Jindřichem Plachtou, panem Marvanem, Vlastou Burianem, Adinou Mandlovou, Hugo Haasem v čemkoli, co oni vyberou, anebo jen tak sedět v rohu na židli a pozorovat je. Z osobností, které uznávám, pak nemohu zapomenout ještě pana Jaroslava Haška. Teď mě napadlo, jéžiš, to by byly fejetony, kdyby byl mezi námi.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

GrandioR Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le-Hotels Group

Oblečení, doplňky a obuv:  Pánské obleky BANDI www.bandi.cz 

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře