Tomáš Váňa - režisér

02.11.2012 01:30 | Dita Brančíková

 

 

 

 

"Jestli si někdo může režisérovi dovolit mluvit do jeho práce, tak je to právě producent, který platí." Tomáš Váňa

 

 

 

 

 

Nahlédnutí do pomyslné dílny režiséra přinášíme s profesionálem ve svém oboru, režisérem Tomášem Váňou. Celistvost režírovaného díla doprovází mnoho aspektů, prvků a okolností. Dá se nějak definovat povaha režiséra, který má být vždy brán vážně, lidé by měli respektovat jeho rozhodnutí, tedy by měl mít nejspíše přirozenou autoritu? Asi nejvíce trpělivost a smysl pro odhad mě napadá. Jen on sám ví, proč dělá ty které konkrétní kroky. Od Tomáše Váni, který se svojí ženou Helenou založil firmu na plnění představ všech zadavatelů filmů, seriálů, reklam či mediální propagace Kloboukfilm, se dozvíte mnohem více.

Měl jste ve svých profesních začátcích jasno, kterým směrem se v režii chcete ubírat?

Bylo mi něco kolem deseti let, nepamatuju si přesně, a v televizi jsem sledoval film. Pomalu mě vtahoval a naprosto neuvěřitelně fascinoval. To jsem si ale dal dohromady až po létech, že by to mohl být můj „velký třesk“. Ten film se jmenoval Ginger a Fred a režíroval ho „nějaký“ Federico Fellini.

Mluvím o tom proto, že v tu chvíli jsem zřejmě někde hluboko uvnitř sebe pocítil touhu vyjadřovat se tímto způsobem – filmem. Střih. Za dalších zhruba deset let jsem se ocitl na filmové škole, zřejmě neustále veden nevědomou touhou. Nepřemýšlel jsem a dodnes nepřemýšlím, čemu přesně se chci v režii věnovat. Režíroval jsem dokumenty, reklamní videa, promo videa, chci natočit celovečerní film. Důležité je pro mě jediné: film jako jazyk, forma sdělování a komunikace se světem. Neexistence světských hranic a jakýchkoliv bariér.

 

Ptám se proto, že mě zajímá, zda si myslíte, že by měl mít každý režisér nějaký svůj směr, nebo je to jedno a zrežíruje všechno stejně dobře?

Tak tohle už je čistě o osobnosti a šíři génia každého člověka. Samozřejmě jsou režiséři, kteří se specializují pouze na reklamu. Ale znám já jejich pohnutky? Možná by byli vynikající režiséři celovečerních filmů, dokumentů, muzikálů, divadla, ale jsou třeba líní nebo jsou na peníze nebo jim prostě stačí to, co mají. Stejně tak jsou kameramani, kteří se v reklamě specializují například pouze na zpomalené záběry a podobně. Jsou-li takhle šťastní, nic proti tomu. Stejně tak ale existuje mnoho režisérů, kteří zvládnou prostě všechno. Hlavně je to asi o čase. Pokud máte čas a máte na to, rádi si střihnete cokoliv, o čem jste přesvědčeni, že to má pro vás smysl. Důležité je ctít žánr, pochopit nuance, zákonitosti nebo jen mít kolem sebe ty správné lidi. (smích)

 

Který z vašich projektů vám dal nejvíce zabrat a proč? 

Každý, ale vždycky jinak. Pokud se ptáte na „projekty“, tak všechny, na kterých jsem se podílel, ať režijně, producentsky, scénáristicky, produkčně nebo jako asistent, byly svým způsobem vyčerpávající a náročné. Pokud to děláte poctivě, tak je filmařina v první řadě řehole. Od začátku, kdy se objeví nápad, pro který se nadchnete, až po výsledek, pokud se vůbec podaří, se na vás jako na autora valí bezpočet omezení stran názorů lidí, kteří jsou ve filmařské hierarchii nad vámi. Musíte se neustále spoléhat na desítky ne vždy spolehlivých lidí, kteří jsou naopak pod vámi, na technická a jiná omezení a spoustu dalších věcí. Do toho musíte brát v potaz, že tohle je práce, kterou nosíte neustále v hlavě, pořád o ní přemýšlíte a nemůžete ji jen tak nechat v kanceláři. V mém případě nepomůže ani sport, ani jiné odreagování. Tím samozřejmě může trpět i váš osobní život. A pokud se k tomu přidají některé osobnostní vlastnosti „pana režiséra“, tak je to zabíračka pro všechny včetně mě. (smích)

 

Preferujete spíše větší projekty, nebo ty menší s rychleji viditelným výsledkem?

Preferuji projekty, které pro mne mají smysl! Velké, malé, to je úplně jedno. Takhle to přeci nemůže fungovat, pokud svoji profesi berete vážně a pokud přesně víte, proč ji děláte. Já si troufám tvrdit, že sám za sebe to vím a tím to mám dané. Samozřejmě, že vedle dlouhodobých jsou i krátkodobé, které člověka snáze uživí, protože prostě nejde jenom dlouze dumat a připravovat třeba celovečerní dokument nebo film. Ale to není otázka priorit, všechno je stejná práce a všechna se dělá na sto procent.

 

Vnímáte ve své profesi soutěživost?

Samozřejmě a považuji ji za naprosto přirozenou součást lidského konání v jakémkoli oboru a v životě vůbec. Co ale také vnímám – a nedělám si iluze, že je to v jiných oborech jiné – jsou intriky a občasné vyhřeznutí těch nejnižších lidských pudů a vlastností, kterých je člověk schopen. Několikrát jsem se pracovně stal jejich terčem. Musím ale říct, že jsem se obecně setkal spíš s tím, že čím je člověk níže postavený, tím větší je mrcha. Takže jistá naděje tu přeci jenom je. Stačí překonat ta spodní patra a ono se to člověku vyplatí.

 

Podle čeho se mezi profesionály hodnotí práce režiséra?

Od první minuty filmu do poslední podle všeho! Tady ale platí pravidlo: co člověk, to názor. A je to stejné, ať jde o profesionály, nebo laiky. Ale to se týká spíš „míry kritického pohledu“ na práci režiséra. Konkrétně, v rovině technické se klidně můžeme bavit třeba o výběru a vedení herců, rozzáběrování scén a podobně. Samostatnou kapitolou potom určitě je to „cosi“ – přesahy díla formální nebo obsahové, nové pohledy, postupy…, prostě to, co dokáže obyčejnou filmařinu povýšit na umělecký zážitek, který v divákovi rezonuje co nejdéle a nejvíce. Já ale zkusím odpovědět trochu jinak: líbí se mi označení trenérů v anglickém fotbale, kteří jsou titulováni manažer, popř. generální manažer. Rozumíte, oni nejsou „jenom“ trenéři! Jsou to prostě osobnosti, které dohlížejí na celý chod mužstva a pohlíží se tak na ně. Oni dirigují od A do Z celou tu mašinérii od masérů, lékařů, hráčů, asistentů až po sebe sama. Na všechno mají lidi, stejně jako režisér má asistenty, skriptku, střihače, kameramana, lokačního, produkci… Tihle všichni vlastně pracují pro něj a on má právo kohokoliv, kdo by mu kazil jeho vizi, nahradit a soustředit se na dokonalé souznění všech složek, které naplní jeho záměr. Chci říct, že nikdo běžně nevidí a nevnímá ty zástupy profíků, kteří makají během realizace, každý ve své pozici. Film je kolektivní dílo! Takže podle mě by kdokoli měl hodnotit práci režiséra i jako svého druhu top manažera. Samozřejmě uznávám, že tenhle pohled je extrémní, ale líbí se mi.

 

Jak úzký, či široký tým lidí okolo sebe potřebujete mít?

Myslíte tým potřebný k natáčení? Na to je těžké odpovědět, každá práce je jiná a v zásadě „nepotřebuji mít“ nikoho. Nemiluji, a proto nepotřebuji svoje spolupracovníky, miluji, a proto potřebuji jenom svoji ženu. Ale šikovné a pohodové lidi se snažím udržet.

 

Setkáváte se s tím, že lidé některé věci režírují, nebo se o to snaží, i bez odborného vzdělání? Asi podobně jako lidé fotí na digitální fotoaparáty a fušují tím do řemesla profesionálním fotografům.

Ano, děje se to, ale určitě to o ničem nevypovídá. Pamatuju si, jak mi na škole Boris Jachnin, filmový historik, kapacita, vyprávěl, že viděl v Berlíně na festivalu film, který ho naprosto uchvátil. Zeptal se režiséra, jakou má školu, a on mu odpověděl: „Já jsem taxikář.“ Tak asi tak. Kvalita si svoji cestu vždycky najde. Nakonec je jedno, jakou máte školu. V čemkoli.

 

Za jakých netradičních podmínek jste kdy režíroval?

Nic tak hrozného ani extrémního jsem nezažil. Snad jen, když jsem dělal Rapsodii v žluté, celovečerní dokument o židovských dětech, které se ukrývaly za války před transporty. Tam jsem si kromě kamery a střihu musel dělat úplně všechno a spojit někdy několik profesí do jediného okamžiku, bylo to občas o nervy.

 

Považujete svoji práci v nějakém ohledu za výjimečnou, ojedinělou? Jaké hlavní kouzlo má vaše profese?

Pro mne osobně je moje práce naprosto skvělá, protože je zároveň i mým koníčkem. Já jsem šťastný, že dělám, co dělám! Ale nemyslím si, že je něčím výjimečná nebo ojedinělá. Víte, kultura obecně, je pro lidstvo nesmírně důležitá. O tom jistě není sporu. Já jsem ale smířený s tím, že v dnešní době je – jak před několika týdny zaznělo z ministerstva kultury – zbytná. Můžeme se o tom přít, nesouhlasit, ale pokud nebude mít lidstvo na chleba, tak kultura je to první, co oželí. Neříkám, že je to dobré nebo špatné, ale podle mě by každý umělec měl mít v sobě plus minus pokoru tohoto vědomí a s tím tvořit. Třeba i proto, aby tomu tak nemuselo být.

 

Řekl byste, že jsou na režiséry v některém ohledu kladeny až nereálné nároky?

Nebudu mluvit za ostatní, ale v tom smyslu, jak se ptáte, asi ne. Režisér je prostě režisér a dělá svoji práci. Každý od něj logicky očekává, že svoji práci odvede na sto procent, to znamená, že film se bude líbit a  bude mít i umělecké kvality. Nějaký „přesah“ taky není k zahození a v neposlední řadě vydělá producentovi peníze. A jestli si někdo může režisérovi dovolit mluvit do jeho práce, tak je to právě producent, který platí. To se ale bavíme o hraném filmu nebo větších produkcích. V Česku, například v televizích, je skutečnost jiná. Bohužel…

 

Jaké další profese často sám suplujete při své práci?

Dneska už se snažím soustředit pouze na jedno řemeslo. Často tedy supluji scenáristu, ale to proto, že scenáristů je neskutečně málo. Těch dobrých do deseti a těch, se kterými bych si sedl, rozuměl a uživil bych ho, ten je jenom jeden a každé ráno ho potkávám v zrcadle. Mám ale pocit, že není zas tak dobrý, jak se mi snaží namluvit. (smích)

 

Máte potřebu svoji praxi rozšířit o nějakou další?

Ano, v tomto ohledu mám naprosto jasnou představu! Zavřete oči; jsem producent s neomezeným zdrojem peněz a vyrábím filmy, které chci. Je mi buřt, že na ně nikdo nechodí, protože mě to nepálí. Plním si své sny a docenění dojdu určitě až po smrti. Jednoho dne se rozhodnu, že si založím jako vedlejšák vlastní televizi, kde budu moci svého génia rozvinout naplno. Všechno to budu řídit ze svého domu v hlubokých lesích, kde bude jenom moje žena, děti a nějaká zvířata. Budu drsný, ale spravedlivý šéf. Všichni mě proto budou mít rádi a obdivovat, ale nikdo nebude vědět, jak vypadám a kdo vlastně jsem.

 

Když točíte reklamní spot, který má promovat produkt či firmu, necháte si zpracovat zadání, anebo se o celý projekt raději staráte jen vy sám?

Já mám ohromné štěstí, že můj nejlepší a nejschopnější kolega je zároveň moje žena. Takže se snažíme jakoukoliv zakázku v naší společnosti Kloboukfilm řešit co nejvíce spolu, a jde to.

 

Jak je to s autorskými právy, co se týká třeba hudby. Jakou hudbu smíte užít zdarma a na jakou musíte kupovat autorská práva? I když jde třeba jen o několik sekund hudby, musíte absolvovat okolo užití nějakou byrokracii?

Jak kdy. Neřeknu vám to teď z hlavy, ale platí, že hudební díla do několika vteřin můžete užít bez ohlášek ochranným autorským svazům. Já osobně preferuji tu cestu, pokud jsou finance, že si pro naše projekty nechám hudbu složit a s autorem se vypořádám sám. V dnešní době internetu je např. skvělá stránka SoundClouds, kde najdete nespočet hudebních žánrů od miliónu lidí na světě a spousta hudby je tam v podstatě zadarmo. Tu můžete s menším nebo větším omezením kdykoli a jakkoli použít. Bez zbytečné byrokracie. Ale pište si, že vyplňování ohlášek pro OSA třeba v ČT je práce opravdu o nervy! (smích)

 

Jakých statistik si v profesi režiséra a výsledků jeho práce obecně sám nejčastěji všímáte, co vás v tomto směru zajímá, když hodnotíte práci kolegů?

Znáte ten výrok Winstona Churchilla o statistikách? Statistiky jsou k ničemu! Práci kolegů hodnotím podle svojí odpovědi o režijní práci, viz výše. Nejlepší statistika pro mě je, když mě film – pozor! jakákoli jeho složka – posadí na zadek. Ale vždycky platí, že těch proměnných, které mne ovlivňují při hodnocení konkrétního díla, je v okamžiku jeho sdílení nespočet. A v poslední řadě vždycky stojí moje ego! Vždycky hledám radost. I v tom nejpitomějším filmu může člověk najít záblesk něčeho, co mu…, doplňte si sami. To bych si vyprošoval! Nemám rád jednoduchá odsouzení a názory.

 

V jakém směru je vaše práce nějak nevyzpytatelná?

Ve všech směrech! Od toho, že nejde proud, až po den, kdy potřebujete na place sluníčko, a ono prší. Ale nakonec se stejně všechno dá nějak vyřešit a vyřeší. Jak zaznělo ve filmu Trhák: „Film je přelud, stín a trik.“

 

Pracujete současně vždy na více projektech?

V mém „společenském“ postavení je to nutné. Řekl bych, že je jenom málo vyvolených, kteří se můžou soustředit a pracovat na jednom projektu. Takže ano, pracuji, a vždy s vědomím, že čtyři projekty z pěti nevyjdou. Zároveň ale s vědomím, že všechno zlé je pro něco dobré.

 

Který z projektů vás zaměstnává momentálně nejvíce?

„Všechno“. To je název mého připravovaného celovečerního filmu, na kterém pracuji již 5 let. Dá se říci, že tímto projektem jdu „proti všem“. Je nesmírně těžké ten projekt uvést v život. Chceme točit o bezdomovectví, imigraci, domácím násilí, gamblerství, touze člověka jít za lepším životem, ale i o lidech, kteří všechno vzdali a propadli se do nejrůznějších sociálních pastí a problémů, jaké si mnozí z nás nedokáží ani představit. Všude narážím na ten samý argument, že dneska se lidi chtějí hlavně bavit a nezajímají je těžkosti druhých, když jich sami mají dvanáct do tuctu. Jde o nízkorozpočtový film ze současnosti, který vypráví o lidech, kteří přicházejí do Prahy za lepším bytím, penězi, šancí na lepší život. Jsou to jak bohatí podnikatelé z Východu nebo imigranti z Evropy, tak roztodivní lidé z Čech.

Mluvíme o filmu jako o „příběhu ulice“ se vším, co si pod tím představíte. Lidé bez domova, kultura mladých lidí, jako je hip-hop, graffiti a další fenomény. Praha, která je zpodobněná jako moderní megapole, vřící kotel, kde se střetávají roztodivné osudy obyvatel, turistů, imigrantů. Ale neklesám na mysli. Jdu s „Všechnem“ ruku v ruce a šeptám mu do ucha: „Každý má osud ve svých rukou a naděje umírá vždycky poslední.“ A ono mi odpovídá mottem filmu: „Nic nemít, neznamená přijít o Všechno.“

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci s divadlem Semafor www.semafor.cz

a agenturou Kloboukfilm: www.kloboukfilm.cz

Oblečení a obuv: BANDI VAMOS – Pánské obleky www.bandi.cz

Korektura textu: Květa Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře