Bohuš Matuš - zpěvák

24.02.2015 09:52 | Vladimír Stibor

Bohuš Matuš patří mezi nejslavnější české muzikálové hvězdy. Sám vydal i několik autorských alb, například Brány kouzel, Smíření. Jeho talent i zásah osudu ho odvedly od kominického řemesla na pódia nejznámějších českých hudebních scén současnosti. 

 

Narodil jste se v historickém městě nad řekou Otavou, které je odjakživa známo jako rodiště umělců, tudíž i zpěváků? 

Narodil jsem se opravdu v Písku, kde jsem byl odmalinka veden k umění a sportu. Velmi rád a s nadšením jsem navštěvoval písecké hory a chodil do kroužku cyklistiky. Po ukončení základní školy jsem nastoupil na vojenskou školu do Liptovského Mikuláše. Na Slovensku bylo báječně.

 

Proč jste se vyučil kominíkem? Netáhlo vás to někam jinam, nebo jste se chtěl dívat na svět z výšky? 

Po půl roce působení na vojenské škole jsem byl přeřazen na kominíka. Musím paradoxně přiznat, že tam začala končit moje smůla a náhle se objevovalo i přicházelo více štěstí. Zavčasu se přišlo na to, že nejsem v žádném případě vojenský typ, ale okolí Liptovského Mikuláše včetně vodního díla Liptovská Mara mě fascinovalo. Když o tom dnes přemýšlím, na vojnu pod Západními Tatrami jsem nastoupil vlastně jen kvůli těm nádherným horám, nic jiného mě tam netáhlo.

 

Navštěvoval jste konzervatoř v Brně, poté jste vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, kde jste v roce 1997 zakončil studia. Jaké to byly studentské roky? 

Po ukončení učiliště jsem odešel z domova do Brna, kde jsem poznal paní sbormistryni Markétu Jedličkovou, která mě pak dostala na státní konzervatoř s pozdějším přestupem na pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. Můj milovaný dědeček mě tehdy doprovázel na internát a úmyslně mě dovedl až na smíchovskou Bertramku a ukazoval na vilu Karla Gotta se slovy: „Bohoušku, to je dům nejlepšího zpěváka, jakého znám, tak buď jako on.“ V tu chvíli našel starou korunu a romance za korunu přišla.

 

Kdo vás ve zpívání nejvíce ovlivnil a posunul dál, koho jste v době svého mládí považoval za svůj největší idol?

Na konzervatoři mě nejvíce ovlivnil Tomáš Trapl, kterého jsem potkal v divadle Semafor, kde jsem se díky Tomášovi záhy dostal do muzikálu Dracula. Náhle jsem se ocitl v jiném světě a oběma nohama jsem byl tam, o čem jsem sníval po nocích – mezi hvězdami jako jsou Lucie Bílá a Jiří Korn. Musím přiznat, že především pan Korn mi v začátcích velmi pomáhal i radil.

 

Účinkoval jste v mnoha úspěšných českých muzikálech. Bylo to de facto splnění vašeho snu? 

Dodnes si živě pamatuji, že mě Jirka Korn bral i na mnohá svá hudební vystoupení, aby si mě vůbec někdo všiml. K mému překvapení mi za to dal ještě honorář. Popravdě musím říct, že jsem ze začátku své umělecké kariéry v této branži potkal opravdu ty správné lidi. Agentura Krach, v níž jsem se ocitl, byla pro mne obrovským přínosem, dala mi hodně příležitostí a hlavně i radost z poctivé práce. A ptáte-li se, zda to bylo pro mne naplněním snů i tajných pěveckých vizí, o nichž se nikdy nemluví nahlas, mohu říci, že ano. V posledních měsících si plně uvědomuji si, že ne každého může potkat stejně velké štěstí. Rozhodně se mu musí jít alespoň kousek naproti.

 

Kolik úsilí a času musí nejenom mladý umělec vynaložit, aby se v muzikálech prosadil? Není nejtěžší vyhrát konkurs na roli? 

Když jsem se zanedlouho dostal do blízkosti skladatele Karla Svobody, uvědomil jsem si, že jsem se znenadání ocitl mezi prvními pěti nejlepšími zpěváky na dobu asi pěti let. Bulvár, který jsem v té době vůbec nepotřeboval, mě zaskočil. Sotva jsem se objevil na obrazovce nejméně jednou týdně, bulvární tisk mě začal velmi obtěžovat a špinit, takže jsem se v roce 2007 rozhodl raději odejít do ústraní. V klidu jsem si hrál v muzikálech a jezdil vystupovat po republice a nemusel jsem všude lidem vysvětlovat senzacechtivé bulvární články. Musím říct, že jsem nečekal takovou nenávist i závist, když je někdo úspěšný. Je to draze zaplacené ponaučení. Budu si to pamatovat až do smrti. V současné době mám i mezi bulvárovci pár příjemných známých, kterých si za jejich postoje za ty roky vážím. Několik se jich najde a jsou to dobré duše. Například nikdy neubližovala Alexandra Šeflová.

 

Jakého muzikálu si dodnes opravdu nejvíce vážíte? Je to Johanka z Arku, Dracula, nebo nějaký další? 

Nyní se moc těším z úspěchu Fantoma opery, v němž hraji jednu z hlavních rolí, vikomta Raoula. Ostatní nosím kdesi uvnitř.

 

Jaký byl pracovní závěr loňského roku?

Odehrál jsem dvanáct vánočních koncertů, dokončoval i autorskou desku. Přiznávám, bylo to hektické období, ale zároveň mělo své kouzlo.

 

Měly by se umělecká sláva, charita i láska k lidem, kteří ve svém životě tolik štěstí neměli, prolínat?

Co se týká charity, jezdívám pravidelně na vystoupení Srdce na dlani. Dělám ještě několik akcí pro druhé, jež jsou podobného charakteru.

 

Jak vypadá běžný pracovní den Bohuše Matuše? 

Můj pracovní den začíná venčením Julinky, kříženečka jezevčíka s bíglem. Fenka mě vždy nastartuje na pohodový den. Večer si zazpívám buď v muzikálu, nebo na nějakém jiném vystoupení. Dalo by se říci: Prostě pohoda.

 

V Českém slavíku jste se nejvýše umístil v roce 2003, zároveň jste získal třetí místo v oblíbené anketě TÝTÝ. Byl to tehdy pro vás největší pěvecký vrchol? Jaké písničky za to mohly?  

V roce 2002 byla krásná doba s Karlem Svobodou, přišlo pár úspěchů a opravdu hezkých písniček. Velmi mě těšívalo slýchat z oken domů úvodní znělku televizního seriálu Rodinná pouta, kterou jsem tehdy měl tu čest nazpívat. Největší radost mám ale z písně Stín katedrál, jež je ústřední melodií ve filmu Rebelové. Několik let na to v muzikálu Angelika pro mě napsal Michal David nádhernou píseň Snad měl bych jít a po delší době došlo s tímto kolegou opět k přínosné spolupráci, kterou byla hlavní role v Katu Mydlářovi. Velkolepá šance.

foto: Lenka Hatašová

 

Nazpíval jste i mnoho filmových písní. Mohl byste připomenout, s kým se vám v této oblasti nejlépe spolupracovalo? 

Rád jsem spolupracoval se všemi. Vždycky jsem zažíval krásný pocit, že s každou novou písní, ať už se stala hitem, či nikoliv, se posunuji o kousek dál na cestě za posluchačem a divákem. Ale nejvíce jsem si vážil legendárního skladatele i charismatického muže i umělce Karla Svobody. Byla s ním úžasná spolupráce, dokonce mi i velmi pomáhal. Na jeho počest jsem napsal píseň, text i hudbu s názvem Tiše spí. Je to alespoň malá vzpomínka na hudebního génia.

 

Odsuzujete bulvár, nebo lze připustit, že svým svérázným způsobem přispívá i k popularitě, byť ne všichni „tuto slávu“ unesou? 

Bulvár málokdy dotyčnému, o němž píše, pomáhá. Spíš je odrazem doby. Jako by dodnes platilo známé starořímské: „Chléb a hry“. Většina čtenářů potřebuje strávit pár kuriozit cestou do práce, nebo alespoň k ranní kávě.

 

Co vás v letošním roce všechno čeká a máte, není-li to tajemstvím, už plný pracovní diář až do posledních prosincových dnů?  

V letošním roce se po pár letech neustálého snažení nesmírně těším na dovolenou. S velkým očekáváním toužím letos navštívil Egypt. Velice rád bych vydal již téměř dokončenou autorskou desku, kterou nosím už léta v hlavě, měla by obsahovat asi sedm písní.

 

Kdyby to bylo možné, s kým byste si vždycky rád zazpíval? 

Určitě odpovím bez váhání, že s Kateřinou Brožovou, protože má nádherný něžný hlas a krásné srdce. Píseň Ty můj kvítku medový jsme si zazpívali spolu v televizi Barrandov na konci loňského roku. Byl to zajímavý duet.

foto: Lenka Hatašová

 

Kde bouřliváci jako vy nejraději odpočívají a kde nabírají sílu ke svým dalším uměleckým výzvám a vizím? 

Ani se neptejte. Alespoň jedno tajemství si musím ponechat.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Vladimír Stibor

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci s Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře