Helena Vondráčková - zpěvačka

24.06.2011 00:43 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Móda patří samozřejmě ke každé ženě a zvlášť ke mně a k mé profesi. Provází mě stále, je nezbytným elementem a součástí mých vystoupení." Helena Vondráčková

 

 

 

Helena Vondráčková patří celou řadu let ke stálicím naší populární hudby. Získala mnohá ocenění a některá si přivezla až ze zahraničí. Ovšem manýry hvězdy, kterou bezesporu je, byste u ní hledali marně. Na naši domluvenou schůzku přišla s předstihem, i když večer před ní měla velký narozeninový koncert v dlouho vyprodaném pražském Divadle Hybernia, který se protáhl do ranních hodin dalšího dne. Přesto byla svěží, plná neutuchající energie a celému našemu realizačnímu týmu dokázala předat vagon dobré nálady. Na setkání s ní se rozhodně nedá zapomenout, patří totiž mezi lidi, se kterými byste se rádi setkali znovu.

Šaty pro toto focení jsou ze salonu Magique Moment a boutigue TATIANA Tatiany Kovaříkové, šperky: Klenoty BISAKU, boty Jimmy Choo. Fotografie zhotovil v Alchymist Grand Hotel and Spa fotograf Robert Vano.

 

Začátkem června jste měla v Divadle Hybernia narozeninový recitál, povedl se?

Ano, ten večer dopadl nad očekávání dobře, řekla bych, že přímo suprově! Lidé byli skvělí, reagovali na všechny písně naprosto nádherně, bylo to hodně spontánní i z mé strany. Nijak moc jsem se na to nepřipravovala a odezva zpět ke mně byla výborná, řekla bych, že i taková domáčtější, právě díky tomu divadlu, které je intimnější a příjemnější pro spolupráci s publikem. Vidíte tam lidem do obličeje, do tváří – takové typy koncertů mám ráda. Několikrát došlo i na standing ovation, připadala jsem si jak v Carnegie Hall.

 

Pozvala jste si nějaké hosty?

Vybrala jsem si velmi milého hosta. Mariana Vojtka, se kterým jsem zpívala už ve dvou muzikálech. Poznala jsem ho při muzikálu „Mona Lisa“ v Divadle Broadway a v poslední době s ním vystupuji v muzikálu „Baron Prášil“, kde hraje hlavní roli. Je to strašně příjemný a milý člověk, který má hlas jako zvon. Zpívá velmi pěkně a mimo to je vysoký. Sehnat ke mně vyššího partnera bývá totiž docela problém a teď se to povedlo. Navíc je pozorný, takže spolupráce byla výborná. Zpívali jsme písničku z muzikálu „Kráska a zvíře“.

(Pozn. redakce: Tuto píseň zazpívali Helena Vondráčková a Marian Vojtko v rámci koncertu Heleny Vondráčkové a jejích hostů ve Státní opeře, na kterých zazněly největší hity americké Broadwaye za doprovodu Bon Art Pops Orchestra. Dalšími Heleninými hosty byli: Petr Kolář, Bára Basiková, Jiří Korn a 4TET. Ze Slovenska přijal pozvání operní pěvec Miro Dvorský a z Berlína také Vladimír Boldt, původem Rus.)

Mohu jen konstatovat, že lituji, že jsem tento koncert neviděla. Musel to být velmi krásný zážitek!

Záznam tohoto koncertu světových muzikálových a filmových melodií vyjde na podzim pro mé fanoušky a milovníky tohoto žánru na DVD a všechny ty melodie jsme natočili i na CD. Asi půjde o dvojCD, protože melodií je tam skutečně hodně.

 

Dostala jste jistě nejen spoustu květin, ale i dárků – už víte jaké?

Dárky zůstaly zabalené ještě druhý den po koncertě, takže nevím, co tam je, vyjma dárku od manžela. Ten jsem dostala s velkým předstihem před mými narozeninami, poněvadž jsem ho potřebovala a je to iPad, ze kterého mám obrovskou radost. Konečně se to s ním snad na stará kolena naučím. Všechny květiny jsem stihla ještě v noci s kamarádkou Zdeničkou a za pomoci mého muže Martina dát do vany do vody a ráno je paní na uklízení rozdělila do váz a nechám si je v bytě. Největší radost mi dělají růže.

 

Jste velmi činorodá, hned po velkém narozeninovém koncertě jste si s naším magazínem naplánovala focení téměř na celý den. Umíte vůbec lenošit?

No to právě neumím a Martin se vždycky zlobí a říká mi, pojď, dáme si kávu, ale sedneš si a vypiješ ji tady se mnou. Protože ví, že to nevydržím a pokaždé někam odběhnu.

 

Jak tedy relaxujete nebo odpočíváte?

Odpočívám, ale spíš aktivně, to mě víc baví. Sportuji, mám krásnou zahradu, na níž je spousta práce, při které mi většinou asistují moje zvířátka – kočička Míca a fenka Elsa z policejního vrhu německého ovčáka; chodí za mnou, jak se posunuji s nářadím, a koukají, co dělám. Elsa byla jako štěně pěkná divoška a Míca, když se dala do pohybu, byla pro ni jako balonek, ale už si na sebe zvykly a dokonce jsem je přistihla, jak spí spolu v košíku.

 

Je mi známo, že také ráda rybaříte. Jaký byl váš největší úlovek a jaký naopak nejmenší?

Před pár lety na Floridě, když jsme jeli s kamarádem vyloženě na ryby do Mexického zálivu, jsem chytila chobotnici, groupera a aby to nebylo jednotvárné, tak i metr deset dlouhého žraločka. Pan rybář, co jsme s ním na lov vyjeli, ho rozporcoval, filety obalil v těstíčku, přidal k nim salát a musím říct, že to žraločí maso bylo strašně dobré.

 

Chytáte i doma na hausbótu?

Tak tam jsou to štiky, okouni, sumci, a to třeba i dvoumetroví, ale to se nám nikdy nepodařilo chytit. Ovšem ulovili jsme plotice nebo candáta a ten je na grilu také vynikající. Užíváme si tam pohodu, klid a rozmanitost přírody, a navíc, voda je moje znamení, narodila jsem se ve znamení Raka. Celé své mládí jsem strávila v domě přímo u řeky Chrudimky ve Slatiňanech, tam jsme s bráchou chytali vždycky do cedníku malé rybičky. Říkali jsme jim jehly a to byl pro změnu můj nejmenší úlovek. Vždycky jsme je dali do lahví od okurek za okno a dělali jsme jim zázemí. Po čase jsme na ně za tím oknem zapomněli, přišly mrazy a rybky byly ty tam. Sestra nám vozila krmení z Prahy, protože u nás se nedalo koupit, byly to sušené dafnie.

 

Čím jste se ještě bavila jako školačka?

Věnovala jsem se plavání, dokonce jsem plavala závodně za Spartak Chrudim, pak jsem dělala krasobruslení, jezdila jsem i na hory, takže se přidalo lyžování – běžky i sjezdovky, ve Slatiňanech jsem ještě dělala gymnastiku a turistiku, vyzkoušela jsem opravdu všechno včetně tance. Bylo tam i kulturní vyžití v ochotnickém divadélku, pořádali jsme různé akademie, hrála jsem také intenzivně na klavír. Taťka hrál moc hezky, takže jsem to milovala, a moje teta, jeho sestra, krásně zpívala, měla nádherný soprán, takže u nás se stále muzicírovalo a hudba zněla domem od mého útlého mládí.

 

Takže bylo jasné, že budete zpěvačkou?

Ne, tak to zase ne. Já jsem nechtěla být zpěvačkou, ani jsem o tom neuvažovala. Nejdřív jsem chtěla být princeznou, což se mi později splnilo ve filmu „Šíleně smutná princezna“, pak jsem chtěla být doktorkou, ale nakonec jsem uvažovala o tom, že půjdu na konzervatoř. Potřebovala jsem čas na rozmyšlení, a proto jsem šla nejprve na gymnázium, abych si vše rozmyslila. Když jsem byla ve druhém ročníku, přivezl mi tatínek z Prahy přihlášku do soutěže „Hledáme nové zpěváky“, kam jsem se přihlásila a v roce 1964 jsem tuto soutěž vyhrála. Rázem se všechny mé plány změnily. Přítomní lidé z kultury a divadel, rádia a televize mi dali okamžitě nabídky.

 

Jak na to reagovala vaše rodina?

Tatínek řekl: nejdříve maturitu a pak si dělej, co chceš, nebudu ti v tom bránit, naopak tě budu podporovat. Oba rodiče mi byli potom velkou oporou a pomocí, táta ve směru hudebním a maminka zase uměla velmi pěkně šít, odebírala Burdu a z ní čerpala. V jejích modelech jsem vždycky sklidila obrovský úspěch. A protože měla skvělý vkus, patřily mé šaty vždy k těm nejkrásnějším.

 

Jak jste na tom s módou vy?

Móda patří samozřejmě ke každé ženě a zvlášť ke mně a k mé profesi. Provází mě stále, je nezbytným elementem a součástí mých vystoupení. Mám celou řadu rádců a spolupracovala jsem s množstvím těch nejlepších stylistů, módních návrhářů, ať to bylo doma, či v zahraničí, například v Německu a Polsku. Ty tam jsou časy, kdy nám Česká televize šila pro své pořady kostýmy! Dnes si musíme vše opatřit sami.

 

Že vás móda baví, je vidět, ale pozoruhodné je, že jste nikdy neexperimentovala s barvou vlasů. Jste stále blond.

Tak já jsem měla vlasy původně světle kaštanové, ale hned po prvních vystoupeních v televizi jsem barvu změnila. Začala jsem navštěvovat pana Matušku v kadeřnictví v Praze Ve Smečkách, který mi doporučil blond barvu. Cítila jsem se v ní velmi dobře, a tak už mi to zůstalo po celá další léta. Již dlouhou dobu se mi jak o barvu vlasů a střih, tak i o make-up, stará Zdeněk Fencl z Visage Factory.

 

Dnes jste nafotila řadu krásných šatů, kdybyste si měla jedny vybrat, věděla byste které?

Pokud bych si musela vybrat jenom jedny, byla by to těžká volba, protože byly všechny krásné… Dvoje šaty jsou již moje, pořídila jsem si je v boutique TATIANA Tatiany Kovaříkové, se kterou spolupracuji už přes dvacet let, je to vynikající návrhářka, která má vytříbený styl a nadčasové modely. Má úžasnou schopnost a cit pro jevištní zpracování. Pro dnešní focení mi byly nabídnuty šaty ze salonu Magique Moment paní Márii Halahijové. Okouzlily mě plisované šaty, černo-žluto-bílé. (Pozn. redakce: Právě tyto šaty věnovala paní Mária Halahijová zpěvačce při příležitosti jejích narozenin.) Kolekce šatů byly doplněny šperky z klenotnictví BISAKU, které nám je pro toto focení zapůjčilo (zlato, perly atd.…).

 

Vrátím se k soutěži před léty, která rozhodla o tom, že jste zpěvačkou, a k dnešnímu typu soutěže SuperStar. Jsou si podle vás obě v něčem podobné?

Určitě ano, obě daly mladým lidem šanci se prezentovat publiku a byly startovacím můstkem pro jejich další kariéru. Oproti současné SuperStar byla soutěž „Hledáme nové zpěváky“ daleko skromnější a odehrávala se s daleko menší mediální podporou.

 

Je to pro neznámé mladé zpěváky výhoda, vpadnout takhle do showbusinessu?

Je to pro každého zúčastněného určitě šance ukázat svůj talent. Na druhou stranu je to pro každého i veliká životní zkouška, jak se dokáže vyrovnat s tak náhlou popularitou. Ne každý unese tíhu slávy. Záleží také na nich, jakou další cestu si zvolí.

 

V letošní SuperStar byla jedna její část věnována vašim písničkám, měla jste tam svého favorita nebo favoritku?

Líbil se mi tam ten mladičký chlapec, Martin Harich, který měl obrovské charisma a okamžitě si dokázal omotat diváky kolem prstu, a z dívek Gabriela Gunčíková, která skončila na druhém místě, byla velice půvabná s krásnou barvou hlasu, takže mi bylo nakonec líto, že nezískala první místo. Tím, že nezvítězila, není ale ještě řečeno, že o ní v budoucnu neuslyšíme. Bezesporu je to výrazný talent.

 

Chtěla byste v dnešní době začínat? Šla byste do soutěže, jako je SuperStar?

V dnešní době určitě není jednoduché začínat, ale myslím si, že pokud má člověk takovou lásku, jako je zpěv, tak pro to udělá určitě maximum a jde do toho. Proto jsem tenkrát šla do obdobné soutěže i já a udělala bych to znovu. V době, kdy už jsem měla za sebou dlouhodobou a úspěšnou kariéru, hlásila jsem se i na castingy do různých muzikálů.

Partneři

Komentáře