Jan Smigmator - swingový zpěvák, moderátor

13.11.2014 08:31 | Vladimír Stibor

Málokdo má to štěstí, aby se narodil do nejvlídnějšího ze všech možných světů, který můžeme poznat i prožít, ale zároveň pod nejlepším swingovým nebem. Jan Smigmator, jenž se upsal zpěvu i swingu, své hudební hvězdy i osobnosti potkal v pravý čas, ať už to byl slavný zpěvák Karel Hála či světoznámá osobnost Tony Bennett. Nejenom o nich zasvěceně vypráví v Klubu Evergreen s kolegyní Dashou na vlnách Českého rozhlasu.

  

Pocházíte z hudební rodiny, nebo jste se k muzice dostal shodou všech možných náhod a okolností? 

Jak se to vezme. Rodiče sice profesionální hudebníci nejsou, ale muzika u nás byla vždycky na jednom z prvních míst. Maminka tančila a zpívala téměř 30 let ve folklórním souboru Vysočan, s nímž procestovala takřka celou Evropu, a od narození a vlastně možná ještě dříve mně i mému bratrovi Mirkovi hodně zpívala. Ukolébavky jsme od ní vyžadovali snad do dvanácti třinácti let. Zatímco mamka byla vždycky spíše přes ten folklór, táta byl a dodnes je vyznavačem kvalitní muziky od jazzu po rock. Vzhledem k tomu, že se u nás jazz vždycky hodně poslouchal, a táta jednou ročně dokonce pořádal na mé rodné Vysočině jazzový festival na hradě Roštejně, tenhle hudební směr jsem si doslova zamiloval už jako malé dítě.

 

Kdo byl vaším největším hudebním vzorem u nás? 

Pokud jde o vzory české, tak vůbec tím prvním, který ve mně vyvolal touhu stát se taky zpěvákem, byl swingující světoběžník Laďa Kerndl. Když přijel poprvé na jazzový festival na hrad Roštejn, bylo mi deset let. V prvním okamžiku, kdy Laďa zazpíval první tóny a publikum si doslova omotal kolem prstu, jsem věděl, že to je to, co chci jednoho dne taky dělat. Jezdit po světě a zpívat swing. Už tehdy jsem si totiž uvědomoval, že tahle muzika je mému srdci jednoznačně nejbližší. Víc a víc jsem se nořil do swingového repertoáru, poznával další a další zpěváky a za svého vůbec největšího učitele a vzor považuji českého krále swingu Karla Hálu.

 

A kdo vás nejvíce zaujal z cizích interpretů?

Na prvním místě jsem byl okouzlen americkou živoucí legendou Tonym Bennettem. Poslouchám samozřejmě i další, klapky na očích a uších nemám. V mém velkém hudebním archivu tak najdete nespočet alb Franka Sinatry, Mela Tormého, Raye Charlese, Bobbyho Darina, Michaela Bublého, Johnnyho Mathise a dalších, ale prim rozhodně hrají Tony Bennett a Karel Hála.

 

Jakým jste prošel hudebním vzděláním? A byly to lehké a snadné roky studia, nebo i plné velkých obtíží?

Řekl bych, že vůbec nejlepší hudební školou je škola života a tzv. kavárenská konzervatoř, tam se totiž naučíte nejvíc. Teď to trochu zlehčuju, ale je pravda, že nejvíc zkušeností získá zpěvák nebo muzikant právě v praxi. Já jsem ale samozřejmě vystudoval konzervatoř, protože to byla jediná škola, která mě po základní škole lákala. A taky jediná škola, kde nebyla matematika. Ta mi totiž nikdy moc nešla. Přijímací zkoušky jsem úspěšně absolvoval jak na Konzervatoř Jaroslava Ježka, tak na Pražskou konzervatoř, ale vzhledem k tomu, že jsem byl dítě z venkova, chtěl jsem studovat v té opravdové starobylé Praze, z okna koukat na Vltavu a Pražský hrad, a proto jsem nastoupil na Pražskou konzervatoř Na Rejdišti 1.

 

Vzpomenete si ještě na své učitele? 

Na PK mě učila skvělá paní profesorka – jazzová zpěvačka Eva Svobodová a muzikálový herec a zpěvák Josef Štágr. Každý mi dal něco jiného a z obou jsem si vzal to nejlepší. Když teď zpětně vzpomínám na studijní léta, byla to vlastně procházka růžovým sadem ve srovnání s reálným životem na vlastních nohou.

 

Již v dětství mě fascinoval swingový zpěvák Karel Hála svým hlasem a nebývalou upřímností i podmanivostí projevu. Potkal jste se s ním někdy?

Ano, ano, Karel Hála. Jednoduše řečeno fenomén českého swingu, a jak už jsem říkal, můj velký vzor. Jsou lidé, kteří říkají, že se swing nedá zpívat česky nebo že to je opravdu hodně složité. Karel Hála byl jasným důkazem toho, že to jde. Z jeho frázování češtiny se dodnes hodně učím.

 

Několikrát jsem vás slyšel se zpěvačkou Dashou na vlnách Dvojky Českého rozhlasu vysílat hudební pořad Klub Evergreen a vždycky jsem byl mile překvapen. Můžete zavzpomínat na rozhlasové začátky? 

Mít vlastní hudební pořad v Českém rozhlase, to byl vždycky můj velký sen. Když pak jednoho dne přišla nabídka, abych něco pro rozhlas připravil, bylo vyplnění snu na dosah ruky. Popadl jsem příležitost za pačesy, během pár dní dal všechny myšlenky týkající se mého vysněného pořadu na papír, vše předal panu šéfredaktorovi Jaromíru Ostrému a už jen čekal na vyjádření. Při další schůzce jsem se dozvěděl, že přesně tohle do vysílání potřebují, ale že si mám k sobě vybrat nějakou zpěvačku, která by se mnou hudební pořad Klub Evergreen moderovala. Téměř okamžitě mě napadla Dasha.

 

Zpěvačka Dasha je zcela určitě vynikající rozhlasovou partnerkou… 

Potkávali jsme se na konzervatoři, na divadelních prknech v muzikálu Golem, na nejrůznějších akcích a já věděl, že je to skvělá holka, která má ráda muziku napříč žánry, a že si tu a tam ráda zazpívá i swing a hodně o něm ví. Pan šéfredaktor byl nadšen! Dashu jsem pak sice musel do moderování na vlnách Dvojky Českého rozhlasu trochu přemlouvat, ale nakonec souhlasila a Klub Evergreen spolu vysíláme sobotu co sobotu už třetím rokem. Dasha je velká profesionálka a profesionálně přistupuje i k naší spolupráci v Českém rozhlase. Když spolu píšeme scénáře a vybíráme hudbu, zažijeme navíc i spoustu legrace a myslím si, že to je slyšet i z vysílání. Pokud mohu mluvit za sebe, tak jako parťáci v éteru, ale i na scéně, si velmi dobře rozumíme. Díky Klubu Evergreen jsme spolu začali i hodně vystupovat.

 

Spolupracujete s mnohými kapelami… 

Jednou nás doprovází můj Swinging Quartet, jindy kapela Pajky Pajk Martina Kumžáka a velmi často jezdíme po vlastech českých hostovat s nejrůznějšími big bandy. Společně jsme tak už zpívali s big bandem v Kolíně, Týništi nad Orlicí, Holešově, Zábřehu na Moravě, čekají nás také koncerty s Polenským big bandem, Big´O´Bandem Marka Ottla z Liberce, no je toho dost. Takovou třešničkou na dortu budou letos moje koncerty Swing Gala 2014, které se uskuteční 21. prosince v Praze v Divadle Hybernia a 22. prosince v Brně v Sono Centru. Zde mě doprovodí Big Band Felixe Slováčka, Dasha bude mým milým hostem a společně s námi také vystoupí americký trumpetista Jumaane Smith, což je leader kapely Michaela Bublého. Na tyto koncerty se už moc těším a všechny srdečně zvu.

foto: Lenka Hatašová

 

Mohl byste jedním dechem říci: Můj rozhlas – má láska? 

Jednoznačně ano! Jak říkám, je to pro mě splněný sen a rozhlasu vděčím opravdu za mnohé.

 

Jak se rodilo vaše debutové album Swing Is Back?

Album Swing Is Back vyšlo na začátku roku 2013 a jsem rád, že se tak konečně stalo. Protože, jak mi řekl Karel Gott, cédéčko je nejlepší vizitkou zpěváka. Teď už tu vizitku mám a moji fanoušci mě tak mohou poslouchat nejen na koncertech, ale třeba i doma u krbu se sklenkou vína. Vzniku alba velmi pomohl i Český rozhlas, který mi poskytl svá legendární nahrávací studia A v pražském Karlíně, kde v průběhu roku 2012 všechny nahrávky vznikly. Mám velké štěstí na skvělé muzikanty, takže nahrávání byla opravdová radost. Jednak mě doprovázelo moje Swinging Trio a ve dvou písních také Big Band Felixe Slováčka, s nímž se občas potkávám i na koncertních pódiích.

foto: Lenka Hatašová

 

Můžete se zmínit o výběru písní, jež se dostaly na album? 

Na album jsem vybral své oblíbené písně z hudebních dílen bratrů Gershwinů, Colea Portera, Dukea Ellingtona, Michela Legranda, zkrátka písně, které zpívám na svých koncertech a mám je za ta léta už pěkně pod kůží. Zapomenout ale nesmím na úvodní píseň Swing Is Back, která je mojí autorskou prvotinou. Hudbu složil jeden z mých nejbližších přátel – lékař a jazzový klavírista Svatopluk F. Smola. Pokud jde o text, tak ten je dílem mým.

 

Kolik práce a času jste musel tomuto swingovému projektu věnovat? 

Samotné nahrávání zabralo jen několik dní, ale dohromady to trvalo skoro rok, než se album Swing Is Back dostalo na světlo světa. Největším zdržením byl hurikán Sandy, který vtrhl do New Jersey, kde žije a pracuje mistr zvuku Paul Wickliffe. Tomu jsem totiž svěřil závěrečný mix a mastering celého alba. Skoro měsíc byl Paul bez elektřiny a nemohl pracovat, ale díky tomuto zdržení mi dodal finální nahrávky 12. prosince 2012, v den narozenin Franka Sinatry, což mi přišlo velmi symbolické. Ovšem u jednoho alba rozhodně nezůstanu. Swing Is Back je jen prvním krokem. Teď už začínám připravovat album druhé. Za swingem si stojím, a proto se objeví i v názvu druhé desky. Jmenovat se bude Time To Swing. Čas na swing, ten já mám totiž vždycky!

 

Zmiňte se také prosím o setkání s vaším velkým hudebním vzorem Tonym Bennettem. Jaké bylo potkat osobně tuto světovou ikonu swingu? 

Jak už jsem na začátku našeho rozhovoru říkal, Tonyho Bennetta považuji za svého největšího učitele a jeden z největších hudebních vzorů. Když jsem ho jako patnáctiletý kluk viděl poprvé v televizi, byl to už tehdy starší pán a já vůbec nedoufal, že bych ho někdy mohl vidět a slyšet zpívat živě. Ale sen jednoho dne ho vidět naživo jsem samozřejmě měl. Uteklo pár let, já dospěl a Tony Bennett byl stále aktivní a neúnavně se vydával na další světová turné. Když jsem se v roce 2010 dozvěděl, že bude koncertovat v Londýně, dal jsem dohromady všechny své úspory, koupil jízdenku na autobus, vstupenku na koncert a do Londýna se vypravil. Tam a zpět cesta trvala 34 hodin, v Londýně jsem pobyl celý den a noc, z úsporných důvodů bez ubytování, ale stálo to za to! Koncert svého hudebního hrdiny Tonyho Bennetta jsem viděl. Že jeho koncert uvidím ale ještě třikrát a že se s Tonym dokonce několikrát osobně setkám, by mě tehdy rozhodně ani nenapadlo. K prvnímu osobnímu setkání došlo v Berlíně, kde jsem mu byl představen a měl možnost s ním po koncertě prohodit pár slov. Bylo to nepopsatelné.

 

Jak jste prožíval setkání s Tonym Bennettem v Praze? 

Když pak letos Tony Bennett ohlásil koncert v Praze, hned jsem si ho zapsal do diáře a všechny nabídky k vystoupení jsem v tomto termínu odmítal. Vyplatilo se. Tony Bennett totiž projevil zájem, aby jeho koncert uvedl někdo z branže a úplně nejlépe zpěvák, který také zpívá swing. Pořadatelé oslovili mě a já okamžitě souhlasil. Pana Bennetta jsme byli s Dashou dokonce oficiálně přivítat na letišti a během jeho pražské návštěvy se s ním mohli hned několikrát setkat. Nejsilnější moment pro mě byl, když jsem stál v zákulisí a čekal na chvíli, než půjdu koncert uvést. Tony Bennett ke mně přišel, naklonil se ke mně a jen tak polohlasem mi řekl, že má v šatně naše společné foto z letiště a že mi na něj hned po koncertě napíše nějaké věnování. Pak jsme si ještě chvíli povídali o hudbě a na těchto pár vzácných okamžiků nikdy v životě nezapomenu. Byla to pro mě neskutečná čest.

 

Kam podle vás směřuje vaše hudební kariéra? 

Doufám, že pořád kupředu a směrem vzhůru. Byl bych opravdu rád, kdyby se jednoho dne říkalo, že jméno Jan Smigmator je synonymem swingu. Tahle muzika mi totiž koluje společně s krví v žilách a já vím, že se jí nikdy nevzdám. To mohu svým posluchačům a fanouškům slíbit na sto procent. Cesta vzhůru není v dnešní době se swingem tak rychlá a přímá jako s pop music nebo rockem, ale mám dojem, že když jdu pěkně krok za krokem a každou fázi kariéry si naplno prožiju, že teprve pak mohu mít z úspěchů, které přicházejí, opravdovou radost a být na sebe hrdý. Chci zpívat, s muzikou cestovat po světě, mít plné koncertní sály lidí, kteří jsou na stejné vlně, dělat jim radost, mít za zády vždycky skvělé muzikanty a s tím, co dělám, být spokojen.

foto: Lenka Hatašová

 

Lze o dobré hudbě mluvit v superlativech jen tehdy, když nás přesahuje a vede nás do míst, kde jsme nikdy předtím nebyli? 

Ano, přesně tak. Hudba je podle mě pouze dvojí. Dobrá a špatná. A o tom, zda je dobrá, nebo špatná, rozhodujeme jen my sami. Hudební vkus je velmi subjektivní záležitostí a to, jak hudba působí na každého z nás ve všech svých žánrových podobách, záleží zase jen na nás samotných. Hudba je nositelkou emocí, ať už těch pozitivních, nebo negativních. Dokáže beze slov vyprávět příběhy, spojovat lidi, ale i celé národy, může být blízkým přítelem, umí pomáhat v nelehkých životních situacích, dokáže rozesmát, rozplakat. Hudba je zázrak a já jsem nesmírně šťasten, že mohu být její součástí. Ať už jako interpret, nebo posluchač. Život bez hudby si vůbec neumím představit.

 

Jsou někde na světě země, kde jsou lidé ještě více hudebnímu umění nakloněni než u nás?

Já si myslím, že hudba je mezinárodním jazykem, a proto funguje všude.

 

Kam se nejraději vracíte, abyste si odpočinul a znovu získal novou energii i inspiraci k tvůrčí práci? 

Jedním z mých vůbec nejoblíbenějších míst je slovinské přímořské městečko Piran, kam se s přítelkyní moc rádi vracíme už několik let. Letos jsme navíc procestovali Slovinsko trochu důkladněji. Cestou k moři jsme se podívali i do Triglavského národního parku, plavili se na raftu po řece Soča, navštívili slavný hřebčín v Lipici a k tomu všemu si užívali slovinské víno, grilované ryby… Tak tam doplňuji energii asi nejradši.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Vladimír Stibor

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení, doplňky a obuv: Blažek Praha www.blazek.cz 

Hair styling: Monami Hair Studio www.monikaminarikova.com 

Oficiální stránky Jana Smigmatora: www.smigmator.com 

Fan stránka: www.facebook.com/Smigmator 

Vytvořeno ve spolupráci s Designhotel Elephant www.hotel-elephant.cz

a Grandior Hotel www.hotel-grandior.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Partneři

Komentáře