Jiří Káš – fotograf, výrobce unikátních NEO handpanů a profesionální handpanista

10.06.2024 14:01 | Michaela Košťálová

Vystudoval polygrafii a Obchodní akademii v Praze. Řadu let působil jako profesionální a umělecký fotograf a jeho tvorba byla spjata s mnoha známými periodiky, například s týdeníkem Svět motorů, Auto Tip Klassik nebo magazínem Playboy. Jeho tvorbu otiskl zahraniční Tattoo magazine, který vychází na Tchaj-wanu. Jako fotograf v letech 2009–2012 profesionálně spolupracoval i na akcích s fotbalovou Amforou. Z vlastních fotografií vytvořil internetovou sportovní encyklopedii, která obsahovala více jak 180 sportů. Má za sebou skoro desítku výstav. Od roku 2018 se naplno věnuje hře na hudební nástroje handpany. V roce 2020 začal s jejich výrobou. Nyní patří se svými NEO handpany mezi špičkové světové výrobce a pozoruhodné performery.

 

 

Vystudoval jste polygrafii i Obchodní akademii. Přesto se zeptám, zda šlo skutečně o obory, po kterých jste doopravdy toužil?

Na polygrafický obor jsem nastoupil kvůli svému otci, který zemřel, když mi bylo třináct. Neměl jsem představu o tom, co chci po základní škole dělat, ale bylo to jeho přání. Můj otec byl velký snílek, pracant a skvělý člověk. Byl jeden z prvních, který měl v Čechách soukromou tiskárnu a chtěl, abych ho následoval. Dělal i nějaký tisk pro bývalého prezidenta Václava Havla. Obchodní akademii jsem studoval na dálku, když jsem byl zaměstnaný v tiskárně.

 

Vaše první zaměstnání po škole. Šlo rovnou o pozici fotografa?

Ne. Když mi bylo necelých osmnáct, začal jsem pracovat v jedné soukromé tiskárně, ale tam jsem si po pěti letech uvědomil, že to není obor mého života. Nevyhovovalo mi také chodit do práce na píchačky, potřebuji volnou pracovní dobu. Když mi bylo třiadvacet, začal jsem podnikat v oblasti reklamy a marketingu, založil si vlastní firmu a jel jsem podle vlastních pravidel a vizí. Zajistil jsem si klientelu a dost tvrdě pracoval. Dělal jsem i 18 hodin denně.

 

O čem všem vlastně zaměstnání v reklamě je?

Práce v reklamě je o dokonalé znalosti oboru, pochopení potřeb klienta a spotřebitele, o znalosti trhu, kreativitě a o spoustě kontaktů na všech místech.

 

Je to běžná práce, do které se dochází ve stylu „od-do“?

Když máte vlastní firmu, můžete dělat podle svých potřeb, ale pokud chcete dělat svoji práci skvěle, je to časově velice náročná profese vyžadující celého člověka.

 

Co vás nakonec přivedlo k profesi fotografa?

Toužil jsem dělat něco více umělecky založeného, velmi mě lákala fotografie. Líbila se mi tvorba Jana Saudka a chtěl jsem dělat něco podobného. Když jsem v reklamě vydělal nějaké peníze, nakoupil jsem si vybavení, začal fotit a postavil jsem si špičkově vybavený ateliér, ve kterém později vznikaly fotky pro Playboy.

 

Jak jste se dostal až k magazínům jako Svět motorů nebo ke zmíněnému časopisu Playboy?

Ze začátku jsem se věnoval sportovní fotografii, se kterou jsem udělal několik výstav, pak jsem začal fotit ženy v ateliéru. Díky výstavám a publikování na internetu jsem se dostal do povědomí, navázal spolupráci v médiích, a už to pak jelo do všech směrů.

 

Slyšela jsem, že vás lákala práce pro ČTK – Českou tiskovou kancelář.

ČTK bylo jediné médium, pro které jsem chtěl původně pracovat. Je to národní zpravodajská agentura obrovského věhlasu, je to jako kdyby člověk fotil pro zahraniční Reuters. Jsem perfekcionista a potřebuji spolupracovat s profesionály a špičkami svých oborů.

 

Pro která média jste ještě fotografoval?

Moje fotky se různě objevovaly ve všech možných tiskovinách a na online serverech. Od roku 2009 jsem spolupracoval se zmíněnou ČTK, dále jsem navázal spolupráci s největším mediálním domem CNCenter, který vydává Svět motorů, Autotip, Autotip Klassik, Aha, Blesk a mnoho dalších titulů. K tomu se přidal Playboy a TOP REPORT.

 

Někdo rád fotografuje lidi, jiný zase celebrity, někdo zvířata nebo architekturu. Co lákalo vás?

Nejvíc mě bavil sport, kvůli dynamice a lidem. Sport se dělá srdcem a já mám srdcaře rád.

 

Zaslechla jsem, že pro Playboy jste nefotil jen ženy…

Playboy je hlavně o ženách, ale byl jsem první, a do jisté doby i jediný fotograf, který nafotil titulku s chlapem. Tenkrát s modelkou pózoval herec Marek Vašut. Bylo to skvělé a zábavné focení s příběhem.

 

Kdo všechno si vás najímal jako fotografa?

Kromě médií jsem fotil pro kapely, firmy i pro soukromé osoby, třeba svatby nebo portréty.

 

A najednou přišel střih. Jak se z úspěšného fotografa stane tvůrce unikátních handpanů?

V jedenatřiceti letech se mi narodil syn Jirka, kterému jsem se chtěl věnovat a užít si jeho dětství, začal jsem měnit priority. Zvolňoval jsem a dělal jen to nutné. Když začnete odmítat práci a říkat ne, věci se mění a některé spolupráce prostě končí. Já byl smířený s koncem, protože s každým koncem přijde i nový začátek. Syn mi odrostl, focení mě již nenaplňovalo, a tak jsem hledal nový směr. Handpan jsem poprvé uviděl v roce 2018 na dovolené ve Španělsku a okamžitě jsem jeho zvuku propadl. Byla to rána z nebe. Ihned jsem věděl, že tento nástroj má hlubší význam a dokáže měnit životy k lepšímu, a tak jsem se vydal touto cestou.

 

Co vlastně handpan je?

Handpan je novodobý hudební nástroj, který svým tvarem připomíná UFO. Je vyroben z kovu. Skládá se ze dvou skořepin. Ve spodní skořepině je díra Gu, kterou odchází zvuk, a na horní skořepině jsou rozmístěna notová pole. Každé notové pole má svoji velikost a podle nástroje je i specificky natočené. Standardně je na handpanu 10 notových polí. Dělají se i mutantní handpany a notová pole jsou i na spodní skořepině. Viděl jsem i handpan, který měl třicet not. Profesionální hráči většinou preferují více nástrojů vedle sebe, které mají právě deset notových polí.

 

Kdo vás k takové cestě inspiroval?

K samotné hře mě inspiroval australský performer Adrian Portia, jehož videa mě přesvědčila o tom, že je to nástroj bohů, a že na něj musím hrát. Handpan je velice intuitivní, univerzální, kreativní a jedinečný. Pak následovali další performeři, kteří mi otevírali obzory. Když jsem začal veřejně vystupovat pro početné publikum a v televizích, potřeboval jsem více nástrojů, ale cena profi nástroje je vysoká, a tak jsem se rozhodl, že když se začnu věnovat výrobě, budu si moct vyrobit přesně takové nástroje, které potřebuji ke svým vystoupením za cenu materiálu a práce. A tak začala cesta shromažďování informací ze všech možných zdrojů, shánění vybavení po celém světě, zkoušení a testování. Netušil jsem, co mě čeká, a prošel jsem si peklem. První půlrok jsem měl pocit marnosti a šílenosti, protože práce s kovem je opravdu neuvěřitelně náročná jak fyzicky, tak psychicky. Nedařilo se, ale pak se věci začaly pomaličku měnit. Tohle je práce pro opravdové vytrvalce a dříče. Nejsem člověk, který se snadno vzdává, a ke všemu jsem perfekcionista. A tak se stalo, že se zrodil unikátní NEO handpan.

 

Hrál jste či hrajete i na nějaký jiný nástroj? Co vy a hudba?

Hrál jsem na bicí nástroje. Navštěvoval jsem Lidovou školu umění v Říčanech, učil mě Radek Břicháč, který hrál například s Davidem Krausem. Hrál jsem v kapele a často jsme koncertovali. Nahráli jsme jedno album, ale pak došlo k nesrovnalostem a kapela se rozpadla. Hudba je můj život a bez ní si nedokážu představit svojí existenci.

 

Máte raději klasiku, nebo snesete i něco modernějšího?

Jsem nevyhraněný. Rád si poslechnu metal, pop, rock, latinu, jazz i klasiku. Ve všem si najdu něco, co mě upoutá. Když jsem v posilovně, poslouchám spíše metalovou hudbu, která mě nabudí do cvičení. V autě poslouchám pop, doma handpanovou hudbu a na online platformách poslouchám ostatní žánry.

 

Jak probíhá výroba handpanu? Co je k ní potřeba?

Výroba handpanu je velice složitý, komplexní proces a neexistuje univerzální návod, jak handpan vyrobit. V kostce: Na plech se rozkreslí notová pole, pak se vylisují důlky a začne se s tvarováním kovu do potřebného tvaru. Ohraničí se notová pole a nahrubo vyladí. Pak se skořepiny odděleně vypálí a pak se znovu ladí, tento proces se několikrát opakuje. Poté se obě skořepiny slepí. Po zaschnutí lepidla se už slepený handpan znovu ladí. Moje handpany projdou i patnácti ladícími koly.

Pro vytvoření dokonalého handpanu musíte mít znalosti z mnoha oborů, spoustu různého vybavení a ne vše jde koupit. Některá udělátka si musíte vyrobit a přizpůsobit tak, aby vyhovovala konkrétním potřebám. Musíte mít kladiva různých tvarů a hmotností, lisy, pece, stojany, ladicí i tvarovací kruhy. Musíte si vytvořit šablony pro notová pole a vytvořit si svůj systém tvarování a ladění kovu.

 

Co je NEO handpan?

NEO handpan je mnou vytvořená značka, která si zakládá na špičkové kvalitě a unikátnosti zpracování. Název jsem zvolil podle legendární postavy z filmu Matrix – NEO je Vyvolený. NEO handpany vlastnoručně vyrábím v HandpanCentru Říčany, kde mám i velký showroom. Handpan označený logem NEO a mým podpisem nabízí křišťálový zvuk a precizní zpracování. Handpany disponují jedinečným zvukem, který u jiných nástrojů nenajdete. Mají široké využití v mnoha hudebních žánrech, ve světě jsou kultem a nadšenci jsou označovány za hudební nástroje bohů. NEO handpan je vhodný pro meditační i energické hraní. Dají se na něm vykouzlit krásné harmonické melodie podobné pianu, ale i drum and bass rytmy.

 

Kolik kusů za rok vyrobíte a kdo je cílovou skupinou?

Vyrobím jen pár kusů za rok, nedělám masovku a cena odpovídá vynaloženému úsilí. Kladu velký důraz na kvalitu a dodržení mnou vytvořených přesných postupů. Moje díla si pořizují lidé, kteří hledají špičkový zvuk, kvalitní zpracování a umí ocenit tvrdou práci, kterou do nástroje vložím. Každý NEO handpan je unikát, ručně kované umělecké dílo, které navíc krásně zní, a tak jsou i sběratelsky velice atraktivní. Vlastnictví NEO handpanu je už i prestižní záležitost a investice do budoucna.

 

Máte mezi klienty i nějaké známé tváře?

NEO handpany vlastní třeba Michal Dvořák (zakládající člen kapely Lucie), Matěj Ruppert (zpěvák kapely Monkey Business), Lenka Dusilová (devítinásobná držitelka cen Anděl), Milan Steigerwald (skladatel RockOpery Praha), Jaro Slávik (porotce ČSMT). NEO handpany přišel do Říčan omrknout i hudební skladatel Varhan Orchestrovič Bauer, mistr par excellence, jenž má absolutní hudební sluch. Napsal třeba hudbu Miloši Formanovi do Goyových přízraků. „Vše je precizně zpracované do nejmenších detailů. Těm nástrojům nemám co vytknout a vřele je doporučuji!“ prohlásil ve své videorecenzi.

Vaše koníčky kromě fotografování a handpanů… Máte nějaké?

Rád cvičím v posilovně, jezdím na kole a in-line bruslích. Chodím za kulturou, na výstavy, poslouchám hudbu a ocením kvalitní četbu.

 

Vaše plány v oboru do budoucna?

Pořádám handpan kurzy a v tom chci pokračovat. Budu dělat větší osvětu o handpanech a plánuji i nadále vystupovat v televizních show a na velkých podiích.

 

Děkuji vám za rozhovor.

 

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: archiv

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Komentáře