Kateřina Pavlíková - saxofonistka

05.04.2015 13:43 | Vladimír Stibor

Již po mnoho let patří k velkým a výrazným osobnostem české saxofonové scény. Její hudební aktivity nabízejí posluchačům veliký rozsah hudebního umění, v jehož středu dominuje hra na barytonový saxofon jako koncertní nástroj. Dodnes působí ve špičkovém tělese Bohemia Saxophone Quartet. Rovněž spolupracuje s předními českými komorními i symfonickými tělesy. Vydala několik CD, mnohokrát nahrávala i pro Český rozhlas. Mnohé zkušenosti získala u francouzského vynikajícího saxofonisty Philippa Portejoie. Velmi úspěšně vedla semináře a masterclassy doma i v cizině (Pozn. redakce: Paříž 2010, Oslo 2009, Lvov 2005 aj.). Od roku 2011 působí jako pedagog hlavního oboru hra na saxofon na Konzervatoři v Českých Budějovicích. Zúčastnila se mnoha hudebních slavností, například Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Hrála a vystupovala na festivalech na Ukrajině, v Lotyšsku, Rakousku, Německu. Poslech její hry na saxofon je neopakovatelným zážitkem.

 

Kdo vás poprvé přivedl k hudbě? 

K hudbě mě přivedli rodiče, a sice tím, že mě přihlásili do tehdejší Lidové školy umění. Jejich záměrem nebylo mít ze mě profesionální hudebnici, ale abych nějak smysluplně trávila čas. Ani mým záměrem z počátku nebylo se hudbou živit, dokonce jsem jedno období směřovala k tomu, že budu tanečnice. Nicméně kvůli zranění kotníku zvítězila hudba.

 

Máte ve svém rodě předky tíhnoucí k hudbě a ke hře na dechové nástroje? 

Moje babička, která bohužel zemřela dřív, než jsem se narodila, vystudovala na Pražské konzervatoři hru na klavír a zpěv, ale hudbou se pak neživila. Ani rodiče nejsou hudebníci.

 

Jako umělkyně jste projezdila pěkný kousek světa. Kde se vám nejlépe vystupovalo? 

Každý koncert měl svou jedinečnou atmosféru. Ráda vzpomínám na společný koncert a masterclass se špičkovými francouzskými saxofonisty, pedagogy konzervatoří v Paříži, na několik krásných koncertů na Ukrajině, na festival saxofonových kvartet v Lotyšsku, na velice příjemnou atmosféru v Norsku…

 

Je české obecenstvo vnímavější než zahraniční posluchači? 

Na koncerty chodí převážně lidé vnímaví. Snad jediný rozdíl je v tom, že zahraniční obecenstvo bývá spontánnější. My Češi jsme spíše uzavření a nedáváme své pocity tolik najevo, takže i když se nám koncert velmi líbí, reagujeme trochu odměřeněji. Několikrát už jsem zažila během koncertu, že lidé soustředěně seděli, po každé skladbě zdvořile zatleskali a já jsem měla celou dobu pocit, že je ten koncert nebaví. A po koncertě přišli do šatny nebo třeba poslali e-mail, jaký to byl úžasný koncert a že mají ohromný zážitek. Zahraniční obecenstvo vám to většinou dá najevo hned při produkci.

 

S kým se vám nejlépe hraje? 

Nejvíce tíhnu ke komorní hudbě, ale ráda spolupracuji s kýmkoliv, kdo svou práci dělá kvalitně. Velice mě baví pedagogická činnost, která momentálně tvoří velkou část mé pracovní náplně. Se svými studenty jsem vytvořila projekt SaxWork, kde představuji slavné klasické i moderní skladby ve svých originálních saxofonových úpravách.

foto: Vít Pavlík

 

Je dobré, když jsou hudebníci naladěni na stejnou notu, nebo je prospěšnější, když se během hraní spíše doplňují? 

Myslím, že funguje obojí. Buď může být jeden hráč výrazná hudební individualita a ostatní spoluhráči ho spíše doplňují, anebo jsou všichni na stejné úrovni a inspirují se navzájem, čímž vytvářejí výslednou podobu skladby.

 

Mistrně ovládáte barytonový saxofon. Zkusíte si občas zahrát i na nějaký jiný nástroj? 

Saxofonisté většinou ovládají všechny druhy saxofonů, já hraji kromě barytonového saxofonu nejvíce na sopránový a altový saxofon. Vystudovala jsem ještě hru na flétnu a ke své pedagogické činnosti využívám klavír. Protože jsem velký fanoušek všech elektronických zařízení, tak jsem si nedávno koupila elektronický dechový nástroj Akai EWI 4000s.

 

Čím je technika dokonalejší, dokáže zvládat i nedávno netušené možnosti, neskýtá však na druhé straně nebezpečí v tom, že stírá individualitu sólisty? 

Rozhodně ne. Technika je pouze prostředek. A čím lepší technikou disponujete, tím více můžete vyjádřit. Pokud nejste osobnost a vládnete skvělou technikou, budete předvádět jen techniku. Pokud jste osobnost, dokážete ji vyjádřit jakkoliv.

 

V čem spočívá samotné kouzlo saxofonu? Čím vás získal? Nebo vás dokonce uhranul? 

Asi tím, čím všechny ostatní – je krásný, zlatý, nádherně gravírovaný, má mnoho klapek, je zkrátka oproti ostatním nástrojům tak nějak cool. A také jsem v té době chtěla hrát jazz a saxofon je nástroj, který je nejvíce spojován s jazzovou hudbou. Dnes se paradoxně věnuji převážně klasickému saxofonu, o kterém se v době, kdy jsem začínala, moc nevědělo, protože v Čechách v tomto oboru chyběla tradice.

 

Od roku 1999 jste stálou členkou Bohemia Saxophone Quartet. Co to všechno obnáší?

Hrát v tomto souboru znamená udržovat vysokou hráčskou kvalitu a perfektní přípravu, protože repertoár je leckdy velice náročný, obzvláště při interpretaci soudobé hudby. A protože jsem se před šesti lety odstěhovala z Prahy do Volar, tak to pro mě obnáší také mnoho cestování na zkoušky a koncerty.

 

Své hudební zkušenosti předáváte i na Konzervatoři v Českých Budějovicích. V čem jsou jiní dnešní studenti než za dob vašich studií? Nechají si poradit? 

Studenti jsou asi stále stejní, jen se mění možnosti, které dnešní doba nabízí. Díky dostupnosti informací prostřednictvím internetu se snadno dostanou k nahrávkám, notovým materiálům a jiným odborným textům. S možností bezproblémového cestování minimálně po Evropě můžou navštěvovat koncerty, semináře, workshopy a jiné akce špičkových světových saxofonistů. Je už jen na každém z nich, zda toho využije.

 

Dalo by se říci, že se v současné době rodí více talentů? Nebo je špičkových – bojím se říci geniálních – studentů vždycky jen poskrovnu? 

Výjimečně talentovaných studentů je nejspíš v každé době stejné procento, jen díky možnostem dnešních médií je o nich více vědět.

 

Kterého hudebního vystoupení si nejvíce považujete nebo na ně ještě čekáte? 

Jsem ráda za všechna vystoupení, která proběhla, protože každé mělo v určitém období svůj význam. Pokud bych měla jmenovat nějaké konkrétní, tak to byl určitě koncert s Hudbou hradní stráže a policie České republiky. Měla jsem tu čest zahrát s tímto špičkovým tělesem Koncert pro barytonový saxofon a dechový orchestr Bernarda van Beurdena. Skladeb pro barytonový saxofon je velice málo a já jsem ráda, že orchestr zařadil tuto skladbu do své dramaturgie. Další koncert, kterého si velmi vážím, byla premiéra skladby Lukáše Hurníka Variace na téma Franky Zappy pro sopránový a barytonový saxofon a orchestr, který jsme s kolegou Pavlem Fiedlerem zahráli v přímém přenosu Českého rozhlasu s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka. Velkou radost jsem měla, když jsme byli s kolegy z Bohemia Saxophone Quartet osloveni realizovat nádhernou skladbu Philipa Glasse Concerto for Saxophone Quartet and Orchestra s Filharmonií Brno a dirigentem Aleksandarem Markovicem. Tento koncert natáčela do záznamu Česká televize. Do budoucna bych chtěla realizovat sérii netradičních koncertů, prostřednictvím kterých by se širší veřejnost mohla seznámit s klasickou a komorní hrou na saxofon, protože velká většina lidí u nás má saxofon spojený pouze s hudbou jazzovou.

 

Mohla byste se alespoň letmo zmínit o nosičích, na nichž jsou vaše nahrávky?

V první řadě je to CD Bohemia Saxophone Quartet Saxcriptions, kde můžete slyšet slavné skladby jako Gershwinovu Rhapsody in Blue, Suitu z West Side Story Leonarda Bernsteina nebo Slovanské tance Antonína Dvořáka v mých úpravách pro čtyři saxofony. Dále CD BSQ nazvané History of Jazz podle stejnojmenné skladby Víta Fialy, kde ve dvaceti částech ztvárnil vývoj jazzové hudby od ragtimu až po hudbu budoucnosti. Na CD Rudolfinum Jazz Orchestra homage to Jaroslav Ježek uslyšíte záznam koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, který je věnován odkazu Jaroslava Ježka v podobě nových kompozic inspirovaných jeho tvorbou. RJO tvoří hráči dechové sekce České filharmonie a doplňují je přední sólisté české jazzové scény pod vedením Milany Svobody. Další CD Saxtet Štěpána Markoviče je záznam koncertu z vynikající série koncertů Jazz na hradě.

 

Při návštěvě Prahy se americký prezident Bill Clinton rovněž prezentoval saxofonovou hrou. Je to oblíbený nástroj prezidentů, nebo je určený i pro lidi nejrůznějšího zaměření a profesí? 

Něco prezidentského na saxofonu asi přece jen bude. Když nám hudební skladatel Lukáš Hurník věnoval svůj první saxofonový kvartet, nazval ho „Prezidentský“.

 

Lze popsat, jak vypadá běžný a pracovní den saxofonistky Kateřiny Pavlíkové? 

Běžný den je pracovní den. Ve všední dny převážně vyučuji a cvičím, o víkendech zkouším a píšu noty. Pokud mám v určitý den koncert, je tomu samozřejmě denní režim přizpůsoben.

 

Jakou podobu může mít pro vás jako hudební sólistku saxofonový Olymp? 

Mým snem je smíchat všechny hudební žánry, styly a techniky hry, okořenit to zajímavou scénou, promíchat to s trochou pohybu a vznikne božský saxofonový koktejl.

 

To znamená, že vrcholem může být velké vystoupení v pražské Lucerně, v New Yorku nebo kdekoliv jinde ve světě? 

Přesně tak.

 

Je štěstí i vstřícná cesta k němu základním předpokladem dobrého života? A v čem je nejvíce zakotveno? 

Štěstí je spokojenost sama se sebou, se svým životem. Štěstí je, když má člověk kolem sebe milované osoby. Štěstí je, když děláte to, co vás baví. Štěstí je… muška jenom zlatá.

 

Kde jste zvyklá odpočívat? A jakým způsobem obnovujete vydanou energii? 

Pokud jsem v období, které je pracovně velmi nabité, tak neodpočívám téměř vůbec. Energie přichází tak nějak sama od sebe, setrvačností. Kdybych si v tomto období dopřála trochu volna, tak bych zlenivěla a do ničeho by se mi už nechtělo. Takže si odpočinek šetřím až na léto, kdy si můžu dopřát dva, někdy i tři týdny lenivět.

 

Jistě vás přitahuje více moře než hory. Jaká místa vás nejvíce lákají? 

Paradoxně k muzikantskému povolání nerada cestuji, takže nejlépe je mi doma v Jižních Čechách nebo v sousedním Bavorsku. Ale pokud bych měla jmenovat jedno místo na světě, kam bych se chtěla podívat, tak je to určitě Japonsko.

 

Děkuji za rozhovor

 

 

Text: Vladimír Stibor

Foto: Vít Pavlík

Oficiální stránky:

www.katerinapavlikova.cz

www.bsq.cz

www.saxwork.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře