Lucie Králová – DJane, moderátorka, producentka

15.02.2016 13:59 | redakce

O dámě, která se prosadila v oblasti DJingu nejen v ČR, ale také v zahraničí, bylo řečeno: „Pokud se Čech prosadí v hudební branži do světové špičky, jedná se o malý zázrak. Leč i ty se občas dějí. Uznávaná DJane LayDee Jane, vlastním jménem Lucie Králová, je toho nezpochybnitelným důkazem.“ Lucie Králová uplatnila své schopnosti taktéž v oblasti veřejného vystupování, tedy moderování a produkční práci. Patří k osobnostem, které přešly svůj pomyslný Jordán a naučily se nejen nebát se stát na vlastních nohou, ale hlavně žít naplno a měřit svůj úspěch štěstím.

Hudba vás provází již od útlého dětství. Jak vás ovlivnila jako dítě?

Vzhledem k tomu, že jsem neměla příkladné dětství a nežila jsem v idylické rodině s idylickými vztahy, vytvořila jsem si svůj svět hudby, ve kterém bylo všechno možné a ve kterém mě nikdo nehodnotil, ve kterém si nikdo skrze mě neplnil své sny, neříkal mi, co je pro mě dobré a co nikoli. Byl to svět, kde jsem mohla byt sama sebou. Mé útočiště před všemi a před vším, protože v reálném životě to bylo právě naopak. A i když se potom v budoucnu mé sny uskutečnily i jinak, než jsem si původně vysnila, mé hlavni přání být spojená s hudbou se mi splnilo. Od té doby vím, že když si člověk něco opravdu přeje, splní se mu to. (úsměv)

Jak jste se od klavíru, na který jste hrála, dostala za DJ pult?

Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že hudba je mojí prioritou, šla jsem si za tím. Cesta od klavíru byla příliš dlouhá. I ten klavír jsem si musela vybojovat. K DJingu jsem se dostala ve svých 18 letech, nejspíš rebelským způsobem života. Chodila jsem se bavit do klubu a tam jsem potkala DJe, který hudbu skládal, takže mezi námi vzniklo „takové to povídání“ o hudbě. Do té doby jsem ve svém životě nepotkala člověka, který by si se mnou o hudbě dokázal tolik hodin povídat a rozebírat skladby. Bylo to pro mě jak životodárná voda, a tak jsme po krátké době spolu začali i žít. Vysvětlil mi teorii, umožnil mi přístup k jeho technice, a já začala ve svém volném čase trénovat.

Kdo vás „vedl a vychovával“ v rámci DJingu a jak moc ovlivnil váš další život?

Dnes vím, že největším vůdcem a motorem v mém životě, a to hlavně v DJingu, byl můj tatínek. To jemu jsem musela a potřebovala dokázat, že za něco stojím. Že na mě může být pyšný. Jinak jako člověk mě k DJingu dostal onen zmiňovaný DJ – můj bývalý manžel.

Zdá se, že cesta ke kariéře se vám otevřela dokořán...

Zdálo se to mnoha lidem. Hlavně to, že já, křehká blondýnka, mám vše zalité sluncem. Chtěla jsem to dělat za sebe a zůstat sama sebou, ale to bylo obtížné s despotickým manželem, který byl sice mým průvodcem a otevřel mi pomyslné dveře, ale vybral si za to svoji daň v podobě psychického a fyzického týrání. Musela jsem od něj odejít.

Kam jste šla pak?

Za další trpkou zkušeností. (úsměv) Ale ani to mi asi ještě nestačilo. Proto jsem si pustila do života dalšího životního partnera, kterému jsem ve své blažené nevědomosti a v domnění, jak je o mě skvěle pečováno, dovolila, aby mi dělal manažera, abych posléze opět zaplatila vysokou daň. Připustila jsem, aby na mně vydělával, a „dobrovolně“ jsem se nechala připravit o velmi vysoké finanční částky a důležité kontakty. Dovolila jsem mu tím poškodit mé jméno u lidí, kteří se starají o program v klubech, u organizátorů akcí a sponzorů, ale naštěstí ne všude byl úspěšný. (úsměv) Poté jsem konečně prozřela a vydala jsem se po vlastní ose a stálo to za to. Když chce člověk vidět světlo, musí projít tmou. A já po tom světle velmi dlouho toužila.

Kdy a kde jste poprvé hrála na velké akci alespoň pro tisíc lidí?

Bylo to pět měsíců od chvíle, kdy jsem se vůbec poprvé objevila za DJ pultem. A bylo to v květnu roku 2000 v BCM klubu Magaluf na Mallorce a to hned pro 6 000 lidi a současně i ten samý den v Riu Palace v El Arenal na Mallorce pro 5 000 lidi. A dalších pět sezón jsem měla v obou klubech rezidenci.

Jaké jste u toho měla pocity?

Vlastně jsem vůbec nechápala, co se děje, nechápala jsem, že většina DJ´s čeká na tuto příležitost třeba celý život. Já to brala tak, že se to děje, a tak jsem si to jen užívala. Hlavně jsem věděla, že v hudbě jsem to opravdu já a vím přesně, co dělám a jak to mám dělat. Jako kdybych v sobě měla návod. A s vizáží naivně působící křehké blondýny za DJ pultem jsem si stále šla za svým snem.

Jak jste se tehdy na hraní připravovala?

Moje celá příprava spočívala v tom, že jsem velmi pečlivě přistupovala k nakupování vinylových desek. Nakupování spočívalo v tom, že jsem si vzala několik „nočních“ za sebou a poslouchala a poslouchala – třeba i 2 000 skladeb včetně všech remixů – a pečlivě vybírala desky. Další dny jsem dělala další výběr ze svého předvýběru. Celé nakupování se protáhlo třeba až na týden. Ale po této době jsem měla vždy jen to, o čem jsem byla přesvědčena, že je to ono. Tím jsem se nevědomky učila všechny skladby nazpaměť. A znám je dodnes.

foto: Robert Vano

Jak vás tahle příprava rozvíjela dál, jak se později osvědčily a vyplatily investovaný čas a energie?

Časem jsem pochopila, že i toto mi velmi pomohlo rozvinout v sobě ten obrovský potenciál hudbu začít vnímat a už ne jen poslouchat. A to byl v mém životě zlomový moment. Protože jsem začala vnímat i sebe... Takže na akci jsem přijela připravená, protože jsem znala svůj kufr a přesně jsem věděla, co kdy v jaký moment zařadit. Bylo to vždy naprosto spontánní.

Jste hodně známá i v zahraničí, kde jste zdobila line-up nejedné velkokapacitní akce. Jaké jsou dle vás nejzásadnější rozdíly mezi pořadateli velkých akcí u nás a za našimi hranicemi?

Jednoznačně v přístupu k věci, v mentalitě a profesionalitě. Ve snaze dělat něco z vlastního přesvědčení a pro LIDI, kteří si za svou vstupenku zaplatí. Vážím si svých návštěvníků a vím, že když budou spokojeni, vrátí se znovu. Všichni to dělají pro peníze a chtějí vydělat, ale v ČR je bohužel na většině akcí velmi citelně vidět, kde se šetří.

Preferujete hraní na velkých akcích, nebo v klubech?

Po stránce hudební to nerozlišuji. Obojí má to své. Mám to hlavně o tom, jaký je kde aparát a zvuk. Abychom si všichni mohli vychutnat hudbu. Po stránce marketingové, když hrajete na velké akci, jste na plakátu velkým jménem – což mají i někteří DJ´s ve smlouvách. Tudíž je o vás víc slyšet a jste víc vidět. Pak už jde vlastně jen o prestiž.

foto: Robert Vano

Do jaké míry svět DJingu ovlivnil váš osobní život?

Bude tomu šest let, co jsem poprvé zjistila, že jsem vždy myslela jen na druhé a dělala vše hlavně pro ostatní. A taky proto se ke mně tak ostatní chovali. A já jsem jim to tolerovala. Nechala jsem se ve své pohodlnosti podvádět, okrádat a nechala jsem sebou manipulovat. Když přišel zlom, zůstala jsem úplně sama, bez peněz a bez pomoci. Ale najednou to všechno přišlo – podaná ruka, noví lidé, uvědomění a zjištění, že ze všeho nejvíc si přeji změnu. Jenže pak přišel ještě hlubší pád ze strany, kde bych to nejméně čekala.

Co se tehdy odehrálo?

V první polovině roku 2014 se pro mě otevřelo všeobecně velmi nepopulární téma, kterým je smrt. Nečekaně mi zemřel tatínek, tři měsíce nato zemřela babička a dva měsíce nato tragicky zahynuli má sestra a švagr. A k tomu všemu jsem ještě měla před sebou výsledky testů… Člověk náhle jasně cítí, že smrt má svoje hodinky a když ji přijme, začne věci vidět a cítit jinak a hlavně si začne uvědomovat smysl života. Tento proces, a to všechno, co se přede mnou otevřelo, je ústně nepřenosné, ale najednou jasně víte, že máte jen dvě možnosti. Buď se v tom utápět a sebelitovat se, anebo se zvednout a chtít žít naplno a dělat vše tak, abyste život opravdu prožili. S poznáním a sblížením se se smrtí se otevře radost ze živého, dojde k odpuštění sobě samému i všem ostatním i k uvědomění, jak malými jsme a kolik velkého jsme schopni dokázat, překonat, unést a darovat. Každá bytost na této planetě byla, je a bude se smrtí konfrontována, některá dříve, některá později, ale je jisté, že bude... A je tedy jen na každém z nás, jak ke svému životu přistupujeme.

Jakou variantu jste zvolila vy, jak jste s touto zkušeností naložila?

Musela jsem se tehdy vrátit úplně na začátek, najít v sobě pokoru a lásku a s tímto poznáním uzavřít kapitolu minulost a začít znovu. Zjistit kdo jsem, co chci, jak na to. Je to náročný proces, který stále pokračuje a bude pokračovat dál, ale s poznáním sebe sama a zodpovězením vlastních otázek. Hudba, potažmo DJing a to všechno okolo mi přinesly nejvíc – uvědomění si sebe sama a umění prožít svůj život.

Cítila jste mezi DJskou špičkou rivalitu?

Já to takhle necítím a nikdy jsem to tak neměla. Otázka je, jakou DJskou špičku máte na mysli? Vše je o informacích, kontaktech a penězích. Ale je velmi zajímavé to poznáni, kolik lidi je schopno DJe hodnotit a posoudit na základě pomluvy, či právě jmenované rivality.

Co všechno musíte dělat pro to, abyste si udržela svou pozici nejznámější DJky v ČR?

Nepovažuji se za nejznámější DJku v ČR a nikdy jsem o to ani neusilovala. Já chtěla jen hrát, dělat to, co mě baví, tvořit, seberealizovat se a poznávat se. Nejsem typ člověka, který by si kupoval hraní penězi, barterem či jinými praktikami, které stejně jako v ostatních businessech fungují. Od toho jsem šla dál, po svém. Začala jsem si plnit své sny i bez toho. A věřte, či ne, jde to. (úsměv)

Dá se v dnešní době „vrcholový“ DJing provozovat bez manažera či agentury?

Nedá. DJ nemůže dělat všechny pozice. DJ, aby mohl odvádět svoji práci na profesionální úrovni, se musí věnovat jen a jen své pozici DJ – baviče lidí. Proto potřebuje svého manažera a dále booking manažera nebo tour manažera. Porovnejme DJ třeba s limonádou. Ta se také sama nenabízí v supermarketu koncovým zákazníkům. Limonádu někdo musí marketingově obalit, aby byla zajímavá, domluvit si se supermarketem místo v regálu a dále ji někdo musí šikovně nabídnout koncovému zákazníkovi, aby ji chtěl koupit a pít.

Obávám se, že mnozí DJ´s fungují bez manažera. V čem je to tedy nakonec limituje?

Zahraniční DJ má kolem sebe celý tým, který se o něj stará a on tak může kvalitně fungovat. V ČR vidím, že DJ nemá manažera a vše si dělá sám, proto tu může DJ hrát pouze při své jiné práci, která ho živí, protože za neprofesionální produkt tu nikdo nic nezaplatí. A oni jsou neprofesionální produkt. Druhá věc je, že v ČR není kvalitní label ani žádný manažer, natož dobrý booking manažer. Takže tu DJ ani nemá šanci se někde prosadit, natož se dostat ven za hranice. DJ nemůže přijít do zahraničního klubu za majitelem a říct mu: „Ahoj, já znám skvělýho DJ, co by tu mohl hrát, a to jsem já.“ Takovéto české DJ kultuře se již několik let v zahraničí smějí.

Máte nějaký konkrétní příklad?

Bezejmenný anglický DJ přijede do ČR a promotéři mu dají za jméno UK. To znamená, že si zaslouží několikanásobek toho, co dostane v Londýně a co dostane český DJ. Oni vědí, že ani nemusí umět hrát, hlavně když mají za jménem UK. Toho si český fanoušek a promotér cení. Tuhle směšnou situaci tu vytvořili promotéři už před mnoha lety a celé zahraničí se tím baví. A DJ´s z UK (Anglie) sem rádi jezdí hrát, protože tady dostanou zaplaceno více než v Anglii, kde jsou bezejmenní, promotér na tom vydělá, protože ho anglický DJ skoro nic nestojí, ale tady to lidem prodá s tím, že je to velmi slavný a drahý DJ z Anglie. A přitom je to celé skvělý podfuck na lidi.

Zažila jste něco takového vy sama?

Dokud jsem žila ve Švýcarsku, tak mi promotéři také dávali za jméno CH z toho důvodu, aby prodali vice vstupenek.

Jak vnímáte nastupující novou generaci DJek?

Je to vždy o přístupu daného člověka a nezáleží na tom, jestli je to muž, či žena. Buď je člověk duší umělec a podle toho ke své práci přistupuje, anebo si vytváří pracovní podmínky pro hraní bartrem.

Jako třeba?

Třeba dělání plakátů či jiných věcí pro promotéra či šéfa klubu, který mu pak dovolí hrát na dané akci či v klubu. Nebo z něj dokonce udělá rezidenta. U žen je to třeba o topless či jiných praktikách, které využívají k tomu, aby si zahrály. To si musí každý člověk rozhodnou sám, do čeho a za jakých podmínek je ochoten jít.

Cítíte se být touto generací ohrožena?

Právě naopak! Už se těším na to, kdy se tu po dlouhé době konečně objeví umělec – DJ tělem i duší.

Myslíte si, že žena v tomto oboru na vrcholu své kariéry může založit rodinu?

Myslím, že vždy jde o to, jaké si člověk dá priority. Jestliže je člověk kariérista, rodina pro něj nikdy nebude prioritou, a mnohdy se nemusí ani jednat o kariéru, ale jen o vlastní pohodlí. Takový člověk by si ze zodpovědnosti sobě vlastní měl velmi dobře zvážit, jestli je vhodné založit rodinu. K založení rodiny by měl člověk dozrát. A není podstatné kdy.

O jakých dalších vašich profesních dovednostech byste mohla promluvit?

O moderování – jak v rádiu, tak na veřejných společenských akcích. Fanoušci mě znají z Dance radia a z internetového rádia Zlatka, na kterých jsem dlouhá léta měla svůj hudební pořad Atmoss Session, který jsem si na počátku celý sama vymyslela, připravila, zrežírovala, zprodukovala, odmoderovala. Díky tomu jsem se dostala k dabování reklam pro párty a pro různé firmy, kterým jsem také moderovala a hrála nejenom na firemních večírcích. V zahraničí mě moje DJ práce zavedla i do studií v Německu, Švýcarsku a Itálii , kde jsem se seznámila se skvělými producenty, kteří mě do tohoto úžasného odvětví zasvětili. Díky tomu jsem mohla zprodukovat mnoho vlastních tracků a nesčetně remixů, které hrají taneční rádia po celém světě a dodnes jsou zařazovány na taneční kompilace.

 

Co vás přimělo věnovat se právě jim?

Všechny mé dovednosti spolu navzájem souvisí, tak to vždy vyplynulo ze situace. Jsem učenlivá a baví mě na sobě neustále pracovat. Jsem velmi komunikativní a to mi otevřelo hodně dveří.

foto: Robert Vano

Čím se ráda bavíte, jaké máte koníčky a jak ovlivňují váš život?

Mám ráda cestování, poznávání jiných zemí a kultur, kterých jsem hlavně i díky své práci mohla poznat velmi mnoho. S tím souvisí i psychologie, vztahové záležitosti a poznávání sebe sama v různých situacích. A také láska a zdraví vlastní duše. A protože se v těchto oblastech ráda rozvíjím, tak mě lidé z mého okolí a kamarádi oslovují a žádají o soukromé „terapie“. V těchto konzultacích jsem se našla, velmi mě baví a ráda se v nich zdokonaluji a vzdělávám.

 

Jaký je aktuálně váš cíl a co vás čeká v nejbližší budoucnosti?

V březnu začíná má rozlučková tour s českým a slovenským publikem pod názvem Farewell Tour. O tuto tour je dle předběžných odhadů mezi kluby a fanoušky velký zájem. Já jsem za to ráda, protože je to pro většinu opravdu poslední příležitost mě vidět hrát naživo; a hlavně si myslím, že si to moji věrní fanoušci zaslouží. Po ukončení tour se v létě stěhuji trvale do Karibiku, kde budu pokračovat ve své životní cestě. Pracovní prostředí tam mám již nachystané, takže jen změním místo pobytu a práce na takové, na kterém se cítím mnohem lépe a šťastnější.

 

Co byste poradila svému mladšímu Já?

Nevyžádaná rada ještě nikoho nepotěšila. Nerada bych, aby mé mladší Já cokoliv změnilo, protože pak bych se nemusela mít tak dobře jako teď.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

 

 

Text: Michaela Lejsková, Marie Kampfová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-9-2015.html

Vytvořeno ve spolupráci:

Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz 

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandior.cz 

Le-Hotels Group www.le-hotels.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře