MgA. Markéta Fassati – sopranistka, multižánrová zpěvačka, moderátorka a podnikatelka

Markéta Fassati vyrůstala ve světě hudby odmalička. Narodila se do rodiny dirigenta, sbormistra a pedagoga Lubomíra Mátla. Ten byl vždy jejím velkým vzorem. V Praze vystudovala Gymnázium Jana Nerudy – studium s hudebním zaměřením. Poté obhájila magisterský titul na pražské HAMU. Natočila celou řadu hudebních alb od klasické hudby za doprovodu symfonického orchestru či komorních těles až po hudbu filmovou. Vystupovala na řadě světových míst od Asie, Evropy po USA. Kromě hudby se zabývá také moderováním. Založila několik úspěšných projektů, jako je Fassati Art Festival nebo Kostelní slavnosti. Jejím manželem je úspěšný tenisový kouč Martin Fassati a spolu mají dceru Marinu.

Markéta Fassati, foto: Alice Hrubá

Váš tatínek, dirigent a pedagog Lubomír Mátl, vás už jen svým vzorem vedl k hudbě. Byl zpěv, potažmo hudba, odjakživa vaším snem, nebo jste se k němu dostala jinou cestou?

Odmala jsem byla vedena k hudbě, k umění. Jinak to ani nešlo, u nás doma, v bytě v centru Prahy, zněl klavír neustále. Pořádali jsme i komorní koncerty, třeba pro sousedy. Jak to bývávalo dříve – salónní večery. To se mě drží dodnes. Mám ráda komorní prostředí. Ačkoliv krásnými a velkolepými sály se obklopuji naštěstí stále.

Z vašeho životopisu je cítit, že vás oslovují i jiné druhy umění.

Přesně tak. Odjakživa jsem měla ráda, když si klasika s filmovou hudbou podávaly ruce. Stejně jako moderní architektura se starožitnými solitéry. Vždyť svět je tak pestrobarevný a rozmanitý. A potvrdilo se mi, že většina lidí má ráda právě tu rozdílnost a kontrasty.

Mnoho umělců vystuduje konzervatoř a na vysokoškolská studia již nepomýšlí. Ale vy jste na HAMU obhájila magisterskou práci pod vedením profesorky Magdalény Hajóssyové. Na jaké téma?

Já ani chvíli neváhala s dostudováním vysoké školy, protože mám ráda, když jsou plány dokončené a ucelené. Naštěstí mi škola vyšla vstříc. Mohla jsem během studií již cestovat a zpívat po světě. Proto jsem měla téma práce Wexford Opera Festival, kde jsem několikrát měla tu čest zpívat. Je to světově uznávaný festival v Irsku, kde účinkují hvězdy hudebního nebe a v českém jazyce o tom nebylo napsáno mnoho.

Vaše první profesionální zkušenost se zpěvem na pódiu. Která to byla?

Čistě profesionální zkušenost začala kolem mých 18. narozenin, kdy jsem nastoupila do barokního projektu producentky a manažerky Milady Peřinové agentury Armonico Praga, se kterou spolupracuji dodnes. Poté jsem už jezdila hodně po světě a vystupovala na velkých koncertních i operních pódiích. V mládí jsem ovšem začínala jsem jako nadějná klavíristka. Dokonce nějaký rok na střední škole jsem měla klavír jako hlavní obor. Zlomilo se to někdy v kvintě a u skvělé profesorky Magdalény Hajóssyové. Ta mě motivovala a poznala ve mně pěvecký talent. Stejně jako můj tatínek. Měla jsem možnost umělecky růst mezi inspirativními a úspěšnými hudebníky. Prostě jste ve vodě a musíte plavat. A ono to šlo, i když mě nikdo po ramenou neplácal a věnovala jsem tomu obrovskou píli, čas a úsilí. Například můj tatínek mě poprvé pochválil, když jsem byla už dávno dospělá. Pamatuji si to jako teď.

S trochou nadsázky lze říci, že jste se ve světě hudby přímo narodila. Ovšem vidím-li rok vašeho narození, musím se zeptat, zda vás přece jen někdy v minulosti nelákalo zviditelnit se více, třeba přihlášením se do některé z televizních talentových soutěží?

Já vždy obdivovala lidi, kteří šli do televize zpívat, hrát. Postavit se před porotu a mít jednu možnost je oslnit. Ačkoliv soutěžící byli většinou amatéři a zpívali či hráli do té doby jen někde doma v obýváku. Nikdy jsem „nedokoukala“ jediný díl takové soutěže. Občas mi soutěžících bylo líto. Spíš vlastně většinou. Takže odpověď je jasná. (smích) Soutěží jsem se účastnila, ale jiných. Na škole se hodně dbalo na to, abychom měli úspěchy. Naštěstí mě to bavilo, proto mám celou řadu výher. Ale to už je strašně dávno…

Koncertně jste již procestovala všechna významná světová místa. Kde se vám líbilo nejvíce?

Všechna určitě ne, hodně jich zbývá. A objevování nových míst je jedinečné. Publikum na různých kontinentech či v různých státech je jiné. Tradice jsou jiné. Čím více jsem měla možnost cestovat, tím více mě to nabíjelo. V době covidu se to hodně změnilo. A také máme s manželem malou dcerku. Takže i čas plánujeme jinak. Rodinně. A to je zázrak. Hodně mých kolegyň je bezdětných. A kde se mi líbilo nejvíce? To je strašně těžká otázka. Itálii miluji. Čína byla nezapomenutelná. I Amerika. A doma je doma. Máme nádherné sály, zámky, vytříbené a vzdělané publikum.

Markéta Fassati, foto: Alice Hrubá

V roce 2011 jste natočila CD Musica Kukusiensis ve spolupráci s varhaníkem Vítem Havlíčkem. Kuks je brilantní architektonická památka. Jak se vám na díle pracovalo?

To bylo nezapomenutelné! Vít objevil v archivu skladby velkých mistrů, kteří na Kuksu tvořili. Původní notový zápis přepsal a poprvé jsme mu vdechli život. Představte si několik nocí natáčet na Kuksu. Sami s hudební režií a celým Kuksem jen pro sebe.

Později jste natočila desky Perfect day, Alchymist nebo Emozioni. Přibližte nám jejich obsah.

Každé album je úplně jiné. Od árií Verdiho, Pucciniho či Vivaldiho s velkým orchestrem až po písně z filmu nebo swing s fantastickými hudebníky. Ráda natáčím, protože alespoň něco je zaznamenané a můžeme se k tomu vracet. Koncert je unikátní v síle okamžiku. Hudba zní, přijde potlesk a zůstanou jen emoce. Všechna CD jsou na mém webu nebo na platformách jako Deezer, Spotify, iTunes k poslechu a čtenáře srdečně zvu.

Profesí jste sopranistka, zpěvačka. Přesto se zabýváte historií a jste navíc autorkou několikadílného pořadu Poklady České pošty. Jak se operní diva dostane zrovna k České poště?

Historie mě bavila vždycky, stejně jako moderování a psaní scénářů. V době, kdy byly koncertní síně zavřené, natáčeli jsme pravidelně on-line koncerty a díly věnované Kostelním slavnostem ve spolupráci s městskou částí Praha 1. Vytvořila jsem si kolem sebe skvělý tým, se kterým jsme natáčeli opravdu hodně. A pak jsme propojili historii, vzdělávání a tradici do tří dílů, které jsme věnovali tématu České pošty. Stojí to za zhlédnutí. Dozvíte se příjemnou formou mnoho nového a věřím, že vás překvapí důležitost této instituce. Ke zhlédnutí je to na YouTube kanálu České pošty.

Historie vás baví. Dovedla byste si představit být místo zpěvačky profesí historičkou?

To asi ne. Jsem ráda v kontaktu s lidmi a chci mít ihned zpětnou vazbu a emoce.

Jste zakladatelkou mezinárodního projektu Fassati Art Festival i duchovního cyklu koncertů Kostelní slavnosti. Přibližte nám oboje, prosím. Čemu všemu se zde věnujete?

Oba projekty jsou má srdcovka. Pojí se v nich vše, v co věřím. Kvalita, umění, kontrasty i benefice. Fassati Art Festival pořádáme dvakrát ročně. Je to vždy jeden galavečer, pokaždé v jiném místě, na jiné téma, s jinými umělci. A Kostelní slavnosti probíhají pravidelně jednou měsíčně na území Prahy 1 a v blízkém okolí. Posluchačům přibližujeme historii v širších souvislostech, vždy s jiným programem i hudebním obsazením. Oba projekty mají společné to, že se vždy snažíme někomu také pomoci. Fassati Art Festival podporuje Potravinovou banku, jejíž jsem léta patronkou, a Kostelní slavnosti vždy ten daný kostel, kde se koncert koná. A koho by zajímaly detaily, vše je na webech a těšíme se na nové návštěvníky!

Zahlédla jsem měsíc vašeho narození a podle astrologie jste ve znamení Ryb. Slavnou operní pěvkyní, narozenou ve znamení Ryb, byla například Ema Destinnová. Věříte na charakteristiku člověka podle horoskopu?

Můj tatínek byl také ve znamení Ryb. A byli jsme si opravdu velmi podobní. Hodně jsme si rozuměli. Věřím, že lidem jsou dané nějaké přednosti jak v charakteru, tak po talentové stránce. Takže ano, věřím. Já jsem v čínském horoskopu Buvol, to je také vypovídající. Vytrvalá s tvrdou hlavou.

Máte do budoucna nějaký sen, který byste chtěla realizovat?

Já žiji svůj sen. Mám milující, krásnou a zdravou rodinu. A vše ostatní je jen třešnička na pomyslném životním dortu. I když bez umění bych si život nedovedla představit. Je to něco, co nás povznáší. Stejně jako víra.

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Alice Hrubá a archiv Markéty Fassati

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře