Miguelangelo Cavalcanti – operní pěvec

Ve světě opery je Miguelangelo Cavalcanti velmi ceněný barytonista rakousko-brazilského původu. Narodil se roku 1962 v brazilském Recife. Operní zpěv studoval mezi roky 1976–1980 na Conservatório Pernambucano de Música u A. Correi a v letech 1980–1984 na Universidade Federal de Pernambuco u C. Mattosové. Kromě klasického operního zpěvu se po nějakou dobu věnoval také studiu duchovní hudby, které absolvoval u M. L. Sundersové. Již mezi roky 1983–1985 získal hned několik prvních ocenění a to na brazilských pěveckých soutěžích, například cenu Conorso Nacional Villa-Lobos. Ve studiích zpěvu pokračoval i po roce 1988. Studoval například na Bachově akademii ve Stuttgartu, v Karlsruhe, na Královské hudební akademii v Londýně a v Paříži či v Lisabonu. Mezi jeho pedagogy patřila taková jména jako Alfredo Kraus, Gottfried Hornik, Elsa Saque či Amador Cortez Medina. Kromě brazilských ocenění získal také některé ceny světové. Například ocenění ve Španělsku na soutěži Alfreda Krause, v Rakousku na soutěži Ferruccia Tagliaviniho, popřípadě v Itálii na Concorso Internazionale Viotti-Valsesia. Jeho debut v rámci prvního angažmá se odehrál v roli Mago Cristiano v Lisabonu, v opeře Rinaldo s Teresou Berganza, roku 1991. Stálým hostem byl pak například v Bruselu, v Lipsku, Hamburku, Kolíně nad Rýnem, Basileji a samozřejmě v Praze. Mezi roky 1995–2001 byl sólistou opery v Grazu, od r. 2001 do r. 2004 v Basileji. V letech 2004 až 2011 působil jako sólista Státní opery Praha a od roku 2012 dosud je jedním z výrazných sólistů Opery Národního divadla v Praze.

foto: Michaela Dzurna

Co všechno obnáší profese operního pěvce?

Profese operního pěvce? Musím říci, že podobná profese obnáší celou řadu věcí, ale především to znamená naučit se mnoha světovým jazykům a otevřít se kulturním horizontům různých národů.

Máte pravdu. Když o tom nyní přemýšlím, napadá mě, že různé operní role (operní díla) mají skutečně různé jazyky, takže znalost, například jen italštiny, patrně nestačí…

Ano.

Byl operní zpěv vaší vysněnou životní cestou již od dětství?

Lze říci, že ano. Pamatuji si, že na konzervatoři jsem byl členem dětského sboru a snil o kariéře operního pěvce. Ale nebyl to můj jediný zájem. V té době byl mým koníčkem i sport. Hrával jsem totiž od svých dvanácti až do pětadvaceti let volejbal… Ale ať už vše bylo jakkoliv, zpěv nakonec nad sportem jasně zvítězil.

foto: Michaela Dzurna

Neexistoval jiný umělecký obor, který by vás kromě zpěvu ještě přitahoval? Pokud ano, který to byl?

Dá se říci, že ano, že existoval. Měl jsem v mládí ještě další sen a to být slavným architektem. Později, když přišla na řadu otázka dalších studií, jsem se proto rozmýšlel mezi studiem hudby a studiem architektury. 

Podporovala vás ve zpěvu vaše rodina?

To je trochu složitější otázka. V mé rodině byli totiž všichni muži, tj. děda, otec i bratři, zaměstnaní ve státních službách, v bezpečnostních složkách. A tak doufali, že i já budu jednoho dne tuto rodinnou tradici následovat, takže nadšení pro můj pěvecký sen nesdíleli.

Vzpomenete si, která operní role byla vaše úplně první?

Samozřejmě. Vzpomínám si. V mém rodném městě Recife jsem poprvé zpíval v Mozartově opeře Bastien a Bastienka roli kouzelníka Colase.

foto: Michaela Dzurna

Jak vzpomínáte na svá četná studia v zahraničí? Absolvoval jste jich poměrně hodně… Zažil jste při nich třeba i nějakou humornou příhodu?

Když jsem přijel studovat do Evropy, mluvil jsem portugalsky, z domova jsem uměl slušně italsky a ze školy anglicky. Musel jsem se především umět domluvit a hlavně se později doučit i němčinu, to když jsem studoval v Karlsruhe. Jako student jsem jinak mohl pracovat pět hodin, a tak jsem měl i brigádu. Konkrétně u McDonalds v kuchyni. Jenže… Zdálo se mi, že obloha do housek je chudá, a tak jsem iniciativně přidával a přidával, až mě vyrazili... (smích)

Vzpomínáte také někdy na vaše profesory zpěvu? Byli přísní?

Myslím, že všichni profesoři chtěli především to, abych pochopil, že určité role potřebují svůj čas a abych na ně nepospíchal. Protože pospíchání je začátkem konce hlasu. Často na mne naléhali, abych začal napřed s komorní barokní hudbou, mozartovským repertoárem, později přešel na Rossiniho, Belliniho, Donizettiho, a teprve pak na tzv. verismo. (Poz.: Verismus – umělecký proud reagující na chybějící prvky z období romantismu. Význam pochází ze slova „verus“, pravý, a v opeře se vyznačuje rychlým spádem děje a co nejrealističtějším pojetím děje i postav.)

Cítíte na jevišti zpětnou vazbu obecenstva?

Pokud zpěvák pochopí poselství své role, umí ho publiku tlumočit svým přednesem, pak je zpětná vazba obecenstva vždy pozitivní.

Máte v rámci operního zpěvu nějaký vzor, popřípadě oblíbenou osobnost?

Ano. Vždy jsem například obdivoval dva italské barytonisty, prvním z nich byl Renato Capecchi a tím druhým Piero Cappuccilli.

foto: Michaela Dzurna

Jaký je váš vztah k historickým velikánům světa opery? Například k Enricu Carusovi nebo Emě Destinnové?

Tenor Enrica Carusa byl světoznámý především svojí skvělou technikou. Obdivoval jsem ho a je to současně něco, co zůstane navždy zapsané v historii operního zpěvu. Se slavnou kariérou paní Emy Destinnové jsem se seznámil, přiznávám, až po příjezdu do Prahy. Mrzí mě však, že Národní divadlo této vzácné umělkyni nikdy nenabídlo angažmá.

Kde všude jste kromě Prahy a výše zmíněných míst ještě vystupoval?

Když o tom tak přemýšlím, pak kromě Latinské Ameriky, lze říci, že téměř v celé Evropě, nevyjímaje Japonsko, Jižní Koreu, Čínu nebo Singapur.

A kde se vám líbilo nejvíce?

Všude kde jsem byl, jsem byl rád, protože jsem se na každém místě vždy přiučil něčemu novému.

foto: Michaela Dzurna

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte v tomto směru nějaký konkrétní cíl?

Mé plány a cíle do budoucna jsou teď spíše pracovní. Začínám se připravovat na určité role wagnerovského repertoáru, protože si myslím, že jsem k nim dozrál.

A záliby? Máte nějaké?

Určitě ano. Rád jezdím na kole do přírody, čtu knihy, také rád vařím a samozřejmě poslouchám vážnou hudbu. Radost mi dělají i moje dvě kočičky.

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Michaela Dzurna

Vytvořeno ve spolupráci:

Le Hotels Group www.le-hotels.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře