o lidech vynikajících ve svých profesích

Pavel Šporcl – houslista

28.10.2014 23:14 | Vladimír Stibor

Pavel Šporcl, fenomenální český houslový virtuos, se snad již narodil s houslemi v rukou. Nejen jeho nástroj, který si nechal na zakázku vyrobit, je modrý, ale v jeho žilách koluje určitě umělecká krev téže barvy. Svou hudbou přináší dokonce modré z nebe mezi nás, obyčejné smrtelníky.

foto: Lenka Hatašová

Máte díky své pracovní vytíženosti čas vzpomenout si na své dětství? Jaké vlastně bylo?
Nádherné a veselé. Mám skvělé rodiče, kteří se o mě s bratrem báječně starali. Dali nám opravdu hodně lásky a zázemí. Maminka coby učitelka nás vedla k hudbě, tatínek, herec, její vliv ideálně doplňoval. Mé dětství bylo naplněné nejen hraním si, ale také kulturou, návštěvami divadla a koncertů. Po školních povinnostech jsem se věnoval každodennímu cvičením na housle. Vyhrával jsem soutěže, které mně ukázaly, že to, co dělám, dělám dobře. I já se dnes snažím dělat maximum pro to, aby moje děti měly krásné dětství.

foto: Lenka Hatašová

Talent se dostává od Boha, kolik let ale musí začínající hráč na housle cvičit, než si osvojí jejich kouzlo?
Housle jsou možná nejtěžší nástroj vůbec, a to především v začátcích, kdy je obtížné zahrát hezky pouhou prázdnou strunu, natož nějaký jiný tón. Pokud se podaří vyloudit z nástroje hezký zvuk, je to nádhera. Měl jsem štěstí na svého prvního učitele Ladislava Havla v Českých Budějovicích. Díky němu jsem si k houslím našel krásný vztah už od malička. Na hodiny houslí jsem se dokonce těšil. Vždy jsem bral hraní na housle jako hru a to mi zůstalo dodnes. Je to nejdelší láska mého života.

foto: Lenka Hatašová

Hrajete na modré housle postavené Janem Špidlerem již v roce 2005. V čem jsou výjimečné?
Na první pohled samozřejmě v tom, že jsou modré. Mají však i několik inovací. Také jejich tvar je nepatrně upravený. Byly postaveny na mou objednávku. Chtěl jsem hrát na moderní nástroj, dát nevšední příležitost dnešnímu houslařství a jeho trendům. Přál jsem si ukázat, že ani housle nemusí být vždy stejné oranžové barvy. Mám na jejich model a modrou barvu dokonce i copyright. Od první chvíle, kdy jsem je dostal, na ně hraji a zatím jsem je nepustil a ani na chvíli nevyměnil za jiné. Na nové housle se totiž musí hrát, aby se jejich zvuk otevřel a rozvibroval. Za těch devět let udělal můj nástroj neuvěřitelný posun, který jsem si na začátku ani já sám nedokázal představit. Housle hrají stále lépe a lépe a v ničem si nezadají ani se slavnými stradivárkami.

V květnu jste zasedal v hudební porotě 56. ročníku Kocianovy houslové soutěže. Jaké jste si odnášel zážitky a poznatky pro svou další kariérní cestu?

Kocianka je mojí srdeční záležitostí. Když jsem byl dítě, mnohokrát jsem v rámci této soutěže získal cenu a nakonec jsem se stal i jejím absolutním vítězem. Moc rád na tyto chvíle vzpomínám. Toho času byly pro moji kariéru jistě zlomové. Letos jsem se do Ústí nad Orlicí vrátil poprvé jako porotce. Velmi se mi tato zkušenost líbila. Těší mě, že se od mého dětství úroveň soutěžících zase posunula.

foto: Lenka Hatašová

V médiích se připomíná, že váš nejúspěšnější projekt Gipsy Way s cikánskou cimbálovou kapelou je šťastným spojením právě houslí a cimbálu. Je to i tím, že otevírá nové hudební a nečekané obzory?
To spojení bílého, klasicky vzdělaného hudebníka s cikánskými muzikanty je samozřejmě svým způsobem pikantní. Já si odjakživa přál hrát podobnou hudbu a cikánské houslisty jsem hodně poslouchal. Fakt, že mám nyní krásnou příležitost tuto hudbu provádět, je tedy splněním mého snu. Mám z toho velikou radost, protože koncerty baví nejen nás, ale i posluchače. Vždyť jsem jich s tímto projektem odehrál téměř 250, a to v nejrůznějších zemích světa včetně Číny. S cikánskou cimbálovou kapelou jsem odjel i dvě veliká turné po České republice. Natočený televizní záznam z mezinárodního festivalu Smetanova Litomyšl se několikrát reprízoval a vždy měl obrovskou sledovanost. Těším se, až v září vyjde nová nahrávka, tentokrát s názvem Gipsy Fire, kterou jsem natočil před pár měsíci.

foto: Lenka Hatašová

Interpretujete přes čtyřicet koncertů světové hudby. Musíte mít fenomenální paměť…

Děkuji. S ohledem na svou – pro mnohé provokativní – image se snažím přesvědčit, na housle umím a s tím souvisí i schopnost hudební paměti a neustálé rozšiřování repertoáru. Ale je to čím dál tím těžší, protože i ve zcela běžném životě si musíme ukládat do paměti stále více informací. Paměť, se kterou pracuji, se totiž netýká jen houslových koncertů, ale též mnoha jiných skladeb klasické hudby. Dále všech mých vlastních projektů, mezi něž patří zmíněné Gipsy Way s cikánskou cimbálovou kapelou, popový projekt Sporcelain, Pocta Paganinimu pro sólové housle či program Moje houslové legendy. Ale nejsme stroje, jsme jen lidé, jsme omylní a ve všech směrech a oblastech našeho času máme jen nějak vymezené možnosti a schopnosti.

foto: Lenka Hatašová

Můžete prozradit, kolik hodin musíte denně hrát, abyste byl neustále perfektně připraven? Nebo používáte ještě jiná kouzla hráčské kuchyně?
Hrát musím každý den, neboť jsou housle velice náchylné na úpadek technické vybavenosti hráče. Snažím se cvičit tři až čtyři hodiny denně. Mám velikou výhodu v tom, že mě cvičení na housle opravdu baví. Potřebuji cítit ten uspokojující pocit, že dělám maximum pro to, abych se neustále zlepšoval.

foto: Lenka Hatašová

Letos v listopadu a prosinci vás čeká náročné turné devíti koncertů Pavel Šporcl – Gipsy Fire – Generali Tour 2014. Začínáte v Olomouci, končíte v Teplicích. Přivezete s sebou i hosta na akordeon Vojtěcha Szabó. Těšíte se?
Samozřejmě. Mluvíme o každoročním turné, které tradičně navazuje na mé poslední CD. To loňské se jmenovalo Moje houslové legendy. Vzdával jsem jím poctu úžasným českým houslistům minulosti. Bohužel se na ně zapomíná, přestože byli světově uznávanými hvězdami a jedněmi z nejdůležitějších kulturních osobností naší minulosti. Jména jako Kubelík, Kocian nebo Ondříček by měl znát každý Čech a já se o to snažím. V září tohoto roku vyjde moje nová nahrávka Gipsy Fire, kterou jsem natočil s cikánskou cimbálovou kapelou Gipsy Way a hostem, fenomenálním akordeonistou, Vojtěchem Szabó. Ve stejném obsazení pojedeme letošní turné. Zavítáme do všech velkých krajských měst, jen v některých z nich volíme jiná místa konání. Například v Praze se z Dvořákovy síně Rudolfina po třech letech vrátíme do Velkého sálu legendární Lucerny. Tu jsme s cikánskou cimbálovou kapelou již dvakrát vyprodali, a to v roce 2009 a 2011. Doufám, že se i náš zbrusu nový program Gipsy Fire bude těšit podobnému zájmu.

foto: Lenka Hatašová

Jsou stradivárky nedostupným snem?
Kdybych po tom opravdu toužil, určitě bych na stradivárky mohl hrát. Ale jak už jsem zmínil, já jedny úžasné housle mám. Snažím se fungovat moderně, ukazovat lidem, že i housle mohou vyrábět současní houslaři a smyčce dnešní skvělí smyčcaři. Navíc jsem hrdý Čech a i v důsledku toho hraji na mistrovský nástroj i smyčec z českých dílen: na housle Jana Baptisty Špidlena a na smyčce Petra Auředníka.

foto: Lenka Hatašová

Nemohu se nezeptat: Jaká největší umělecká a životní výzva ještě před vámi leží a o čem sníte?
Mám ještě tolik práce… Hru na housle chci stále zdokonalovat. Myslím, že i jejím prostřednictvím dozrávám i v jiných oblastech života. Přeji si nadále po celém světě přivádět nové posluchače ke klasické hudbě a její skutečné kráse. Nepotřebuji výzvy typu „chci hrát tam a tam“, protože toto naplnění postupně přichází přirozeně samo…

foto: Lenka Hatašová

Kam si nejraději jezdíváte odpočinout, kde je vám skutečně dobře?
V našem mlýně v Posázaví je mi opravdu hezky. Také rád jezdím lyžovat do Alp. Děti chtějí v létě samozřejmě k moři. Nejlépe je mi ale tam, kde mám své nejbližší, housle, skleničku vína a nějakou knihu. Tam je můj domov.

Co všechno se dá odemknout houslovým klíčem?
Spousta krásných míst. Ale určitě mnohá srdce…

Děkuji za rozhovor.

Text: Vladimír Stibor

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.cz

Oficiální stránky Pavla Šporcla: www.pavelsporcl.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Designehotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague www.hotel-grandir.cz

LE Hotels Group

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková