Petr Kutheil - frontman kapely Votchi, zpěvák a skladatel

10.02.2013 09:39 | Darina Blatská

 

 

 

„Chtěl bych být stálicí na naší scéně a do ciziny jezdit jen čerpat inspiraci a trendy, které bych pak do muziky mohl přenést sem.“ Petr Kutheil

 

 

 

Některým lidem bylo do vínku dáno nejen více talentu, ale i potřebné energie, která k výkonům přímo vyburcovává. Petr Kutheil nejenže působí na divadelních prknech, zpívá v muzikálech a koncertuje se svou hard rockovou kapelou, ale rovněž se stihl probojovat mezi první desítku finalistů v pěvecké soutěži Hlas Československa.

 

Váš blízký vztah k divadelním prknům, filmům a hudbě souvisí s nějakým idolem či vzorem z dětství? Kde se to ve vás vzalo?  

Už ve školce jsem se rád předváděl a ve škole jsem neustále vymýšlel různé blbosti. Myslím, že to mám tak nějak v sobě. Jako někdo třeba malování. A vztah k divadlu jsem si vytvořil, když jsem poprvé uviděl jako malý muzikál Dracula. Zamiloval jsem se do toho všeho, co divadlo obnáší. Řekl jsem si, že bych v tomhle oboru mohl uplatnit svoji energii.

 

Nejvíce jste se asi do povědomí veřejnosti dostal jako finalista pěvecké soutěže Hlas Československa. Vadí vám takové zaškatulkování?

Naprosto nevadí, protože jsem jeden z deseti nejlepších z Česka i Slovenska. To je pro mě něco neskutečného. Jsem pyšný a děkuji lidem, kteří mi poslali hlasy. Díky nim mám možnost vyniknout.

 

Jak by asi přibližně vypadal váš život, kdybyste se nerozhodl přihlásit do soutěže?

Myslím, že podobně, ale je pravda, že mi soutěž pomohla k novým možnostem a taky k sebedůvěře, a ta je u téhle práce hodně potřeba, jinak vás to smete. Samozřejmě ale ne přehnaná! To má potom kariéra krátké trvání. Pokora je hodně důležitá.

 

Do soutěže jste šel již jako ostřílený zpěvák. Vnímal jste tam patrné rozdíly oproti zpěvákům, kteří tolik pěveckých zkušeností ještě neměli, nebo se tam našli i rození talenti?

Tak i tak. Někdo musí víc makat. Někdo to má v sobě od mala. Každý má ale stejnou startovní čáru i cíl. Soutěž byla pro zpěváky, o to více si vážím umístění.

 

Je možné, že kdybyste postoupil v soutěži dále (pozn. redakce: místo Kateřiny Petráňové), nezískal byste roli v připravovaném muzikálu Mata Hari a život se posunul zcela jinam?

Nemyslím si. Snad by mi Michal práci nabídl i tak. Myslím, že jsem mu neudělal špatnou reklamu, doufám.

 

Jak se spolupracuje s Michalem Davidem?

Skvěle. Je to pohodový, kamarádský profesionál, který nedělá vše jen na kameru. Snaha pomoci je očividná. Telefonujeme si, Michal mi píše písničku a muzikál se chystá. Věřím, že není důvod, abych ho nedělal.

 

Proč jste si zrovna vy v soutěži vybral za kouče diskotékového hitmakera?

V téhle branži opravdu potřebujete člověka, který vám dokáže pomoci. U Michala jsem to tak cítil, a ač jsem brán za rockera, nutně nemusím vybírat Pepu Vojtka. Kdybych šanci dostal znovu, udělal bych to stejně. I když špatných reakcí na Facebooku bylo moře.

Foto: Robert Vano 

 

Se svou kapelou Votchi jste měl tu čest dělat předskokany kapelám zvučných jmen, jako jsou Deep Purple, Uriah Heep a Nazareth. Jaké to bylo?

To je vždy krásné. Jsou to opravdu ikony a vidět je jinak než ostatní je opravdu zážitek. Být například v šatně s celou kapelou Deep Purple pět minut před koncertem je neskutečné. Tím spíš, že jsem je vždycky obdivoval. Vylezl jsem poté na pódium a úplně se mi klepala kolena.

 

Měli jste možnost s nimi přijít do osobního kontaktu a více je poznat? Mnoho fanoušků by pro to „vraždilo“.

Ano, opravdu se všemi jsme měli tu možnost. Někdo méně, někdo více otevřený, ale všichni slušní a nechovající se jako někteří naši interpreti. To tak bývá, no.

 

Děly se v zákulisí nějaké ty divoké rockové večírky plné skandálů?

S kapelou Nazareth jsme si dávali slivovici a piva. Jinak s klukama po koncertě cesty zpět oslavujeme vždy. Co se děje v šatně, to se někdy nedá raději publikovat.

 

Kapela, se kterou momentálně hrajete, patří mezi hard rockové. Muzikály jsou většinou jiných žánrů. Dá vám změna těchto stylů hudby zabrat?  

Vůbec ne, rozmanitost mám rád, a to nejen v hudbě.

 

A co taková punková hudba o třech akordech?

I ta se dá udělat chytře a nápaditě, viz píseň Známka punku…

 

Se skupinou často vystupujete v legendárním rockovém klubu Vagon. Máte k tomuto klubu nějaký výrazný vztah?

Vagon a vůbec klubovou scénu mám rád. Člověk má k lidem blíž a je to osobnější.

 

Na jakou skupinu do Vagonu vždycky rád zajdete?

Přiznám se, že na koncerty krom zahraničních interpretů nechodím.

 

Hudební kritici tvrdí, že se v našich končinách hard rocku již tolik nevede. Pociťujete to s kapelou nějak?

Ano, hard rock není rozhodně hlavní proud. Kapela Votchi je pro mě srdcovka, jelikož s ní hraji sedm let. Udělal jsem si v současné době ještě vlastní projekt Kutheil The rock fusion, který právě následuje současný hudební styl rockových kapel. V kapele jsou opravdu špičkoví muzikanti s názorem.

 

Mohli jsme vás slyšet v řadě slavných muzikálů (např. Vlasy, Galileo, Hamlet, Jeckyl a Hyde, Kladivo na čarodějnice atd.). Která z rolí pro vás byla nejnáročnější?

Rozhodně Rómeo a také hrbáč z Kladiva na čarodějnice…

 

Která vám naopak nejvíce přirostla k srdci a proč?

Muzikálů jsem dělal daleko víc, ale nejraději mám asi postavu Giordana Bruna z muzikálu Galileo. Dále také Horacia z Hamleta.

 

V současnosti vás můžeme vidět v novém muzikálu Kapka medu pro Verunku. Jakou roli zde ztvárňujete? Přibližte nám trochu muzikál.

Role v pohádce je krásnou hereckou příležitostí. Byla tedy velmi těžká, protože děti musíte zkrátka získat v průběhu hry na svou stranu.

 

Spolupracoval jste na sepsání hudby pro tento dětský muzikál. Kde jste sbíral svou inspiraci?

Řekl bych, že to byla velká zodpovědnost. Práce trvala přes rok a část byla psána dokonce v Jižní Americe.

 

Máte kapelu, účinkujete v muzikálech, činohrách, studujete zpěv, píšete hudbu pro zpěváky a muzikál a také sám aktivně vyučujete zpěv. Jak na to všechno získáváte energii?

Prostě to mám tak rád. Nad tím, že se mi to někdy nechce dělat, neuvažuji a vážím si toho, že můžu v oboru hudby pracovat a vyvíjet se dále.

 

Máte ještě prostor na nějaké další koníčky? Nebo je vám tento umělecký svět vším?

Ano, rád se bavím a dost divoce, pokud je čas…

 

Je vaším snem výrazně se prosadit v zahraničí, nebo vám domácí scéna a stoupající popularita v tuzemsku vyhovuje?

Vyhovuje mi to tady, chtěl bych být stálicí na naší scéně a do ciziny jezdit jen čerpat inspiraci a trendy, které bych pak do muziky mohl přenést sem. Tak bych to chtěl.

 

Bulvární deníky na vás občas vytáhnou nějaké ty aférky. Už jste se s tímto druhem popularity vyrovnal, nebo máte stále potíže si některé věci připouštět?

Nemyslím si, že dělám něco šokujícího, spíš jsem jen trochu více vidět. Každý zpěvák chce být vidět a pravdou je, že o kom se nepíše, jako by nebyl.

 

Jaké vize máte pro rok 2013? Patří mezi ně například vytvořit vlastní muzikál?

Ze zkušenosti vím, že muzikál je kolektivní záležitost a více hlav víc ví. Ne, nemám ambice, zatím.

 

Ve kterém prostředí se cítíte víc „jako doma“? Divadlo, muzikály, nebo na koncertech s kapelou?

Koncerty s kapelou.

 

Jste ve znamení Raka. Raci většinou bývají trémisté. Je tomu tak i u vás? Jak se případně proti trémě obrňujete?

No musím říct, že jsem si kvůli stresům, podle pana doktora, způsobil poruchu štítné žlázy, tak na sebe musím dávat větší pozor. Pokud jsem hodně nervózní, zalezu si někam, kde jsem sám, a počítám pomalu od desíti dolů a je to dobré.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Darina Blatská

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře