Petr Soukup – textař

02.01.2014 22:53 | Vladimír Stibor

Petr Soukup není jen hudebním textařem, ale i básníkem, který nemusí být členem žádné spisovatelské organizace. Je manažerem skupiny Abraxas, malířem. Právě vycházející básnická sbírka 2/3 chlapa vypovídá o jeho vztahu k životu, v němž převažuje radost i hravost nade vším ostatním.

 

Tvrdí se, že jablko nepadá daleko od stromu. Platí to i ve vašem případě?

Neplatí. Neznám nikoho z naší rodiny, kdo by psal básně, hudbu nebo se zabýval grafikou. Ovšem po svém pradědečkovi a dědečkovi z matčiny strany jsem prý komediant. Vlastně ani neznám lepšího vypravěče, než je můj děda. Nikdy se neopakuje a do několika vteřin lezete po čtyřech smíchy. Spíše nálada je u nás v rodině přenosná. Proto nemám rád tvorbu z negace za každou cenu. My se rádi smějeme. Jsem přesvědčen, že můj bratr, který je spíše technického zaměření, by byl naprosto skvělý herec komediálních rolí. Ovšem těch s nadhledem. Jako byl Leslie Nielsen. Ale stydí se. (smích)

 

Kdy jste poprvé zjistil, že se upíšete umělecké dráze?

Už ve školce jsem realizoval nějaké absurdní komedie. Ale já slovo „umění“ nemám moc rád. Za umělce se bohužel označuje hodně lidí, kteří nectí tvorbu jiných. Já nikdy nechtěl být umělec a doufám, že jím také nejsem.

 

foto: Marie Bartošová

 

Vzpomínáte si na svůj první literární úspěch?

Když jsem vydal sbírku básní s názvem Darebák, dal jsem ji našemu učiteli českého jazyka a ten mi řekl, že nechápe, proč studuji na technické škole. Já to taky nechápal, ale naštěstí už je to pryč. Tu sbírku mam opravdu moc rád. Myslím, že díky ní mě okolí v mé tvorbě začalo brát trochu vážně a dostal jsem větší naději. Nemyslím od rodiny, ta mi pomáhala vždy, ale spíše od toho okolí, které předstírá úsměv.

 

Můžete se zmínit o svých básnických sbírkách?

Po Darebákovi se ne-realizovala sbírka s názvem Na volné noze… Terryho Foxe, ovšem s produkcí se nedalo v klidu vyjít. Udělalo se šest kusů, a tak jsem je dal rodině k Vánocům. Grafiku mi dělali například Dan Bárta, Olda Krejčoves, Mirek Imrich, Slávek Janda a další. Lidi, jejichž hudbu mám rád. Byl to zvláštní pokus, který pořádně nevyšel. Moje naivita s amatérskou produkcí. 2/3 chlapa, moje aktuální věc, na té pro mě není nic špatně. Je všude k dostání, dobře se prodává a hlavně se u ní lidi smějou! Proto jsem ji vydal. Našel jsem konečně správného nakladatele a hlavně ilustrace jsou velmi povedené. Nikdy by mě nenapadlo, že jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků je tak dobrý ilustrátor a přesně pochopí význam těch rýmů. Aleš Čuma má obrovský vnitřní svět, který umí dát najevo.

foto: Andrea Sovová

 

Na kterou z nich vzpomínáte nejraději? Nebo mezi nimi neděláte rozdíly?

Každá má svůj příběh. Pořád si je čtu. Není to mou sebestředností, ale já mám problémy s pamětí a často mě překvapí, co jsem napsal, a chechtám se u toho, protože si to nepamatuju.

 

V září 2013 vyšla vaše kniha poezie 2/3 chlapa. S jakým ohlasem se setkala?

S lepším, než jsem čekal. Dopředu jsem to pokládal jen za povinnost, ale ono to mělo i význam. Hlavní je, že se líbí mojí přítelkyni. To myslím úplně vážně. Má vkus. Dám na ni.

 

Jak dlouho jste svou poslední básnickou sbírku psal? A je v ní chlapská poezie?

První a poslední báseň dělí asi sedm let. Když se prodají všechny výtisky, pokryje to náklady. To je za sedm let práce slušný zisk. (smích) Je v ní chlapská poezie a jsem pyšný na to, že v ní není ta chlapácká. Nesmrdí pivem ani úzkostí. Dělá z handicapů přednosti.

foto: Marie Bartošová

 

Čím se tedy živíte, jestli se mohu zeptat?

Hudební branže. Mám takové vnitřní poslání, a sice spojovat kulturu. Skladatel vážné hudby, který opovrhuje punkem, nebo punker, který zesměšňuje klasickou hudbu, tak ti mi nesmí přes práh. Bojuju proti tzv. kulturnímu rasismu. Je fakt, že si často dovoluju věci, kterými možná zaskočím, ale vždy se urazí jen duševně staří a nevyspělí jedinci. Jsem rád, že nejsem sám a že má ta práce význam.

 

Jste autorem textů pro hudební interprety. Je těžší psát pro jednotlivé zpěváky, nebo pro skupiny?

Pro zpěváky. Skupiny většinou vědí, co chtějí.

 

Je podstatný rozdíl mezi poezií a textem vhodným k zhudebnění?

Poezie je větší svoboda.

 

Pro koho nejraději skládáte?

Pro kapelu, kterou poslouchám od svých deseti let a které už pár let dělám manažera. Abraxas. A vůbec všechny hudební projekty, které dělám se Slávkem Jandou. Mě baví lidi, kterým už není 20, ale mají pořád takovou duši a nadšení. Nikdy bych neřekl, že se z mého nejoblíbenějšího skladatele stane nejlepší kamarád. To je jedna z mála opravdových škol v mém životě.

 

 Máte ve svém archivu spočítáno, kolik jste napsal hudebních textů?

Ano, díky OSA vím, že je to kolem padesáti. Napsal jsem jich mnohem víc, ale ohlašuji jen ty, u kterých vím, že se budou hrát.

 

Láká vás v hudební rovině napsat třeba libreto?

Bylo by to zbytečné. Nebo alespoň zatím neznám lidi, kteří by do toho humoru šli se mnou. Jsem odchován Vlastou Burianem, Šimkem s Grossmannem, Létajícím cirkusem Monty Pythonů, Lesliem Nielsenem, Českou sodou. Na to už tu nějak nemáme koule. A ta uměle vytvořená vulgarita v některých projektech zase nebaví mě.

 

Která hudba vás baví?

Žánry všechny. Se stejným nadšením si poslechnu jak dechovku, například Chaloupky pod horama – to je nádherná věc, tak kapelu Krucipüsk, nebo Leoše Janáčka. Ale nejbližší jsou mi J.A.R., pak taky WWW, Plastic People, Tata Bojs, Roman Dragoun… a ze zahraničních určitě The Blow Monkeys, Sade a Michael Jackson.

 

Máte rád i výtvarné umění. Zkoušel jste mimo malování obrazů i jiné techniky?

To mě teprve čeká a strašně moc se na to těším! Parkety u nás doma už nebudou špinavé jen od barvy, ale i od hlíny. Doufám, že mi přítelkyně uvěří, že to je hlína.

 

Jaké malířské způsoby nejvíce preferujete?

Ty nejsvobodnější. Někdo dělá jógu, někdo chodí na fotbal nebo do hospody. Pro mě je tvorba meditace. Pustím si hudbu a už se bavím těmi tahy na plátně. Nejsem malíř. Hraju si. Doporučuju všem.

 

Poezie i malířství, má-li mít vypovídající hodnotu, musí nás něčím přesahovat, udivovat, vyburcovat. Jaká je vaše představa?

Přiznám se, že rád provokuju, abych probudil šedou náladu. Ale nesnáším parazitování.

 

Nejednou jsem slyšel, že staří čínští malíři s oblibou říkávali, že stačí jediný tah štětcem. Váš pohled na svět je asi úplně jiný...

Ne, úplně stejný. Miluju jednoduchost, stručnost.

 

Nabízí se srovnání: Co je nejtěžší ze všeho, co děláte – napsat báseň, složit písňový text, nebo namalovat plátno?

Text, protože to je řemeslo a je to pro někoho druhého a já musím myslet za něj. Básně, obrazy… to je radost ze života.

 

Jaké umělecké výzvy vás v roce 2014 čekají?

Dožít se roku 2015. A asi si udělám sólovou desku. Tolik lidí tu má tolik úžasných nápadů, ale nápad má význam ve chvíli, kdy se realizuje. Mě nebaví večerní hospody.

 

Můžete pro čtenáře Best of prozradit, kde nacházíte své zdroje inspirace?

Z každodenní lásky, na kterou mám obrovské štěstí. A z věty, kterou mi řekl Roman Dragoun. Když jsem se ho zeptal, co to tedy podle něho je ten Bůh, řekl: „To je síla, která řídí celý vesmír!“ Tahle věta mi změnila pohled na svět a celý život. Nejsem vyznavač žádného náboženství, ale dodnes vidím, jak jsem jel z Písku do Prahy, zapadalo slunce a já jsem brečel jako malej kluk. Kolik krás jsem v tu chvíli pochopil! Roman Dragoun a jeho textař Milan Princ jsou pro mě jedni z mála lidí, kteří vidí do šíře a ne jen na zeď metr před sebou.

 

 

Svazuje umění člověka autorskou zodpovědností, nebo jej občas i osvobozuje?

Malíř František Dragoun, Romanův otec, říkal: „Ve chvíli, kdy maluješ, uvědom si, že tvoříš nové světy.“ Pro mě to platí u veškeré tvorby, ale moje světy jsou svobodné. Svobodu chápu jako možnost mít radost, aniž by člověk jakkoli parazitoval nebo narušoval svobodu někoho jiného.

 

Máte autorské vzory?

Spíš lidské. Nebo abych to řekl přesněji lidi, za které jsem v naší společnosti opravdu rád a neskutečně si jich vážím. Karel Schwarzenberg, Zdeněk Mahler a v poslední době například spisovatelka Eva Hudečková. Jsem pyšný na to, že žiju v jejich době. Užívám si to! A díky Bohu za Havla!

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Vladimír Stibor

Foto: Marie Bartošová a Andrea Sovová

Oficiální stránky Petra Soukupa: www.petrsoukup.cz

Medailon: http://www.youtube.com/watch?v=n1bycn7XYzM

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

 

Ukázky z básní

 

 

PETR BEZRUČ
Jak vášně tvé se kupily
Já hledal pomoc posil
Kdybych neblb u pily
Na rukou bych tě nosil

 

ANDERSEN

Miloval jsem mořskou vílu

Jenom do té chvíle

Než začali vyrábět

Potápěčské brýle

 

VYSOKOŠKOLAČKA

Jsem já kráva, blbá, hrozná

Teď umírám doma strachy

Co když mě můj táta pozná

Až si stáhne Rychlý prachy

 

SNOWBENCI

Myslíš, že jsem machr pouze

To neznáš mou pravou něhu

Roztaješ v mé první touze

Já i ty jsme kousky sněhu

 

Komentáře