Jana Mrákotová – manažerka PR pro Prima FTV

Sebevědomá žena, která už deset let působí v televizi Prima. Aktuálně se přesouvá z lifestylového PR do online světa, aby se v rámci nových projektů mohla nadále rozvíjet a učit. Miluje práci s lidmi, ale zároveň si váží svého času. Jejím největším naplněním je syn, a proto je především mámou. Že to nejde skloubit s náročnou prací a televizním pozlátkem? Ale jde, jen se musí chtít. Protože „kde je vůle, je i cesta“ a „nejde, je heslo slabocha,“ jak se smíchem říká Jana.

Foto: Tino Kratochvíl

Kdo je vlastně Jana Mrákotová?

Aktuálně máma šestiletého předškoláka. Přináší to s sebou všechny radosti i starosti, zkrátka to, co zná každá matka, která je ještě navíc zaměstnaná. Kdybych to měla říci jednou větou, tak v prvé řadě máma, a musím podotknout, že milující máma, a až potom je všechno ostatní – tedy PR (píáristka), mluvčí.

Vím, že máte velký pracovní záběr, můžete čtenářům přiblížit, co vše aktuálně děláte? Nebo se chystáte na něco nového?

Zastihli jste mne zrovna ve složitém období. Syn končí školku a půjde do školy a já z toho mám větší trauma než on. Ale i já jsem se rozhodla ještě něco naučit a rozšířit si tak profesní obzor. Moje kariéra je odjakživa, až na pár malých výjimek, spojená s komunikací, s PR, se vztahy s lidmi. Aktuálně se nově vrhám na pole pro mne neorané, na online svět.

Buďte prosím trochu konkrétnější...

Už deset let je mým domovským zaměstnavatelem Prima a s mírnou nadsázkou opakovaně říkám, že mi tam je stále prima. (spokojený úsměv) Ještě pořád jsou tam lidé, se kterými mne to opravdu baví, se kterými chci pracovat i do budoucna, a doufám, že oni se mnou také. Takže utlumím své aktivity v rámci PR a posunu se do webové sekce televize, o které si  všichni myslíme, že je v ní velká budoucnost. Budu pronikat do jejích tajů, čeká mne více psaní článků, ale hlavně – a na to já se moc těším – budu mít možnost řešit obsah, točit reportáže, vlastně se více „vracet na plac“. V poslední době jsem na Primě měla na starost lifestylové PR, což znamená odpovědnost za PR pořadů, které diváci vidí na obrazovce, primárně tedy vlastní tvorby naší televize. Teď se tedy přede mnou otevírá jiný svět (a častější návrat do terénu) a já se na něj strašně těším.

Foto: Tino Kratochvíl

Zníte opravdu natěšeně. Je pro vás terén srdeční záležitostí?

Mě na televizi baví její pestrost. A každý, kdo přišel s televizí trochu více do kontaktu, může potvrdit, že se někdy stává vysoce návykovým médiem, doslova drogou. Hrozně mě baví atmosféra natáčení, a když se sejde dobrá parta, tak se vytvoří rodina.

Působíte relativně sebevědomě, což člověk musí, když působí v médiích na pozici jako vy. Nemůžete být šedou myškou vzadu, ale jaké byly vaše začátky? Byla jste už na počátku ta sebevědomá Jana?

Já jsem si v rámci PR prošla, počínaje vařením kafe, úplně vším. Několikrát to byly krušné chvíle, ale nelituji ničeho. Samozřejmě ne všechno byl úspěch, ne vše se povedlo, ale chybami se člověk učí a dnes s odstupem času děkuji i za životní facky. Jsem za ně ráda. Protože bez nich bych vlastně nedošla tam, kam jsem došla. Přineslo to i celou řadu neskutečných setkání, na která bych si před pětadvaceti lety netroufla ani pomyslet. Řekla bych, že do televize už jsem přišla jako hotový člověk. Měla jsem za sebou zkušenosti z pozice tiskové mluvčí ministerstva zdravotnictví i jako mluvčí velké nemocnice. Do televize jsem tedy šla s tím, že nejde o život. Řekla bych, že v té době už jsem měla trošku nadhled. Přiznávám se, že jsem na počátku hodně řešila, že do mého života chtě nechtě vstoupí i bulvár, na to jsem moc zvyklá nebyla. Ale Prima je komerční televize a bez bulváru to nejde. Myslím, že se mi snad povedlo najít rozumnou cestu a s kolegy z bulváru jsme zjistili, že jsme vždy schopní najít společnou řeč. Vše je v lidech. Zakládám si na tom, že to vědí i lidé, se kterými pracuji, myslím aktuálně z řad našich osobností. Tvrdě si zakládám na tom, že nevynáším žádné informace, protože naše práce je o důvěře, bez které se dobré PR dělat nedá. Důvěra se buduje velice těžko, ale lehko se ztrácí.

Foto: Tino Kratochvíl

Říkala jste, že pár kopanců přišlo, že jste ve vzdálené historii přišla i o klienta. Co vás na tom nejvíce mrzelo?

Úplně upřímně musím říct, že jsem někdy byla i ráda, když jsem o nějaké klienty přišla. Nejhorší klient je ten, který si není sám sebou jistý a vlastně neví, co chce, během hodiny dokáže třikrát změnit názor a stále má pocit, že když si vás platí, tak může cokoliv. To bylo těžké zvláště v začátcích. Myslím si, že je někdy nutné si říct, „vždyť já ho vlastně nepotřebuju“, a poté je nezbytné od sebe takového člověka nebo skupinu lidí pustit. Ale pak samozřejmě nastaly i situace, které člověka mrzely, protože se něco nepovedlo, nebo práce či projekt skončily. Myslím si, že práce pro mne znamená hodně, ale nikdy mi nebyla úplně vším. Vždycky jsem si dokázala najít nějaký ventil, který uvolnil mé radosti i smutky.

Jaký ventil u vás funguje nejlépe?

Teď je to určitě na sto procent syn, je to dané tím, že jsem starší matka, (smích) přece jenom asi na některé věci nahlížím jinak. Strašně vnímám to, že mi dítě prospívá. Naučil mne třeba větší trpělivosti, protože ta zrovna mou silnou stránkou není.

Jak vnímá váš zaměstnavatel, že jste ta máma, která mámou opravdu je?

To je další z věcí, kterých si na Primě opravdu moc vážím. Nahlíží na mě jako na mámu a je v tomhle směru vstřícná. Vidím kolem sebe holky, které mají děti ve stejném věku jako já, a řeší, jak to skloubit všechno dohromady. Po mateřské dovolené jsem se vracela postupně. Já syna opravdu nechci vidět jen spícího. Vím, že to v českých podmínkách není pravidlo. Všude se o tom sice mluví, dělá se z toho velké téma, ale větší náprava stále nikde. Vážím si proto v práci především svého nejbližšího okolí v čele se šéfem televize Markem Singerem, který je například jedním z těch důvodů, proč jsem na Primě stále ještě ráda. Jako šéf je výborný, je to člověk, za kterým můžete přijít, i když se právě něco nepovede a nemusíte se klepat hrůzou. On naštěstí hledá k problémům řešení. Když tak přemýšlím, tak jsem ho vlastně za těch deset let neslyšela křičet. (úsměv) Stejně tak bych mohla jmenovat Dana Grunta a Jiřinu Köppelovou z vedení online, nebo Romana Mrázka, programového ředitele, Lucku Kršákovou, výrobní ředitelku, Zdeňku Chrzovou, která má pod palcem skladbu programu… To jsou ti lidé, díky kterým mne ta televize pořád baví. Ale je jich mnohem víc a já si jich moc vážím. Pak se lépe snášejí momenty, které třeba úplně úsměvné nejsou.

Za deset let jste se nedostali do ostrého konfliktu, není to náhodou také tím, že jste žena, která má své zbraně, které ovládá?

To asi jo. (velmi váhavě) Ale je o mně známo, že jsem velký vztekloun a emotivní člověk. Když se mi něco nelíbí, tak se umím ozvat…

Foto: Tino Kratochvíl

Co na vaší práci vnímáte jako nejtěžší?

Já bych raději řekla, co je na ní nejkrásnější, a to je to, že jste pořád s lidmi, ale je to dvojsečné. (lehký povzdech) Pokud vše funguje tak, jak má, tak nemáte být jenom stroj na psaní tiskových zpráv.

Co jsou hlavní hodnotící kritéria PR manažera, co vypovídá o jeho úspěšnosti?

Určitě dlouhodobá spolupráce. PR je běh na dlouhou trať a často na nás lidé z marketingu nahlížejí jako na hysterky. My ale opravdu pracujeme s emocemi, pro nás jsou to stavební kameny, jako jsou pro zedníka cihly. Teď trochu zavzpomínám a doufám, že to nevyzní jako chlubení. Když jsem spolupracovala s Microsoftem – v té době byl v čele českého Microsoftu Jan Mühlfeit – tak od Honzy jsem se tenkrát naučila plno věcí. A díky němu jsem měla možnost zažít například setkání s Billem Gatesem při jeho návštěvě Prahy. Právě jeho návštěvu jsem měla možnost dvakrát organizačně zajišťovat. Skutečnost, že jsem tenkrát asi neodvedla špatnou práci, mi potvrdilo to, že když se Jan vrátil z působení v zahraničí zpět do Čech a odešel z aktivního byznysu, obrátil se na mě, zda bych s ním opět nezačala spolupracovat. Říkám si, že je to třeba jeden z faktorů, které vypovídají o dobře vykonané práci. Jan je člověk, kterého si velmi vážím, a jsem ráda, že s ním mohu spolupracovat.

Vyberte nějaký pořad a prozraďte nám, jaké „číslo sledovanosti“ je tedy dobré?

Momentálně jsou mi nejbližší seriály. Primácké seriály typu Modrý kód mají milionovou sledovanost. Velmi dobrý byl také Polda, ten se lidem přímo vryl pod kůži, a já doufám, že se ještě vrátí. Velmi mile nás překvapil Lukáš Vaculík a Temný Kraj, který nejen že obstál, ale doslova válcoval velmi tvrdou konkurenci s jednou velkou zábavnou show, kde se zpívalo a tančilo. V televizi měříme vše na sledovanost, takže když vyjíždíme s novým projektem, tak jsou všichni netrpěliví. Držíme telefony a čekáme, jaké to číslo bude. Trend se hodně mění, já zdaleka nejsem televizní odborník přes programovou skladbu a výrobu, to by tady museli sedět kolegyně a kolegové, kteří to dělají. Když jsem na Primu nastupovala, tak jsme komerční konkurenci koukali na záda fakt z hodně velké dálky, ale dnes se ty váhy hodně vyrovnaly. Někdy se lépe daří jim, jindy nám.

Foto: Tino Kratochvíl

Před jakými projekty právě stojíte?

Teď chystáme nový hezký projekt Tátové na tahu, kde se sešla úplně skvělá a zcela mimořádná parta. Od produkčních přes režiséry Jiřího Chlumského a Martina Koppa po famózní herecké představitele v čele s Karlem Dobrým, Sašou Rašilovem, Štěpánem Benonim a Petrem Vaňkem. Ti kluci jsou prostě báječní.

Je to seriál o čtyřech tatíncích, kteří jsou z nějakých důvodů nucení, nebo se rozhodli, že se budou starat o děti. Je tam skvěle ukázáno, jak je styl výchovy otců jiný než ten mateřský. Myslím, že to bude bavit chlapy i ženy. Třeba Karel Dobrý, který je spíše známý záporák, se tady představí v úplně jiné pozici, než na kterou jsou diváci u něj převážně zvyklí.

Je to těžká role pro PR, když se herci objeví v netradičních rolích?

Myslím, že speciálně v tomto případě to těžké nebude, všichni jsou opravdu dobří, doslova kouzelní. Všichni čtyři jsou velice příjemní a já je mám ráda. A je mi ctí s nimi pracovat.

Jaké máte záliby a jak moc je ovlivnila vaše profese?

Řekla bych, že v průběhu let se mi částečně záliby staly profesí. Nikdy jsem nebyla bůhví jaký sportovec, do dneška zastávám názor, že mě nikdy nikdo neuvidí běžet, (velký smích) protože bych se mohla zpotit, nastydnout a umřít. Sportovec jsem ve skrze kavárenský, když nepočítám lyže, ale od mala jsem inklinovala k činnostem jako je tanec, divadlo, sice neumím zpívat, ale hudbu mám ráda, miluji knížky. Ráda cestuji. Vše, co jsem vyjmenovala, jsou velké záliby, ale mojí obrovskou vášní je vaření. Mám možnost spolupracovat s mistry svého oboru v čele se Zdeňkem Pohlreichem, a moc si to užívám. A od kolegyně z Prima Fresh Klárky Michalové se snažím načerpat celou řadu inspirací a receptů. Takový salát ze zeleného chřestu s jahodami a gorgonzolou je do těchto letních dnů ideální. Zkuste ho.

Děkuji za rozhovor.

Text: Lenka Žáčková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Tino Kratochvíl

Make up: Pavel Kortan

Vytvořeno ve spolupráci:

BVV www.bvv.cz

Prima FTV www.prima.cz

LE Hotels Group, Grandior Hotel www.le-hotels.cz

Produkce: Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře