Josef Mádle – moderátor, TV reportér

12.05.2019 21:40 | redakce

Josef Mádle začal s moderováním už na základní škole a postupně se z koníčku a zábavy stala jeho obživa. Nejvíce ho těší kontakt s lidmi a možnost zpříjemnit jim den. Miluje improvizaci a výzvou pro něj je vymámit ze zamračených diváků úsměv. Je pro něj důležité nebýt na akci jen mluvící hlavou, ale na celém procesu se podílet. Být autentický a lidský. Kromě společenských událostí ho také můžete vídat na televizních obrazovkách jako reportéra zpravodajství FTV Prima. A i když se k této profesi dostal náhodou a jak rád sám říká je „reportérem z leknutí“, svou práci vykonává vůči veřejnosti velmi zodpovědně. Divákům rád předává témata ekonomická a politická. Novinář je podle něj strážníkem politiků, aby si nepřihřívali polívčičku, ale pracovali pro lidi. Pokud netočí reportáže a nepřipravuje podklady pro další TV pořady, nejlépe si energii dočerpá při moderování akcí.

 

Může se moderátorem stát každý?

Když člověk něco chce, tak dokáže spoustu věcí. Je důležité, aby šel za svým cílem, ale zároveň aby se ze sebe nezbláznil. Pro moderování je potřeba mít i určité schopnosti. Moderátor musí umět naslouchat lidem. Neustále by se měl vzdělávat v běžném dění a mít všeobecný přehled. Je to on, kdo má divákům předávat informace. A důležitá je také komunikace. Musí být schopen postavit se před diváky a komunikovat s nimi.

 

Jaká je pro moderátora nejlepší vizitka?

Dobře odvedená práce. Když za mnou po moderování přijdou další lidé a řeknou mi, že si mě chtějí objednat i na svou akci.

 

Jaký je recept na úspěšně odmoderovanou akci a spokojené hosty?

Je to především o komunikaci s divákem. Snažím se mezi ně proniknout a ukázat, že jsme tam všichni společně. Jsme tým, který si akci chce užít. Do moderování se snažím dát svou osobnost a ukázat, že moderátor je také jen běžný člověk. Důležité je pro mě ukázat lidskost, a že si ze sebe umím udělat legraci. A potvrzuje se mi, že právě to diváci oceňují nejvíce.

 

Jak probíhá vaše příprava na moderovanou událost?

Co nejdříve se snažím od organizátora získat informace k programu. Následně hledám další informace a také spojitosti s danou akcí a prostředím, kde se událost odehrává. Pokud se např. akce odehrává na nějakém historickém místě, dohledávám si fakta, historická prolnutí a zajímavosti, abych moderování dalším způsobem obohatil. Také se u přípravy dívám na videa účinkujících.

 

Připravujete si moderátorské vstupy slovo od slova, nebo si raději sepíšete body a užíváte si improvizaci?

Úvod si vždy napíšu, aby byl ucelený. Začátek je totiž nejdůležitější, musím říct všechny důležité informace. A pak už je to čistá improvizace. A tu já miluji. Dávám si výzvy, že zlomím diváky. Například si najdu toho největšího bručouna, a tak dlouho do něj šiju – pohledem i slovem, až z něj vymámím reakci a úsměv.

Měl by improvizaci ovládat každý moderátor? Je důležitou součástí této profese?

Podle mě určitě. Myslím si, že moderátor nemůže být mluvící hlava, která jen přečte, co někdo jiný napíše. V tu chvíli je to velmi neosobní a divák z vystoupení nic nemá. Moderátor by měl improvizací oplývat a s publikem si hrát.

 

Jak reagujete na krizové situace a náhlé změny na poslední chvíli, které se u akcí také vyskytují?

Vymýšlím změny za pochodu. Divák nepozná, jak to původně mělo být. Například když moderuji maturitní plesy a organizátoři třeba nedohledají jednu z cen v tombole, divák to nezaznamená, pokud nezazmatkuji a poradím si s tím. Nemám problém reagovat na vzniklé situace. Je to zábava. Miluju na moderování adrenalin a to, že se člověk musí přizpůsobit, zaimprovizovat a udělat z dané akce skvělou akci, na kterou bude divák vzpomínat.

 

Co se odehrává v posledních deseti minutách před začátkem moderování?

Skočím si na záchod (úsměv, pozn. red.), napiju se, snažím se rozmluvit, projet si scénář a soustředit se na úvod. Protože to, jak oslovíte diváky na začátku, tak přesně se bude odvíjet celý večer. Hned v úvodu si je musíte získat a ukázat jim, že nejste jen mluvící hlava. Mou snahou je zajistit pro diváky ten největší komfort co se týče zábavy i informací.

 

S jakými jazykolamy se před akcí rozmlouváte, aby vám bylo dobře rozumět?

Například  „Šel pštros s pštrosicí a pštrosáčaty do pštrosáčárny“ nebo „Strč prst skrz krk“. Nejvíce u mě ale funguje, když si dám tužku za zuby a řeknu si celý text.

 

Profesionální mluvený projev by měl být bez slovních parazitů a vaty jako „eee, takže, jakoby“. Jak se s tímto úskalím potýkáte?

Je to den ode dne. Dávám si pozor na svůj konkrétní slovní nešvar, ale následně se může objevit něco jiného. Někdy to jde jako po másle, jindy se trápím a říkám si, jak vůbec můžu být moderátorem. Nejlepší recept na projev bez nešvarů je stoprocentně se koncentrovat a dobře se vyspat. Já moc rád spím. (úsměv pozn. red.)

 

Moderátor, reportér – to jsou viditelné profese, se kterými jsou spojeny i stres a tréma. Jak se projevují u vás a v které oblasti jste nejvíce nervózní?

Ještě jsem nevypozoroval, kdy mě má tréma zastihnout, ani důvody, proč najednou trému mám. Najednou ji pocítím, třesu se, jsem nervózní, ale přitom se na akci těším. Vždy to na mě přijde před samotným začátkem. Jakmile vstoupím na pódium a začnu mluvit, tak mě to pustí, můžu víceméně improvizovat a je to v pořádku. A nejvíce trému prožívám u živých vstupů v rámci televizního vysílání. Tam jsem limitován časem. Musím předat krátkou zprávu, která dává smysl a dobrou informační hodnotu, a nesmím na nic zapomenout.

 

Stal jste se reportérem zpravodajství FTV Prima. Jak přistupujete k této profesi?

Jak já říkám – jsem „reportérem z leknutí“. Nikdy jsem totiž nepočítal s tím, že budu dělat novinářskou a reportérskou práci. Vždy jsem spíš moderoval. Bylo to pro mě nové a beru to tak, že i díky této práci mohu moderovat více dalších krásných akcí. Novinařina je velmi těžká – máte obrovskou zodpovědnost vůči veřejnosti. Tento obor se dá i dost zneužít, pokud k němu nepřistupujete férově.

 

Co vše si pod odvysílanou reportáží máme představit?

Člověk se musí koukat kolem sebe, všímat si okolí a témat. A musíte si také všímat, jaká témata společnost pálí. K tomu, co se děje, se pak musí hledat souvislosti, důvody a příčiny, proč tomu tak je. Já si jako reportér občas připadám jak telefonní ústředna. Volám, ověřuju si informace a musím být přesvědčivý, abych si respondenty získal pro rozhovor. A pokud bych měl říct ve zkratce, jak probíhá proces zpracování reportáže, tak v redakci nabídnu téma, obvolám si respondenty, místo a čas natáčení a následně s nimi natočím rozhovory, pak sestavím reportáž textově a jdu do střižny. A výsledek mé denní práce pak vidíte večer v televizi. Vypadá to jednoduše, ale opak je většinou pravdou.

 

Co musí mít reportáž, aby byla vyvážená?

To je základní novinářská zásada. Všechny strany musí dostat stejný prostor, aby se vyjádřily. Ale je velmi snadné sklouznout k tomu, aby reportáž vyšla pro jednu ze stran líp než pro tu druhou. Novinář musí být natolik férový, aby dal každé straně prostor se vyjádřit. Reportér není soudce, je jen zprostředkovatel toho, aby se divák o tématu a jeho problematice dozvěděl více.

 

Jaká témata točíte nejraději?

Díky vystudované obchodní škole mám rád ekonomická témata a také politiku. To jsou oblasti, které mě baví a jsou důležité, protože jimi můžu i pomoci společnosti. Právě u těchto témat je reportér jakýmsi strážníkem či policistou, který hlídá, aby se společnost měla dobře, a hlídá politiky, aby si nepřihřívali polívčičku pro sebe, ale pracovali pro lidi.

 

Jakým reportážím byste se naopak raději vyhnul?

Nerad točím o zdravotnictví. Velmi těžce vnímám zdravotní problémy druhých lidí – beru si to dost osobně a je mi jich líto. Jsem empatický, a v té chvíli mám problém, abych měl od tématu určitý odstup. Rád lidem pomáhám, účastním se beneficí, ale nerad o těchto věcech točím.

 

Jak a kde po práci odpočíváte a čerpáte energii?

Energii čerpám při živých akcích. Ale večer pak většinou nemůžu usnout, jak jsem po moderování plný emocí. Ale když už chci úplně utéct, odjíždím ke koním, baví mě jezdectví.

 

Jak se ve své profesi dál vzděláváte?

Pro mě je důležité se vždy ponaučit z chyb a být lepší. Snažím se také dívat na kolegy, jak přistupují ke své práci. Mám vzory a vím, kterým směrem bych chtěl jít a jaký styl práce mi vyhovuje. Nelíbí se mi, když moderátoři staví svou práci na shazování a utahování si z ostatních. Mám rád v moderování lidskost a inteligentní humor. Líbí se mi moderování a vystupování Adély Vinczeové. Je vůči sobě kritická, umí si ze sebe udělat legraci, a jejím cílem je vždy pobavit diváky. Bylo by mi ctí se s ní profesionálně potkat na jednom pódiu.

 

Pro jaké hodnoty a schopnosti si organizátor objednává na akci právě vás?

Vždy se snažím s organizátory komunikovat lidsky. Snažím se jim i poradit, co se na akci dá vylepšit. Chci, aby si mě objednali i pro určitý informační komfort, a proto, že si mohou být jisti, že právě se mnou poběží všechno jako po drátkách. Pořadateli zajistím kompletní balíček služeb – moderování, proaktivní přístup, ochotu posunout akci ještě výš, organizační rady. A pokud si mě pak objednají i na další ročník, je to má největší odměna.

 

Co vše podle vás má udělat člověk, který chce být moderátorem?

Hodně lidí mi píše, že by se jím stát chtěli. Ale já na to recept nemám. Začal jsem ve čtvrté třídě psaním do školních novin a moderováním akademií. Zastávám názor, že co si člověk neudělá sám, to nemá. I akci, kterou jsem si uspořádal, jsem zároveň i odmoderoval. Všimli si toho ostatní a najednou ode mě chtěli odmoderovat další akce. Důležité je učit se, učit se a zkoušet a zkoušet. A je v tom také náhoda, ochota na sobě pracovat a jít si za tím.

 

Jako moderátor jste stále na očích. Jak se vyrovnáváte se zpětnou vazbou? Co si berete k srdci?

Já si beru k srdci všechno. Nemám rád informaci ve stylu: Jo, je to dobrý. Chci, aby mi ostatní řekli i sebemenší detail. A nemusí to být jen chyba, ale třeba i nějaký moment, ve kterém jsem při moderování něco udělal či řekl. Co se jim na mém stylu práce líbilo a nelíbilo. Rád o tom diskutuju, abych se mohl neustále zlepšovat.

 

Čeho si u zpětné vazby vážíte?

Moc si vážím zpětné vazby mého nejbližšího okolí, mých známých. Berou mě tak, že jsem ten kluk z vesnice, který to podle nich někam dotáhl, dělá práci, která je vidět a je vidět i v televizi. A jsou pak rádi a mile překvapeni, že se nechovám jako „ten pan moderátor z Prahy“, ale s ochotou a radostí jim přijedu odmoderovat i menší akci na vesnici. Stále jsem ten kluk z vesnice, který si plní sny a dělá práci, která je jeho koníčkem a pořád stojí nohama na zemi a nezblázní se ze sebe.

 

Dáváte si i sám sobě zpětnou vazbu a díváte se na své výstupy?

Ano. V tomhle ohledu musí být moderátor asi trochu narcis, aby si zafixoval, co a jak udělal. A když je něco špatně, tak má okamžitou zpětnou vazbu, aby chybu příště nezopakoval. Musí mít sebekontrolu a být sebekritický. Není možné se na svou práci nepodívat. Truhlář se také podívá na svou skříň, jestli je v pořádku, když ji prodává.

 

Co vás na moderování nejvíce těší?

Miluju kontakt s lidmi, komunikaci a to, že můžu být ve společnosti. I z tohoto důvodu jsem vždy měl sen, že chci moderovat a předávat informace zábavnou formou. Moc mě těší, že můžu být lidem nápomocen, aby zapomněli na každodenní stres, a v rámci moderované akce jim předávám radost.

 

Jaké jsou vaše profesionální sny? Co byste si jako moderátor rád splnil?

Abych nepracoval, ale bavil se. Chci, aby mi práce stále zůstala mým koníčkem.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Anna Beránková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Honza Kvarda

Lokace: Salon Bellevue, Merlot d’Or www.merlot.cz

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI, www.bandi.com

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře