Michael Viewegh - spisovatel

11.03.2016 05:22 | Darina Blatská

Michal Viewegh je nejen úspěšný český spisovatel, ale především obyčejný muž, který si musel svou cestu k vrcholu vyšlapat. Povídali jsme si s ním nejen o spisovatelských rutinách, ale i o tom, jak se málem stal inženýrem, co dělá, když mu múza neklepe na dveře nebo o tajemství, kdy se z introverta stává extrovert.

 

Jednoho rána jste se vzbudil a řekl jste si: Tak a budu spisovatel! Nebo jak jste se ke svému povolání dopracoval?

Jednoho rána jsem se vzbudil jako student Vysoké školy ekonomické a došlo mi, že to je omyl. Nechal jsem toho, chodil do knihoven, četl – a začal psát.

 

Naplňuje vás vaše práce natolik, že byste ji nazval svým posláním?

To by znělo trochu domýšlivě – ale budiž, možná to skutečně jakési poslání bylo.

 

Píšete již třicet let, umíte si představit, že byste dělal ještě něco jiného?

Spisovatelé mívají velkou představivost. Ale je to trochu noční můra.

 

Myslíte, že se člověk rodí s určitým předpokladem stát se spisovatelem, nebo k tomu dospěje během nabalování zkušeností v životě?

Nějaké základní předpoklady či snad dar od Boha tu zřejmě musí být, zbytek je vůle a tvrdá práce.

 

Absolvoval jste nějaké kurzy pro zlepšení písemného projevu?

Jsem samouk.

 

foto: archiv nakladatelství Druhé město

Jaká zkušenost vám byla tou tzv. největší spisovatelskou školou?

Život. (úsměv) Partnerské vztahy, úmrtí v rodině, zájezdy k moři. A tak dále.

 

To, že budete psát romány, jste věděl od začátku, nebo jste zkoušel i jiné žánry? Proč nakonec padla volba právě na romány?

Na román jsem si dlouho netroufl. Psal jsem povídky, pak krátkou novelku (např. Názory na vraždu), a teprve poté jsem se odvážil začít psát román. Jmenoval se Báječná léta pod psa.

 

Inspiruje či inspirovala vás něčí tvorba nebo styl psaní?

Kdybych nečetl a neobdivoval jiné spisovatele, nic bych nikdy nenapsal.

foto: archiv nakladatelství Druhé město

Co děláte, když spisovatelská múza dlouho nezaťuká na okno?

Čtu a zoufám si.

 

Pokud přijde, jak si své myšlenky dokumentujete?

Odjakživa začínám poznámkami na papíře, pak to přepisuji do PC.

 

Stávají se lidé ve vašem okolí hrdiny románů, nebo máte postavy spíše fiktivní?

Je to jednoznačně fikce – velmi volně inspirovaná skutečností.

 

V jakém prostředí se vám píše nejlépe?

Odjakživa píšu dopoledne, nejraději na Sázavě v pokoji pro hosty.

 

Bez čeho byste se při vlastní tvorbě neobešel?

Bez nápadů, bez energie, bez vůle.

 

Máte efektivní metodu proti pracovní únavě?

Efektivní ne. Zkouším čerstvý vzduch a kafe.

 

foto: archiv nakladatelství Druhé město

Jak dlouho vám průměrně trvá, než stvoříte jednu knihu?

Dva až pět měsíců. Teď spíš těch pět.

 

Spektrum vašich knih je široké, máte však mezi nimi svého „miláčka“ na kterého jste nejvíce pyšný a proč?

Báječná léta pod psa. Těmi to všechno začalo.

 

Často se spisovatelé věnují autorskému čtení po celé republice? K čemu je to dobré?

Patří to k povinnostem spisovatele. Není možné tvrdit, že píšu pro čtenáře – a pak se jim vyhýbat. Navíc je to jistá malá propagace nové knihy.

 

Reagujete nějak na zpětnou vazbu od lidí nebo zůstáváte věrný sám sobě?

Reakce publika při čtení je důležitá zkušenost, která se pak při psaní jistě odrazí.

 

Spolupracujete také s režiséry, kteří chtějí zfilmovat vaše knihy. Jak to probíhá?

Vždy se s nimi krátce scházím, povídáme si. Nejlepší ale je napsat si sám scénář – což jsem párkrát udělal.

 

Nebojíte se, že by mohl nějaký film vaši knihu špatně zaškatulkovat, v případě, že by byl neúspěšný?

Ne. Když je film aspoň trochu úspěšný, je to spíš naopak. Je to propagace knihy. Knižní předloze ublíží jen velmi špatná adaptace.

 

Říká se, že spisovatelé jsou spíš introvertní, ale aby prorazili ve světě konkurence, musí být trochu extroverti. Jak je tomu u vás?

Do čtyř deci vína jsem spíš introvert.

 

Stalo se vám, že vás nakladatelství odmítlo?

Na samém počátku kariéry – a pak loni. Napsal jsem románek, který se nepovedl.

 

Rozhodujete o výběru knižního obalu?

Ne. Mám poradní hlas.

 

Kromě spousty jiný aktivit se věnujete i spolupráci s organizací UNICEF. Jaká je vaše úloha?

Jsem spíš mediální tváří UNICEF, ve výboru už nepracuji. Ale před lety jsem s UNICEF byl pracovně v Sieře Leone.

Jakou osobní radu byste dal začínajícím spisovatelům nebo těm, kteří zatím odvahu sbírají?

Co nejvíc čti – a co nejvíc piš.

 

Píšete v současnosti nějakou novou knihu?

Ano. Nový román s pracovním názvem Dva muži ve člunu.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Darina Blatská

Foto: archiv nakladatelství Druhé město

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lesková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz 

 

Komentáře