Reynolds Koranteng – moderátor hlavního zpravodajství TV NOVA

04.04.2012 00:53 | Michaela Lejsková

 

 

 

 

"Dochvilnost mám rád a všímám si, když lidé chodí včas." Reynolds Koranteng

 

 

 

 

V rozhovoru s Reyem Korantengem přinášíme nahlédnutí do zákoutí vysílání hlavního zpravodajství televize NOVA. Možná budete překvapeni nejen tím, jakými procesy a časovými údaji se musí moderátor řídit a přizpůsobovat se jim, případně na jaké situace musí operativně reagovat, ale i tím, co vlastně nevíme o lidech, o kterých si myslíme, že všechno víme, a kteří téměř denně prostřednictvím televizních obrazovek vstupují do našich obýváků. V našem rozhovoru můžete mimořádně nahlédnout také do Reyova soukromí, které nám s laskavým svolením pootevřel. Nejen pro televizní vysílání, ale také pro naše focení v restauraci Zlatý had oblékala Reye Korantenga pánská značková móda BANDI VAMOS.

 

 Když se vrátíme na úplný začátek vaší kariéry moderátora, byla volba této profese plánovaná?

Původně jsem pracoval na obchodním oddělení ve společnosti Meteopress, která měla pro TV NOVA zpracovávat informace o počasí. Tehdy po čase přišla i nabídka, zda bych počasí chtěl moderovat. Dříve jsem zkušenosti s moderováním neměl žádné a tohle byla velká výzva, ačkoliv jsem nevěděl, co si pod tím mám představit.

 

Vypovídá to cosi o vaší povaze – odvaze?

Jsem v podstatě stydlivý člověk, takže takových rozhodnutí mnoho nedělám. Tehdy mi bylo devatenáct let a řekl jsem si, proč bych to nezkusil?! Ale v prvním momentu jsem úplně nepochopil, že jde přímo o to, abych šel na obrazovku. To jsem se dozvěděl až na místě a tam už mi bylo hloupé říct ne.

 

Vzpomínáte si na své první vysílání?

Bylo to 7. 2. 1994 a vůbec si na ně nepamatuji. Byl to takový zvláštní stav, kdy se něco dělo okolo a všechno jakoby hrozně rychle. Do dneška je to tak, že počasí se točí na klíčovací ploše, kde moderátor nic nevidí a vše se trénuje dopředu, takže jsem měl plnou hlavu informací a instrukcí. Nepamatuji si na žádné emoce z toho dne.

 

Jedná se v rámci vysílání předpovědi počasí o přímý přenos?

Dnes už ne, počasí se předtáčí. Ale ve vysílání Snídaně s Novou jde o přímý přenos.

 

Kdy přišel přestup do hlavního televizního zpravodajství, kde jste již třináct let? O čem je podle vás především práce zpravodaje, co musí stále brát na vědomí?

Zpravodaj musí velmi vážit slova i výraz. Každá zpráva se dá říci tisíci způsoby, ale je třeba dbát velké opatrnosti. Slova jsou jako vystřelená kulka, která může ublížit. Pak je to práce s časem. Víme, že je sekunda, minuta, ale uvědomit si, jaká je skutečná délka času, to je už náročnější. Pokud řeknu, že se zpravodaj musí vejít do čtrnácti sekund, tak oba přesně musíme vědět, jaká ta časová délka je. Najednou zjistíte, jak je to strašně málo času, nebo naopak strašně moc. Sekunda ticha v televizi je neuvěřitelně dlouhá doba. V televizi neexistuje ticho. Můžete ztratit obraz, ale nesmíte ztratit zvuk.

 

Ovlivnila vás vaše práce co se dochvilnosti týká?

Dochvilnost mám rád a všímám si, když lidé chodí včas. Hřešit na to, že se pošle textovka, že se nestíhá a mešká, nebo chorobné pozdní příchody, to rád nemám. Je to neuctivý projev k druhé osobě, kterou opozdilec nechá čekat. Když řeknu, že přijdu v pět, budu tam v pět, jako jste vy dnes řekla, že přijdete ve čtyři a byla jste tu ve čtyři. (úsměv)

 

V čem vnímáte unikátnost televize NOVA po technické stránce?

Lidé si už možná neuvědomují, co televize NOVA přinesla svým vstupem na český trh. Ne, že bychom to vymysleli, to ne, ale lidé, kteří systém vymysleli, měli odvahu to na našem trhu aplikovat. Vše, co dnes vidíte na konkurenčních kanálech, přinesla v devadesátých letech televize NOVA. Jako například stand-upy a odhlášky reportérů, střihy aj. Vše bylo odzkoušené v cizině, ale na náš trh je přinesla NOVA.

 

Jak vypadá příprava na přímý přenos zpravodajství?

Divák vidí jen asi 20 procent z celkové práce, možná ani to ne. Vše, co nevidí, je práce zkušeného týmu lidí v terénu i ve studiu, maskérně, kostymérně.

 

Můžete zasahovat do textu zprávy, kterou sdělujete?

Mohu ji diskutovat, dát podněty, ale vždy je to výsledek nějakého kompromisu. Neexistuje vůle jednoho. Na přípravě každé zprávy se podílí několik lidí, čtyři i více.

 

Jak se vám daří pracovat se zprávami, které dostáváte v průběhu přenosu na poslední chvíli?

Technicky to je vyřešené tak, že takové zprávy je možné téměř okamžitě přenést. Pro příklad – nedávno schválená přímá volba prezidenta, kterou senát schválil asi tři minuty před koncem zpravodajství. Naštěstí jsme v senátu měli reportéra, který to ihned oznámil našim kolegům. Zprávu mi šéf vydání oznámil do sluchátka doslova na poslední chvíli. Problematiku jsem znal a to mi pomohlo naformulovat, jakým způsobem zprávu předám. Toto jsou okamžiky, kdy mi zprávu nikdo nepřipraví, musím si s tím umět poradit sám.

 

 Jaký je váš názor na schválenou přímou volbu prezidenta?

Své názory neprezentuji. Je to má profesionální nepsaná etika a také moje vlastnost. Jako moderátor zpravodajství si musím uchovat neutralitu a nevyjadřovat se. Zpravodaj musí být nestranný. Není jeho úkolem říkat lidem, co si myslí. Jeho úkolem je říkat, co se děje a je na nich, aby si udělali vlastní názor. Ovlivňovat veřejnost svými názory rozhodně nechci. Samozřejmě, že ty názory mám, ale nejsem komentátor, jsem zpravodaj a dokud jím budu, nechci veřejnost ovlivňovat.

 

Sledujete, jakým způsobem sdělují informace jiná média? Co si o tom myslíte?

Sleduji, ale ze zásady to nekomentuji. (smích)

 

Jaké informace považujete za nezajímavé?

Neexistuje nezajímavá informace, pouze nezajímavé zpracování.

 

Stihnete sdělit úplně všechny zprávy, které máte připravené?

Někdy nám „vyteče čas“ a to se stává při spojování s reportéry, někdy se to zdrží a pak přichází na řadu boj o čas a třídění méně důležitých zpráv.

 

Jak se vám daří oddělovat práci a soukromí?

To si nese každý člověk sám a je to také otázkou profesionality. Já to mám od přírody asi rozdělené a oddělené dobře, nemám s tím problém. V práci jsem uzavřený do jakési bubliny a soustředím se na to, proč tam jsem, pak z té bubliny odejdu a mám svůj soukromý život.

 

Srovnáváte se s kolegy, kteří vás ve zpravodajství střídají?

Osobně se vidíme velmi zřídka. Televize si našla různé typy lidí a s nimi seskládali vysílání. Nejsme stejní a ani se o to nikdo z nás nepokouší. V tomto ohledu nám televize dává prostor i pro to, abychom si zachovali svou tvář.

 

Podobně individuální přístup k vám patrně mají i v kostymérně, je to tak? Může se stát i to, že na obrazovce máte své vlastní oblečení?

To určitě ne. Není to z důvodu toho, že bychom podobné oblečení nenosili i soukromě, ale spíše z technických důvodů. Některé vzory mohou způsobit interferenci a tak by to vypadalo, že se osoba na obrazovce vlní. Nebo barevné kontrasty, to je kapitola sama pro sebe – sladit dva lidi, brát ohledy na barvu klíčovací plochy, odlesky a vzory atd. Barvy jsou na obrazovce vždy trochu jiné než ve skutečnosti. Vše prochází důkladnou přípravou a zkouškami, než v oblečení jdeme do vysílání.

 

Jaká barva oblečení se na obrazovku technicky nejméně hodí?

Nejméně vhodnou barvou na obrazovku je například červená. Pokud máte modrou klíčovací plochu, pak nemůžete mít modré oblečení, protože byste splynuli s obrazem atd.

 

Už vás někdy během vysílání postihla nějaká technická pohroma? Třeba zvonící mobil?

Naštěstí si ho vždy nechávám v kanceláři, takže se mi to nestalo. Technika je složitá, to je pravda, ale technický šotek se nám vyhýbá. Většinou spíše selže lidský faktor. (úsměv)

 

Existuje návod na to, jak si získat diváka?

Za tolik let, co moderuji, jsem na to nepřišel. Sympatie buď jsou, nebo nikoli.

 

Odkud pocházejí vaši rodiče?

Maminka je Češka a otec pochází z Ghany. Studoval tady v tehdejším Československu, kde se poznali.

 

Žil jste nějakou část života v Ghaně?

Když jsem byl úplně malinký, tak nějakou chvíli ano, když maminka navštívila Ghanu. V té době mě částečně vychovávala chůva, a později i muž, takže jsem měl „chůváka“. (úsměv)

 

Oba rodiče pocházejí z různých kultur. Jakého jste vyznání?

Přesně vzato, oba rodiče jsou katolíci. A otázka zda jsem věřící? Co to znamená být věřící? Ukažte mi člověka, který ničemu nevěří. Češi jsou takoví „něcoisti“. Neumějí přesně pojmenovat, čemu věří, ale každý něčemu věří, ale neví jak to popsat. Proto hledají různé názvy. Tato analýza je pro Českou republiku složitá. Můj názor je, že pokud lidé nechodí do kostela, ještě to neznamená, že nejsou věřící a naopak. Problém neztotožňovat se s církví neznamená, že si lidé nechávají brát víru. Osobně se přátelím i s lidmi jiného vyznání a se skutečnými ateisty. Respektuji to. Nemám s tím žádný problém.

 

Za jak velké vlastence Čechy považujete?

Pokud někdo říká, že Češi nejsou vlastenci, neví, co říká. Já myslím, že Češi jsou ve střední Evropě možná největšími vlastenci. Směle mohou sekundovat Polákům. Jen se příliš neprojevují směrem ven. Jejich vlastenectví směřuje hodně do jejich nitra. Do jejich názorů a přesvědčení.

 

Jaké názory na náš národ vnímáte zvenčí?

Že jsme pro okolí těžko odhadnutelní.

 

Jak jste na tom s jazykovou vybaveností?

Hovořím anglicky a částečně rusky.

 

V jakém směru sám sebe vnímáte jako konzervativního člověka?

Třeba v gastronomii. Mám svých šest vybraných restaurací, kam pravidelně chodím a vždy si tam dávám to stejné. I přesto, že se mi snaží nabídnout i jiné jídlo, tak jim odvětím, že tam chodím právě kvůli tomu jídlu, které jsem si tam oblíbil. A jiné si nikdy nedám. Téměř nikdy.

 

Jaké je to vaše oblíbené jídlo?

Třeba v pákistánské restauraci si dávám mleté hovězí maso s hráškem a tři druhy omáček. Tam chodím už od roku 2005 několikrát do roka. Nebo mám oblíbenou pizzerii, kde si dávám jen jeden druh pizzy a všichni už tam vědí, že si jinou nedám, tak už mi ani jinou nenabízejí. Steaky si dávám zase jen v jedné restauraci, protože je tam dělají skvěle.

 

Od jídla k literatuře a k mému názoru: potvrdíte mi, že jste spíše analytik a filozof a že po beletrii příliš často nesaháte?

To potvrdit mohu. Beletrii skutečně moc nečtu. Proč si to myslíte?

 

Z našeho dosavadního rozhovoru usuzuji, že jste spíše na fakta, historii a kulturu.

Nepotřebujete si dělat svět lepším, hezčím, ale berete ho takový, jaký je.

 

To je pravda, ale nejsem úplně ze zásady pragmatik. (smích)

 

Jaký je váš nejoblíbenější den?

Je to pátek! Asi proto, že vše kolem je klidnější, mírumilovnější. Lidé najíždějí na odpočinkový režim, mají klidnější mysl. Pro mě to neplatí, protože nemám klasické víkendy. Ale pátky mám rád. Stejně jako mám rád svůj klid.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Jaroslav Tatek

Oblečení a obuv: BANDI VAMOS www.bandi.cz

Foceno v restauraci Zlatý had v Praze www.zlatyhad.cz

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Tagy: moderátor, televize

Partneři

Komentáře