Vlasta Korec - moderátor

26.01.2014 20:41 | Hana Robinson

Jako herec prošel mnohými divadly. Jeho talent s nadšením vítali diváci Státního divadla v Ostravě, brněnského Národního divadla, DJKT v Plzni, Karlínského hudebního divadla v Praze, dále mimo prkna těchto divadel hrál v muzikálech Jesus Christ Superstar, Rusalka, Popelka, Starci na chmelu a mnohých dalších. Do povědomí široké veřejnosti se ovšem zapsal především jako moderátor. Velkým zlomem, jak sám říká, bylo v jeho kariéře moderování prvních dvou řad reality show VyVolení. Vedle moderování televizních pořadů a nejrůznějších společenských událostí můžeme již několik let slýchat jeho sympatický hlas z rádia Impuls, kde moderuje spolu s Veronikou Žilkovou dopolední show. Spokojený Vlasta Korec je ale také odvážný automobilový závodník a vzorný otec. Zkrátka renesanční muž.

 

Přestože je herectví s moderátorstvím úzce spojené, čím se cítíte být více?

Vystudoval jsem činohru na konzervatoři a muzikálové herectví na JAMU. Jsem tedy v prvé řadě herec. Moderátorem jsem se stal až později shodou náhod, ale zcela mě tato práce pohltila. Obě profese mě nesmírně baví a rád bych se jim věnoval co nejdéle. Pravda je, že nyní je v mém diáři méně hereckých aktivit, ale budu doufat, že se to v budoucnu změní. V současné době se ale cítím být nejvíce otcem rodiny. Mám skvělou ženu a krásné děti a to mě velice naplňuje.

 

Dalo by se tedy říci, že dobrý herec je zárukou dobrého moderátora?

Herec se na jevišti cítí jako ryba ve vodě, pod vedením režie, v dané roli s textem, dialogy a kolegy. Moderující herec, bez režijního vedení se může často utrhnout ze řetězu a to nemusí být ku prospěchu věci.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jaké dovednosti či vlastnosti musí mít dobrý moderátor?

Moderátor musí umět vládnout slovem, měl by dokonale zvládat svůj rodný jazyk. Měl by mít schopnost improvizace, vtip, cit pro situaci, měl by umět respektovat kolegy na jevišti a nepochybně k tomu patří i jistá dávka jevištní pohybové kultury.

 

Myslíte, že vy sám vtipný umíte být?

To by měli posoudit jiní, ale doufám, že ano. (smích) Nechci být vtipný za každou cenu. Postavit chytrý vtip je umění a kouzlo. Moderátor si jej obvykle opravdu musí dobře připravit. Nemám rád laciné vtipy plné vulgarismů a hloupých dvojsmyslů. Samozřejmě mě košilaté vtipy baví, ale když celý večer posloucháte vtipy na jedno téma, je to nuda.

 

Je u nás o dobré moderátory nouze?

Ano, bohužel potkávám spoustu průměrných moderátorů. Je to dáno převážně tím, že dnes dělají všichni všechno. Moderátoři často nemají dobré vyjadřovací schopnosti a jejich čeština je slabá. 

 

Co tedy dělá z vás osobně dobrého moderátora?

To zní skoro jako pochvala, díky. (smích) Snažím se, abych svou práci odvedl dobře, a to je soubor mnoha věcí. Praxe, zkušenosti, příprava, improvizace, pokora.

 

Vraťme se k vaší původní profesi. Bylo herectví vaším snem, nebo jste se chtěl věnovat něčemu úplně jinému?

Vůbec jsem se nechtěl živit herectvím ani moderováním. Toužil jsem se stát řidičem kamionů, stejně jako můj táta, který mimochodem hrál ochotnické divadlo. Na konzervatoř jsem se přihlásil pouze z popudu své paní učitelky z dramatického kroužku. Doporučila rodičům, aby mě tam zkusili přihlásit. A oni mě vzali.

 

Jaké role jste si za ta léta oblíbil?

Jsem veselý člověk, a tak není překvapením, že mě baví veselé role s rychlými dialogy a slovními přestřelkami. Vzhledem k tomu, že jsem vystudoval muzikálové herectví, inklinuji k muzikálům. Spojení činohry, tance a zpěvu je zkrátka nádherné.

 

Kdo nebo co vás později přivedlo k moderování?

Na konzervatoři na internátu si mě všimla jedna paní vychovatelka a přesvědčila mě, abych moderoval a uváděl různé internátní akce jako třeba diskotéky. Prý, že mám „správně prořízlou pusu“. (smích) Začalo mě to bavit a pak už to jaksi šlo samo.

 

Široká veřejnost zná především váš sympatický hlas, který se každé všední dopoledne line z rádia Impuls. Jak vypadá vaše příprava na vysílání?

Připravuju se na každé vysílání, na každý vstup, i když dnes už jen v hlavě. Dříve jsem si připravoval osnovu, o čem budu mluvit. Nesnáším totiž „plácání slámy“ nebo „slovní průjmy o ničem“, tedy hloupé okecávání něčeho, co by se dalo sdělit v jednoduché větě. Poslední léta se řídím rčením, že méně je více a také že v jednoduchosti je krása.

Foto: Lenka Hatašová

 

Jak moc se dramaturgicky na pořadu podílíte?

S Veronikou chystáme do vysílání témata a hosty. Máme poměrně hodně prostoru, samozřejmě ale musíme ctít filozofii rádia, tedy především pohodovou, rodinnou atmosféru vysílání. I když často se setkáme v reakcích posluchačů s hodně těžkými životními příběhy.

 

Co vás na moderování nejvíce baví?

Baví mě na něm všechno. Adrenalin před živým vysíláním v rádiu, televizi nebo na soukromé akci je nakažlivý.

Foto: Lenka Hatašová

 

Říká se, že chybami se člověk učí. Posloucháte někdy s odstupem času svoje vstupy v rádiu nebo se díváte na záznamy svých hereckých či moderátorských výkonů?

Občas ano, jistě, je to důležité, především jako studijní materiál. Až si budu myslet, že jsem dokonalý a bezchybný, měl bych svou kariéru ukončit. Studuju, jak stojím před kamerou, jak se do ní umím dívat, jak funguju s publikem, jak zním v rádiu, jak se vyjadřuju či jak uvedu relaci, hosta nebo vtip. Dříve bylo pro mě hrozné se na sebe dívat a poslouchat se, připadal jsem si jako samožer. Dnes už to beru s klidem, vím, že občas chybuju, ale to je lidské, nemyslíte?

 

Máte při moderování ještě trému? Přece jenom musí být náročné být v živém vysílání stále pohotový...

Určitě. Když jsem začínal, bylo to mnohem horší. Spíše bych ale řekl, že dnes jde o jakýsi respekt k odvedené práci a především k lidem, kteří mě na tuto práci oslovili a obvykle mě za ni velmi dobře finančně ocenili. Vždy chci odvést co nejlepší výkon.

 

Jaký byl pro vás největší moderátorský zážitek?

Největší zážitek je, když se potkám s člověkem, kterého si velmi vážím. Například setkání s Markem Ebenem či Karlem Šípem. Bylo mnoho akcí, které jsem si moc užil. Jinak si užívám moderování kongresů pro lékaře a něco úplně jiného jsou potom akce pro děti. Živé vysílání je zase neskutečný adrenalin.

 

Máte nějaký svůj moderátorský vzor?

Dozajista pánové, které jsem již zmínil. Těch si ohromně vážím. Velice mě také oslovuje a baví jedinečný a osobitý styl moderátorů pořadu Top Gear. Kdo má rád auta, určitě je zná. Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May vytvořili naprosto úžasný a zábavný styl, který se snaží spousta lidí po celém světě napodobit. A to je úžasné.

 

Co vnímáte jako zlomový moment ve své kariéře?

O tom ani nemusím dlouho přemýšlet, bylo to moderování prvních dvou řad reality show VyVolení. Změnilo mi to život, dostal jsem se do povědomí široké veřejnosti i kolegů. Začal jsem cestovat po celé zemi a uvádět akce, denně jsem byl v televizi a rádiu, hrál divadlo. Bylo to úžasné období. Bylo to ale v době, kdy tento televizní formát byl nový, dívali se na něj opravdu téměř všichni. Dnes už takovou sledovanost VyVolení nemůžou přinést, stejně tak jako všelijaké talentové soutěže. Už je to okoukané, chce to zkrátka něco nového.

 

To mi nahráváte na otázku, zda máte či jste měl ambice na vlastní televizní show?

Člověk má vždycky takové ambice a přání.

 

Kdo myslíte, že může v našem zábavním průmyslu uspět?

Určitě ten, kdo umí dobře tancovat a nakrucovat se před těmi správnými lidmi. Nikdy jsem to nedělal a myslím, že to už dělat nebudu, za mě mluví moje práce. Snad nebudu muset jednou obvolávat známé a žádat o práci. To by bylo samozřejmě hořké, ale i s tím se v této práci musí počítat. Zatím to ale nemám zapotřebí.

 

Připadáte mi jako renesanční muž, umíte spoustu věcí. Vedle herectví a moderátorství jste také výborný automobilový závodník a sportovec. Je něco, co byste se ještě chtěl naučit, co neumíte?

Naučit asi ne, ale spíše se zdokonalit v tom, co už umím. Rád bych vyrazil s naším týmem ještě jednou nebo dvakrát na velký Dakar v závodním autě a bojoval o dobrý výsledek – jednou jsme už v Dakaru na závodní ose byli. Rád bych se potápěl v náročnějších terénech a rád bych zdokonalil své tenisové podání, rád bych uměl svou motorku postavit na zadní. Je toho stále hodně co zdokonalovat.

Co bych si ale přál nejvíce, je více času s rodinou. Mám mnoho aktivit, v roce trávím spoustu dnů na automobilových závodech různě doma i ve světě. Musím přiznat, že doma vše řídí moje paní. Ráno odcházím brzy a vracím se pozdě a na prózu zabezpečování věcí kolem domu nemám prostě čas. Ale až děti povyrostou, vynahradím jí to. Plánů máme dost – více chodit za kulturou, více cestovat po světě, založit soukromou zájmovou školu pro děti a tak dále.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oblečení a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Design Hotel Neruda www.designhotelneruda.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře