Mgr. Dragana Žarković, Ph.D. první fyzioterapeutka a NLP Master koučka

Vystudovala Univerzitu Karlovu v Praze, kde roku 2021 obhájila doktorát. Jejím celoživotním tématem, profesním zaměřením, ale v neposlední řadě vlastně i osobním a neodmyslitelným koníčkem je fyzioterapie. Za cílem, vytvořit unikátní koncept zdravotní péče s přesahem do osobního rozvoje, založila v roce 2022 centrum UNA VIDA, první centrum fyzioterapie a koučinku, které dává do souvislosti zdraví, emoce i lidské životní hodnoty. Je autorkou a spoluautorkou odborných publikací.       

Dragana Žarković

Hned v úvodu si musím povšimnout Vašeho křestního jména. Myslíte, že je v profesním životě výhodné, být nositelkou originálního jména?

Myslím si, že ať se jmenujete jakkoliv a děláte jakoukoliv práci, tak je důležité zejména to, jaká osoba se z vás stává na základě Vašeho chování, přesvědčení a životních hodnot. To je pro mě klíčové v profesním i osobním životě. Když k tomu navíc to jméno originální či nějak zajímavé máte, a jste inteligentní a schopná žena, která se umí ve své profesi prosadit svým originálním způsobem, kterým chcete jít příkladem jak posouvat obor a profesi, kterou máte ráda, tak si myslím, že jde o správnou kombinaci. Jinak mé křestní jméno Dragana je tradiční srbské jméno, které je řekněme v zemích bývalé Jugoslávie poměrně časté. Myslím si a mnohdy se mi to v životě potvrdilo, že každý z nás má všechny předpoklady pro úspěch bez ohledu na původ a jméno. Záleží, jak s nimi naloží.  

Pocházíte tedy ze Srbska?

Jsme srbská rodina z pocházející z kontinentální části Chorvatska. Jelikož jsme se nechtěli zúčastnit občanské války na žádné straně, v devadesátých letech jsme se pak přestěhovali do České republiky a zde jsem už nejen vyrostla, ale prošla všemi stupni vzdělání.

Máte mimochodem krásnou češtinu. Kolik jazyků vlastně ovládáte?

Děkuji. Ovládám aktivně mateřský jazyk srbo-chorvatštinu, dále češtinu, angličtinu, a francouzštinu. Pasivně španělštinu nebo ruštinu. Studium fyzioterapie pak přineslo latinu. Jinak od roku 2014 tlumočím odborné fyzioterapeutické kurzy ve francouzštině, mezi něž patří dva skvělí kolegové a odborníci sportovní fyzioterapie, Jerome Baicry a Loic Paris, kteří po celý svůj život pracovali ve špičkových francouzských sportovních klubech.    

Celý život se věnujete fyzioterapii. Kdy přesně jste tento obor objevila a rozhodla se spojit s ním svou budoucí profesi?

Mně se líbí, jak jste tam řekla, že „celý život“. Protože já mám za sebou v rámci svého oboru skutečně hodně věcí. Celé to začalo někdy v roce 2008, kdy jsem jako gymnazistka docházela na stáž na jedné pražské klinice, abych pochopila alespoň trochu o čem je fyzioterapie. Potřebovala jsem si sama se sebou „potvrdit“, že tohle je něco co by mě opravdu bavilo. Dále jsem si už při vysokoškolském studiu prošla vedoucí pozici v ambulantním rehabilitačním zařízení, kde jsem řešila široké spektrum diagnóz napříč různými obory. Ale zájem o pohyb a lidské tělo mě vždy fascinoval, především u dětských neurologických pacientů. V roce 2014 přišla doktorská studia, při kterých jsem propojila výzkumnou práci v laboratoři, konvenční fyzioterapii a robotickou terapii chůze.

Po všech zkušenostech, můj přístup kombinuje opravdu komplexní pohled na pacienta, kdy chci pochopit nejen strukturální příčinu, která se projevuje jako porucha funkce, ale také jaké má člověk behaviorální návyky v širším kontextu, tedy bio-psycho-sociální přístup. Proto jsem se v roce 2020 rozhodla rozvíjet i směrem NLP koučinku, který mě mimořádně baví a obohacuje. Při své práci s pacienty používám jak konvenční fyzioterapeutické metody, tak především špičkové přístroje fyzikální medicíny, které mám možnost vyvíjet a které dokážou vaše ruce dostat tzv. pod povrch. Všechny zkušenosti, které jsem načerpala z českého, ale především zahraničního prostředí mi pomohly k tomu, abych si vybrala to, co mě v oboru fyzioterapie nejvíc baví a to je řešit bolesti a poruchy hybnosti pohybového aparátu u neurologických pacientů a urologicko-gynekologická problematika.

Dragana Žarković

Přesto, neexistovaly v minulosti okamžiky, kdy jste přemýšlela o jiném oboru?

Ano, velice mě zajímala historie, archeologie a literatura. Ale až ke konci studia na gymnáziu jsem se začala zajímat o všeobecné lékařství. Bylo to i hodně ovlivněno neurologickým onemocněním otce, které mi dalo jiný pohled na takto nemocné lidi a vychovalo do života. Nakonec jsem krátce před maturitou nepříjemně onemocněla a musela trochu zpomalit, takže pak došlo k rychlému rozhodování. Z medicíny jako takové sice nakonec sešlo, ale záhy se objevila mimořádně zajímavá alternativa, tedy fyzioterapie.

Dětský sen… Co bývalo v dětském věku vysněným povoláním?

Ono se to různě měnilo. Od archeoložky až po pediatričku nebo neurochirurga. Ale to co jsem si vždy ke své práci představovala, bylo, že stojím před skupinou lidí na nějakém pódiu a předávám své zkušenosti. Jen jsem v té době ani netušila, jaké pódium to má být, ale vždy mi šlo o to, aby to bylo něco velkého a přínosného co někoho obohatí a mně to bude bavit. To jsem ani netušila, že se to postupně začne stávat mým každodenním životem. To, co jsem si kdysi v hlavě jako sen vysnila, jsem si také uskutečnila. Jsem za to moc ráda a také vděčná, protože si myslím, že dnes málokdo může říci, že žije život skutečně takový, po jakém vždy toužil, takový, jaký ho naplňuje a dává mu smysl. Proto se mé centrum jmenuje „Una Vida“ – jeden život. Musím však zdůraznit, že je to především tím, že jsem měla odjakživa cíl. My koučové bychom řekli - „Cíl, cíl, cíl!“ „Úspěšní lidé mají cíl.“ A když jej překonáte, tak zase si stanovit nový cíl! Je to takové mé životní motto, kterého se držím a učím to i svoje pacienty.   

Podporovala vás ve Vašem profesním směru rodina a okolí?

Určitě ano. Já mám se svou rodinou velmi blízký vztah a držíme hodně pospolu. Rodiče mě hodně podporovali ve všech směrech, třeba i tím, že jsem mohla chodit na různé jazykové kurzy i všelijaké vzdělávací semináře. Dodnes máme krásný vztah a myslím, že si tu starostlivost vzájemně vracíme. Pocit, že by mě rodina v mých cílech nepodpořila a tlačila mě někam jinam, do jiného oboru, naštěstí neznám. Nikdo mi nikdy nevybíral, čím mám být a svoboda je jedna z mých vůbec nejdůležitějších hodnot, kterou v rodině ctíme a respektujeme. 

Absolvovala jste Fakultu tělesné výchovy a sportu na UK, kde jste úspěšně došla až k tzv. velkému doktorátu - „Ph.D.“ Jaké bylo téma Vaší disertační práce?

Doktorát byl pro mě především veliký profesní milník a dal mi mnoho zkušeností.  Moje téma bylo sledování vlivu roboticky asistované terapie chůze u dětí s mozkovou obrnou. Protože v Česku bylo v tehdejší době uskutečnění takového výzkumu nemožné, absolvovala jsem zahraniční stáže např. ve Švýcarsku a doktorát jsem dělala na prestižním pracovišti Univerzitním rehabilitačním institutu „Soča“ v Lublani. Jsem ráda, že právě díky takto zvolenému tématu mám velice blízký vztah k přístrojům. Technice velmi věřím a jsem člověk, který všechno musí vyzkoušet v praxi. Důležité je pro mě nedělat vědu pro vědu, ale přinášet výsledky, které jsou skutečně použitelné pro každodenní klinickou praxi. 

Dragana Žarković

Fyzioterapii se věnujete ve všech možných směrech. Třeba i fyzioterapeutickým metodám po porodu. O co přesně jde?

Paralelně k fyzioterapii a doktorským studiím jsem nastoupila v roce 2015 do české firmy BTL na pozici produktového manažera na vývoj přístrojů do fyzioterapie. Dostala jsem na starost dva vývojové projekty, které byly zaměřené na gynekologii a problematiku svalstva pánevního dna. Jednalo se o intravaginální elektrostimulaci svalů pánevního dna a také o speciální křeslo, které využívá neinvazivní elektromagnetické stimulace svalstva pánevního dna na léčbu inkontinence. Původně jsem tuto oblast vůbec dělat nechtěla, do firmy jsem nastoupila proto, že mě zajímala neurorehabilitace a robotika, ale nakonec mě toto téma tak nadchlo, že jsem s těmito projekty strávila dalších pět krásných let a dodnes se touto problematikou zabývám ve své praxi. Mé pacientky jsou většinou ženy po porodu, v perimenopauzálním či v postmenopauzálním období, řešící různé potíže. Dostávají se ke mně často z důvodů, že mají například bolestivý pohlavní styk, řeší potíže s inkontinencí či naopak mají tzv. urgence, což je, že se jim chce velmi často na toaletu. V neposlední řadě také řešíme potíže s vyprazdňováním nebo režimová opatření při prolapsu orgánů malé pánve. Vyhledávají mně také ženy i muži, kteří mají chronické bolesti pánevního dna. Pacientům vyšetřím svaly pánevního dna, zobrazím jim výsledky aktivity pánevního dna na diagnostickém ultrazvuku a dle nálezu jim na základě standardizovaného protokolu nabídnu relevantní možnosti konzervativní léčby. Je to i taková otázka důvěry, protože jde většinou o potíže, o kterých se nahlas nemluví, ale přitom jsou v populaci velice časté. Mým cílem je také mladé ženy a především maminky v tomto směru preventivně edukovat. Letos jsem ve spolupráci s podolským Předporodním studiem začala organizovat kurzy na tématiku poporodní péče o tělo. 

Měla jste tu čest, spolupracovat se špičkovými odborníky z celého světa. Přibližte nám některé z těchto osobností.

Na tomto místě bych ráda zmínila svou stáž ve Švýcarsku v dětském rehabilitačním centru Affoltern am Albis, kde mi vědecká skupina fyzioterapeutů pod vedením Huubertuse van Hedela umožnila zjistit a vyzkoušet, jak v klinické praxi funguje robotická rehabilitace. Ostatně, právě tam mě tehdy napadla i hypotéza pro mou budoucí disertační práci. Dále bych zmínila Slovinsko, kde jsem měla příležitost při práci na svém doktorátu spolupracovat s inženýrem Imrem Cikajlo a také fyzioterapeutku Irenu Vrečar, která ve svém oboru představovala velkou kapacitu. Další člověk, který mě hodně profesně ovlivnil, byl například fyzioterapeut a ergonom David Ravnik. Právě díky němu jsem se začala i já dívat na fyzioterapeutické přístroje i po ergonomické stránce. Dále doktorka Elena Silantyeva, která mi hodně předala do oboru gynekologické fyzioterapie. Jsem ráda, že ze vzájemné spolupráce vznikly také odborné publikace. Odborníků, které jsem poznala, bylo mnoho. Ráda bych ještě zmínila i pana profesora Ivo Maříka z Čech, skvělého dětského ortopeda, věnujícího se poruchám kostního vývoje, který mě rovněž svým vědeckým i lidským přístupem inspiroval.  

Od roku 2016 poskytujete soukromě fyzioterapeutické služby. Tehdy se zrodilo centrum UNA VIDA?

Od roku 2012 jsem začala pracovat jako fyzioterapeut a k tomu se mi postupně začaly objevovat příležitosti, které si myslím, že nejsou běžné a já se díky nim mohla rozvíjet. Až do roku 2015 jsem pracovala v ambulantním zařízení, ale posléze jsem vycestovala do zahraničí kvůli doktorátu. Po návratu v roce 2016 jsem začala poskytovat fyzioterapeutické služby soukromě a díky práci v BTL jsem až do roku 2020 hodně cestovala. Moje centrum UNA VIDA vzniklo v roce 2022, kdy jsem postupně učinila všechny potřebné kroky, které vedly k tomu, že nyní mohu poskytovat pacientům péči podle svých představ. Centrum je sice velmi mladé, nicméně za více jak 10 let v oboru jsem pochopila, co chci a co nechci a myslím si, že svojí práci dělám dobře.  

Dragana Žarković

Od roku 2015 jste produktovou a klinickou manažerkou v celosvětově známé firmě BTL.

Jak jsem už zmínila, mně vždy bavila práce s přístroji a chtěla jsem se rozvíjet, protože jsem člověk, který neustále potřebuje nějaký „motor“, něco, co ho vede dopředu. V BTL jsem se stala součástí vývojového týmu, kde vyvíjíme konkrétní medicínský produkt. To znamená, že jako produktový a klinický manažer musíte pochopit fyzikální principy, jak daná technologie funguje, protože ta bude ovlivňovat léčebné účinky a diagnosy, na které se smí použít. Musíte se dokázat vžít do role terapeuta, který s přístrojem pracuje i pacienta, který tu terapii absolvuje. Myslím, že mou hlavní výhodou v této roli vždy představovaly dosavadní teoretické znalosti a praktické zkušenosti z oboru. Jsem v nitru kreativec a velmi ráda tvořím, takže i proto mě práce pro BTL zaujala. Ty projekty mě doslova pohltily, takže já jsem byla schopna strávit stovky hodin prací nejen na parametrech, ale především s pacienty, abych společně s vývojem vytvořila právě takový přístroj, který má ty nejlepší klinické parametry. A jelikož mě tento kreativní proces baví a dokážu pro to nadchnout i ostatní, od roku 2016 jsem začala různé BTL technologie celosvětově školit jak lékaře, tak i fyzioterapeuty. Dnes mám některé z BTL přístrojů i ve své ordinaci a další budou přibývat. Jsem ráda, že jsem dokázala v tomto oboru spojit to, co málokdo dokáže - mít vlastní praxi, pracovat na špičkových technologiích a přenášet tyto zkušenosti do celého světa.   

Vaším krédem je: „Být lidem oporou, naslouchat jim a pomáhat.“ Daří se vám to?

Myslím, že určitě ano, protože kdyby ne, bylo by něco špatně.

Existuje nějaký humorný zážitek z Vaší profese?

Takových bylo hodně. (Smích) Vlastně každý den něco zažívám a musím říci, že humorné bývají nejčastěji hlášky dětských pacientů. Nedávno jsem měla situaci, kdy mi jeden chlapeček řekl: „Docela vám to tady hezky voní. Ne, že vy byste smrděla. Ale hezky vám to tady voní!“ Takže to jsem se docela nasmála a jeho maminka se mnou. U pacientů, kteří chodí třeba na gynekologická nebo proktologická vyšetření, padá kupříkladu spousta humorných komentářů, což je dobře, protože z lidí pak opadá prvotní stud a stres.  Zjišťují, že se nemají čeho ostýchat a někdo dovede být opravdu humorný. Padají třeba hlášky, jako: „Dneska jsem si na vás vzal speciální trenýrky, apod.“ Ale všechny konverzace jsou vždy slušné a vždy taktní. Mám ráda přátelskou atmosféru, kde se pacienti cítí dobře, ale jsem zároveň důsledná a přísná a chci, aby se posouvali ke svým cílům, které si společně stanovujeme.

Vaše koníčky kromě práce. Jsou nějaké?

Jednou mě jedna kolegyně představila jako „tohle je Dragana, náš fyzio-guru“. Možná bych doplnila, že jsem také „food-guru“.  Ano, samozřejmě, že jsou a jde především o vaření. Už od dětství ráda vařím, tvořím s potravinami, které dávám všelijak nezvykle dohromady. Dodnes mi jak rodina, tak i kolegové, když něco připravím, říkají: „To jsou ty tvoje mixy, co bychom my nikdy dohromady nedali, ale u tebe to zkrátka funguje.“ Jídlo mám velice ráda. Nejvíc mě baví ten proces tvoření, a když můžu vařit pro své nejbližší.

Máte nějakou oblíbenou historickou postavu anebo existuje člověk, kterého považujete za svou inspiraci?

Mám velmi ráda americkou moderátorku Oprah Winfrey. Způsob, jakým dělá svojí práci je nesmírně inspirativní. Orientuje se v různých oborech a propojuje je jako nikdo jiný. Proto je také mojí inspirací. 

Vaše přání do budoucna. Co byste si přála, aby rok 2024 přinesl?

Přála bych všem, kteří tento článek čtou, aby se nebáli snít a vizualizovat něco, co je pro ně zatím nemožné. Aby dokázali udělat první krok, který posléze nastartuje kaskádu větších kroků, které povedou k vysněnému cíli. Pak bych si přála, aby mezi lidmi panovala konstruktivní a jasná komunikace a tolerance, které jsou dle mého názoru základem všeho dalšího. 

Děkuji vám za rozhovor.

Text: Michaela Košťálová

Foto: archiv

Kontakt UNA VIDA www.unavida.cz

Produkce: Michaela Köch

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře