Prof. MUDr. Hana Krejčová DrSc. – neurolog

22.08.2012 07:03 | Kateřina Poulová

 

 

 

„Soustavné vzdělávání je mou povinností, zejména při současném rychlém vývoji medicíny.“ Prof. MUDr. Hana Krejčová, DrSc. – neurolog

 

 

 

 

 

Někdy se člověk nemůže z mnoha různých důvodů věnovat tomu, čemu původně chtěl, ale nakonec se ukáže, že změna nebyla vůbec špatná volba. To je i případ prof. MUDr. Hany Krejčové, DrSc. Lékařka byla původně fascinována oborem gynekologie, ale nakonec v jejím životě hraje hlavní roli neurologie. Její četné úspěchy a mnohá uznání jasně ukazují, že v tomto případě osud zamíchal kartami skutečně správným směrem.

 

Kdy jste se poprvé rozhodla věnovat se medicíně?

Mám schovaný sešit z první třídy obecné školy, kde se nás učitel zeptal, čím chceme v životě být. Napsala jsem tehdy: Hana Vančurová chce býti lékařkou – a snad jsem si to přivolala. Přírodopis byl vždycky mým nejoblíbenějším předmětem, jako medička jsem jezdila na dětské tábory a pořádala tam přírodovědné kroužky.

 

Původně jste se ale nezaměřila na obor neurologie...

Po promoci jsem začínala jako nadějný gynekolog a porodník v Jičíně, ale z rodinných důvodů jsem musila tento činorodý obor, který vyžaduje rychlé rozhodování a přináší radost při úspěchu z narození dítěte nebo dobře provedené operace, vzdát.

 

Pak tedy přišla na řadu neurologie?

V Praze jsem byla po různých peripetiích přidělena na neurologii nemocnice Na Františku. Přednosta mne tehdy uvítal se slovy: „Paní doktorko, jsme oba zklamaní. O vás je známo, že chcete dělat jenom gynekologii a porodnictví, a já hledám atestovaného neurologa.“ Za l4 dní se mi přednosta omluvil za špatné uvítání, snažila jsem se rychle přeorientovat na pracovní postup převážně kombinační se širokou škálou diferenciálních diagnóz a možností.

 

Byla pro vás tato změna náročná?

Tehdy ještě neexistovala možnost tak precizního vyšetření jako dnes, pracovali jsme s mnohem hůře tolerovanými metodikami - PEG a PMG (pneumoencefalografií) a pneumoperimyelografií), které vyžadovaly punkční jehlu a zavedení vzduchu nebo kontrastní látky do páteřního kanálu.

 

Rozhodla jste se pak pro další studium?

Po několika letech jsem byla přijata na neurologickou kliniku Karlovy univerzity, kde jsme kromě péče o nemocné pracovali i ve výzkumných klinických laboratořích, já konkrétně v ambulanci vestibulologické. Tím začala vlastně moje další výuka a nasměrování na neurootooftalmologii. Další práce ve výzkumu pak rozšiřovala a prohlubovala mé zkušenosti v této problematice. Oproti jiným odvětvím neurologie v této oblasti pracovalo ve světě celkem málo kliniků, spíše se jí zabývali neurofyziologové.

 

Které z pracovišť pro vás bylo „největší školou“ a proč?

Školou pro mne byla všechna místa, na kterých jsem pracovala, protože měla dobrou pedagogickou úroveň. Klinika a pobyty v cizině vyžadovaly práci výzkumnou a jazykové vybavení, takže povinností bylo mnoho, výsledky musely být prezentovány a obhájeny. Měla jsem v životě štěstí na vynikající učitele, jako byli primář Poláček, akademik Henner, profesoři Vítek, Hanzal, Vymazal, Jung, Kornhuber, Bender, Cohen a Uemura..

 

Rozhodla jste se pro další studium a stala jste se profesorkou neurologie. Co vás vedlo k rozšiřování vzdělání?

Soustavné vzdělávání je snad mou povinností, zejména při současném rychlém vývoji medicíny jako takové.

 

Svou dizertační a habilitační práci jste zaměřila na problematiku zraku. Z jakého důvodu vás fascinuje právě toto téma?

Na klinice jsem začínala v laboratoři pro výzkum aparátu rovnováhy. ,Závrať je až opravdu „závratně“ široký pojem a příčiny jejího vzniku jsou širokospektré. Je to přímo výzva ke studiu příčiny a lokalizace jejího vzniku, následného způsobu jejího vyšetřování a léčby. Často ji provází poruchy stability i výskyt abnormálních očních pohybů, které je možné pozorovat při normálním neurologickém vyšetření pouhým okem nebo pod zvětšením pomocí Frenzelových brýlí či laboratorně vyvoláním těchto pohybů pomocí podráždění určitých oblastí v mozku.

 

Souvisely s tím i další lékařské obory?

Chodila jsem na konzilia na ušní i oční kliniku fakultní nemocnice, kde bylo těchto případů hojně, často kombinovaných právě s neurologickými nálezy. To přispělo ne sice přímo k fascinaci, ale k zájmu o tyto projevy a jejich studium, což vyústilo i v sepsání mnoha mých prací i práce dizertační a později in extenzo i práce habilitační. Předmětem práce k obhájení titulu doktora věd byla problematika hraniční – neurootooftalmologická.

 

Více než 20 let jste se věnovala výuce mediků. Jakým způsobem se v průběhu tohoto času vaši žáci proměňovali?

Učila jsem ráda, hlavně jsem se snažila naučit mediky pozorovat pacienta, jeho reakce, pohyby, hybnost, držení atd. Rozhovorem při zkoušení se často teprve projevila skutečná připravenost mediků ke zkoušce a jejich schopnost úvahy. Při zkoušce jsem objevila i několik talentů, někteří z nich pak byli schopnými sekundárními lékaři na naší klinice a mnozí jsou známí a vysoce erudovaní neurologové.

 

Absolvovala jste dlouhodobé pobyty v USA a Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Půlroční pobyt na neurologické klinice ve Freiburku začal o půlnoci, kdy mne na místním nádraží při vystoupení z vlaku očekával vedoucí inženýr neurofyziologické laboratoře, který mluvil striktně bádenským dialektem. Zavezl mne na kliniku, kde mne telefonem velmi milým hlasem uvítal profesor Jung, který mi ale současně oznámil, že byt mají pro mne až od dalšího dne, takže mne prosí, abych tu první noc sloužila zároveň noční službu na klinice
a k zatímnímu ubytování použila lékařský služební pokoj. Za noc jsem měla dva případy, vše se zvládlo.

 

Byl tento pobyt pro vás náročný?

Práce na klinice bylo hodně, výzkum se někdy protáhl i do pozdních večerních hodin, ale člověk vyzrával nejen medicínsky, ale i v němčině. Účast na seminářích, vizitách a kongresech byla samozřejmostí. Nepříjemné bylo jednorázové vízum, takže jsem za celý půlroční pobyt nemohla odjet domů a nikdo z rodiny nedostal po tuto dobu vízum, aby mě mohl navštívit. Zbyly telefony a pošta s obrázky rodiny včetně dcery, která již chodila do školy.

 

Čím jste se při tomto pobytu zejména zabývala?

Roční studijní pobyt v New Yorku v Mount Sinai Medical School byl čistě výzkumný na primátech a jejich okohybné funkci. Zároveň jsem měla možnost chodit na hlavní vizity pacientů s profesorem a navštěvovat klinické semináře. Mou povinností bylo zpracovat přidělený dílčí úkol, provádět v jeho rámci samostatně všechny úkony s tím spojené, což znamenalo hodně studovat a trávit hodně času v laboratoři. Manžel v té době pracoval ve výzkumu jedné manhattanské oční kliniky. Dcera s námi mohla strávit 3 měsíce v New Yorku, kde se učila anglicky v jedné z manhattanských škol.

 

Co vám tato zkušenost přinesla?

Stálé studium a výsledky výzkumné práce mi umožnily návštěvu a aktivní účast na četných kongresech, kde byla hlavním předmětem okohybná problematika. Díky klinickým zkušenostem jsem byla schopna diskuzních konfrontací s teoretickými výsledky výzkumných pracovníků v tomto oboru, rekrutujících se z celého světa. Výzkum na neurologické klinice jsem po nástupu do funkce přednosty předala mladým nadšencům, kteří v ní pokračovali.

Jak si stojí česká neurologie ve srovnání s tou světovou?

Je na velmi vysoké úrovni díky rozvoji moderních vyšetřovacích metod a technickému vybavení pracovišť, která urychlují stanovení diagnózy, nemluvě o pokroku v terapii dříve takřka infaustního průběhu některých chorob (jen namátkou roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, neuroinfekce, radikální změny v neurochirurgických zákrocích díky navigačním postupům, použití gamma nože atd.). Jeden podstatný příklad za všechny – dříve indikovaná interupce gravidity u nemocných s roztroušenou sklerózou – dnes máme pacientky s touto nemocí díky včasné diagnóze a rychle dosažitelné efektivní terapii stabilizované a mnohé z nich jsou šťastnými maminkami.

 

Jakou největší překážku jste musela ve své kariéře překonat?

Zdravotní: z počátku léčená sterilita, pak náhlá břišní příhoda – mimoděložní těhotenství, které jsem si sama diagnostikovala, takže sanitka mne odvezla na již operační sál připravený i s týmem operatéra. Předčasný porod mrtvého šestiměsíčního plodu. Další těhotenství jsem vysloveně proležela a předčasně jsem ve 34. týdnu gravidity porodila krásnou holčičku.

V dalších letech jsem měla časté výčitky, že svému dítěti nedávám tolik času, kolik bych chtěla, snažila jsem se to vyrovnat, ne vždy se mi to ale dařilo. Nicméně dcera je rovněž lékařkou a navíc skvělou mámou. Ani mé první manželství, které bylo dvoukariérové, nebylo bezproblémové.

 

S jakým neurologickým problémem se setkáváte v lékařské praxi nejčastěji?

Nápadná je dnes stoupající incidence neurologických potíží v mladších věkových skupinách. Souvisí to se změnami v pracovním procesu, mnohahodinovou prací s PC a s opakovanými, často existenčními stresy. Lidé necvičí pravidelně, ale provozují, často bez předchozí přípravy, náročné sporty, snaží se seberealizovat v adrenalinových zážitcích, excesech, často s užitím návykových látek. Při selhání schopnosti organizmu vyrovnat tyto zátěže se často objevují jak fyzické, tak i psychické problémy, které se často kumulují a vzájemně ovlivňují. Trvá-li takto nevyrovnaný zátěžový stav delší dobu, máme adepty na neurologické vyšetření.

 

Jak probíhá základní neurologické vyšetření? Doporučujete v této oblasti lidem prevenci?

Na neurologické vyšetření je nemocný většinou kromě akutních stavů posílán buď praktickým lékařem, nebo specialistou jiného oboru, který má podezření na možnou souvislost potíží nemocného s neurologií. Prevence je zásadní pro dědičná postižení, z nichž větší díl se objevuje již v dětství a dorostovém věku, a je tak zajišťována většinou již dětskými neurology. Riziková gravidita těchto nemocných je pak řešena pomocí příslušných poraden. Máme-li u nemocného podezření na některé vzácné metabolické, často dědičné onemocnění, převezme ho k další exploraci klinika pro metabolické poruchy.

 

Používá se ještě dnes neurologické kladívko, nebo jej nahradila jiná metoda?

Kladívko není relikvií, musíme znát stupeň jeho důležitosti a je naším denním pomocníkem, právě tak jako baterka, vatička, škrabátko, tonometr.

 

V jakém smyslu je neurologie svázána s ostatními obory a se kterým nejvíce?

Při nutnosti operačního řešení neurologického onemocnění je zásadním superkonziliárním pracovištěm pro neurologa neurochirurgie, která na základě předloženého výsledku vyšetření toho kterého nemocného rozhoduje o indikaci dalšího terapeutického postupu - operaci, stereotaktickém zákroku, kontraindikaci výkonu. U některých páteřních nálezů je vhodné vyšetření na spondylochirurgii.

 

Jaký je v České republice poměr neurologů mužů a žen?

Více žen pracuje v neurologii a více mužů v neurochirurgických oborech.

 

Co vnímáte za svůj zatím největší úspěch?

Být dosud schopna pracovat a stanovit správnou diagnózu a tím pomoci nemocnému, pokud je to v mých silách.

 

Získala jste cenu Presidia Čs. lékařské společnosti J. E. Purkyně a cenu Čs. neurologické společnosti. Můžete nám popsat, za co byla tato významná ocenění?

Pracovala jsem dlouhá léta jako vědecký sekretář Československé neurologické společnosti, byla jsem prezidentkou světového kongresu Bárányho společnosti pro výzkum vestibulárního ústrojí a viceprezidentkou této společnosti. Pracovala jsem i jako člen výboru Dunajských sympozií neurologických věd a byla vědeckým sekretářem Joint Meetingu této společnosti. Jsem dosud členkou Bárányho společnosti, Společnosti pro neurologii a equilibrometrii (NES). Cenu Presidia jsem obdržela za souhrn prací z oboru vestibulologie a cenu Čs. neurologické společnosti za monografii „The influence of sports´ load on central nervous system. Byla to velmi rozsáhlá studie pěti druhů špičkového sportu a zjištění potenciálních následků sportovní zátěže na aparát rovnováhy. Několik let jsem působila i jako člen ediční komice amerického časopisu Vestibular Research.

 

Na co se v současné době v rámci své práce nejvíce zaměřujete? 

Na stanovení správné diagnózy a sledování neurootooftalmologických nemocných, kteří jsou u nás ve značné míře vzhledem k zaměření naší kliniky superkonziliárně vyšetřováni a sledováni.

 

Dá se říci, že je vaše práce i vaším koníčkem? Do jaké míry se promítá vaše práce do soukromého života?

Vždy se promítala jako jedna z priorit. Lehce se s tímto faktem nežilo, ale za všechno se v životě platí.

 

Dokážete od práce úplně vypnout?

Než vejdu do domu, podívám se na zahradu, kameny, kterými jsem obklopena, kytičky, pomazlím se se Sandy (fenka vendeeského baseta) a pak teprve vstoupím. Celoživotně ráda cestuji, stačila jsem i tu zeměkouli objet. Preferuji ale místa s přírodními krásami, tam se lze odosobnit a nabít.

 

Jaký způsob ocenění své práce vás nejvíce těší, vnímáte jej nejsilněji, toužíte ho dostávat?

Pochopení a uznání od mé vlastní rodiny, přátel a pracoviště plné pacientů

 

Jakou radu byste dala svému mladšímu já?

Aby předem zvážilo, co všechno je a bude schopno a ochotno obětovat pro věc, které se chce věnovat.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Kateřina Poulová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Pavel Bauer – Estée Lauder www.esteelauder.cz

Veronika Soukupová – Kadeřnictví Honzy Hlaváčka www.honzahlavacek.cz

Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Campanulla www.campanulla.cz

Vytvořeno ve spolupráci s Klinikou JL www.eyecentrum.cz

Klinika JL - V Hůrkách 1296/10
158 00 Praha 5- Nové Butovice

MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA
majitel a jednatel společnosti
e-mail: lestak@eyecentrum.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-7-2012-4.html

Korektura textu: Květa Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře