Alena Wilson - módní návrhářka

22.12.2014 11:06 | Dita Brančíková

Návrhářka Alena Wilson původně vystudovala obor ekonomie a zahraniční obchod, který následně doplnila manažerským studiem MBA. Téměř 15 let pracovala v marketingu a reklamě v nejvýznamnějších reklamních společnostech jako například Danone či Ogilvy. Její dlouho skrývanou, ale opravdovou vášní, byla ovšem vždy móda a módní design. Před dvěma lety se rozhodla, že ze svého koníčka udělá svoji profesi. Díky svému nadání, píli a také pochopení rodiny tak založila svoji vlastní značku Alena Wilson. Alenu inspirují reálné ženy, ženy, které potkává každý den ve svém životě, ženy, pro které navrhuje své oděvy. Pod značkou Alena Wilson tedy vznikají modely, které jsou originální, podtrhují ženskost a ve společnosti je nelze přehlédnout. Jsou šity výhradně z luxusních materiálů a jejich ruční zpracování je technicky dovedené do posledního detailu. Alena je vdaná, manžel Brian je ekonom a společně vychovávají dvě děti – Charlotte a Richarda. Ráda sportuje, běhá a jezdí na koni.

 

Vaše příjmení nezní zrovna česky. Vyvdala jste ho?

Mám manžela Američana, z Kalifornie. Seznámil nás můj bratr, když u něj tady v Čechách pracoval před 15 lety ve firmě. Manžel se sem právě přestěhoval, byl tady asi čtyři měsíce, začal tady pracovat… A deset už jsme manželé.

 

Vaše původní profese nemá s módou moc společného, co jste dělala dřív?

Léta jsem pracovala v marketingu v různých firmách jako jsou Danone, Symblaze a naposledy v Ogilvy jako account director. Jenže potom přišla rodina a děti mi převrátily život naruby. Po mateřské jsem se rozhodovala, co budu dělat dál, jestli se vrátím do jistoty reklamní branže, nebo zkusím rozjet svůj byznys. Návrhářství a módě se věnuji už od 17 let a mé modely měly vždy velký úspěch. Poslední kapkou byla obrovská párty v Bostonu, kam jsme s manželem jeli na setkání s jeho spolužáky z Harvardu (cca 2 000 lidí), a já na tom večírku měla své koktejlky, se kterými jsem sklidila ohromný a nečekaný úspěch. A právě tehdy mě manžel velmi podpořil v mém rozhodnutí.

 

Začalo vás to bavit až takhle v dospělosti, nebo byla móda vaším koníčkem od dětství?

Já jsem si navrhovala oblečení už jako dítě. Tehdy s pomocí maminky, spolu jsme model navrhly a maminka ho pak ušila. Takže si vlastně celý život, na každou společenskou příležitost, na každou party i na každý ples navrhuju svoje vlastní oblečení. Vždycky jsem měla potřebu mít na sobě něco originálního, ale později jsem začala navrhovat i pro své okolí.

 

Kde jste získávala inspiraci? V módních magazínech?

Před dvaceti lety zas tolik módních magazínu a časopisů nebylo. Já jsem navíc ze severní Moravy, a tam byl pohled na módu a návrhářství trochu konzervativnější. Původně jsem chtěla jít studovat do Liberce módní návrhářství, ale pak jsem vystudovala „solidnější“ obor – ekonomii a zahraniční obchod. A dnes musím říct, že jsem za to ráda. Moc se mi to totiž hodí. Návrhářství je sice úžasný obor, ale i když jsou absolventi těchto škol často třeba velmi talentovaní, nevědí, jak svoji práci prodat, co dělat, jak se prezentovat. A v tom mám myslím výhodu. To, že jsem dělala léta v reklamě a marketingu, se mi dnes skvěle hodí.

 

Jak by se tedy měl módní návrhář co nejlépe odprezentovat?

Je to kombinace různých faktorů. Záleží na tom, čeho chce člověk dosáhnout, kam míří, jaké jsou jeho cíle. Já chci dělat módu pro skutečné, reálné ženy. Velmi důležitá je pro mne originalita, nositelnost, kvalita. Chci, aby mé klientky v mých modelech vynikly a cítili se prostě božsky. Pro mladé začínající návrháře je důležité, aby se už na škole zaměřili na budování pracovních kontaktů, například se snažili dostat na stáž k nějakému návrháři, i kdyby tam měli jen „uklízet“. Ono je to totiž stejně jako v jiných oborech všechno o kontaktech. Největší chyba je, když si člověk myslí, že vyjde školu a pak to začne. Zkušenosti musí sbírat už na škole. A to neplatí pouze pro oblast návrhářství.

 

Co je pro vás při navrhování oděvů nejpodstatnější?

Já jsem velký poctivec, chci spojit vysokou kvalitu s důrazem na detail. Moje švadleny ze mě někdy opravdu „rostou“. Mám velký cit pro to odhadnout, co které ženě sluší. Když ke mně přijde zákaznice a začne popisovat všechny své nedostatky, tak se s ní bavím hlavně o jejích přednostech. A podle nich navrhujeme. Tak, abychom zároveň schovaly nedostatky. Pro mě jako návrhářku je skvělý pocit, když ke mně přijde žena, chvíli diskutujeme a ona nakonec odchází jako úplně jiný člověk. Spousta žen má předsudky a některé věci by na sebe prostě neoblékly, v domnění, že by jim to neslušelo. Samy se potom diví, jak se mýlily. Žena nemusí mít hezká jen prsa nebo zadek, jak je zažité. Ale třeba i ramena, ruce, záda, klíční kosti… Mám jednu klientku, která má skutečně krásné klíční kosti, takže vždy otevřeme výstřih tak, aby byly vidět.

 

Navrhujete pouze šaty, nebo jsou vaše kolekce pestřejší?

Jsou to hlavně šaty, koktejlky, velké večerní, svatební šaty a byznys věci – kostýmky, sukně, halenky… Ale kdyby za mnou přišla klientka a chtěla navrhnout třeba sportovní módu, tak to není problém.

 

Spousta žen, které mají například větší prsa či bříško, řeší svůj „nedostatek“ volným oděvem. Co si o tom myslíte?

Ono samozřejmě záleží na tom, v jakých partiích daný problém je. Jde-li o prsa nebo zadeček, tak je dobré se zaměřit na vypíchnutí pasu. Když má žena krásné nohy, proč je neukázat. Je to opravdu velmi specifické, ale každá žena bude určitě lépe vypadat v pěkných šatech na tělo, než ve „stanu“. Spousta žen si myslí, že když má trochu větší bříško a vezme si šaty od prsou dolů volné, že ho tím schová. Ale mnohdy je opak pravdou. Ženy zapomínají na to, že čím více rozbijí plochu, tím elegantněji vypadají. Například pěkné koktejlky kombinované se sáčkem s krátkým rukávem plochu bříška krásně rozbijí.

 

Ke své práci jistě potřebujete i kvalitní materiál, kde nakupujete látky?

V Čechách mám určité velkoobchody, kam chodím, hodně nakupuju italské materiály, ale byla jsem teď například i v Hongkongu, kde jsem navštívila vyhlášenou ulici, na které prodávají úžasné stoprocentní hedvábí. A taky jezdím na různé veletrhy a výstavy. 

 

O inspiraci v mládí jsme mluvily, odkud ji čerpáte dnes?

Úplně první kolekci jsem dělala na základě inspirace ženskými křivkami. Byly to jen malé černé šaty, protože je u nás v Čechách stále docela problém sehnat pěkné, padnoucí a kvalitní dámské koktejlky. A poptávka je obrovská. Tahle kolekce měla velký úspěch. Navrhovala jsem ji pro různé typy žen, jejich křivky a také jsem se snažila ukázat, jak se dají zakrýt nedostatky a naopak ukázat přednosti ženského těla. Vytvořila jsem mnoho různých kombinací. Jinak velkou inspirací je mi i můj oblíbenec, módní návrhář Valentino, který je detailista a oslavuje ve svých kolekcích něžnou ženskost. Miluju jeho práci.

 

Jak už jste zmínila, ráda prezentujete své kolekce na „obyčejných“ ženách, proč?

Ano, pro svou úplně první kolekci jsem jako modelky použila „reálné ženy“. Byly to právničky, doktorky, učitelky… Chtěla jsem ukázat, že mé modely jsou určeny právě jim. Jsem člověk, který neuznává diktát módního světa, který tlačí ženy do nereálných velikostí a masíruje nás ve Photoshopu upravenými fotkami vyhublých modelek, které svou ženskost a mnohdy i zdraví ztratily, aby mohly pracovat v módním průmyslu. Ale to je téma na delší povídání. Takže dnes, když fotím nebo mám módní přehlídku, tak musím mít zdravě vypadající modelky, žádná velikost 34. Když je hledám, chci opravdu ženy, které mají prsa a zadek. Mé modely oslavují ženskost a věřte mi, že na vyhublé modelce by nevypadaly tak hezky, jako na zdravé ženě s křivkami.

 

Kolik jste už vytvořila kolekcí?

V tuto chvíli jsou to čtyři kolekce. A teď již samozřejmě pracuji na další pro podzim 2015.

 

Půjčujete své modely i známým osobnostem?

Ano, spolupracovala jsem třeba se zpěvačkou Světlanou Nálepkovou, herečkou Dádou Patrasovou, operní pěvkyní Terezou Mátlovou, která se stala tváří poslední kolekce, s její sestrou Kateřinou Mátlovou, moderátorkou Kateřinou Kristelovou, zpěvačkou Dášou Zázvůrkovou a herečkou Janou Malou. Mám dokonce půjčovnu šatů pro všechny ženy bez rozdílu a jsem velmi ráda, když mi po akci napíšou, že byly spokojené, že byly za hvězdu, že vypadaly úžasně. To mi udělá opravdu největší radost.

foto: Lenka Hatašová

 

Jak vnímáte českou návrhářskou scénu?

Líbí se mi sem tam nějaký kousek od jednotlivých návrhářů, ale že by mě zaujala komplexně nějaká kolekce nebo tvorba, to se mi zatím nestalo.

 

Když už jsme u drahého oblečení, jaké jsou vlastně vaše ceny?

Já mám trochu jinou obchodní strategii, a i když sázím na top kvalitu výroby, moje ceny jsou trochu nižší, než by se dalo čekat, protože chci zasáhnout větší cílovou skupinu zákazníků. Mám v plánu otevřít si obchod a udržet současné ceny. Koktejlky se například pohybují od osmi do čtrnácti tisíc, což je myslím přijatelné.

 

Kolik zaměstnáváte lidí?

Mám hlavní asistentku, mám IT manažera a grafika, hlavní švadlenu a potom zaměstnávám několik dalších, když máme například větší akci nebo zakázku. Švadleny jsou v mé branži velmi důležité, můžete mít výborný návrh, ale když to švadlena nekvalitně ušije, tak je to celé špatně. Jak jsem již říkala, já jsem velký detailista a je to na mých modelech znát.

 

Co by podle vás nemělo chybět žádné ženě v šatníku?

Každá žena by měla mít nějaké super sako, hezké topy, kvalitní kalhoty a sukni a potom to umět všechno kombinovat. A hlavně černé koktejlky. Univerzální kousek, který lze doplňovat různými botami, kabelkou, svetříkem, šálem.

Existuje někdo, jehož styl obdivujete, kdo je pro vás módní ikonou?

Líbí se mi třeba styl americké herečky Diane Keaton. Ta velmi často prezentuje pánský styl a přitom v něm má neuvěřitelný šmrnc, i když už není nejmladší. Líbí se mi lidé, kteří mají svůj styl, který je dobře rozpoznatelný.

Jezdíte často za oceán, jaký styl tam mají místní ženy?

V New Yorku nebo v Los Angeles jsou velké rozdíly v módě. Pokud nejste na nějakém fashion weeku, tak obyčejní Američané jsou velmi konzervativní. Ať už se to týká bot, oblečení nebo doplňků.

 

V zahraničí nakupujete i věci pro sebe?

Samozřejmě. V Americe je nakupování úplně jiná liga. Výběr je veliký a ceny jsou výrazně nižší než u nás.

 

A u nás? Kde nakupujete, když nakupujete?

Nakupuju všude. Kdekoliv se dá najít něco zajímavého. Ale šaty a společenské věci si opravdu navrhuju sama, protože si to ušiju přesně podle svých představ a taky to chci na sobě prezentovat.

 

Takže využíváte sebe sama jako modelku?

Modelka je silné slovo. Spíš jako ženu, která nosí svoji módu. Ale občas se mi stane, že si někde něco koupím a pak to předělávám, dotvářím…

 

Zdá se, že vás práce naplňuje, máte ale taky rodinu, děti, jaký je vlastně takový běžný den Aleny Wilson?

Řekla bych turbulentní. Mám dvě děti, takže je zavezu do školy a školky a až potom řeším svoji práci. A po škole se jim chci věnovat, a tak na ně mám přesně vyhrazený čas. Matka s dětmi nemusí být od rána do večera, ale ten čas, který jim věnuje, by měl být smysluplně využitý. A pak zase pracuji buď z domova, nebo mám schůzky. Ale samozřejmě máme na víkendy babičky a dědečky a také paní na hlídání v případě, že mám přehlídku nebo večerní akci a manžel je také zaměstnán.

 

Co je pro vás znamením úspěchu?

Pro mě je největším úspěchem vybudovat silnou značku, která se bude prodávat. Aby ženy věděly, že mít model od Aleny Wilson znamená kvalitní a originální kousek. Aby od nás klientky odcházely nadšené a našly u nás to, co jinde neseženou.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Dita Brančíková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Oficiální stránky www.alenawilson.cz

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře