Beata Rajská - módní návrhářka.

13.12.2011 12:58 | Michaela Lejsková

 

 

 

"Pro každou ženu je lepší, když si dokáže uvědomit, na co má a na co ne, což je velmi osvobozující." Beata Rajská

 

 

 

 

 

Nic se nedá naplánovat s určitostí a i v módě se vyplatí riskovat. Beata Rajská se o tom nejednou přesvědčila ve své tvorbě. Ať už šla do zcela nových projektů, nebo přinesla do své kolekce nový, někdy až troufalý nápad, třeba i takový, který se nezdál být favoritem, byla mile překvapena výsledkem! Práci módní návrhářky provázejí mnohá úskalí, jak už tomu bývá kdekoliv, kde okolo sebe potřebujete nejen tým schopných lidí, ale kde vaše práce neustále vyžaduje přímý kontakt se zákazníkem. Dovolím si říci, že jsem hovořila s velmi ostřílenou návrhářkou, která nepostrádá postřeh, smysl pro ženskost a pozornost, kterou věnuje svému okolí. S Beatou jsme fotili v hotelu Alchymist Grand Hotel and Spa v Praze, kde byla v péči vizážisty Zdeňka Fencla a fotografa Roberta Vana.

 

Když jste ve vašich začátcích vstupovala do podnikání, měla jste jistě nějaké plány a představy. Kdybyste dnes začínala znovu, nakolik byste své plány pozměnila?

Naopak, když jsem do podnikání vstupovala, neměla jsem žádné vize. Celý ten nástup byl spontánní. Posouvala mě touha dělat hezké věci, ale učila jsem se za pochodu. „Kdyby“ je zdržující slovíčko. A cesta za kariérou přináší úspěchy i neúspěchy cyklicky.

 

Jak se srovnáváte s úspěšnými či méně úspěšnými obdobími?

I velký úspěch je nelehké unést, stejně jako neúspěch, který mě vždy nakopne, abych šla dál. Říkám si, že ten nahoře dobře ví, proč mi přináší do života obojí, aby mi sláva nestoupla do hlavy. Zažila jsem sezónu, ve které, na co jsme sáhli, to se nám podařilo a vzápětí přišel týden, kdy zase na co jsme sáhli, to se příliš nepovedlo. Tím mám na mysli modely nebo zakázku.

 

Souvisí to s tím, že jste ve své práci závislá na dalších lidech a faktorech?

To je s tím spojené téměř vždy, proto se snažím spoléhat vždy na svoje pocity a rozhodovat se za sebe, jak nejlépe to cítím a pak jsem ochotná za výsledek nést zodpovědnost.

 

Jste zastánkyní odvážných vizí, nebo se spíše držíte při zemi a jste otevřená příležitostem?

Vůbec se nebojím odvážných vizí, pracuji na sobě i na svém týmu, abych byla připravena na jakoukoliv výzvu.

 

Někteří návrháři pracují současně na pánské i dámské kolekci. Nemyslíte, že je lépe dělat buď jen dámskou, nebo jen pánskou?

Silně rozlišuji technologii pánského a dámského oděvu. Nemá význam rozmělňovat sílu. Anebo musíte mít dokonalé technické zázemí a lidské zdroje pro obě dvě technologie.

 

Co se ve svých modelech snažíte zdůraznit na ženě především?

Mojí snahou je zdůraznit ženskost, vlastní já, touhu získávat a být získávaná. Cítím potřebu zdůraznit to, co znásobuje ženskou sexualitu a charisma. Má kolekce se nemusí všem líbit. Svými modely chci vzbudit v ženách touhu tyto modely mít.

 

 Při množství zákaznic, které máte, není možné se všemi jednat osobně. Což může být v rámci služeb, které nabízíte, citlivé. Jak to řešíte?

Budete se divit, ale děláme vše pro to, aby každá klientka v zakázce měla možnost se se mnou setkat. V tomto mi velmi pomáhají mé kolegyně, které dokážou perfektně naplánovat a zorganizovat schůzky. V dobré organizaci je dobrý potenciál pro to, abych vše stihla.

 

Nazýváte své asistentky kolegyněmi? To je neobvyklé.

Jsem přísná šéfová, která je v pozici jednatelky firmy, a určitě si občas taky neberu servítky. Na mně je, abych odhadla, nakolik si je nebudu brát. Ale moje kolegyně jsou se mnou na jedné lodi. Ač v rolích asistentek, tak mají svoji důležitost a žádnými servítky se nic nemění na jejich pozici a stupni důležitosti. Vím, že s nimi mohu konzultovat, spolehnout se na ně a cítit v nich opravdovou pravou ruku. Proto kolegyně.

 

Jaké modely či prvky jsou pro vás v současné době největší výzvou?

Pro rok 2012 je to exkluzivně ruční křížková a vyřezávaná výšivka, kterou realizuje a realizovala moje maminka. Do svých modelů jsem zapojila také vzor zvaný „kohoutí stopa“ a to jako doplněk šatů v podobě opasku, který je možné použít i jako šál okolo krku. Pokud tento doplněk vyjde z módy, může zákaznice doplněk přestat nosit.

 

 Vnímáte, že ženy od sebe rády kopírují, drží se trendu, nebo se spíše chtějí odlišit?

Podle mne je čím dál více vidět snaha být svá.

 

Je to znát i ve vašich kolekcích, že s novou kolekcí přichází snaha se odlišit, nebo se spíše snažíte navázat na to, čím jste jako návrhářka specifická?

Ve své tvorbě jsem zvyklá na to, že když dotahuji kolekci, přicházejí mi nápady na prvky, které už tam nevpasuji, ale často jej vpasuji je do té další. Alespoň já to tak mám, že v největším stresu při tvorbě modelů, tedy před finišem jejich realizace, přicházejí další a další nápady. Jenže to by znamenalo hodně předimenzovat počet prvků v kolekci, takže si je raději nechávám na kolekci další.

 

Napadá mě, zda módní tvůrce, pokud je specifický, se tím tak trochu nelimituje, sám sebe neškatulkuje? Jaký je váš názor?

Určitě se limituje. Hlavně v autorských přehlídkách. Pokud je chci mít „čisté“, musím pracovat s prvky jako se šafránem, proto je úžasné mít kromě autorské tvorby – brandu – i módní salón.

 

Široká veřejnost mohla vaši kolekci vidět v září poprvé na Prague Fashion Weekendu. Jaké máte pocity z této nové zkušenosti?

Byla jsem velmi mile překvapená z reakcí. Z předváděné kolekce se prodalo mnoho modelů hned po přehlídce a koupily si je ženy, které dříve nebyly mými zákaznicemi. Dokonce jedna mladá dáma si zamluvila kabát, který nestál zrovna málo peněz, a moc jsme nevěřila tomu, že si pro něj přijde. Ale ona skutečně přišla. Kolekce zaujala a z reakcí jsem nadšená. Byla to nová vlna ohlasů, které mě nesmírně potěšily.

Foto: Robert Vano

 

Vaši kolekci jsem viděla osobně a udělala na mě dojem svojí nápaditostí, vkusem, elegancí. Nebála jste se barev a kombinací materiálů a za ženy si dovolím říci, nejen že vaše modely fantasticky vypadaly na módním molu, ale pro většinu žen jsou opravdu nositelné. To se o přehlídkových kolekcích návrhářů často říct nedá…

Módu vždy dělali homosexuálové. Dělají ji krásnou a mají pro ni cit, ale neuvědomují si, že ženy nenosí jen velikosti 34 nebo 36 a nemají proporce modelek. Na tohle všechno si můžeme hrát, ale nikdo z nás, českých návrhářů, nebude ovlivňovat, alespoň zatím, světovou módu natolik, aby se zapsal mezi módní domy s titulem haute couture, kterých je ve světě asi patnáct. Návrhář u nás může dělat módu buď jako business, nebo ji může dělat pro zábavu. Moje práce je pro mě můj koníček, moje pracovní náplň, ale nepovýšila jsem ji nad důležitější životní hodnoty.

 

Jaké jste měla pocity bezprostředně po přehlídce? Co se návrháři v takovou chvíli honí hlavou?

Když jsem přišla po přehlídce mé kolekce na molo, atmosféra byla super a úplně mě to zhltlo. Nedá se to lépe popsat. Vždy, když to cítím, vím, že je to ok. Není důležité, co mi kdo řekne, ale co vnímám. Z přehlídky jsem si odnesla skvělé pocity a fakt, že má tvorba oslovila nové zákazníky, ve kterých vzbudily modely touhu.

 

V jakém směru vnímáte, že je česká společnost konzervativní a v čem je naopak odvážná?

Už není konzervativní, alespoň v Praze ne. Ale bohužel stále ještě je stádovitá.

 

Jak hodnotíte volbu oblečení pro vybrané příležitosti?

Svým oblečením projevujeme úctu události, pro kterou se oblékáme. A pokud někdo míchá vkus s hodnotou oblečení, tak je to často omyl. Pro příklad, když si muž vezme do divadla džíny, ačkoliv jsou velmi drahé, stále jsou to džíny a nejedná se o vhodné oblečení.

 

Jaký je váš názor na to, že ženy tvrdí o kostýmku, že je vhodný pro večerní společenskou událost?

U nás mají ženy zkreslenou představu o tom, co je kostým pro večerní příležitost. Určitě ne ten, který si vezmou přes den do práce. I kdyby ho sebelépe ozdobily doplňky, tak rozhodně není vhodný na společenskou akci probíhající po sedmé hodině večer.

 

Jak se zachovat v roli pořadatele, když přijde host, který je nevhodně oblečený?

To je velmi nepříjemná situace. Pokud to hostovi řeknete, může naštvaně odejít, pokud neřeknete, nemusí ho napadnout, že jeho oblečení je nevhodné. V lepším případě mu to dojde, protože se bude ve společnosti adekvátně oděné, cítit trapně. A pro hostitele je to velmi nepříjemné a současně je to i jeho urážkou. Nikdy jsem takovou situaci neřešila, ale vím, že se to děje a může se to stát. Všimla jsem si například v případě dámy z jednoho módního časopisu, že se na mnoha akcích objevuje v černé péřové bundě, která je už pověstná.

 

Třeba to považuje za svůj styl a domnívá se, že si to z titulu své pozice může dovolit. Tím pádem může očekávat, že to bude přijímáno jako něco, co je v pořádku, co tvoří součást její image.

Image je image, ale péřová bunda je péřová bunda.

 

Jste i vy sama v něčem konzervativní?

Miluji klasické šperky, hodinky, klobouky a určitě jsem konzervativní v některých postojích a způsobech chování, ale naopak je spousta věcí, za které by mě do kláštera nevzali.

 

Když srovnáte tvorbu začínajících návrhářů, v čem je odlišná od tvůrců vaší generace?

Mají větší přehled, možnosti učit se ve světě, ale chybí jim zdatnost v klasickém řemesle a v přístupu k oděvu a jeho tvorbě jako k byznysu.

 

Se kterými textilními materiály máte nejlepší zkušenosti?

Zbožňuji hedvábí, vlnu a jejich varianty.

 

S jakými materiály už vůbec nepracujete a máte spíše špatné zkušenosti?

Při kterých se „oklepu“ na dotek. (smích)

 

Jaké povahové rysy by měl mít módní návrhář, pokud chce ve svém oboru uspět?

Musí být vizionářem, empatickým člověkem, businessmanem, ekonomem a marketingovým manažerem současně.

 

Co považujete za největší problematiku trhu v současné době a z čeho máte výhledově v tomto směru obavy?

Určitě je to strach z další krize a ze ztráty kupní síly střední vrstvy.

 

Když se řekne klasika, co je klasikou v dílně Beaty Rajské?

Bezesporu šaty, nejvíce business a koktejlové šaty, dále kabáty, kalhoty v jezdeckém stylu – rajtky.

 

S jakou konkrétní filosofií nebo definicí byste spojila svoji tvorbu?

Jednoznačně s touhou po životě, který miluju a ke kterému mám úctu.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti, případně vize v navrhování šperků či obuvi?

Šperky ano, teď i do budoucna, základ tvoří Jablonecká bižuterie. Boty ne, ne, ne! Když nosíte boty z nejluxusnějších módních domů, nedáte svým klientkám ušít boty ve druhé lajně, protože víte, že ty v první by při vaší možnosti produkce, vyšly na desítky tisíc.

 

Když se bavíme o šperku, v jakém vztahu jste k bižuterii a luxusním šperkům? Co a kdy doporučujete ženám nosit?

Líbí se mi, když jsou doplňky vhodně a nápaditě sladěné. To, zda jde o drahý šperk, je spíše otázkou toho, zda odpovídá sociální situaci a společenskému postavení. Vzpomínáte si na větu z filmu Snídaně u Tiffanyho? „Je nevhodné, aby žena pod čtyřicet nosila diamanty.“ A je to tak. Na drahé šperky a kabelky by si žena měla počkat, až to bude adekvátní jejímu věku a tak trochu i postavení.

 

Ženy si rády dopřejí luxusní doplňky často i za cenu toho, že se jedná o kopie…

Jestli si ženy dokážou něco závidět, tak šaty, boty, šperky a kabelky. Každá žena si musí uvědomit, co si může dovolit a to po všech stránkách. Pokud budu chtít dohánět ženy, které si to dovolit mohou, doženu jen sama sebe. Pro každou ženu je lepší, když si dokáže uvědomit, na co má a na co ne, což je velmi osvobozující.

 

Máte nějaký návrh, jakým způsobem vrátit na dostihy klobouky, které u nás dámy tak málo nosí?

Doporučuji pořadateli, aby to uvedl na pozvánku. A ženy by měly vnímat, jak je to krásná příležitost a že jsou v kloboucích okouzlující ozdobou v rámci společenské události.

 

Ohlížíte se ve své tvorbě a stane se třeba, že se některé vaše modely z dřívějška zase vrátí, ač třeba v trochu jiné podobě?

Určitě se to stává. Mám ráda inovace ověřené klasiky.

 

Jak tomu je ve vašem životě? Jste člověk žijící ze vzpomínek, nebo jednoznačně jdete dopředu?

Miluji vzpomínky, těším se z toho, co je dnes, ale určitě se s nadšením hrnu i do nových prožitků.

 

V jakém směru vás nejvíce ovlivnili vaši rodiče?

Kdo se kde narodil, tam patří a stopy svých předků nesmaže. To je vaše identita. Velmi mě ovlivnili oba rodiče. Po otci mám lásku k lidem, komunikativnost, spontánnost a takovou tu víru v sebe. Maminka je větší pesimista, ona mi dala schopnost preciznosti a pedantnosti, až mě to někdy štvalo. Takže si umíte představit, že jsme spolu často bojovaly, že bylo období vzdoru, což s odstupem času zamrzí. Ale dnes jsem ráda, že mám vysoké nároky, a že mám tu preciznost, protože je součástí toho, co nabízím ve své profesi módní návrhářky.

 

Jaký máte jako rodič názor na nošení uniforem ve školách?

Já už mám děti velké, ale dost často slýchávám ze svého okolí, jak se děti ve školách kastují dokonce i podle výběru toaletního papíru. Do školy by tohle nemělo patřit. Ze sociálních důvodů jsem pro, aby se uniformy ve školách nosily. Není to ale jen o tom, že jsou děti stejně oblečené. Děti by si měly uvědomit hodnotu toho, že někam patří. Měla by to být tak trochu klubová záležitost. Být hrdý na to, že někam patřím.

 

Co vás přimělo k tomu, že každoročně publikujete kalendář?

Když jsem před osmi lety šla kolem kalendářů, každý na nich vařil a všude byly recepty. To mě iritovalo a řekla jsem si, proč by nemohla být každý den Rajská?! A tam byl ten impuls. Začala jsem s kalendáři, které po osm let spojuje to, že jsou v nich citáty, ale mají pokaždé jiné téma. Rajská na každý den byl první kalendář. Třetí rok jsem vynechala a v tom momentě se mi začali ozývat klienti a kalendář poptávali. Následující rok jsem zase začala kalendář vydávat a pokračuji v tom již osmým rokem.

 

Jaká rada rodičů či blízkého člověka se vám v životě nejvíce osvědčila?

Tím, že jsem druhým povoláním filozofka, vnímám život trochu jinak. Více o něm hloubám a zrovna včera jsem přemýšlela nad jednou radou, která je hluboce pravdivá. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up: Zdeněk Fencl

Foceno v hotelu Achymist Grand Hotel and Spa, Praha www.alchymisthotel.com

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře