o lidech vynikajících ve svých profesích

Gábina Páralová - módní návrhářka

Gábina Páralová, foto: Robert Vano

09.07.2013 08:40 | Erika Čelikovská

„Můj sen nyní je, aby si každý našel svého návrháře a aby móda od návrhářů nebyla něco nedostupného.“ Gábina Páralová, módní návrhářka

Elegantní, mladistvé, lehce bohémské i královské svatební. O čem je řeč? O modelech návrhářky Gábiny Páralové, která tak prezentuje svoji všestrannost. Její kolekce jsou rozmanité, pokud si u ní objednáte model na míru, bude zcela respektovat styl nositelky. O práci návrháře sní spousta mladých lidí. Gábina Páralová nám prozradila, jak snové toto povolání opravdu je.

Pokud navrhujete šaty, vycházíte nejprve ze své vlastní představy, nebo vás inspiruje ještě něco navíc?

Již několikrát jsem popisovala, jaká bezedná pomyslná studnice nápadů je příroda, před kterou smekám. V poslední době se mi ale stává, že mne stále častěji inspirují zákaznice. V obchodě mám vždy pár extravagantních kousků z kolekce určené na přehlídku nebo focení. Pokud přijde zákaznice, která zrovna po něčem takovém touží, model s ní vyzkouším. Někdy stříhám, pářu – tomu se pak smějeme, že opravdu jsem se se svým jménem Páralová trefila, sešívám, špendlím a znovu zkouším. Přetvářím, vymýšlím a sleduji, jak se zákaznice hýbe, jak na ní model „pracuje“. Všímám si střihu anebo i toho, když si zákaznice model omylem obleče opačně. Nyní cítím, že toto je pro mne největším zdrojem inspirace.

Jak vybíráte látky pro své modely?

Zvažuji vlastnosti materiálu. Jestli mi dovolí to, co po něm chci, anebo pokud chci využít jeho vlastnosti k netradičnímu pojetí použití. Uvedu příklad. Kolekci jaro 2012 jsem vytvořila z několika skic, které jsem rozpracovala. Měla jsem jeden nosný nápad, který se mi prolnul všemi modely. Poté jsem si na pannu našpendlila jednoduché šaty, nastříhala si pruhy látek a různě je na figurínu aplikovala. Jak mi látka padala například i přes uvolněné špendlíky, kreslila jsem a rozmyslela další varianty.

Jak návrhář při kupování látek v relativně krátké době pozná, že jde o kvalitní materiál? Máte nějaké triky, kterými si látky testujete?

Základním vzděláním každého návrháře by měla být i znalost materiálů a schopnost rozpoznat alespoň podle omaku jejich kvalitu. Poznáte kvalitní vlněné materiály, které jsou utkány z té nejjemnější střižní vlny, a naopak, které jsou tkány ze „zbytků“. Je i několik druhů hedvábných tkanin, kde pouhým okem poznáte, zda je vazba pevná, nebo není. Vývoj látek ale jde kupředu takovým způsobem, že dnes výrobci umí utkat tkaninu tak, že je celá umělá, rozumějte z polyesteru, a na první omak si přitom myslíte, že je to hedvábí. Stále platí pravidlo, že evropští výrobci vyrobí většinou kvalitnější materiál než výrobci z východu, například z Číny.

Pokud od vás jako zákaznice budu chtít šaty, jak probíhá proces spolupráce?

Záleží, jestli chcete přímo návrh ode mne, anebo se spokojíte s fotkami mých modelů na webu, Facebooku anebo s modely v obchodě, kterými se necháte inspirovat. Pokud byste chtěla návrh přímo ode mne, musíte počítat s tím, že model bude dražší, protože bude navržen přímo pro vás. Jsou zde zohledněny i osobní konzultace. Pokud chcete model jedinečný, napíšete mi na e-mail a já se vás zeptám před první schůzkou na některé konkrétnější věci. Pak se spolu setkáme. Na první schůzce sladíme nápady, vybereme materiál a barvu a domluvíme se na další schůzky, kdy se model bude zkoušet.

Dokázala byste vy sama vytvořit model od návrhu až po krejčovské zpracování?

Určitě ano. Jen by to trvalo déle. Jsem totiž nevyšitá. (smích) A také hodně pářu, pokud mám křivý jen jediný steh. Zkrátka jasně a dobře – nomen omen. Páralová. (úsměv)

Bez jakého vybavení se návrhář neobejde? Nosíte něco z tohoto vybavení stále u sebe?

Mám u sebe metr, špendlíky, penál s tužkami a skicák na poznámky.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si mohla dovolit vlastní autorský butik?

Moje kariéra začala postupně, tudíž se to nedá odhadnout. Začínala jsem ve studentských prostorách Spodního traktu v Brně v roce 1996, kde nájem byl oproti dnešním cenám „nula nula nic“. (úsměv) I tak to pro mne však byl tehdy závazek. Navíc jsem se musela naučit během celé té doby, že navrhovat a mít obchod není jen o tom, že máte dobré nápady, jste schopna věci vymyslet, ale že musíte mít organizační talent, houževnatost a rozumět ekonomické stránce podnikání. Být zároveň vývojářem, kreativním ředitelem, finančním ředitelem, správcem, skladníkem, manažerem, PR manažerem, závozníkem... Dnešní obchod na Solniční v Brně, tedy obchod s výlohou a do ulice, jsem otevřela před sedmi lety.

Vyzkoušela jste si ve své kariéře nějaký experiment, který není pro běžné navrhování obvyklý?

Pro mě už byl experiment na začátku mé kariéry, že jsem modely šila. (smích)

Když vytváříte kolekce, inspirujete se módními diktáty, které velí pro danou sezonu určité barvy a střihy, nebo si volíte vlastní téma?

Samozřejmě, že sleduji trendy, je to součástí vývoje. Musím mít přehled. Ale abych pravdu řekla, pracuji intuitivně. Pokud mi některá idea uvízne v hlavě, využívám ji spíše podvědomě než vědomě. V poslední době mne k tvorbě inspirují spíše věci, lidé a zážitky.

Máte nějakého oblíbeného návrháře? Vlastníte něco od tohoto návrháře?

Mojí stálicí je Alexander McQueen. V ostatních případech se každou sezonu mění to, co se mi líbí. Hodně se mi líbí práce mladých návrhářů z Londýna, jako jsou David Koma nebo Roksanda Ilincic. Také se mi líbí práce módního domu Vionnet a samozřejmě japonští návrháři.

Lidem většinou vadí, že módní artikly od návrhářů jsou mnohonásobně dražší než běžná konfekce. Dokázala byste vysvětlit, co dělá autorskou módu dražší?

Tato móda nabízí větší kvalitu. Osobně rozeznám materiály, kvalitu. Rozeznám i zpracování. Více než na cenu hledím na tyto atributy. Zajímá mne také nápad a lehkost. Samozřejmě i to, jak v daném modelu vypadám. Měly bychom si dopřát ten luxus a nehledět na cenu, ale na to, co se nám líbí. Když si z takových malých radostí poskládáte některé dny, hned se vám pak lépe dívá na svět.

Jaké oděvy nejraději navrhujete?

Miluji šaty. Ale i trika, kalhoty, mikiny. Nespoutávám se a nelimituji se jedním sortimentem.

Který oděvní kousek byl pro vás nejtěžší na zpracování?

Svatební šaty pro moji kamarádku.

Vybaví se vám nějaká zakázka, která byla z nějakého důvodu těžce realizovatelná?

Šaty pro dámu, která žije trvale v zahraničí. A má váhové výkyvy. Zakázku jsme museli několikrát předělávat

Navrhnete každý model, který si klient bude přát, nebo máte své limity?

Obrázek z časopisu. To je můj limit. Mohu se jím inspirovat, ale pokud zákaznice přijde s konkrétním obrázkem a představou, většinou ji posílám do zakázkového krejčovství, kde jí její přání do puntíku splní. K tomu návrháře a jeho kreativitu nepotřebuje.

Můžete ze své pozice návrhářky říci, jestli existuje nějaký typ modelu, který nesluší opravdu nikomu?

Nejspíše neexistuje univerzální odpověď. V Česku mne u hezkých žen někdy mrzí zdrženlivost a hodně velká dávka konzervatismu. Jako návrhářka svým zákaznicím naznačuji, že držím svým dohledem pomyslnou hranici a nepustím je do diblíkovského oceánu na vratké bárce. Pobízím je, aby si vzaly kratší sukni, když mají skvělé nohy. Problémem tedy spíše je, že lidé neodhadnou vhodnost oblečení vzhledem ke své osobnosti. Například pětatřicetiletý muž v tričku s příšerou… No, už se to moc nehodí. (úsměv)

Zřejmě se mnoho lidí už zajímalo o to, kde se oblékáte vy. Zajímá mě, kde byste se oblékat chtěla, sníte o nějaké takové možnosti?

Mám ráda své věci, ráda je nosím. Většinou si vybírám z modelů z běžných kolekcí, které navrhnu do obchodu, a tyto kolekce se každý týden doplňují. Jsou navržené tak, abych je sama chtěla nosit, jsou účelové a nositelné. Pokud zamířím do jiného obchodu, tak buď pro spodní prádlo nebo sportovní oblečení. Kupuji si i doplňky. Podle rozhovorů s kolegyněmi, které jsem četla, se styl oblékání každé návrhářky různí. Někdo obléká zásadně své modely, někdo je kombinuje a nakupuje, co mu přijde zajímavé.

Profese návrháře zejména v České republice není nejspíše jednoduchá. O čem vy jako módní tvůrkyně sníte? Co chcete, aby se pro vás jako pro návrhářku zlepšilo?

Ráda bych, aby se lidé naučili podporovat vše, co je vyrobeno v České republice. A není to otázka peněz. Mezi mé stálé zákaznice patří sestřičky z nemocnice, které si našetří a jdou si ke mně koupit šaty. Protože chtějí. Vysvětlují, že se za svoji práci chtějí pak odměnit. Nejen kvalitou a originalitou, ale i způsobem, jakým se jim věnujete. Můj sen tedy nyní je, aby si každý našel svého návrháře, aby móda od návrhářů nebyla něco nedostupného.

Promítáte do své práce i něco ze svých osobních postojů?

Samozřejmě. Jako každý kreativec jsem ovlivněna spoustou emočních věcí. Takže nejen okolí, vjemy, krása, duševno, ale i to, jak se cítím, ovlivňuje moji tvorbu. Například rozchod s mým mužem v posledních pár měsících mne hluboce zasáhl a ovlivnil na dost dlouho můj postoj a pozitivní vidění světa.