Jiřina Tauchmanová - módní návrhářka

18.03.2013 07:28 | Darina Blatská

 

 

 

 

 

„Jakou duši člověk má, takovou barvu si obléká.“ Jiřina Tauchmanová

 

 

 

 

Módní návrhářka Jiřina Tauchmanová nejenže lidi obléká, ale také podtrhuje křivky jejich těl a za pomocí barev zvýrazňuje jejich osobnost a duši. Oplývá bohatou vnitřní inspirací, která se soustavně projevuje v její tvorbě jak pro ženy, tak pro muže. Jedním očkem sleduje styl oblékání lidí ve společnosti, ale zároveň je k těmto věcem tolerantní.

 

Jste v rodině jedinou módní návrhářkou nebo vás kdysi někdo inspiroval?

Pocházím z malé vesnice Lhota u Pecky – dnes je to již spojeno do obce Pecka – a narodila jsem se do zemědělské rodiny. Mám dva sourozence, oba zůstali ve stejném oboru. Kreativní povolání mám jen já.

 

Podporovala vás rodina ve výběru této profese, nebo měli výtky?

Rodiče mne podporovali ve výběru profese dámská krejčová. Tehdy byla jiná doba a pro socialistickou společnost nebylo mé vzdělání žádoucí. Na žádnou jinou školu s oděvním zaměřením mne nevzali, respektive mi ani nedovolili vyplnit přihlášku. Takže jsem vůbec byla ráda, že mě vzali do učiliště, které mi ihned poskytlo zdokonalování v mém úsilí šít si na sebe.

 

Když jste si šila i na sebe, záviděly vám spolužačky nové a kreativní modely, které na trhu nalézt nemohly?

Jestli mi spolužačky záviděly, nevím, tuto lidskou vlastnost nemám a snažím se ji ani nevnímat. Šila jsem si na sebe od dvanácti let. Tenkrát se po domácku hodně šilo, já to okoukala, a protože mne to hodně bavilo, nic jiného jsem už neoblékala, jen své vlastní výtvory. Ve čtrnácti jsem byla už hodně odvážná a pořídila jsem si zajímavé kousky, jaké se tenkrát šily pouze v Praze a předváděly je modelky z Úboku. Dneska se divím, že mě rodiče nechali takhle chodit, protože kvalita šití byla asi hrozná.

 

Jaké jsou předpoklady pro to, aby se člověk mohl stát módním návrhářem? Postačí umět šít, mít v hlavě nápady a fantazii?

Toto jsou pouze základní nutné předpoklady. Návrhář potřebuje mít také obchodní a organizační schopnosti. Nebo bohatého mecenáše, který mu vše zařídí a zaplatí.

 

Po jak dlouhé době jste zaznamenala svůj první úspěch? A jaký to byl vlastně pocit? Krásný pocit jsem měla v roce 2003, když moje šaty získaly titul Svatební šaty roku. To bylo moc hezké.

 

Když jste se ve světě módy začala orientovat, chodila jste na různé módní přehlídky, hodnotila modely návrhářů a byla tak zvanou módní kritičkou?

Ne, nechodila a nekritizovala. Pokud jsem na nějakou přehlídku šla, spíš jsem se snažila autora pochopit. Je každého věc, jak cítí módu a jak ji předává dál. A módní kritiky nesnáším!

 

Máte konkrétní inspirace spojené s ročními obdobími?

Takhle jsem si to nikdy nerozdělovala a ani se nad tím nezamýšlela. Spíš asi ne.

 

Dá se říci, že u každého módního návrháře je inspirace vyčerpatelná? Nebo lze pokaždé vytvořit naprosto unikátní model?

Toto je velmi široká otázka, odpovím stručně. Děkuji Bohu za svoji inspiraci. Zatím stále přichází. A jak to mají jiní, nevím, ale určitě lze o inspiraci přijít.

Jak dlouho přibližně trvá vytvoření modelu?

Je to různé – od jednoho dne či jedné hodiny, až po několik týdnů.

 

Netoužila jste někdy sama být modelkou?

Nikdy.

 

Co byste sama nejlépe změnila na koncipování módních přehlídek?

Moje módní přehlídky se konají v choreografii Jiřiny Tauchmanové mladší k mé naprosté spokojenosti.

 

Setkáváte se s nějakými zvláštními požadavky na modelky, případně jaké sama máte?

Základní požadavek je umět chodit. To znamená chodit rovně. Myslím tím nevychylovat se z vertikální ani horizontální osy. Požaduji modelky vysoké 175 až 180 centimetrů, velikost 36–38. Bonus navrch je příjemný vzhled a fotogeničnost.

 

Kdo patří nejčastěji mezi vaše zákazníky objednávající si šaty či jiné druhy oblečení?

Jsou to lidé všech společenských vrstev, kteří ocení kvalitu, kreativitu, poskytovaný servis a také se jim líbí můj styl.

 

Co z vašeho sortimentu je nejprodávanější?

Nejvíce vyrobíme asi kostýmků, halenek a košil.

 

Je pro vás jako pro ženu příjemnější tvořit návrhy po ženy? Nebo nacházíte stejné potěšení v tvorbě pro obě pohlaví?

Pro ženy je to kreativnější, protože jsou marnivější a chtějí se líbit. Muži jsou větší konzervy, někdy je to s nimi těžší, ale pouze na začátku.

 

Svatba patří k nejdůležitějším životním událostem pro většinu žen. Všechny chtějí mít ty pohádkové šaty jako pro princeznu?

Ano, chtějí se tak cítit. Ale tento pocit mohou mít i v kalhotovém kostýmu. Je třeba umět naslouchat a umět za to vzít.

 

Vaším vysněným městem je, jak jinak, překrásná a inspirativní Paříž. Napadlo vás se tam někdy přestěhovat, tvořit a spokojeně žít?

Tvořit v Paříži by bylo pro mne hodně lákavé, nevadilo by mi tam žít, ale pouze v případě, že bych tam měla všechny své blízké. Což se samozřejmě nestane a já jsem velice ráda doma.

 

Šijete si modely i sama na sebe? Baví vás to stejně, nebo více, než když tvoříte pro zákazníka?

Oblékám se  ve své dílně a moc mě to nebaví, protože na to máme málo času. Ale z každého kousku mám velikou radost.

 

Co byste poradila ženám a některým mužům, kteří neustále dokolečka tvrdí, že nemají co na sebe, ale skříň jim praská ve švech?

Tato situace většinou vzniká neuváženými nákupy jednotlivých kousků. Doma pak zjistíme, že se nám tyto „úlovky“ k ničemu nehodí. Ale přece to nevyhodíme, že? Doporučuji si najmout stylistu nebo návrháře. Ten ve skříních udělá čistku a dojde s vámi dokoupit chybějící oblečení.

 

Vaše modely jsou většinou jemné, ladné a elegantní. Nemáte někdy chuť vytvořit nějaký ten extravagantní kousek, který by publikum šokoval?

Sem tam nějaký kousek udělám, ale nemám moc chuť ztrácet čas, raději dělám užitečné věci.

 

Jak vnímáte to, jak se české ženy oblékají? Ve světě se většinou povídá, že u nás jsou ženy krásné, ale oblékat se neumějí. Chybí jim odvaha a šťáva. Jste podobného názoru?

Ano, také je to můj názor. Je to jednak vkusem jednotlivců a také nabídkou na trhu.

 

Ve které zemi se podle vás lidé naopak umějí nejlépe oblékat?

V Itálii.

 

Máte nějaké oblíbené stálice z modelek na svých přehlídkách?

Andreu Verešovou.

 

Jaké to je, oblékat soutěžící pro titul Miss?

Krásné, ale náročné.

 

Je pravda, že pokud lidé volí černé oblečení, vždy se za tím schovává špatná nálada a skrytí váhových nedostatků těla?

Většinou je to tak, ale jinak platí: jakou duši člověk má, takovou barvu si obléká.

 

Jako barvu máte vy osobně nejradši? Co ve vás tato barva sama o sobě evokuje? Shoduje se charakteristika barvy s vaší osobností?

Barvy pro mne znamenají život. Miluji všechny barvy, mám i pestrý život. Nejraději oblékám modrou, růžovou, purpurovou a fialovou. Myslím, že charakteristika se shoduje. Ale rozbor barev je na další celý článek.

 

Co overal a móda? Máte s tím jistě své zkušenosti...

Ano, vynikající módní modely, v současné době velmi aktuální. Ne každému však sluší, takže pozor! Ne pro všechny.

 

Sledujete i návraty jiných materiálů? A s jakými materiály nejraději pracujete?

Materiály se modernizují a zkvalitňují, nové výrobní technologie umožňují desinatérům textilu navrhovat vícevrstvé či jiné textilie a nám umožňují pracovat s neuvěřitelně nádhernými materiály. Mám ráda hlavně kvalitu. Materiál vyhraněný nemám. Nejlépe se pracuje s kašmírem a hedvábím.

 

Všímáte si na ulici či společenských akcích oblečení na druhých spíše z kritického úhlu pohledu?

Naučila jsem se velké toleranci. A pokud se na oblékání zaměřím, přijímám jej. Je to však často velmi smutné.

 

Jak se vám spolupracuje s herečkou Terezou Kostkovou, kterou často oblékáte?

Je to jako klasická zakázková práce. S Terezkou je lehké souznít.

 

Máte při tvoření modelů nějaké rituály? Projdou vašima rukama všechny šaty, které opouštějí dílnu?

Rituály nemám asi žádné nebo nevím, co by se dalo nazvat rituálem. Převážná většina ano. U málokterých modelů moje ruce nejsou potřeba.

 

Existuje nějaké módní motto pro letošní rok?

Nemám žádné letošní motto, ale snad – S RADOSTÍ DO BAREV!

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Darina Blatská

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Šaty jsou z kolekce návrhářky.

Oficiální stránky návrhářky: www.jirinatauchmanova.cz

Vytvořeno ve spolupráci s restaurací Locanda Marino www.locandamarino.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře