Kamila Vodochodská – textilní a oděvní specialistka, návrhářka a fashion koučka

12.08.2015 05:16 | Eva Procházková

Srší energií, nápady, a přestože jsou dny, kdy je na nohou dvacet hodin denně, svou práci považuje za radost a každodenní naplňování osobně-byznysové vize. Jejím mottem je: Neexistují překážky, ale jen výzvy. A jak sama říká, její největší radostí jsou spokojení klienti, lidé, jimž pomohla skrze oblast módy a identifikaci s osobitým módním stylem najít sebe samé. Pořádá interaktivní kursy stylingu, přednášky na mnohá módní témata. V módním návrhářství se pohybuje dvanáct let, své služby stále rozšiřuje a zdokonaluje. 360°módní platforma Kamila Vodochodska Fashion Concept se dostává do povědomí stále většího počtu zákazníků. Má mnoho větších i menších cílů, k nimž vytrvale směřuje, jedním z nich je založení první soukromé módní vysoké školy v Čechách.

Jste nejen návrhářka, ale i fashion kouč, tedy módní koučka – co si pod tím můžeme představit?

Snažím se vést lidi k tomu, aby objevili sami sebe, uvědomili si, kdo jsou, čeho chtějí dosáhnout nejen v profesní, ale i osobní oblasti. Postupně zvyšujeme jejich módní inteligenci – znalosti v oblasti módy, orientaci v materiálovém složení oděvů, doplňků, v cenových hodnotách jednotlivých kusů oděvů, v tržní nabídce oděvů… Navádím každého, aby si své cesty našel sám, nabízím různé možnosti, citlivě vnímám jejich přání, díky nimž každému klientovi individuálně připravuji plán spolupráce při fashion koučingu. Formou otázek pomáhám zorientovat se v oblasti módy. Společně v rámci módního stylingu nastavujeme postupné cíle, ke kterým směřujeme. Mám před očima nádherné příběhy o lidech, kterým naše spolupráce změnila život – dovedla je ke změně zaměstnání či zlepšení pracovní pozice, ke zvýšení společenské prestiže i vlastního zdravého sebevědomí.

To zní krásně…

Také to krásné je, protože má práce, ačkoliv mnoha lidmi vnímaná jako něco povrchního, je smysluplná, pomáhá, posouvá a inspiruje. Dokonce začínám sepisovat knížku, v níž bych ráda na příkladu svých klientů ukázala ostatním, co všechno může móda znamenat v jejich životě.

Jak takový proces vlastně probíhá?

Začíná první vstupní konzultací, na které se s klientem potřebuji osobně poznat. Chci si být jistá, že jsem pro spolupráci, která je vždy dlouhodobá, ten správný člověk, že sděluji informace formou pochopitelnou pro klienta jak obsahově, tak lidsky. Krom získávání co největšího množství důležitých informací o klientovi a zhodnocení úrovně jeho módních znalostí, přání a cílů následuje rozbor „domácího úkolu“, jež ode mě klienti dostávají. Poté již začíná technická stránka spolupráce – rozbor a analýza obsahu šatní skříně přímo u klienta doma. Provzdušníme šatník od věcí, které jen zabírají místo, neodpovídají střihem postavě, věku, pracovnímu postavení či jsou materiálově nekomfortní při nošení. Poté nastavujeme prvotní styl – praktický, osobitý a jedinečný, tak jako každý člověk.

Jak s výměnou šatníku pomůžete?

Navrhuji svým klientům tzv. nákupní seznam. Oblečení, které nakoupíme v kvalitní konfekci a doupravíme jej na míru, oblečení, které navrhneme a realizujeme na míru tak, abychom zapracovali do obsahu šatníků neotřelé, designově výjimečné kousky. V rámci asistovaných nákupů jsem klientovi několikrát do roka po boku při výběru oděvů přímo v obchodech. Jezdíme též za nákupy do blízkého i vzdálenějšího zahraničí. Neposlední fází je tvorba tzv. wardrobe capsulí – kombinací oděvů k nejrůznějším příležitostem, které klienta mohou v rámci jeho osobního i pracovního života potkat.

Radíte zákazníkům i s doplňky?

Samozřejmě. Doplňky jsou velmi důležité, mohou oblečení výrazně obohatit nebo naopak snížit jeho celkový vzhled i o několik úrovní. Dle mého osobního soudu tvoří z 80 % celkový vzhled outfitu právě vhodně zvolená kabelka, obuv, šperky. České ženy je podceňují a neumí často vybrat ty správné kvalitní a nadčasové kousky. Snažím se dělat módní osvětu a tím vlastně lidem šetřit čas, energii i peníze za špatné nákupy. (smích)

Je velký rozdíl v tom, jestli je vaším zákazníkem muž nebo žena?

Pro koučing mužů a žen je přístup jiný – jiný jazyk, jiná strategie. Většina žen chodí v rámci spolupráce na nákupy ráda. Sledují, porovnávají, ptají se. Muži jsou racionálnější a nákup je jasně časově, finančně i obsahově (co se nákupního seznamu týče) vymezeným lovem. (smích) Při čtyřhodinovém nákupu musím plánovat přestávku na občerstvení, hladový chlap není schopen si nákup užít. Spolupráce se mnou je dobrovolná, jsem ráda, když si nákup užijeme s radostí a klidem. Důležitá je má předpříprava, samotná „akce“ musí proběhnout co nejrychleji, bez zbytečného zdržování.

Předpokládám, že jedna taková akce nestačí a spolupráce je dlouhodobá?

Dlouhodobé spolupráci dávám přednost, je smysluplnější. Samozřejmě mohu s jednoduššími problémy pomoci jednorázově, někdy během několika hodin. Nejsem ale zážitková agentura. Pomáhám jen lidem, kteří chtějí něco změnit, jsou ochotni o mých návrzích přemýšlet, chtějí na sobě pracovat. Někteří ze zákazníků nemají na módu „buňky“, jiní nemají či nechtějí vkládat čas a energii do starostí se sestavením vhodného šatníku. Rádi se pak svěří do mé péče. Je to o vzájemné důvěře, upřímnosti a otevřenosti. Mnozí zákazníci mají u mě otevřený účet, z něhož celoročně dle potřeb čerpáme na neustálé udržování obsahu šatníku na vysoké úrovni. Pro mnohé je při naší spolupráci překvapením, že z dlouhodobějšího hlediska se nemusí jednat o investice v horentních částkách, ba naopak – mohou v rodinném rozpočtu ušetřit.

Pomáháte i v případě speciálních příležitostí, které nenastávají každý den?

To je velmi časté. Kvůli tomu jsem zavedla on-line servis, kdy jsem schopna poradit klientovi po telefonu či po Skypu. Občas stačí opravdu krátký hovor a klient hned ví, co si obléci ke konkrétní příležitosti. I proto, že mnohdy znám šatníky svých klientů lépe než oni sami. (smích) V současné době mám kolem sto padesáti takto dlouhodobě spolupracujících klientů, každý z nich má u mě své desky s přesnou evidencí, nafoceným obsahem šatníku, se záznamy o společných nákupech včetně dat, cen a složení oděvů.

Takovou speciální příležitostí je určitě svatba – navrhujete i svatební šaty?

Miluji čas strávený s nevěstami, to je má srdcová záležitost. Snažím se, aby to pro ně nebyla nepříjemná povinnost, ale taková párty, třeba v doprovodu kamarádek, se sklenkou šampaňského. Fotografujeme vývoj a růst modelu, aby se později krásně vzpomínalo. Ve svatební den na všechny mé nevěsty myslím. A nervozita ze mě spadne až v okamžiku, kdy dostanu SMS zprávu, že vše proběhlo v pořádku. Z fotografií a dopisů, že den byl krásný i díky šatům, mám upřímnou radost.

Jaké budou jednou ty vaše?

Na tuhle otázku jsem odpovídala mnohokrát. Ale protože ta chvíle se už blíží, mohu něco málo prozradit. Šaty nebudou jedny, několikrát se převléknu, jedny z nich bych chtěla mít vzpomínkové, na něž by naši přátelé psali své vzkazy a podpisy, děti tvořily ty nejroztomilejší obrázky …

foto: Robert Vano

Velmi originální nápad. A z opačné strany – navrhujete i sportovní oblečení?

Můj první pánský klient si přál ušít kalhoty a rovnou na golf. Začala jsem pátrat, objevila jsem pravidla golfového oblečení, která jsou sice do jisté míry svázána, ale ne tak přísně. Jeho golfový model byl puntíkatý a na tehdejší dobu velmi netradiční. Díky tomu jsem si uvědomila, že na trhu je mezera. A tak vznikla má golfová kolekce. A protože aktivně běhám, začala jsem se zajímat i o běžecké oblečení. V tuto chvíli leží na mém pracovním stole základní linie kolekce na běh. U tvorby sportovní módy totiž odpočívám.

Módních návrhářů je mnoho, v čem jste jiná než ostatní?

Vždycky jsem věděla, že nechci jít s davem, že si budu hledat svou vlastní cestu, prázdná místa, která mohu zaplnit. Na samém počátku mého profesního růstu jsem oblékala některé z tzv. VIP osob, brzy jsem si ale uvědomila, pro koho a s kým chci pracovat, kdo má obohatit můj život a já jeho. Dělá mi radost oblékat klienty, kteří nemají třeba zcela ideální postavu. Objevujeme spolu jejich skrytou krásu, hledáme a posouváme jejich vnímání sama sebe a mnohdy i veřejnosti. Jejich radost je potom i mou velkou radostí, a ačkoliv to může znít jako ohrané a tisíckrát slyšené klišé, já to tak cítím.

Myslíte, že se za ta léta, co se v oboru pohybujete, vkus českých lidí zlepšil? Dbají více na hezké oblečení?

Všímám si lidí kolem sebe, vidím trend stále vkusnějšího oblékání, ale je to pomalejší, než bych si představovala. Teď už to tak neprožívám, ale když jsem se na počátku kariéry vracela z pobytu v Paříži a viděla při cestě z letiště do ateliéru lidi s igelitkami místo kabelek a tašek, ponožkami v sandálech, v šusťákových soupravách, padl na mě splín. Dneska si říkám, ať je každý šťastný v tom, co si vybere. A kdo se v oblečení necítí dobře, ať si najde mě. (smích)

Jste průbojná? Potřebujete mít ve svém byznysu „ostré lokty“?

Nemám je, resp. nechci. Mým darem, ale zároveň i nemocí je neuvěřitelná vytrvalost. Kudy chodím, tudy mě napadá tisíc věcí, není jeden jediný den za posledních dvanáct let, kdy bych nemyslela na něco kreativního. Mou největší hnací silou je můj talent, který mě nikdy nenechá jen tak sedět, a klienti. Díky nim mohu dělat to, co mě baví.

Jak jste se vlastně ke svému podnikání dostala?

Vystudovala jsem textilní a oděvní návrhářství se zaměřením na technologii a design na TUL v Liberci, takže mám velmi blízko k tomu, jak a z čeho se materiály vyrábí. Poté jsem procestovala Ameriku a žila tři roky v Paříži, kde jsem objevila kouzlo stylingu. Aby dobře fungoval, je třeba dobře znát nejen materiály, ale i lidské tělo, jeho linie, proporční řešení. Tím jsem své školní znalosti obohatila. Mám silně vyvinutý cit a intuici, snažím se respektovat každého a pomoci mu. Je to velmi náročné nejen fyzicky, ale především psychicky. Svou práci miluji, beru ji jako poslání. Pomáhat, inspirovat, objevovat v lidech jejich skryté možnosti – to vše mi pak vrací mou vybitou energii.

foto: Robert Vano

Za jak dlouho po ukončení školy jste si troufla být samostatná?

Ihned, jakmile to šlo. Od patnácti let jsem vystřídala spoustu různých brigád, vesměs manuální práci, a již tenkrát jsem si uvědomila, že nechci být nikde zaměstnaná, že chci pracovat sama za sebe. Od osmnácti mám živnostenský list, a když jsem šla studovat VŠ, zároveň už jsem byla v praxi a budovala svou klientelu. Škola mi toho hodně dala, ale na navazující magisterské studium už jsem nechtěla, má práce mě úplně pohltila.

Vzpomenete si na svou první módní přehlídku?

Na to se nedá zapomenout. Bylo to vášnivé, plné emocí, byl to opravdu jeden z mých nejsilnějších zážitků. A největší nervák? Ani jedna z modelek, které přišly, neodpovídala domluvené velikosti. Byla to zkušenost, díky níž od té doby vždycky dopředu modelky vlastnoručně přeměřuji. (smích) Nastoupily všechny mé švadleny s příručními stroji a valnou většinu jsme nahonem pár hodin před přehlídkou přešívaly… Ale i tak jsem si to užila.

Z jakých látek své modely nejraději tvoříte? Jsou látky, které klientům zásadně nedoporučujete?

Odjakživa jsem proti tzv. „ropákům“ – tedy ryze syntetickým materiálům jako je třeba nylon, akryl… Mám husí kůži, jen když pomyslím na pocit, který člověk má na těle při jejich omaku. Levné a přesto s poměrně drahou cenovkou, prakticky nezničitelné, současná doba jim nahrává, nikdo neřeší, jak se v nich bude v teplém počasí cítit. Preferuji přírodní materiály, samozřejmě se stejně důležitou doúpravou. Vizuálně i na omak jsou cítit rozdíly, klientům je ukazuji, nechávám je materiály osahat a porovnat. Já sama miluji hedvábí, bavlněné krajky a kvalitní žerzeje. Když jsem navštívila v rámci obchodního jednání v městečku za Paříží továrnu na krajky a viděla ty nádherné, ručně vyráběné drahé krajky, vytvářené pro nejlepší světové návrháře, málem se mi nadšením zastavilo srdce. Vážně. Pokud klienti trvají na materiálech, které jsou proti mému přesvědčení, odmítám spolupráci. Příliš si vážím své práce i práce svého týmu, než abych ztrácela energii a um na něco, co nemá z dlouhodobého hlediska smysl a je proti mému kreativnímu přesvědčení.

Kam do zahraničí se vydáváte za módou, za inspirací?

Mekkou módy je Paříž, Londýn, New York, Moskva, Milán… Každá oblast módu zpracovává po svém, takže je dobré prolistovat módní časopisy ze všech těchto měst. Já nasávám atmosféru kdekoliv, vydávám se spíš za konkrétními lidmi, na konkrétní výstavy, své cesty ráda střídám a inspirace přichází odkudkoliv.

Ale co okukování, opisování trendů? Jak se s tím vyrovnáváte?

Myslím, že většina kolegů by se mnou souhlasila, že vše už bylo vymyšleno. Určitě se vždy kopírovalo, kopíruje a kopírovat bude, je jen otázka citu, s nímž se to dělá. V okamžiku, kdy ode mě začne někdo opisovat, říkám si, že jsem dobrá… (smích) Vždycky jsem se snažila s jinými návrháři spolupracovat, myslím, že dva lidé s dobrými nápady se mohou obohatit. Kde končí konkurence, tam začíná spolupráce. Tím se řídím jak v obchodních vztazích, tak v návrhářství.

Věnujete se i charitě? Slyšela jsem, že vytváříte i motivační módní diář…

Baví mě obecně pomáhat lidem a nikdy neodmítnu, pokud jsem oslovena a mám pocit, že jde o smysluplnou pomoc. Mám za sebou spolupráci na několika charitativních kalendářích, módních přehlídkách, dražbách modelů. Nehodlám se toho vzdát. Náš motivační módní diář je ve fázi výroby testovacích vzorků, které budou rozdány polovině mých klientů k ozkoušení v praxi. Celý život hledám pro sebe vhodný diář a na trhu ho nenacházím, tak mě napadlo, že si ho vyrobím a poskytnu svým klientům a případným dalším zájemcům. Bude obsahovat různé tipy a rady z oblasti módy, které v současné chvíli svým klientům měsíčně rozesílám v podobě newsletterů. Různá upozornění a motivační příběhy tak budou mít přímo před očima.

Máte nějaké sny, promýšlíte nějaká vylepšení?

Vylepšuji každý den, mám ambice každý den zdokonalovat sebe i své služby. Své sny si zapisuji, mnohdy se při psaní zdají nereálné, a přece se postupně plní. Budou-li tomu krom mých sil i hvězdy nakloněny, chtěla bych založit módní vysokou školu, propojit své podnikání s cestováním a přinášet aktivně informace ze světa módy a to i pomocí výukového programu on-line. A až přijde ta správná doba, mít pořad o oblékání v televizi…

Jak vidíte sama sebe v budoucnu? Budete odcházet do důchodu jako módní návrhářka?

Není to bezpodmínečně nutné. Pomáhat lidem bych klidně mohla i v jiné profesi, člověk si své štěstí tvoří sám, takže ho může najít leckde, uvidíme. Do důchodu chci odcházet jako spokojená babička, moderní, inspirativní, která bude vnoučatům předčítat, vyprávět, ukazovat, klást ty správné otázky k zamyšlení a rozšiřování obzorů. A rozhodně nebudu zahálet – už teď s partnerem víme, že plánů máme nespočet a každý do jednoho je zajímavý a přínosný. Věřím, že jednou se nám splní i představa kavárny, kterou si chceme pořídit na „stará kolena“ na některém z úžasných míst této planety.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Oficiální stránky: www.kamilavodochodska.cz

FB: https://www.facebook.com/KamilaVodochodskaFashionConcept?fref=ts

Vytvořeno ve spolupráci s hotelem Savoy Prague: www.hotelsavoyprague.com

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře