Marie Zelená - módní návrhářka

Autorka tolika fantastických kolekcí nejen elegantních šatů, které dodají punc ženskosti, ale také tematických šatů, svoji tvůrčí povahu, která je pro módní návrháře bezpodmínečně nutná, rozhodně nezapře. Marie Zelená se svým smyslem pro detail a velmi obdivuhodnou trpělivostí patří k autorům, kteří mají k práci, pro kterou se rozhodli, nejen kladný vztah, ale také oddanost. Dobrá zpráva také je, že mít originální šaty od autorky je v dnešní době otázkou vlastního rozhodnutí, nikoliv cenově nedostupná rozmařilost.

Foto: Lenka Hatašová

Jaký um se návrhář musí naučit a co je otázkou vlastního umění?
Myslím si, že každý má svůj osobitý styl, který vychází z jeho povahy a pocitů. Určitě je velmi přínosné a důležité, když už při nákresech dokáže návrhář zhodnotit, zda jím navržený model lze ušít, jak se jednotlivé díly zhotoví, jaké se budou volit postupy zpracování, a také ví o překážkách, které mohou nastat, a je připravený je řešit. Měl by být odborník i v krejčovině a znát vlastnosti oděvních materiálů.

 

Na jaké okamžiky z dob studia si vzpomínáte, třeba i úsměvné chvíle?
První, co úsměvného mě napadlo, bylo to, že jsem byla na praxi v krejčovské dílně a jedna kolegyně přinesla ze skříně moji halenku, která byla vytvořena z mnoha sešitých asi 1,5 cm širokých pásků, které tvořily pravidelné čtverečky s malými otvory. Houpala s halenkou na ramínku a ptala se: „Prosím vás, řekněte mi, kdo měl tu nekonečnou trpělivost a s tímto si vyhrál?“ Všichni věděli, že já, i ona to věděla. Byl to rok 1985 a nic zajímavého se koupit nedalo. Snažila jsem se proto vždy povýšit i jednoduchou látku na zajímavý model, nebo samotné látky aplikovala různě tak, že vytvářely plastické vzory. Pak mohl být střih již jednoduchý.

 

Co myslíte, že určuje cestu módního návrháře?
Talent, jeho vlastní vnímání a pohled na módu, na lidi, na svět. Styl tvorby i života, pro který se rozhodl. Potom také štěstí, zda bude moct svoji práci prezentovat, jestli zaujme lidi, kteří budou jeho oblečení nosit, a také lidi, kteří budou chodit na jeho módní přehlídky. A ve velké míře také to, jestli svou prací, ale i osobností osloví partnery a sponzory, protože bez nich by módní přehlídky nešly uskutečnit. A jestli také osloví média, bez kterých by o jeho tvorbě a přehlídkách lidi nevěděli. Takže cestu určuje talent, píle i štěstí zároveň…

Foto: Lenka Hatašová

Co bylo předurčením pro vás, jak vy to vidíte?
V době mého mládí to asi byla touha dělat něco jiného, než byla konfekce, a taky sebevyjádření.
Kromě toho jsem vždy chtěla dělat něco pro lidi, vždy jsem je chtěla nějak pohladit na duši, udělat radost. I moje první přehlídka byla o tom, připravit lidem krásný večer. Modely vždy propojuji s vybranou hudbou, se scénářem celého večera, který má i hlubší smysl, než jsou jen šaty.
 

O jakých meznících své kariéry můžete hovořit?

Mezníků bylo víc, kariérní život vždy velmi ovlivňuje osobní život. Může nás hodně posunout, ale také dostat na dno. Vždy je důležité se znovu odrazit. Zažila jsem obojí, o tom psát veřejně nechci.  Pracovně jedním z těch důležitých mezníků byla například spolupráce s Českou Miss. A to hned v prvním ročníku. V roce 2005 a 2006 jsem vytvořila extravagantní modely vždy pro dvě finalistky a v roce 2007 jsem byla oslovena, abych připravila kolekci modelů pro českou vicemiss Evu Čerešňákovou na Miss Earth na Filipíny. Od té doby jsem spolupracovala na mnoha soutěžích krásy.

Kolik autorských módních přehlídek máte za sebou?
Moje první velká přehlídka byla v roce 1989 a byla v mé rodné obci. Od té doby těch opravdu velkých přehlídek mohlo být kolem padesáti všude možně a další stovka přehlídek, kde jsem představovala své modely jako host nebo byla moje přehlídka součástí nějakého programu či plesu.
Od roku 2009 mám svůj vlastní projekt s názvem Návraty k hodnotám. Pořádám velké společenské večery, na kterých uměleckým způsobem propojuji šaty – nositelné i tematické – a ve speciálních choreografiích připomínáme lidem nejdůležitější hodnoty, jako je rodina, duchovní život, úcta člověka k člověku a úcta k naší rodné zemi, kde máme své kořeny.

Foto: Lenka Hatašová

Co si můžeme představit za celou realizací tak velké akce, jako je módní přehlídka?
Mnoho a mnoho času přípravy a práce. (úsměv) Spolupracuji s týmem profesionálů, na každého z nich se mohu spolehnout. Ale osobně chci být u všeho a o všem mít přehled. Nejen o šatech. I když šaty hrají hlavní roli. Ale jak jsem již zmínila, tak je pro mne velmi důležité, že má přehlídka téma. Takže udělám scénář, mám výbornou choreografku, se kterou vybíráme pro mé modely hudbu, ale vlastní choreografii připravuji hodně já sama. Určuji velikost mola, projekce, vybírám modelky, schvaluji plakáty… Po každé velké přehlídce se tak týden musím z toho presu a napětí zotavovat, což zná každý, kdo něco organizuje. (smích) Víckrát jsem si pak řekla, že už nikdy více… ale brzy se
otřepu a zase vymýšlím něco nového.

Jaká je obvykle ideální doba přehlídky a délka jejího trvání?
Tak na autorské přehlídce by mělo být alespoň 60–65 modelů, což odpovídá cca hodině čistého času. K tomu bývá vždy ještě program, moje přehlídky bývají propojeny hudebním vystoupením, někdy baletem, divadelním představením… Část večera mluví moderátor, děláme rozhovory, představujeme partnery a sponzory večera. Takže celý večer může trvat dvě hodiny i více. Vždy to záleží na celkovém programu.

Co vás osobně motivuje pro návštěvu jakékoli módní přehlídky jako hosta?
Každá přehlídka je velmi osobitá a vyjadřuje nejen talent, ale také emoce a pocity návrháře. Vážím si práce každého kolegy. Motivuje mě i to, že ho přes jeho šaty více pochopím a poznám… Když pak čtu kritiky, jsem často naštvaná, nejen za sebe. Podle mě jsou u nás kritici, kteří sami v životě nedokázali víc než kritizovat. Často vytáhnou konkrétní kousek z ucelené kolekce, která jako celek něco
symbolizovala, a tím se snaží shodit celkovou práci návrháře. Kdo si váží sebe, váží si i druhých, nezávidí, a proto nekritizuje. Podle mě některé módní kritičky u nás mají problém hlavně samy se sebou a snaží se to přehodit a upozorňovat na chyby druhých.

Foto: Lenka Hatašová

Máte doporučení, co nejlépe na sebe, když se žena či muž vydají za takovou společenskou událostí?
Pokud není na pozvánce uveden speciální dress code, nebo nejde o návrháře, který je třeba něčím naprosto specifický a až úletově extravagantní, tak by měl mít muž tmavý oblek a žena krátké společenské šaty, společenský kostým a nebo malé černé šaty, které se hodí na každou příležitost a nikdy nic nepokazí.

Jak moc a z jakého pohledu považujete pro návrhářku za důležité chodit na společenské bankety?
Je to důležité pro udržování společenského života, setkávání se s lidmi, které znám, a poznávání nových lidí. Je to inspirativní z profesního hlediska, co si lidé oblékají a v čem se cítí dobře. A samozřejmě vždy těší vidět na akcích lidi v oblečení z mé tvorby.

Kdo jsou lidé, které ráda poznáváte?
Ráda poznávám lidi z oblasti uměleckého života, lidi uznávající duchovní hodnoty, lidi, kteří se zabývají filozofií, ale stejně tak i lidi naprosto odlišné. Protože poznávání lidí, kteří jsou „pevně na zemi“, jsou dobří manažeři nebo ekonomové, je pro mne zase vyvážením toho, co mi často chybí. Přemýšlím často hodně umělecky, chci tvořit krásu, ale nejsem dobrý ekonom. A potřebuji to mít v sobě vyvážené, setkání s takovými lidmi mě vždy na tu zem zase postaví. (úsměv)

Foto: Lenka Hatašová

Za vaší profesí se skrývá notná část psychologie. Co vás v tomto směru vaše práce naučila?
Velmi věřím svým pocitům. První dojem a pocit, jaký máte vedle druhého člověka, jak se k vám chová, jak na vás působí, vám může posílit důvěru nebo vás varovat. Existuje přísloví „jako se na vodě zrcadlí tvář, tak se zrcadlí srdce člověka na člověku“. Člověk nemusí být zrovna fyzicky krásný a dokonalý. To krásné je ukryto uvnitř něho. A člověk nedokáže svoji povahu dlouhodobě skrývat. Mám už dost let, dobrých i špatných zkušeností na to, že svým pocitům důvěřuji. Příklad – pro zákaznici, která je pohodová, vyrovnaná a příjemná, navrhnu a připravím šaty, které odrážejí i její osobnost. Dokážeme se domluvit, říct si připomínky. Když přijde někdo, kdo hned pomluví vše, co mu kdo kdy ušil, je plný komplexů a negativity, je jasné, že se můžu snažit sebevíc a takový člověk nikdy spokojený nebude. Je pak lépe s takovým člověkem nezačínat spolupráci…

Jaká jsou obvykle přání vašich klientek, když chtějí nový model?
Každá žena se chce líbit a cítit se dobře. Snažím se každou klientku trochu poznat, aby modely, které pro ni navrhnu, a materiály, které zvolím, byly pro ni to nejlepší. A když šaty připravuji, tak na tu konkrétní ženu dost myslím, protože do šatů vkládám i prosby a její přání. Aby zrovna v nich potkala třeba tu pravou lásku, nebo měla úspěch na akci, kam je potřebuje obléct, nebo se v nich jen vždy cítila krásná a pomohly jí k sebedůvěře. Do každých mnou vytvořených šatů dávám kousek sebe.

Foto: Lenka Hatašová

Jaké věci jim spíše vymlouváte?
Jsou ženy, které nemají představivost, ale jsou přesvědčené o něčem, co nosí, a přitom vidím, že jim to třeba přidává na objemu nebo střihově i barevně přidává více let. Někdy naopak je potřeba spíše zakrýt některé nedostatky, na které zbytečně upozorňují. Je to však citlivé téma a musím uvážlivě reagovat. Rozhodně nechci ženu zranit tím, že jí začnu ukazovat, co vše obléká špatně. Ale poradit, jak by to mohlo vypadat líp.

 

Jaká úskalí přináší navrhování šatů pro známé tváře a nakolik je konečný výsledek váš skutečný rukopis?
Myslím, že se s každým domluvím, respektuji přání a také osobnosti respektují můj odborný pohled a návrh. Některé známé tváře mě v minulosti přesvědčily, že chtějí za každou cenu něco, co jim z mého pohledu moc neslušelo. Ale kritiku jsem pak dostala já. Bylo to poučení. I to je důležité, poučit se z vlastních chyb.

Už dávno neplatí mýtus o tom, že šaty od návrhářky si mohou dovolit jen dobře situované ženy, souhlasíte se mnou?
Šaty ode mne si mohou dovolit všechny ženy. Volím materiály a náročnost zpracování tak, abych mohla vytvořit šaty i pro ženy, které mají menší příjmy. Jsem tu pro lidi a nechci je rozlišovat, že by mě někdo nemohl oslovit. Trh práce je různý a každá žena nemá na to kupovat si drahé šaty. Snažím se vždy vyjít vstříc. Na nic si nehraji. Mám kolekce z módních přehlídek, které prodávám, a také kolekce večerních šatů z přehlídek, které si ženy mohou pouze zapůjčit.

Foto: Lenka Hatašová

Co dělá šaty drahými, zvedá jejich hodnotu nejvíce?
Cena pořízeného materiálu a jeho množství, složitost zpracování, ruční práce, případně hodnota kamenů nebo všitých šperků…

Navrhujete i šaty velmi tematické, se symbolikou měst či země. Kde vznikl tento nápad?
V roce 2007 mě oslovili z České Miss, abych navrhla a připravila české národní šaty na finále Miss Earth na Filipíny, pro Evu Čerešňákovou. Zadání znělo, že to mají být šaty v českých národních barvách a aby dobře reprezentovaly ČR. Hodně jsem nad tím přemýšlela. Všude na světové soutěže si finalistky vozí šaty ve svých národních barvách. Chtěla jsem, aby to byly šaty, které působí vznešeně a důstojně. Návrháři v minulých ročnících je pojaly vždy hlavně vyzývavě a extravagantně, což nebyl můj styl. Použila jsem poprvé symbol českého lva, který jsem nechala zlatou barvou vyšít do pasu a kolem dokola symboly zlaté ratolesti. Šaty měly 300 vzdušných spadených volánů v národních barvách na sukni a živůtek s velkým královským límcem. Ten rok jsem byla pozvána udělat autorskou přehlídku v Uherském Hradišti, k výročí 750 let vzniku města. Napadlo mě, že když pro stát, tak i pro město mohu připravit šaty v barvách města a s heraldickým znakem. To byly první šaty pro české město.
 

Kolikery šaty pro města už máte?
Od té doby mám již šaty pro 15 největších českých měst včetně hlavního města Prahy a také jsem vytvořila šaty pro Bratislavu. Na každé šaty mám povolení primátora města nebo rady města o užití heraldického znaku na šaty. Šaty jsou vždy v barvách vlajky města a mají na sobě buď vyšitý, nebo jiným způsobem znázorněný heraldický znak města v přesné podobě. K šatům vždy nechávám dělat originální štrasové korunky na hlavu, které znázorňují stavební dominantu daného města. Šaty vždy představujeme na hudbu českých skladatelů, hlavně Bedřicha Smetany.

 

Tvoříte šaty jen pro města?
Vytvořila jsem také šaty pro Jihomoravský a Zlínský kraj. Taktéž s povolením od hejtmana nebo rady krajů o užití heraldického znaku. K poctě České republiky jsem od roku 2007 vytvořila již čtyři modely reprezentačních šatů, které naši zemi reprezentovaly již v mnoha zemích světa. Také jsem vytvořila šaty pro Italskou republiku a Ruskou federativní republiku. I k těm šatům mám vždy speciální korunku v národních barvách dané země.

Foto: Lenka Hatašová

Při jakých příležitostech může veřejnost takové modely vidět?
Při mých večerech Návraty k hodnotám, při veletrzích cestovního ruchu nebo v jednotlivých městech, kde šaty slouží k zahájení slavnostních akcí pořádaných městem. Cíl, kvůli kterému jsem šaty vytvořila, byl ale hlavně ten, že chci zviditelnit města a kraje ČR i jiných zemí. Proto jsem nechala vytvořit speciální projekce, které každé konkrétní město i kraj představují slovem, fotografiemi i popisem. Modelka v šatech toho města se s projekcí propojuje. Diváci si tak mohou během přehlídky procestovat republiku a rozhodnut se, které město by chtěli navštívit osobně. Jsem však hodně závislá na podpoře sponzorů, kteří projekt podporují nebo chtějí podpořit. Jsem za ně vděčná. Mám s ním velké plány a pracuji na tom, mám spoustu nápadů.

 

Jaký zvláštní význam mohou či mají některé z vašich modelů a proč?
Do svého projektu jsem připravila také vícero tematických šatů. Celou kolekci pro Prahu, která zahrnuje například šaty k oslavě katedrály sv. Víta, Vyšehradu, Karlova mostu nebo oslavě svatého Václava, patrona české země. Ty představujeme na Svatováclavský chorál. I k tomu všemu máme speciální projekce. A protože mám svoji pevnou víru a hodnota duchovního života je podle mne velký dar, připravila jsem v roce 2012 také šaty k oslavě a úctě Panny Marie. Tyto šaty jsou posvěcené, předvádí je pouze moje dcera na hudbu Ave Maria, za ní na velké projekci plují oblaka. Na přehlídkách je vidělo již asi 1700 lidí, někteří přijeli z daleka jen kvůli nim. Mnoho lidí, i zapřisáhlých ateistů, mi říkalo, že když je v těch šatech na mole, tak v tom sále něco silného a nepopsatelného cítili. Tyto šaty vozím ukázat také lidem hodně starým nebo těžce nemocným, kteří je chtějí vidět a které tím mohu alespoň na chvíli pohladit na duši.

Když sama shrnete svoji tvorbu, co vám vyjde?

Tvořím ráda nositelné šaty pro lidi, specializuji se na malé černé, krátké společenské šaty a večerní šaty. Ale tvořím také tematické šaty, které nositelné nejsou, něco znázorňují a propojením těch nositelných i tematických mohu připravovat přehlídkové večery, kde pak každý divák najde kousek pro sebe a kde společně s dalšími umělci můžeme připravit lidem potěšení pro oči a pohlazení pro duši. A to je můj největší cíl.

 

Vaše motto?

„Žena by svým oblečením měla pozvednout nejen krásu svého těla, ale i své duše.“

Děkuji za rozhovor.

Text: Michaela Lejsková

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Marie Zelená
www.mariezelena.cz , www.zelena-agency.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře