Michal Marek – módní návrhář, vizážista

12.08.2018 15:13 | Eva Procházková

Vymýšlet své vlastní modely ho bavilo od dětství. Aby si mohl splnit svůj sen, odstěhoval se již v patnácti letech z Olomouce do Prahy. Vystudoval módní design a postupně začíná realizovat své plány. Vybudoval vlastní módní značku, kterou postupně rozvíjí, úspěchy jeho módních přehlídek jsou pro něj velkou motivací do další práce. Modely, které vytváří, se vyznačují jednoduchostí střihů, precizností zpracování, zajímavým barevným laděním a oslovují i velmi náročné klienty. Všechny jsou vyráběny v jeho pražském ateliéru za jeho osobní účasti. Ke každé zakázce přistupuje s velkou kreativitou, tvoří pánskou i dámskou módu, konzervativní i extravagantní modely, každý si tu najde to své. Nikdy nezapomene zdůraznit, že k celkovému dojmu patří i doplňky, ale také make-up, úprava vlasů, celkový styling. Jako zkušený vizážista může v případě zájmu pomoci i s tím.

Vizážista, stylista, módní návrhář – šly tyto profese „ruku v ruce“, nebo postupně? A dá se to zvládnout najednou?

Míval jsem určitá období, kdy jsem se věnoval tomu nebo onomu. Začínal jsem navrhováním, protože to jsem studoval. Abych studia finančně zvládl, musel jsem hledat nějaký přivýdělek. Snažil jsem se hledat profesi, která by byla mému oboru co nejblíže, proto jsem se začal věnovat stylingu. Při svých pobytech v zahraničí jsem přidal ještě make-up, který mě především v Londýně velmi dobře živil. V současné době zvládám všechny tři profese zároveň, perfektně se doplňují. Ve svém ateliéru mohu dámy nejen elegantně obléknout, ale i krásně nalíčit.

Která z vašich profesí vyžaduje nejvíce další vzdělávání? A o které vaše služby je největší zájem?

Největší zájem je určitě o módu, ať už jsou to kolekce nebo zakázková výroba modelů, a o make-up. O zdokonalování, vzdělávání a sledování trendů se snažím pořád. Přestože je to časově velmi náročné, vyplatí se to. Všechny obory se ve světě neustále vyvíjejí, bylo by chybou „zaspat“, nebo usnout na vavřínech.

Jak se mění světové trendy?

Podle mě je pojem světové trendy spíše marketingová hra slov. Ale výrazně se mění pojetí stylingu a nahlížení na oděv jako takový. Jako módní návrhář se snažím nepodléhat trendům, ale inspirovat se jimi a případně je posunovat o kus dál. Tím, že jsem malá módní značka a nespadám pod žádný velký koncern, pracuji více s osobitostí každého klienta. Světový trend totiž není zárukou, že vám oblečení bude opravdu slušet a podtrhne vaší osobitost. Zato model, vytvořený jen pro vás, může být trendem i několik let, pokud se vám výrazně nezmění postava.

Vyžadují vaše zákaznice či zákazníci celý váš „kompletní servis“, nebo jen jednu z vašich nabídek?

Je to různé, co klient, to jiné představy. Většinou přicházejí s jedním požadavkem, ale postupně, jak nabývají důvěry, zkoušejí více z nabídek ateliéru. Mnozí se pak stávají našimi stálými zákazníky, kteří se spoléhají na naše služby v celém rozsahu.

Ve světě i u nás došlo v posledních letech k tomu, že mnoho mužů přehodnocuje svůj vztah k módě z pasivního do často velmi aktivního – a to se týká i vizáže. Pozorujete podobné trendy i ve vašem ateliéru?

Jednoznačně. Od začátku jsem se zaměřoval více na dámskou módu, měl jsem pocit, že je více žádaná. Vzhledem k obrovské poptávce po pánských věcech jsem ale rozšířil sortiment i o pánskou kolekci. Každou sezónu pozoruji větší zájem o pánskou módu, prodává se čím dál tím více.

Jsou nějaké rozdíly v tom, zda je zákazníkem žena či muž? Mají jiné požadavky?

Určitě ano. Odlišnosti existují, ženský a mužský princip nelze sloučit ani v tomto případě. Ze své zkušenosti se zákazníky vím, že ženy většinou potřebují více pozornosti, času, konzultací a často také ujištění od někoho dalšího, že je to tak opravdu dobré, že jim to sluší. Muži neradi ztrácejí čas, jsou věcní a schopní okamžitě se rozhodnout.

Byla vaše cesta k módě přímá, i co se týká vzdělání? A pamatujete si na váš první dětský „návrh“?

Nevzpomínám si, že bych kdy myslel na nějaké jiné povolání. Mé první návrhy vznikaly už ve školce. Ostatní děti kreslily domečky, stromečky, autíčka – já kreslil šaty. První vyrobené šatičky byly pro panenky mojí sestry a první model jako takový jsem vytvořil a zhotovil ve čtrnácti letech. Byl z černých kousků látek různě sešitých a spojených stříbrnými sponami. Model byl prezentován na soutěži Doteky módy v Prostějově, byl značně extravagantní a získal velkou pozornost. Takže to, že jsem se v patnácti letech odstěhoval do Prahy a začal studovat oděvní design, bylo jen logickým vyústěním.

Jaké poznatky, důležité pro svou práci, jste si přivezl ze zahraničních studijních pobytů?

Žil jsem necelých šest let v Řecku a v Londýně. Myslím, že je hodně důležité rozhlédnout se po světě a zjistit, co kde v mém oboru dělají. Nejdůležitější, co jsem tam získal, byla víra v sebe sama. Když člověk ví, co chce a maká, nic není nemožné. A také to, že svět není tak velký, jak se nám zdá, hlavně se ze všeho nep…t!

Vaše zatím poslední módní kolekce má název Alternative future a míří do budoucna. Co o ní prozradíte a který „kousek“ vám dal nejvíce práce?

Někdo si může myslet, že je extravagantní, já ji vidím jako nositelnou, snadno kombinovatelnou, vhodnou k jakékoliv příležitosti. Vyberou si v ní ženy i muži, jsou tam kousky na běžné nošení i do společnosti, nechybí ani teď velmi oblíbený unisex. V této kolekci nejsložitější byly určitě mohérové kabáty a společenské šaty, u kterých jsem kombinoval těžké materiály (např. jako satén) s lehkým materiálem (např. jako organza). Velmi mě potěšila účast všech hostů, kterých přišlo celkem 450, to beru jako obrovský úspěch. Vážím si všech, kteří mi věří, podporují mě, a jimž se má tvorba líbí.

Přehlídka této kolekce se konala v bývalém kostele sv. Anny v centru Pražská křižovatka a byla velkolepá. Proč právě toto místo? Měl jste je „v hledáčku“ už když jste začal kolekci tvořit?

Ano, byl to prvotní nápad a i jediná možnost. Místo skvěle zapadlo do celého konceptu kolekce. Choreografie přehlídky nebyla úplně typická. Modelky nechodily po mole, byly součástí speciálně vytvořených instalací v celém prostoru kostela. Hosté tak měli jedinečnou šanci podívat se na modely úplně zblízka, sáhnout si na ně a stát se součástí projektu. Dalším mezníkem byla kapacita. Chtěl jsem, aby každý z hostů měl svůj prostor, necítil se stísněný a měl možnost perfektně nasát atmosféru.

Čím se snažíte své projekty odlišit od ostatních?

Kolekce, které prezentuji dvakrát do roka formou autorské módní přehlídky, jsou vždy tematické. Snažím se, aby veškeré aspekty spojené s vytvářením či prezentací odpovídaly danému tématu a propojením detailů udělaly logický celek. Každou sezonu kladu důraz na to, aby přehlídky probíhaly v různorodých prostorech a aby se tematikou a pojetím neopakovaly. Chci, aby lidi moje tvorba bavila a těšili se na to, co přijde příště.

Jak dlouhou přípravu vyžaduje organizace takové akce a kolik lidí se na ní podílí?

Za celou kolekcí i přehlídkou samotnou stojí poměrně velký pracovní tým několika desítek lidí, bez kterých bych nebyl schopný fungovat. Začíná to švadlenami, s kterými tvořím modely, končí fotografy, techniky, grafiky. Vždy je to práce na několik měsíců, u větších projektů i roků. Většinou ještě než odprezentuji danou kolekci, už vím, co budu dělat následující sezonu, jakým směrem půjdu dál.

Pánské modely také osobně předvádíte…

Protože své modely rád a velmi často nosím jak v běžných dnech, tak i do společnosti, vznikl nápad si některé své modely i předvést.

Jaké materiály jsou podle vás cestou k budoucnosti?

Ty, které vycházejí ze životního stylu mladé generace, která je šetrnější k životnímu prostředí, uvědomuje si důsledky nezodpovědnosti a budoucnost vidí v jiných principech než současná společnost. Konkrétně v oděvním odvětví jsou to přírodní materiály a udržitelná móda. To je teď hlavním trendem i inspirací designérů.

Jste velmi mladý, přesto už vaše módní značka proniká do světa. Bylo rozhodnutí vytvořit svou značku okamžitým nápadem, nebo jste to dlouho zvažoval?

Je mi velkou ctí, že mé modely jsou k vidění na různých společenských akcích. Na plesech, na Filmovém festivalu v Karlových Varech, na Slavících či na soutěži Česká miss. Momentálně žiju svůj dětský sen a moc si to užívám. Nešlo ani tak o to se rozhodnout, ale najít tu správnou, pro mě přijatelnou cestu. Nepocházím z bohaté rodiny, od patnácti let se starám sám o sebe, proto mě dlouhou dobu brzdil právě nedostatek financí.

Na své straně máte i „obávanou“ módní kritičku Františku Čížkovou. Jak začala vaše spolupráce, co na vašich modelech nejvíc oceňuje a co vám naopak vyčítá?

Můj ateliér je v ulici, kde Františka bydlí, prochází kolem. Jednoho dne se přišla podívat a brzy následovala nabídka první pracovní spolupráce. Myslím, že velmi oceňuje mé vnitřní vypracování modelů, které já vnímám jako charakteristický rys své tvorby. Na druhou stranu častokrát nesouhlasí s mou vizí a pojetím kolekce či její prezentací, přesto však spolu dokážeme o věcech diskutovat a nacházet tak nové přístupy a myšlenky. U některých modelů mi Františka vyčítá výstřednost…

Svůj ateliér máte na Letné, jak inspirující je to pro vás prostředí?

Ateliér je mezi parkem Letnou a Stromovkou. Protože v práci trávím velmi mnoho času, v průměru 10–12 hodin a v době příprav přehlídek i 15–17 hodin denně, je pro mě důležité, abych se tam cítil dobře. Některé modely zde navrhuji přímo pro klientku, některé zákaznice si vyberou z již zhotovených šatů z kolekcí, podle postavy je lehce upravíme. Nově je možné si určité modely z kolekcí i vypůjčit.

Máte nějakou oblíbenou barvu, nebo vás napadají barvy až s konkrétní osobou, která bude nositelkou šatů?

U modelů na zakázku vždy vycházím z požadavků a přirozenosti klientky nebo klienta, v tvorbě kolekcí barvy záleží na tematice. Mně přirozené jsou spíše tlumenější odstíny barev, černá, bílá, tělová, ale není to pravidlem a mnohokrát se snažím pracovat i s barvami které nejsou mé oblíbené.

Co nosíte vy sám běžně na sobě a jaké nejvíce extravagantní oblečení máte ve svém šatníku?

Já jsem tričkový typ, takže trička na všechny způsoby a oversize modely, nejvíce extravagantním oblečením mého šatníku jsou asi pánské sukně.

Na co bychom podle vás měli myslet, když se oblékáme?

Pokud bych mohl poradit, doporučoval bych neřídit se ani tak módními trendy, ale spíše respektovat svou postavu a svou přirozenost, abychom se v oblečení cítili co nejlépe.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Lenka Hatašová

Vytvořeno ve spolupráci se sítí hotelů LE Hotels www.le-hotels.cz

Produkce: Michaela Lejsková, Dita Brančíková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

 

Komentáře