Pavel Bauer - vizážista, choreograf

15.12.2010 13:08 | Michaela Lejsková

 

 

 

„Inspirace je velmi důležitá a pramení z děje, který se vytváří kolem nás a formuje nejen člověka, ale i dobu, ve které žijeme.“ Pavel Bauer

 

 

 

 

 

Aplikace make upu je nejen základem líčení, je to absolutní základ celého vizážistického umění. Nemáte-li ho, všechna ostatní zkrášlovací práce může docela snadno přijít vniveč. Pavel Bauer o tom ví své a právě pro něj je krédem, že pokud má být make up perfektní, od prvního kroku se nesmí sáhnout vedle. Pro Pavla je tento proces jakýmsi vizážistickým obřadem, který posouvá k nevšedním hranicím. Adaptuje se na povahu dané osobnosti a svým vlastním způsobem vytváří filozofii o tom, jak udělat z této práce jak pro sebe, tak pro klienta takový malý vizážistický svátek. Pavel Bauer je nejen skvělý vizážista a společností velmi oblíbená osobnost, je také muž s nezlomnou slabostí pro sladkosti, kterých je velkým požitkářem.

 

Promítá se požitkářství také ve Vaší práci vizážisty?

Dá se říci, že ano. Když dělám základ a vybírám správný odstín pro pleť, vyžívám se a dávám si záležet, aby byl make up dokonalý. Užívám si to.

 

Stejně jako šaty dělají člověka, platí totéž i pro make up?

Do jisté míry ano. Jsem zastáncem přirozenosti a jakýchsi /drobných nebo nejnutnějších/ zásahů, ale pokud nebylo od přírody naděleno, tak je tomu potřeba pomoci, aby celkový dojem z vlasů a make upu byl kompaktní.

 

Máte recept na to, jak rychle vypadat skvěle?

Díky tomu, že máme každý po rodičích jiné dispozice, vždy to bude trvat jinak dlouho. Ženy mají někdy představu o tom, že jak se ráno nalíčí, tak to bude vypadat celý den, což je samozřejmě nemožné. Tady je to jako s hezkými vlasy. Pokud chceme, aby co nejdéle vypadaly skvěle, musíme věnovat mnohem víc času jejich úpravě. A protože make up musíme nakreslit, vyplatí se pohrát si pár minut navíc s aplikací, která, pokud má vypadat pěkně, musí být i dokonalá. Mohu poradit v rámci toho, jak rychle vypadat skvěle, tónovací krém, který nám sjednotí pokožku, rtěnku, která se stane současně také tvářenkou, aplikujeme-li ji prsty, k tomu jen řasenku a máte rychlý, pětiminutový expresní make up. Přes den stačí jen trochu přepudrovat a vypadáte zdravě, svěže a upraveně.

 

Co si myslíte o dlouhotrvajících make upech? Nemohou z dlouhodobého hlediska nabourat rovnováhu pleti?

Myslím si že ne. Že jde vždy o produkty, jež svojí strukturou dělají konečný dojem, který slibují. Znám pár takových produktů a nemám zkušenost, že by to lidem působilo nějaké stahování či nepříjemné pocity, ba naopak zákaznice jsou spokojené, že se make up nevpije, nesteče, že pěkně drží.

 

Jak si stojí ve Vašich očích znalost typologie našich vizážistů? Dáváte na ni?

Barevnou typologii jsem nikdy nezavrhoval. Vizážisti barevnou typologii příliš neřešili, protože se ji mnoho z nich nikdy nenaučilo. Poznají teplou od studené, víc se tím nikdo zvlášť nezabývá. Nauka o barvách je velmi náročná a zajímavá, nese s sebou obrovskou škálu barev a znalostí o nich. Dnešní trend je takový, že to, co bylo kdysi určitým pravidlem, je dnes už naopak. Respektive co se nepovolovalo, to se dnes už naopak povoluje. Tak to ale v módě vesměs je, převládá marketing nad vkusem, a proto se obměňuje pro zajímavost zákazníkovi, ale nikoliv pro dobrý vkus. Typologie je neodmyslitelná část, i když vnímáme barvy každý jinak.

 

Používáte houbičky, štětec nebo aplikujete make up prsty?

Nemůžu říct, že bych něco z toho zavrhoval. Je fakt, že houbička spotřebuje hodně make upu, ale na líčení v divadle nebo dosažení určitého efektu je účinná. Štětce jsou výborná záležitost pro docílení jakéhosi rozptýlení make upu. Ale stejně neošidím ten pocit prstů, kdy si mohu sáhnout na pleť a cítím, zda je make upu moc nebo málo, zda je pleť mastná či ještě potřebuje doladit a kde. Jako se říká v kuchyni, že nejlepší vařečkou jsou ruce, tady to platí také.

 

Jak si stojí mladá generace vizážistů?

Myslím že velice dobře! Jsem v porotách i na juniorských soutěžích a musím říci, že tam je  odvaha mnohem větší. Používají se různé doplňky, kreslí se na tělo, používají se kamínky a různá vylepšení. Junioři nám ukazují mnoho ze svého tvořivého talentu. Jsou velmi kreativní a nebojí se, docela dobře zvládají i techniku. U dospělých je to trochu jiné. Spíše se drží daného trendu či tématu, jsou takoví opatrnější a snaží se, aby to bylo mísitelné, aby se to líbilo. Už práci tolik neprožívají jako děti, které mají hranice posunuté a více si hrají.

 

Odkud Vy sám berete nejraději inspiraci a kde ji doporučujete brát ostatním?

Inspirace je velmi důležitá a pramení z děje, který se vytváří kolem nás a formuje nejen člověka, ale i dobu, ve které žijeme. Nezbytné je sledovat naši branži jako takovou, kupovat si časopisy, chodit na přehlídky. Také do muzeí a galerií, a to proto, že trendy se neustále vracejí a čerpá se také z toho, co již vytvořeno bylo.

 

Jak vnímáte kulturu líčení mezinárodně?

V každé zemi existuje určitá historie a folklór, které se vždy budou odrážet i ve stylu líčení. Ale musím říci, že jak bylo lidem usnadněno cestovat a informovat se globálněji, trendy se hodně prolínají. Spíše vnímám rozvoj a pokrok. Ale to taky není všude. Jsou místa, která spíše využívají regionální, kulturní odkaz a příliš se nenechávají ovlivňovat světovými trendy a moderní kulturou.

 

Jaké jsou Vaše zkušenosti se zahraniční produkcí?

Měl jsem možnost pracovně působit v Paříži, Rakousku, Americe, Německu, Španělsku. Ať to bylo focení či přehlídky, příprava reklamy.

 

V čem se liší produkce připravované v zahraničních zemích ve srovnání s produkcemi u nás?

Princip práce je stejný, ale je pravdou, že rozpočet je větší, a to se doráží na zázemí vizážistů, make up busu, technologiích a samozřejmě honoráři. Když jsem letěl dělat přehlídku do Paříže, těšil jsem se, co mě nového čeká, ale je to hodně podobné jako u nás. Jen je lepší osvětlení, samostatné kóje pro vizážisty, více prostoru a celkově lepší podmínky, což se samozřejmě dá udělat i u nás, ale v rámci šetření peněz k tomu nikdy nedojde. Tady máme jednu lampičku a mačkáme se u jednoho stolu, ale všichni vědí, jak to má vypadat. (smích)

 

Foto: archiv Pavla Bauera

 

Vnímáte i odlišný přístup lidí?

Ze zahraničí mám zajímavý postřeh. Měl jsem možnost líčit také na veřejnosti v obchodních domech, konkrétně v Americe jsem se setkal s takovou tou civilní klientelou. Například s dámami v luxusním oblečení, které přijdou, posadí se a nechají se odlíčit a následně odzkouší vhodné produkty, což se tam běžně děje. Ženy se vůbec nestydí, je to naopak velmi běžná záležitost a otočí se jich tam za den mnoho. Samozřejmě považují za slušnost si také něco koupit, protože tento servis je zdarma. Běhá se okolo nich a je to velmi příjemné. Tady mají ženy ještě jakýsi ostych.

 

Nedávno jsem se setkala s tím, že jste poznal práci jiného kolegy vizážisty a přesně jste řekl, podle čeho. Jaký je vlastně ten Váš rukopis?

To by měl říct určitě někdo jiný, ale je fakt, že nedávno mi jeden kolega říkal, že ten můj make up vždycky pozná, protože mám všechno tak pečlivě doladěné, čisté, vypracované a vystínované, a to považuje za můj rukopis. S tím mohu souhlasit, protože taková práce je mým stylem. Dávám si záležet, aby líčení bylo čisté, přirozené. Ale těžko říct, protože dělám hodně druhů make upu a to musí určitě zmást i kolegy.

Vnímáte na kurzech, že Vás Vaši žáci mají tendenci kopírovat, nebo si spíše hledají vlastní cestu?

Vždy se snažím dát studentům také něco ze sebe a to se odráží ve výsledku. Dokonce jsem nedávno slyšel svého kolegu, kterého jsem kdysi učil, a on mluvil skoro stejně jako já. Měl jsem úplně pocit, že slyším sám sebe. (smích) Pro někoho jsem natolik sdělná osobnost, že mě zkopíruje se vším všudy, což nepovažuji za ideální, ale na druhou stranu se pak nebojím s těmi lidmi jít pracovat, protože vím, že mají dobrý základ.

 

Máte radu pro starší ženy, které se rády líčí?

V každém případě doporučuji jemné tóny. Jakákoliv výrazná barva může působit na zralé ženě poněkud naivně. Vyvaroval bych se perleťových odstínů, spíše bych se přikláněl k matu. Perleť zdůrazní nedokonalosti a to je nežádoucí.

 

V čem je specifický make up dělaný pro film?

Kamerové zkoušky a testy mají svůj důvod, protože právě záběr kamery ukáže každičký detail make upu. Líčení pro film je náročné v tom, že musí být dotažené do posledního detailu, líčí se spíše méně a opravdu každá maličkost jde vidět.

 

Jak se Vám pracovalo s Ivanou Chýlkovou v rámci produkce Profashion, kterou fotil Robert Vano?

Vždycky je důležité vědět všechny podrobnosti o focení a focené osobnosti. Vzhledem k tomu, že jsem Ivanu Chýlkovou již několikrát líčil, věděl jsem, jak se mám připravit. Proto jsem vzal i několik příčesků a pohrál si s různými styly. Ivana je osobnost, nádherná ženská, která ví, co chce, a celé focení bylo hlavně o ní.

 

Mohou se s Vámi či s Vaší prací setkávat televizní diváci v některém z TV pořadů?

Ano, mohli mou práci sledovat v pořadech jako jsou  Top Star, Super Star, X Factor, Bailando, Star Dance, Robin Hood Cesta ke slávě, soutěže Miss a Missis, TýTý, Anno, Fashion week a spousta dalších se připravuje nově.

 

Jak si stojí trendy a novinky? Máme pořád kam sáhnout?

Myslím si, že už se jen kombinuje, opakuje, než vymýšlí nové věci. Nechci říci, že je zcela vyčerpáno, ale poměrně dost vyčerpáno. Proto už i návrháři kombinují nekombinovatelé.

 

Co nám přinesou trendy na letošní léto?

Vládne takový ten antiglamour styl. Nepříliš dokonalé, nepříliš vyzdobené, lesklé a krásné. Naopak nastoupilo cestu mixování kvalitního s takovým tím undergroundem, nezávislým, streetovým stylem. Obočí ne tolik výrazné a dobře rostlé, jako se nosilo loni, ale spíše tlumenější. Barvy převládají medové, na jaře růžová. Hlavně je vše posazené na kvalitní pleti, která by měla vypadat svěže. Žádné kontury na rty, ale jen rozetření rtěnky prstem.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Pavela Bauera

Publisher: Profashion 4/2010

Tagy: make up, řemeslo, styl, umění

Komentáře