Taťána Kuchařová - modelka

27.11.2010 16:13 | Michaela Lejsková

 

 

 

 „Faktem je, že jak získávám zkušenosti praktické i životní, není cesta k cíli tak přímočará jako v mých začátcích.“

 

 

 

 

Téma Žena na cestách, v jehož duchu jsme připravovali produkci do březnového časopisu, je denním tématem ženy, kterou jako další z vynikajících osobností ve své profesi, představujeme na našich stránkách. Taťána Kuchařová, Miss České republiky 2006, Miss Sympatie České republiky 2006, Miss World 2006 a aktuálně prezidentka Miss České republiky nás přesvědčila nejen o své profesionalitě modelky, ale také o tom, že je prakticky založenou ženou, která se dokáže velmi dobře adaptovat na nové prostředí, velmi rychle reagovat na nové podněty a velmi efektivně pracovat se svým časem, který často tráví cestováním. S Taťánou představujeme nejen krásnou ženu, ale také krásný projekt, jímž je nadační fond Krása pomoci, zabývající se především problematikou seniorů. Proč právě tato problematika? Jak si stojí Miss České republiky v současné době? A jakou radu má slečna Kuchařová pro začínající modelky? Nejen to se dozvíte v exkluzivním interview.

 

Jste velmi vytížená žena a cestování vám zabírá velké množství času. Jak si zpříjemňujete dlouhé hodiny na letištích či v letadle?

Pravda je, že se letadlo stalo mým druhým domovem. Vzhledem k velkému vytížení využívám většinu takto stráveného času k práci. Neustále jsem připojená k internetu a pracuji nebo doháním studium. Je to také vhodný čas pro srovnávání si vlastních myšlenek.

 

Jaké tři věci byste nemohla postrádat v příručním zavazadle?

Telefon. Vlastně dva telefony. (smích) A knížku. Vždycky s sebou nosím knížku.

 

Jaký žánr máte ráda?

Mám ráda autobiografie, legendy, pověsti, duchovní literaturu, dějiny. Jsem takový zkoumavý človíček a ráda se v duchu zapojuji do dějů a příběhů, které čtu.

 

Získala jste během cestování bližší vztah k některé zemi či městu?

Ano, v poslední době je to Miláno, Paříž a nejoblíbenější mám New York. V každé zemi bych našla něco, proč bych se tam dokázala vracet. Docela dobře se adaptuji na nové prostředí. Přesto je Česká republika pro mě srdcová záležitost.

 

Máte návod na rychlé balení?

Stále cestuji z místa na místo, proto jsem pořád napůl sbalená. Nejsem moc náročný člověk, takže je pro mě balení celkem jednoduché. Dnes už si také spoustu věcí nechávám na místech, kde déle působím, mám své zázemí a vracím se tam. To mi usnadňuje rychlé balení. Takže návodem je být praktická a nenáročná žena. (smích) Docela často cestuji v podstatě na lehko.

 

Když dovolená, budou to raději hory, moře či město?

Mám moc ráda veškerá vyjmenovaná místa, ale asi úplně nejraději trávím dovolenou u moře. Mám ráda teplo a potřebuji ho. Už proto, že se fotí v zimě letní kolekce a v létě zimní, mi změny klimatu neprospívají, velmi snadno pak nastydnu, což se u mě projevilo i chronickými potížemi. Snažím se tedy s ohledem na svůj zdravotní stav nevystavovat příliš často teplotním změnám.

 

Vaše nadace Krása pomoci podle dostupných informací nesměřuje činnost k jedinému cíli. Dle čeho stanovujete, komu pomůžete, koho podpoříte?

Ve správní radě se posuzují veškeré předložené návrhy a vybírají se ty nejpotřebnější. V radě je lékař, psycholog, právník, takže je zaručena i odbornost výběru.

 

Šanci na pomoc tedy mají jak sociálně slabší jedinci, tak skupiny?

Ano, šanci mají. Záleží pochopitelně na akutnosti a potřebnosti té které žádosti.

Foto: Cedric Danonville

 

Kdo jsou lidé tvořící tým nadačního fondu?

Ve správní radě jsou zástupci odborností s dlouholetou praxí. Vedle této charitativní činnosti pracují jako lékař, psycholog, právník, ekonom. V současné době má nadace pouze jednoho zaměstnance. Zbytek lidí, včetně mě, pracuje pro nadaci naprosto zdarma. Máme několik dobrovolníků, kterých si moc vážím.

 

Na jakou problematiku se chcete zaměřit nejvíce?

Naší prioritou do budoucna, stejně jako je tomu v současnosti, bude skupina seniorů, kteří potřebují pomoc ve zdravotnické, sociální a materiální oblasti. Snažíme se vyplnit všechny tzv. díry, které tady v Čechách jsou. Strádání ve skupině seniorů vnímáme jako největší problém. Z jakéhokoliv průzkumu i statistik, které jsem dělala sama, nebo s rodinou, vyplynulo, že senioři jsou nejméně podporováni. Hospice v České republice napočítáte na prstech jedné ruky. Ti lidé nevědí, na koho se mají obrátit. Velmi často a ve velké míře se snažíme zajistit osobní asistenci, bez které mnozí senioři nedokážou existovat.

 

Podporujete pouze seniory?

Zaměřujeme se také na mladé lidi. Pomáháme jim nacházet práci, nasměrovat je a dát jim jakousi podporu či motivaci, aby se uplatnili. Mladí lidé často nakonec kopírují své rodiče a promarní život tím, že si nevěří, nevidí příležitosti, nerozvíjejí svůj potenciál. Když jim to někdo ukáže a dám jim víru v sebe samé, zákonitě začnou nacházet obrovský zdroj touhy žít svůj život lépe. Naděje jsou strašně důležité a vždycky je můžeme jeden druhému dávat. Podstatné je, aby se ty naděje naplnily.

 

Jak se vám daří prolamovat ledy v rámci problematiky, která je určitě méně mediálně publikována než většina jiných?

V naší republice tuto oblast podporuje pouhých čtrnáct procent sponzorů. Lidé nechtějí slyšet a ani mluvit o stáří, a opravdu málokterý sponzor se pro tuhle problematiku nadchne. Ale poté, co jim podáme informace, vysvětlíme jim, jaký má tato pomoc dopad právě na mladou generaci, většinou zcela změní svůj přístup. Tohle je naše jediná jistota, že stárneme. Setkáváme se s velmi smutnými příběhy. Otevírají se nám dveře k lidským osudům, nad kterými by jeden brečel. Máme snahu, alespoň v rámci možností, těm starým lidem zajistit péči jak fyzickou, tak i psychickou. Je vítána jakákoli pomoc sponzorů, nejen finanční. Každý člověk se může zapojit a pomáhat naprosto čímkoli.

 

Odkud cítíte nejvýraznější zpětnou vazbu? Kde vaše pomoc přinesla největší užitek?

Jsou to opět především staří, nemocní a opuštění lidé, kteří trpí samotou a nedostatkem prostředků, chybí jim různé zdravotní pomůcky nutné pro každodenní život. Vidět a zejména hovořit s konkrétním člověkem, kterému jsme pomohli, je velké zadostiučinění a odměna. Snažím se pravidelně setkávat s lidmi, kterým pomáháme, osobně se účastnit projektů, navštěvovat jednotlivce. Je to běh na dlouhou trať a tato setkání mi vždy dodají jakýsi adrenalin, motivaci a maximální nasazení v boji. Posiluje to mé odhodlání.

 

Aktuálně se také pohybujete ve světě topmodelingu. Jaká má tato práce pro vás úskalí?

Je to práce především krásná, ale i náročná. Kvalita akcí je přirozeně rozdílná, jejich nabídku a výběr ovlivňuje mnoho okolností. Záleží zejména na „kategorii modelek“, do které jste zařazena. Dnes se nacházím v naprosto jiné pozici než před pár lety, čímž je tato práce pro mne mnohem příjemnější a po všech stránkách zajímavější.

 

Máte nějakou radu pro začínající modelku, která se rozhodne zkusit kariéru v zahraničí?

Nemám jinou radu než tu, kterou jsem sama převzala od zkušenějších kolegyň. Tvrdě pracovat, sledovat trendy v oboru, vzdělávat se v cizím jazyce, mít disciplínu, vytrvalost, zachovat si pokoru a zůstat sama sebou.

 

Jste v současné době tváří některé módní značky?

Letošní rok začal opravdu zběsile pracovně, ale rozhodně v dobrém slova smyslu. Jsem tváří italské Golden Lady kampaně, americké Bali Lingerie kampaně, Guess, v nejbližší době budu tváří jedné zahraniční firmy na šperky a právě natáčím pro Wellu. Jednám s několika dalšími zahraničními značkami. U nás firmy momentálně nedisponují adekvátními finančními prostředky, modelingové práce v České republice pečlivě zvažuji. V Čechách se v modelingu pohybuji výjimečně.

Foto: Cedric Danonville

 

Na jaké téma nejraději fotíte, popřípadě jakou produkci byste ráda realizovala?

Velmi ráda fotím šperky, doplňky a celkově fota, která mne osloví tematicky. Námět „Žena na cestách“, který jsme realizovali s časopisem Profashion, mě velmi bavil.

To je takové téma, se kterým si rozumím, protože ho prožívám denně. Takže kabelku a příruční zavazadlo opravdu umím jak nosit, tak fotit. (smích)

 

Máte raději módní molo nebo fotomodeling?

Optimální je, když jsou nabídky v relativní rovnováze. Mám ráda oboje.

 

Co myslíte, že by muži v České republice měli na sobě zlepšovat, a co vnímáte jako jejich přednost?

Mám za to, že by měli mít větší potřebu získávat zkušenosti ve světě. Předností našich mužů je možná jejich manuální zručnost a inteligence.

 

Jste s něčím na sobě nespokojená, a co máte naopak nejradši?

V poslední době jsem velmi zaměstnaná a dovedu si představit, že více sportuji. Spokojená jsem právě s tím, že mám hodně práce. Takže je to se mnou těžké.

Váš život prošel od úspěchu v soutěži Miss České republiky a potažmo Miss World různými změnami a událostmi. Z jakých máte největší radost, které jsou pro vás klíčové?

Největší radost mám z toho, že se mi podařilo výrazně prosadit v neprestižnějších zahraničních modelingových akcích. Charitativní činnost mne ovlivnila natolik, že jsem vytvořila svoji nadaci Krása pomoci.

 

Jakou volíte cestu k cíli?

Faktem je, že jak získávám zkušenosti praktické i životní, není cesta k cíli tak přímočará jako v mých začátcích. Je důležité, abych zůstala svá, nenechala se ovlivnit cizími názory a nikdy se nesnížila k intrikám, nebo dokonce k podvodu, abych v něčem uspěla.

 

Čemu v životě nejraději podléháte, co patří mezi vaše slabůstky?

Historie, pamlsky, hudba… Je ještě něco jiného, pobyt v přírodě, to je pro mne nade vše, pak už jen to standardně ženské – pamlsky, móda, hudba a láska.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text a produkce: Michaela Lejsková

Foto: Cedric Danonville

Publisher: Profashion.cz 1/2010

Tagy: móda, modeling

Komentáře