Bc. Václav Salajka – ředitel Oblastní charity Hodonín

28.08.2014 12:39 | Michaela Lejsková

Vzít na sebe nelehký úděl, to je pro lidi řídící jakoukoliv neziskovou organizaci věc automatická. Pro ředitele Oblastní charity Hodonín platí ještě něco navíc. Péče o rozličné sociálně slabé či nemocné skupiny lidí v Jihomoravském kraji, kde působí a nejen tam. Humanitární podpory se pravidelně dostává také lidem žijícím v Rumunsku, v oblasti zvané Banát, která byla téměř před dvě stě lety osídlena obyvateli z Českých zemí Rakousko Uherska. Ti stále drží kulturní zvyky a mluví rodnou řečí. Další nelehký úkol je udržet klíčovou schopnost charity, pomáhat lidem v kritických životních situacích a naučit je takovou pomoc proměnit - postavit se na vlastní nohy.

 

Jakou cestou jste se dostal do zmíněné neziskové organizace?

Pocházím ze čtyř sourozenců a od malička jsem byl učen se umět podělit. Do funkce ředitele jsem se pak dostal výběrovým řízením.

     

V jakém směru se vaše představa o pracovním nasazení scházela se skutečností?

V začátku bylo vše nové a musel jsem se učit nacházet správné postupy, okamžité zpracování důležitých věcí, delegování, časový harmonogram a další návyky řídícího pracovníka.

 

Oblastní charita oslavila dvacet let své činnosti od svého obnovení. Jaké události předcházely znovuzaložení?

Znovuzaložení Oblastní charity Hodonín předcházela změna politického systému, kdy se otevřela možnost zakládat různé spolky a také charity. V začátku se charita soustřeďovala na sbírkovou činnost a na pomoc do zahraničí. Druhým krokem bylo zakládání charitních ošetřovatelských služeb jako experiment Ministerstva zdravotnictví, tím se vytvořila struktura charity a charita začala poskytovat různé sociální služby dle potřebnosti v regionu, kde působí.

 

Jak velký tým tvoří Oblastní charitu Hodonín a kdo jsou její klíčoví lidé?

Stanovit pracovní tým není jednoduché, protože charita se skládá z profesionálních zaměstnanců a dobrovolníků. V současné době OCH Hodonín vyplácí mzdu více než sto zaměstnancům. Klíčoví zaměstnanci ve smyslu řízení jsou vedoucí na jednotlivých službách. Ve smyslu vytváření dobrého jména charity jsou to všichni zaměstnanci i dobrovolníci.

 

Jak vypadá spolupráce s organizacemi Charity ČR v jiných krajích?

Každou oblastní či farní charitu zřizuje příslušné biskupství. Kompetence nadregionálních služeb nebo zahraniční pomoc rozhoduje vedení Charity ČR. To aby poskytované služby pokryly požadavky klientů, aby se někde nepřekrývaly a někde služba nechyběla.

 

Pomoc charity sahá za hranice České republiky, a to do Rumunska a jedná se o pomoc humanitární. Proč právě tam a jak dlouho tuto činnost provozujete?

Nařízením České biskupské konference byla pomoc do zahraniční rozdělena mezi diecézní a arcidiecézní charity, aby nebyla pomoc dablována a jinde nechyběla. DCH Brno dostala na starost Moldávii, Rumunsko a Kosovo. Z toho OCH Hodonín poskytuje od roku 2006 pomoc do Rumunska.

 

S jakými zkušenostmi se z Rumunska vracíte?

Vždycky si uvědomuji při pohledu na skromný život obyvatel Banátu, jak málo nám stačí k životu. Závidím jim jejich soudržnost, ochotu pomoci jeden druhému, touhu udržet si zvyky, které si přivezli jejich předkové z Česka, velkou důvěru a víru v Boha.

 

Co obvykle lidé v těchto končinách postrádají?

Postrádají blízkost svých dětí, neboť po uzavření dolů přišli místní o zdroje obživy, a mladí lidé se tak stěhují do velkých měst Rumunska nebo se vrací do ČR. A právě velké vzdálenosti tvoří bariéru mezi těmi, kteří zůstávají – převážně staršími lidmi – a mezi těmi, kteří se stěhují za prací. Nicméně technika jim pomáhá překonat tuto vzdálenost, a tak mohou komunikovat se svými dětmi pomocí Skypu a podobně. Osobní kontakt to však nenahradí.

 

V jakém směru jsou poměry srovnatelné a v jakém naopak vnímáte značné rozdíly?

Velmi rychle se dokázali aklimatizovat na technické prostředky naší doby. I když je chalupa stará, někdy jsou na ní umístněny i dvě satelitní antény. Domácnosti jsou vybaveny počítačovou technikou, která je většinou používána ke komunikaci s rodinnými příslušníky, kteří se odstěhovali do ČR nebo do vzdálenějších měst Rumunska. V dalších porovnávaných kategoriích naší životní úrovně nedosahují. Nejvíce je to zřetelné na rodinných domech, které jsou pouze opravovány, novostavba zde není žádná. Vnitřní vybavenost též hodně pokulhává za naším standardem. Například běžně se zde topí kachlovými kamny, která ohřívají i dvě až tři místnosti. Ústředním topením je v obci Sv. Helena vybaveno cca 5 domů, ve kterých bydlí mladé rodiny. U těchto rodin je vidět největší touha po vyrovnání životního standardu, jak ho vidí při návštěvách v České republice. Staří lidé své chaloupky pouze udržují.

 

Charitní činnosti jsou členěny do různých odvětví. Můžeme si jednotlivá zaměření krátce přiblížit?

Pomoc matkám s dětmi, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, zajišťuje Domov pro matky s dětmi v Hodoníně. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Hodonín pracují s rodinami s nezaopatřenými dětmi v Hodoníně a okolí, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci. Záměrem služby je, aby péči o domácnost, výchovu dětí a hospodaření s finančními prostředky v budoucnosti zvládaly řešit samostatně.

Charitní poradny v Hodoníně a ve Slavkově umožňují lidem, kteří se na ně obrátí, orientovat se v sociálních a právních systémech, napomáhají rozvoji jejich kompetencí a samostatnému řešení nepříznivé sociální situace tak, aby se mohli začlenit do přirozeného společenského prostředí.

Služby pro seniory zabezpečuje charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba, centrum denních služeb.

Pomoc lidem bez domova zajišťuje Nízkoprahové denní centrum, Noclehárna pro lidi bez přístřeší Hodonín a Charitní ubytovna Hodonín.

Nízkoprahový klub Pohoda Hodonín je zařízení pro děti a mládež poskytující ambulantní, popřípadě terénní službu osobám, které žijí v prostředí zasaženém sociálněpatologickými jevy. Kontaktní centrum Hodonín pomáhá potřebným, kteří se ocitli v nouzi pro závislost na návykových látkách.

 

Kam všude dosahuje síť vaší pomoci?

Oblastní charita Hodonín má ve správě děkanát hodonínský a slavkovský, takže území sahá od nejjižnější obce Mikulčice po nejsevernější obec Drnovice. Celkem naši oblast tvoří 82 obcí a měst.

 

Charita zajišťuje také pomoc duchovní. Jakým způsobem je podávána a přijímána v rozličných zařízeních a oblastech?

O duchovní stránku klientů se, pokud o to požádají, stará místní kněz. Pro zaměstnance je v každém děkanátu určen jeden kněz. Dvakrát za rok se zaměstnanci mají možnost účastnit mše s otcem biskupem a po skončení mše je příležitost k osobnímu setkání. Naše oblastní charita organizuje jednou za rok pouť na Lutršték, v současné době do Žarošic. Také každý první pátek v měsíci se můžeme zúčastnit mše za charitní pracovníky, po které je setkání dovršeno charitní snídaní spolu s duchovním.

 

O jakých novelách můžete hovořit jako o pokrokových, pochvalujete si je a usnadňují vaši záslužnou práci?

Zákon o sociálních službách s sebou přinesl zkvalitnění sociální práce, standardy… Každý zákon má snahu vytvářet co nejkvalitnější podmínky pro uživatele našich služeb. Bohužel kolikrát tato dobrá vize ztrácí kvůli nadbytečné administrativě svůj efekt. Co nás neziskové organizace nejvíce trápí, je nejisté financování. Jelikož dotace není nároková, každý rok očekáváme ve velké nejistotě, v jaké výši nám bude dotace na naše služby přidělena.

 

Kde naopak narážíte na ztížené podmínky či dokonce komplikace při realizaci pomoci kvůli novelám zákona?

Mrzí mě zrušení krizové jednotky na zařízení Domov pro matky s dětmi Hodonín, které jsme nemohli dál po novele zákona o sociálních službách z technických důvodů poskytovat.

 

Jaký zdroj prostředků má Oblastní charita Hodonín?

Dotace MPSV, Jihomoravského kraje, místních samospráv, příspěvky za služby, dary, sbírky.

 

Můžete říci, že vám firmy či jedinci pomáhají opakovaně. O kterých byste mohl hovořit s poděkováním za takovou podporu?

Velkou pomoc má charita Hodonín ve svých farních charitách, které spolupořádají různé sbírkové akce, krátkodobě se postarají o své spoluobčany, pomáhají organizovat Tříkrálovou sbírku ve své vesnici a řeší okamžitou nouzi spoluobčanů, např. vybavení nábytkem nebo elektrospotřebiči, pomohou radou, dobrým slovem…

Mezi firmami, které nám opakovaně pomáhají, jsou Fosfa, a. s., Břeclav, TPK, s. r. o., Hodonín. Vážíme si všech, kteří charitě i jiným neziskovkám byť jednou jakkoli pomohli.

 

S pomocí lidem v různých situacích přichází jistě také pocity smutku, mnohdy zmaru, když jde o opakující se problémy jedinců s drogovou problematikou a alkoholismem. Lepší se to, nebo naopak?

Jako ředitel se s těmito případy přímo nesetkávám, tato otázka by patřila pracovníkům kontaktního centra. Mimo práci ředitele jsem i humanitární pracovník, proto odpovím příběhem z vlastní zkušenosti.

V Rumunsku jsem byl nakontaktován na maminku čtyř dětí, která byla téměř nevidomá. Operace by jí podle lékařů zrak navrátila. Podařilo se nám v jedné specializované nemocnici zajistit pro tuto maminku operaci očí. Když jsme pro ni přijeli, abychom ji odvezli do ČR na tuto operaci, ve smluvený čas a místo, nepřišla. Přišel tam její příbuzný, který ji měl doprovázet a s velkou lítostí se omluvil, že jeho příbuzná nikam nepojede, neboť by rodina přišla o příspěvek, který dostává od státu právě na kompenzaci jejího zrakového postižení.

 

Kde podle vás tkví příčina takových problémů?

Naši dědové říkali: „Zahálka je matka neřesti.“ Děti vyrůstají v neúplných rodinách bez jasných rodičovských vzorců chování a mnohdy bez zájmu rodiče či partnera anebo dokonce partnerů. Rodiče jakoby nemají zájem své dítě posílat do zájmových kroužků, kde by získaly společensky uznávané návyky. Z tohoto důvodu mladé generaci zůstává hodně času, který zkouší využívat podle svého, a bohužel je to systém „zkouška-omyl“, protože si nemají o různých situacích ani s kým popovídat, získat radu nebo názor rodičů.

 

Jižní Morava se potýká s omezenými pracovními příležitostmi i platovým ohodnocením. Jak se to dotýká vaší charitativní činnosti?

Ruku v ruce jde bezdomovectví a kriminalita. Vytváří se tak půda pro drogovou problematiku, půjčky, tím se lidé dostávají do svízelných životních situací, stávají se klienty různých sociálních zařízení.

 

Jak funguje v rámci charity péče o seniory?

Péče o seniory je velký balík služeb, kterým se charita věnuje od prvopočátku. První byla spuštěna charitní ošetřovatelská služba. Pak následovaly další – charitní pečovatelské služby, domovy pro seniory, centrum denních služeb.

 

O kolik seniorů se Oblastní charita Hodonín v průměru ročně stará?

Přesně to čítá 1115 seniorů.

 

Jak se podařilo průběžně řešit různá zařízení pro činnost charity?

Jednotlivá střediska pomoci vznikala z nových situací, které po roce 1990 v naší zemi vznikaly. Bylo potřeba reagovat na zvyšující se poptávku služeb pro seniory, řešit nový fenomén bezdomovectví, pomoc cizincům a migrantům na našem území – střediska pomoci a poradny zaměřující se na tyto klienty. Na základě trhu s návykovými látkami vznikaly střediska pomoci – kontaktní centrum, centrum prevence závislostí. A tak můžeme pokračovat až po současnost, kdy je v začátcích domácí hospicová péče.

 

Jak zásadně vám pomáhá město Hodonín?

S městem Hodonín máme dlouholetou spolupráci, jedná se o finanční dotační systém, o nájem vhodných budov pro naše služby.

 

Jaké zkušenosti máte s benefičními koncerty a podobnými projekty?

Benefiční koncerty jsme si dělali „z vlastních zdrojů“. Zahráli zaměstnanci a jejich přátelé. Výtěžek z těchto koncertů byl tak malý, že obtížně pokryl náklady. Při oslovení interpretů zvučných jmen mi bylo vysvětleno, že jejich produkci platí sponzor, kterého si má charita sehnat, a charitě zůstává výtěžek ze vstupného. Protože mám na tuto věc jasný názor, benefiční koncert v takovém stylu organizovat nemíním.

 

Jak se vám daří nejlépe vypnout po tak vyčerpávající práci?

Mám období, kdy vyhledávám klid. Přijdu z práce a relaxuji, někdy spánkem. Pak jsou to samozřejmě koníčky, vinohrad, výroba vína, sad. Duchovní relaxace a přijetí tradic a krojů od mých rodičů jako to, co nás spojuje s minulými generacemi a vytváří šanci předávat toto bohatství generaci mladší.

 

Co patří podle vás k těm opravdovým krásám Jihomoravského kraje?

Každý kraj má své kulturně historické skvosty. Výjimečnost Slovácka oproti jiným regionům tvoří různorodost krojových oblastí a uchovávání folklorních tradic, které jsou stále živé a nezávislé na organizaci folklorních souborů.

 

Jak vy sám vnímáte místní folklór?

Vnímám ho velice citlivě s úctou k hodnotám, které jsme dostali od generací minulých. Cítím zde úzké spojení s duchovní sférou, kde je folklor spjat s duchovním životem jednotlivých obcí. Kroj je oblékán nejen při kulturních akcích, jako jsou hody a krojový ples, ale i při duchovních slavnostech, poutích, pohřbech a někdy ještě i při svatbě.

 

Co nejlepšího si vzpomínáte, že vás naučili vaši rodiče?

Pocházím ze zemědělské rodiny, a tak mi byla od malička vštěpována láska k přírodě, úcta k lidem, kteří ji obdělávají, radost z dobré úrody ve vinohradě nebo v sadě. Pevnou důvěru v Boha. Nejraději vzpomínám na chvíle prožité ve vinohradě s mým otcem, kde jsme si řekli i věci, které se běžně za stolem neříkají. A právě on mně vštěpoval takovou životní ideu, říkával: „Každý člověk by měl mít takový cíl, aby učinil v ten den druhého člověka aspoň na chviličku šťastným.“ Přátelským pohovorem, úsměvem, obdarováním a podobně.

 

V čem jim jako rodič sám dodatečně dáváte za pravdu?

Čím starší rodič jsem, tím víc si vzpomínám na své rodiče a tím víc jim dávám za pravdu. Dokázali si vážit všeho, co jsme doma vypěstovali, vyprodukovali. Říkávali: „Čeho je hodně, tím nejvíce šetřit.“

 

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Michaela Lejsková

Foto: archiv Oblastní charity Hodonín

Vytvořeno ve spolupráci s Oblastní charitou Hodonín www.hodonin.charita.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře