Mgr. Radka Koutová – manažerka zapsaného spolku HESTIA

18.09.2015 10:01 | Eva Procházková

Hestia je jméno antické bohyně rodinného krbu a mezilidských vztahů. Stejně se jmenuje i společnost, která vznikla v roce 1993 nejprve jako nadace, poté se změnila v občanské sdružení a od roku 2014 existuje jako spolek. Radka Koutová a její spolupracovníci podporují, propagují a rozvíjejí dobrovolnictví v mnoha oblastech a znovu se snaží dát mu ten správný obsah, který se v době komunismu trochu vytratil – totiž dobrovolně a nezištně pomáhat potřebným. Radčina pozice v HESTIA je koordinátorka mentoringových programů a vedoucí sociální pracovnice. Dobrovolníci se v HESTIA věnují především dětem. Dětem, které nutně potřebují pomoci.

 

Proč jste si vybrala právě organizaci HESTIA?

Vystudovala jsem sociální práci a dlouho jsem pracovala jako kurátorka dětí a mládeže na sociálním odboru městské části v Praze. Je to práce sice velmi zajímavá, ale náročná a obtížná, mnohdy s velmi problematickými výsledky, které člověka deprimují. Proto jsem se rozhodla po mateřské dovolené zkusit něco jiného. A zrovna v té době hledali v HESTIA koordinátorku mentoringového programu Pět P. Přihlásila jsem se a byla jsem přijata.

 

Dovedla jste si představit, co vás čeká?

HESTIA a dobrovolnictví jsem znala už z dob studií, a přestože jsem se tenkrát do jejich programu nezapojila, nadchl mě a oslovil. Do programu Pět P jsem i jako kurátorka posílala děti, které podpůrný vztah potřebovaly. Na své mateřské jsem vymýšlela dobrovolnický program – zde v HESTIA jsem ho mohla zrealizovat. Jmenuje se 3G-Tři generace, a podařilo se mi ho v roce 2011 rozjet podle nápadu, který jsem doma připravovala.

 

Co znamená zkratka Pět P a jak program funguje?

Program Pět P je stěžejním, největším projektem organizace HESTIA. Pět P znamená Pomoc, Přátelství, Podpora, Péče a Prevence. Je to preventivní program pro děti, které mají z různých důvodů potíže navázat kamarádský vztah se svými vrstevníky. Bývají to děti hyperaktivní nebo naopak úzkostné, děti zdravotně či sociálně znevýhodněné, ve věku 6–15 let. Každé z nich u nás najde dobrovolníka, dospělého kamaráda, se kterým se jednou týdně setkává, společně plánují volnočasové aktivity, které je oba baví. Ty jsou prostředkem k neformálnímu učení a podpoře dítěte, dobrovolník je mu vzorem.

 

A program 3G-Tři generace?

Ten je vlastně takovou modifikací, kdy dobrovolník není kamarád, ale spíš takový náhradní dědeček či babička. Dobrovolníci jsou starší padesáti let, tedy lidé s jistými životními zkušenostmi, které mohou dětem předávat, mohou si s nimi vypravovat, vyslechnout, co je trápí, věnovat se jim, dát jim to, co jim třeba v rodině chybí.

 

Měla jste s podobnou prací nějaké zkušenosti?

Formálně ne, ale když tak o tom přemýšlím, v mládí, u nás na vesnici, jsem byla velmi často starší kamarádkou dětem z naší ulice – přicházely za mnou, společně jsme si hráli, povídali si, svěřovaly se mi, učili jsme se… Myslím, že starší kamarád by byl bezvadný pro všechny děti, ale na to nejsou kapacity. Jsme sociální služba, proto se u nás objevují jen ty nejpotřebnější. Mnohdy je k nám posílají pracovnice oddělení sociálně právní ochrany, psychologové, psychiatři. Na naší práci je nejkrásnější, že se děti postupně učí komunikačním a sociálním dovednostem a výsledky jsou velmi rychle vidět. Máme pozitivní zpětné vazby přímo od dětí, ze škol, z rodin, z dětských ordinací.

 

Je to původní, český nápad?

Kdepak. Pochází z USA, pod názvem Big Brothers, Big Sisters funguje již více než sto let. Z USA se rozšířil do mnoha zemí světa. U nás se o jeho rozšíření zasloužili zejména zakladatelé HESTIA, PhDr. Jiří Tošner a PhDr. Olga Sozanská, původně psychologové rodinné poradny. Program se úspěšně rozvíjí nejen v HESTIA v Praze, ale dnes již téměř ve dvaceti městech celé republiky. Snažíme se ho šířit dál, pomáháme se zakládáním, metodickým vedením, školením dobrovolníků.

 

Mohli jste využít při realizaci programu své nápady, nebo důsledně dodržujete zahraniční metodiky?

Program a jeho evaluaci jsme pro naše účely upravili, na rozdíl od USA je naším základním pravidlem pohovor dobrovolníka s psychologem. Nejen že si potřebujeme ověřit, zda jde o vyrovnaného, zdravého člověka, který bude pro dítě přínosem, ale zjišťujeme jeho osobnostní nastavení, dovednosti, schopnosti, zájmy. Tvorba dvojice dobrovolník-dítě je skrytá mravenčí práce, ale velmi důležitá. Přicházejí k nám děti s náročnými životními příběhy a problémy v mnoha oblastech, proto musíme vybrat dítěti „správného“ dobrovolníka podle jeho potřeb. Zároveň je nezbytné, aby si rozuměli, aby si „padli do noty“ a našli společnou řeč.

 

Setkání s dobrovolníky pořádáte také?

Ta jsou naprosto samozřejmá a velmi důležitá. Pravidelně 1x měsíčně se se všemi dobrovolníky setkáváme, mapujeme situaci daných dvojic a hodnotíme, jak se vyvíjí. Dobrovolníkům jsme neustále k dispozici, mohou se na nás obrátit o radu prakticky kdykoliv. Vzhledem k tomu, že před tím, než jim svěřujeme konkrétní dítě, musejí projít náročným školením, kde jim velmi realisticky vykreslujeme, jaké problémy je mohou potkat a jak je řešit, většinou ve své práci nebývají ničím zaskočeni. Někdy je pro ně těžké „rozhýbat“ pasivní dítě, nebo „uklidnit“ dítě hyperaktivní, někteří dobrovolníci hůře vstřebávají těžké příběhy dětí, asi nejvíc komplikací nastává při nastavení či udržení hranic, nebo při komunikaci s některými rodiči.

 

Podařilo se vám zachránit nějaké dítě „za pět minut dvanáct“?

Máme tu několik dětí, které se pokoušely o sebevraždu právě proto, že je nikdo nemá rád. Kamarád, kterého tu získaly „samy pro sebe“ jim pomohl zvednout se, získat sebevědomí, naučit se komunikovat s okolím. Nenabízíme ale krizovou intervenci, k tomu jsou jiní. U nás totiž trvá jistou dobu, než posoudíme všechna kritéria, než najdeme a sestavíme vhodné dvojice tak, aby jejich vztah fungoval, a plnil účel, který má plnit, někdy je to doba i několika měsíců. Program Pět P zabral i u dětí, nad kterými už sociální pracovníci či sami rodiče „lámali hůl“ a chtěli pro ně ústavní výchovu v psychiatrickém zařízení.

 

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Každý je úplně jiný. Nevěnuji se jen koordinaci mentoringových programů, jsem i vedoucí sociální pracovnicí a od roku 2014 také manažerkou HESTIA. Proto dva dny v týdnu pobývám v našem centru v Praze Na Poříčí, kde se věnuji manažerské práci, tvorbě grantových žádostí, průběžným zprávám, poradám a vedení kolegů v tomto středisku. Tři dny v týdnu pracuji v prostorách naší klubovny a kanceláře mentoringových programů na Smíchově s dětmi, jejich zákonnými zástupci a dobrovolníky, nebo probíráme s kolegy složité případy jejich práce a hledáme pro děti nejvhodnější řešení.

 

Potřebovala jste pro svou práci něco dostudovávat, nebo vás škola do praxe dostatečně připravila?

Mám pocit, že ze školy jsem úplně dobře vybavena nebyla, nicméně doklad o jejím ukončení byl na mé profesní cestě důležitým prvním krokem. Obrovské zkušenosti jsem získala při své kurátorské práci a dodnes z nich čerpám. S pomocí odborné literatury a akreditovaných kurzů se průběžně dovzdělávám v oblasti práce se znevýhodněnými dětmi, práce s rodinami a samozřejmě se snažím naučit se důležitým manažerským dovednostem.

 

Neziskové organizace všeobecně se potýkají s nedostatkem finančních prostředků. Jak jste na tom vy? Máte vše, co byste potřebovali?

To samozřejmě nemáme, ale nedostatek peněz je bolestí většiny neziskových organizací. Podporují nás orgány státní správy a pražské městské části za předpokladu, že si jistý díl financí zabezpečíme sami. Snažíme se hledat sponzory, což je velmi náročné, a děláme to bohužel na úkor práce s dětmi. Mnozí sponzoři přispějí jen jednorázově, mnoho dárců má zájem o přímou pomoc dětem, takže nemáme ani tolik problém s vybavením kluboven, zajištěním tábora, pomůcek. Horší už je to s provozními náklady – mzdy, nájmy, to se hradí velmi těžko. HESTIA má dvanáct zaměstnanců, z toho mnozí pracují na částečný úvazek. Dobrovolnictví se mnohonásobně vyplatí, ale ani dobrovolnictví není úplně zadarmo, bez odborné práce koordinátorů, sociálních pracovníků a psychologů by programy nemohly fungovat. HESTIA se snaží o rozvoj formálního dobrovolnictví, kde je potřebný výběr, školení, vzdělávání.

 

Jak obtížné je najít dobrovolníky?

V prvních letech, kdy se projekt rozjížděl, to jistě obtížné bylo, dnes už je aktivně nevyhledáváme. Hlásí se nám sami, ročně tak stovka. Všechny zájemce nebereme, pečlivě si vybíráme. Někteří si to po prvním pohovoru sami rozmyslí, opravdu to není legrace. Naší diagnostikou jich projde tak čtyřicet a několik málo přes dvacet z nich se po proškolení stává dobrovolníkem programu Pět P a my k nim přiřazujeme vhodné dítě. Dětí, které by potřebovaly staršího kamaráda, je víc, ale nemůžeme překročit naši kapacitu, bylo by to na úkor kvality. Ročně máme šedesát dvojic v programu Pět P a deset v programu 3G-Tři generace. Více jich zatím bohužel nezvládneme. Dvojice se spolu setkávají nejméně deset měsíců na jedno odpoledne v týdnu, potom se rozhoduje, zda a jak se budou vídat dál. Ideální je, když se formální vztah ve vhodné chvíli převede do neformální roviny a dobrovolník zůstane dítěti kamarádem, oporou a podporou i nadále.

 

Oceňujete nějak úspěšné dobrovolníky?

Nejen ty naše. HESTIA uděluje od roku 2001 cenu Křesadlo pro nejlepší dobrovolníky z různých pražských organizací a zároveň podporuje organizace, které se rozhodnou vyhlásit tuto cenu i v jiných českých městech.

foto: archiv HESTIA

Můžete všechny vaše aktivity vyjmenovat?

O některých jsme už mluvili, ale je jich samozřejmě daleko více. Každoročně pořádáme letní tábor pro znevýhodněné děti, provozujeme další mentoringové programy – skupinový program KOMPAS, program Ty a já pro děti z náhradní rodinné péče a na základě poptávky vyvíjíme další. Neziskové organizace napříč Českou republikou učíme, jak pracovat s dobrovolníky prostřednictvím individuálních konzultací či kurzů a supervizí, zprostředkováváme jim pojištění dobrovolníků. Dobrovolníky propojujeme s potřebnými prostřednictvím našeho portálu dobrovolnik.cz a databáze dobrovolnických příležitostí. Dobrovolníky oceňujeme a motivujeme cenou Křesadlo. Rozvíjíme a organizujeme programy firemního a expertního dobrovolnictví. Snažíme se do České republiky přinášet příklady dobré praxe v oblasti dobrovolnictví ze zahraničí, spolupracujeme s organizacemi z několika evropských zemí.

 

Co vám dělá ve vaší práci největší radost?

Pozitivní výsledky dětí, jejich viditelný rozvoj, to, jak jim setkávání se staršími kamarády prospívá. Na nich vidíme, že naše cesta je správná. Někdy stačí jen málo, i když je život sesypán jak domeček z karet…

Stačí jen málo… Ani chvíli neposedí, u ničeho nevydrží, nikoho neposlechne a ani jeho nikdo neposlouchá. Najednou do vás strčí, protože lepší možnost, jak si říct o pozornost, ho nenapadá. A tak není divu, že každému „leze na nervy“. To si nedovedete představit, jaká to doma musí být ponorka! A přitom stačí málo. Stačí jedno odpoledne v týdnu, kdy si díky dobrovolníkovi Pět P celá rodina „odfrkne“ a načerpá nové síly a synek si zatím beztrestně zaskotačí, užije si bezmezné pozornosti a důvěry. Je tu někdo, kdo ho má rád, kdo dokáže vidět jeho klady a upřímně ho pochválit, neodsuzuje jeho chování a současně mu dává kladný vzor.

Jako domeček z karet…Tak nějak se najednou sesypal celý její svět. Rodiče se jí rozvádějí. Nechápe, co se to vůbec děje a proč. Může za to snad ona? Přepadají ji pocity viny. Ze spánku ji budí děsivé sny. Školní výsledky prudce klesají. Myslí na to, že by snad raději nechtěla dál žít. Komu se svěřit, kdo jí pomůže!? Dobrovolnici Pět P se může svěřit a ví, že ji nezatratí ani nezklame a že spolu vymyslí činnost, při které přijde na jiné myšlenky.

Já osobně mám velkou radost a nádherný pocit z našich dobrovolníků. Často slýcháme stesky na mladou generaci, na to, kam se ten svět řítí. Každodenně se potkávám s úžasnými mladými lidmi, kteří jsou plní elánu, odvádějí skvělou práci zcela zadarmo a považují to za samozřejmost. Vidím na vlastní oči, že to s mladou generací vůbec není tak špatné. Věřím, že pokud se člověk v dětství naučí, že vzájemná pomoc je něco lidského a přirozeného, je dobrá šance, že jako dospělý se bude aktivně zapojovat do dění ve společnosti.

Děkuji za rozhovor.

 

Text: Eva Procházková

Nezisková organizace HESTIA: www.hest.cz

Bankovní spojení: 2700310906/2010 (FIO Banka).

Foto: HESTIA

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře