Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc. FCMA – předsedkyně spolku Buněčná terapie

Prof. MUDr. Eva Syková, DrSc., lékařka, vědkyně a politička, je ředitelkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR od roku 2001 a mezinárodně uznávanou odbornicí v oboru neurověd a buněčné terapie. Tento obor se zabývá výzkumem mozkových onemocnění, se kterými si medicína zatím nedokáže poradit. Dnešní věda postupuje rychle vpřed, není však dost rychlá pro ty, kteří jsou v akutním ohrožení života a potřebují okamžitou pomoc. Léčba pomocí kmenových buněk je poměrně nová a zdaleka ne prozkoumaná. Pro mnohé pacienty však zůstává poslední nadějí. Přes slibné výsledky je cesta k jejímu běžnému zavedení do praxe ještě dlouhá. Probíhají klinické studie, do kterých může být zahrnuto jen omezené množství nemocných. Léčba těchto onemocnění je nákladná a výsledky nejsou vždy zaručené. Profesorka Syková založila skupinu, která se zabývá výzkumem kmenových buněk a své výsledky se snaží přenést do praxe.

foto: Robert Vano

V roce 2003 byl na podporu projektu Buněčná terapie založen stejnojmenný zájmový spolek, jehož předsedkyní jste se stala. Co vás k tomu motivovalo?

V té době jsme měli jen velmi malé možnosti získat grantové prostředky, které by umožňovaly klinické studie. Neměli jsme ani firmu, která by mohla něco takového sama zaplatit, takže jsme finanční prostředky hledali velmi těžko. Pacienti si toho byli vědomi a na výzkum nebo z vděčnosti nám chtěli přispět. To lze udělat jediným způsobem, formou nadace. Proto jsme založili spolek Buněčná terapie, kam je možné dary na výzkum poukazovat. Přestože jsme nikdy neměli podobné zkušenosti, ukázalo se, že je to velmi dobrá myšlenka.

Je to tedy tak, že máte vize, ale nemáte dostatek finančních prostředků?

Ano, je to tak. Nejsme žádná velká farmaceutická firma, která by vyvinula lék a ze zisků financovala další výzkum. Jsme vědci, ne podnikatelé. Jsme závislí na grantech a darech, je složité peníze shánět. Z veřejných zdrojů nejsme schopni financovat výrobu a ani nesmíme buňky, které jsou vlastně léky, lidem podávat.

Nebylo by tedy jednodušší předat výsledky vašich výzkumů státu?

Neexistuje žádný státní podnik na buněčnou terapii. Bylo třeba založit firmu na rozmnožování kmenových buněk, super čisté prostory, ve kterých se buňky mohou připravit. Ústav si v ní nechal skoro 50 %, zbytek má investor, který může vyvíjet komerční aktivity a vyrábět. To bylo i základní podmínkou pro získání grantu na výstavbu čistých prostor z prostředků EU. Je to velmi složité, ale my si ani nemůžeme všechny výsledky naší vědecké práce patentovat. Nedají se například patentovat vlastní buňky pacienta. Zatím naše firma Bioinova nenabízí žádný produkt k prodeji ani k hrazení pojišťovnám – ta fáze může nastat teprve tehdy, až proběhnou všechny klinické zkoušky, což je nesmírně drahé a trvá to velmi dlouho.

foto: Robert Vano

Vy sama se zabýváte výzkumem kmenových buněk už více než dvacet let, víte tedy nejlépe, kde peníze chybí, k čemu mohou dary pomoci…

Tzv. „velké peníze“ není možné prostřednictvím nadace získat, ty přicházejí z EU nebo od investora. „Malé peníze“, získané právě formou darů do našeho spolku, slouží k přípravě více buněk pro pacienty, kteří nejsou zahrnuti do klinické studie. Máme jich obrovské seznamy, vyhovět můžeme jen malému počtu z nich. Jsou to smrtelně nemocní lidé, kteří by chtěli terapii vyzkoušet, přestože jim nemůžeme slíbit, že jim pomůže a nemohou být pro pokročilost onemocnění zařazeni do klinické studie. Jsou ochotni podstoupit cokoliv a my jim nechceme brát naději.

Jak se naplňují vaše původní představy, které jste do založení spolku vkládali?

Když je někdo ochoten přispět, jsme velmi rádi. Snažíme se oslovovat i různé firmy, ale je pravda, že fungujeme tak trochu amatérsky. Jsme vědci a naším hlavním zaměstnáním není vést spolek. Nemáme čas organizovat společenské či kulturní akce, které by nám mohly získat více prostředků. Chtěli bychom se více zviditelnit, potřebovali bychom větší propagaci, nějakou pomoc. Ne pro sebe, naší vědecké práci stačí stávající grantové prostředky, ale pro lidi, kteří se na nás obracejí a které je tak těžké odmítnout. Pro představu, výroba jedné dávky kmenových buněk stojí 150 000 Kč.

Mohou si pacienti léčbu zaplatit sami?

To se nesmí, my nemůžeme buňky prodávat. Mohou ale na podporu své léčby sehnat sponzora nebo zorganizovat veřejnou sbírku, což je samozřejmě daleko obtížnější. Mohou také sami přispět darem na výzkum, ne na svou léčbu. Na pacienty, které můžeme zařadit do regulérních klinických studií, peníze samozřejmě jsou, jenže je tolik dalších… A i ti vybraní dostanou dávku kmenových buněk jen jednou, a oni by ji potřebovali opakovaně, což už ale v klinické studii zahrnuto není.

Kdy se poprvé objevila možnost využívání kmenových buněk k léčbě?

Jedna z prvních a velmi úspěšných terapií pomocí kmenových buněk je transplantace kostní dřeně u pacientů s leukémií. Zatímco dříve většinou umírali, v posledních deseti letech, kdy se podařilo tuto metodu rozšířit, se až 80 % pacientů může vyléčit. Transplantuje se přímo kostní dřeň, která obsahuje potřebné kmenové buňky, ale největším problémem je najít vhodného dárce. Vznikl mezinárodní registr dárců, který zvyšuje šanci na vyhledání toho nejvhodnějšího.

A jak je to u ostatních onemocnění?

Další je ve vývoji, podle mě to budou do budoucna metody stejně úspěšné. Je to ale otázka delšího času, výzkumů, klinických studií. Buňky se musí rozmnožovat, je to daleko složitější. Jsem ale přesvědčena o tom, že se pomocí buněčné terapie bude léčit řada nemocí, bude možné nahrazovat i většinu orgánů, samozřejmě kromě mozku. Poranění mozku a míchy, degenerativní onemocnění mozku a míchy, jako je Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, roztroušená skleróza či ALS – Amyotrofická laterální skleróza, jsou nemoci, u nichž zatím nevíme, proč vznikají, neumíme jim zabránit ani je vyléčit. Určitě to časem půjde, ale pro nemocné je třeba udělat něco hned. Z klinických studií ale víme, že léčba kmenovými buňkami může pacientům alespoň částečně ulevit a prodloužit jim život a také, že jim v žádném případě nemůže uškodit. Nejnadějnější jsou zatím zkoušky u léčby šlach a kostí, artrózy, u náhrad tkání po nádorech, u léčby diabetu či diabetické nohy, kdy asi polovině pacientů zachrání nohu, která nemusí být amputována.

Výzkum kmenových buněk na určitou dobu zbrzdily etické problémy, které bylo třeba brát v úvahu…

První kmenové buňky byly izolovány již před padesáti lety z lidských embryí a potracených jedinců, což vyvolávalo zejména z náboženských důvodů různé protesty. To už ale není na pořadu dne, dnes se kmenové buňky získávají od samotného pacienta např. z kostní dřeně, izolují se, rozmnožují a vracejí se pacientovi zpět.

Jak vlastně kmenové buňky léčí?

Velmi zjednodušeně – mohou mít dva efekty, podle toho, o jaké kmenové buňky se jedná. Některé jsou tzv. záchranáři, tyto buňky již nyní využíváme u neurologických onemocnění. V těle pacienta začnou produkovat růstové faktory a pomáhají tím regeneraci. Efektem těch druhých je nahradit to, co chybí. Tyto buňky jsou schopny přeměnit se ve funkční buňky poškozeného orgánu – kostí, šlach, mozku a míchy.

foto: Robert Vano

Proč jste si vybrala pro své vědecké výzkumy právě mozek?

Před nástupem na vysokou školu jsem pracovala v neurovědní laboratoři, práce mě tam velmi zaujala a nasměrovala do budoucna. Mozek – to je něco úžasného, všechno, co víme, děláme a cítíme je řízeno naším mozkem. Je to území absolutně neprobádané, je to jako vesmír, stále máme nekonečné množství otázek o tom, jak vlastně funguje. Mozek to je sídlo naší duše.

Zapojujete se do některých mezinárodních projektů? Spolupracujete se zahraničními vědci?

Mezinárodní spolupráce ve výzkumu je dnes samozřejmostí. Věda nezná hranice, i když v minulém období bylo velmi obtížné cestovat a svobodně si dopisovat, ale přesto jsme se i tenkrát snažili kontakt udržet. Dnes je všechno úplně jiné – s nástupem internetu se všechno dozvíme, všechno si najdeme, i když osobní setkávání je stále velmi důležité. Spojujeme síly k výzkumu, také pro EU je mezinárodní spolupráce prioritou, na kterou vynakládá velký finanční obnos prostřednictvím společných projektů a grantů. Spolupracujeme tedy především s vědci ze zemí EU, spolupracujeme i s Norskem prostřednictvím tzv. Norských fondů, s vědci z USA a s Japonskem. Já sama jsem pracovala rok v Austrálii a několikrát v Německu. Jsme zváni na mezinárodní konference, účastníme se mnoha různých projektů, což znamená, že se s námi počítá, že u nás máme vynikající vědce.

Není pro vás stresující být poslední šancí těžce nemocných lidí?

Je. Dennodenně volají, píší, posílají maily. Vyžádáme si vždy lékařské zprávy, které musíme s kolegy prostudovat. Některé z pacientů musíme bohužel rovnou odmítnout, pokud jejich typ nemoci není zařazen v našich klinických studiích. Nejsme nemocnice, jsme vědecký ústav. Ti, které můžeme do studií zařadit, začnou chodit na kliniku, se kterou spolupracujeme, a tam jsou sledováni. A potom jsou ti, kterým bychom mohli kmenové buňky podat, ale nemůžeme je přijmout do klinických studií z důvodu nedostatku finančních prostředků. Tady se potom snažíme pomoci alespoň částečnou úhradou z nadace, z prostředků vybraných naším spolkem. Koho zařadit řešíme s kolegy každý týden, když musíme někoho odmítnout, je to na tom celém to nejhorší.

Jak vás mohou lidé podpořit nebo vám pomoci? Kde se o vás dozvědí?

Všechny důležité informace o spolku Buněčná terapie jsou na našich webových stránkách http://www.bunecnaterapie.cz/, kde je možné dozvědět se, jak nám mohou lidé přispět, jsou tam i příběhy lidí, kteří se léčili či léčí pomocí buněčné terapie. Lidé nám mohou posílat drobné částky, za každou jsme vděčni. Mohou se snažit i oslovit či aktivizovat nějakou firmu. Nedávno nám poslala jedna pojišťovna dar na úhradu léčby pro dva pacienty. Nepracují pro nás žádné mediálně známé osobnosti, které by zájem veřejnosti přitáhly, jejich pomoc bychom také uvítali.

foto: Robert Vano

Kdy máte ze své práce největší radost?

Když můžeme díky spolku uspokojit pacienty, kteří nemohou být zařazeni do klinických studií. Píší mi dopisy plné naděje, i psychicky jim velmi pomáhá, že mohou ještě doufat. Často píší, že jim buněčná terapie pomohla. Během posledních tří let jsme mohli takto pomoci padesáti lidem, což je nádherné. Koncem loňského a začátkem letošního roku se podařilo s veřejné sbírky vybrat prostředky na úhradu léčby pro dva pacienty. Na naše konto přispěli jednotlivci i firmy částkou 3,5 miliónu korun, a to nám dává naději, že naše práce má smysl. Jako vědkyni mi samozřejmě velkou radost dělá každý výsledek klinických studií, který prokazuje, že efekt, v který jsme doufali, který jsme očekávali, se potvrdil.

Kromě své vlastní vědecké práce jste také senátorkou, 1. místopředsedkyní rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, jste také pedagožkou – jak to všechno zvládáte, jak relaxujete?

Zcela běžně pracuji dvanáct hodin denně, někdy i víc. Mám obrovskou výhodu v tom, že můj manžel je také vědec, a tak mou práci chápe. Různorodé aktivity, společenské akce – to všechno mě nabíjí, udržuje v pohodě. Dříve jsem hodně sportovala, na to už nemám čas. Mou velkou radostí a odpočinkem jsou i má setkání s vnoučaty, na ně se čas snažím najít vždycky.

foto: Robert Vano

Máte nějakou představu, jak by mohla léčba kmenovými buňkami vypadat třeba za sto let?

Jsou oblasti, kde už je takováto léčba na dosah, jsou i takové, kde se na jejich využití teprve přijde. Každopádně kombinace kmenových buněk, tkáňového inženýrství, personalizovaného přístupu k pacientům a dalších léčebných metod bude tvořit velmi důležitou součást medicíny. Populace stárne, lidé se dožívají čím dál vyššího věku, bude přibývat různých nemocí, regenerativní medicína se bude dostávat čím dál víc do popředí. Nejde jen o to, aby se pacienti dožívali vyššího věku, ale aby i ve stáří měli lepší kvalitu života. Zatím je léčba příliš drahá a lidé si musí rozmýšlet své priority, vzájemně si pomáhat prostřednictvím různých sbírek, ale třeba se opravdu brzy stane léčba kmenovými buňkami běžnou a dostupnou součástí lékařské péče.

Děkuji za rozhovor.

Text: Eva Procházková

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Institute of Experimental Medicine AS CR 
EU Centre of Excellence www.iem.cas.cz

Backstage: http://www.ibestof.cz/zajimavosti/backstage-4-2015.html

Korektura textu: Vladana Hallová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře