Diana Shatatová - floristka

20.03.2014 20:21 | Darina Blatská

Právě nastává jedno z nejkrásnějších období, které je nejvíce spojováno právě s květinami. Víte ale, jak se o ně starat, jakou květinu vybrat a jaké jsou letos největším hitem? Floristka Diana Shatatová miluje květiny tělem i duší, což se samozřejmě odráží na její tvorbě plné rostlinné krásy. Práce floristy není jen o flóře, ale také o umění vložit svou vizi do díla a umět jej prodat.

 

Co všechno zahrnuje práce floristy?

V prvé řadě je to nákup a pak následná péče o rostliny a rostlinný materiál. Jako floristka musím zvolit správné rostliny, vědět, jak je uchovávat čerstvé, a musím vědět, co s čím mohu kombinovat. Samozřejmostí je i komunikace se zákazníkem. Musím vědět přesně, co žádá a zdali je jeho přání možné. Pak už je na řadě kalkulace zakázky.

 

Co musí člověk umět a znát, aby mohl ovládat floristické řemeslo?

Je toho hodně, co musí florista znát a umět, ale především musí svoji práci dělat s chutí a zájmem, získávat nové zkušenosti, aby pak jeho dílo bylo pro potěšení jemu i zákazníkovi. Určitě musí znát rostliny a jejich vlastnosti. Bez toho se rozhodně neobejde. Pokud neumí správně uchovávat květiny, pak nemůže dosáhnout kýženého výsledku. Vazba kytic má svá pravidla, která se musí dodržovat, aby se kytice třeba nerozpadla, aby brzy neuvadla, anebo ve váze brzy neshnila. To je základ našeho řemesla. Pokud květinář nebo florista toto zvládne, pak už záleží jen na jeho fantazii a kreativitě.

 

Jaká je úroveň floristiky u nás?

Jsem přesvědčená, že velmi dobrá, že je na vysoké úrovni. Máme totiž spoustu šikovných lidí, kteří jsou pro vytváření krásných vazeb zapálení. I když u nás stále najdete obchody nebo ateliéry, kde se poněkud zastavil čas.

 

Jaké byly začátky vašeho podnikání?

Nijak jednoduché, vše jsem se učila za pochodu a dnes jsem za to ráda. Nejsem nikým a ničím ovlivněna a vše si dělám po svém, jak nejlépe dovedu. Jak se říká, chybami se člověk učí. A protože je o výsledky mé snahy zájem, myslím, že jsem se vydala správnou cestou.

 

S jakou vizí jste do toho šla? A splnila se vám?

Samozřejmě s vizí toho nejlepšího. Myslela jsem si, že stačí mít pěkný obchod, čerstvé a krásně uvázané kytice a je to. Zákazníci se pohrnou. Ale ono je také důležité, kde ten svůj vysněný obchod otevřete. Takže to vyšlo až na druhý pokus. A vidíte, dnes hledáme místo pro druhý. Jen už vím, že se nic nesmí uspěchat. Takže vybíráme obezřetně a s ohledem na dostupnost pro zákazníky.

 

Čím si myslíte, že se vaše květinářství od ostatních odlišuje?

Snad příjemnou atmosférou? Fakt, že prodáváte květiny, to ale dost usnadňuje. Zákazník se k nám přichází odreagovat a především potěšit. Opravdový důraz u nás klademe na kvalitu květin a osobní přístup ke každému zákazníkovi. Důležité je umět naslouchat. Každý den jsem osobně v obchodě a zákazníci se zastaví třeba jen tak, co máme nového a jak se nám daří. Když se zákazníkem hovoříte častěji, stane se takzvaným štamgastem. Pak už víte, jaké má rád barvy, kterým květinám dává přednost a jaký styl vazby mu nejvíce sedí. Když pak takový zákazník přijde, hned je vám jasné, co mu máte doporučit. Vytváří se mezi vámi vazba, která těší obě strany. Tak, jako máme svého zubaře, máme mít svého květináře.

 

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Vstanu v šest hodin, jedu pro čerstvé květiny, které si objednávám přímo z Holandska. Pak navštívím velkoobchod, kde dokoupím další potřebný materiál. Každý den musíme vymýt vázy a zkontrolovat kvalitu květin. Připravit je na prodej. V devět hodin otvíráme a mělo by být vše připraveno včetně přípravy zakázek pro internetový obchod. Během poledne objednám květiny na následující den. Večer v sedm zavřeme a v půl osmé jsem doma.

 

Dá se být ve floristice ještě originální a kreativní? Neopakuje se tvorba třeba u konkurence?

Jsem toho názoru, že floristika může být originální a kreativní, pořád je kde brát nápady, stále se objevují nové odrůdy květin a různé doplňkové materiály. A sama příroda je pro mne nejlepší inspirací. Na konkurenci se nezlobím, pokud užijí můj nápad. Spíš mám radost, těší mne, že se mi něco opravdu povedlo. Jinak by se „neopičili“, ne?

 

Máte svůj styl, nebo nepohrdnete inspirací?

Myslím, že každý má mít svůj styl, a jsem přesvědčena, že také trocha inspirace neuškodí. Když dáte třem květinářům identický rostlinný materiál, stejně každý z nich uváže úplně jinou kytici. Čili držím se svého stylu, občas nakouknu ke kolegům, abych se inspirovala, ale nemám ráda kopírování. To by se nemělo dít.

 

Volíte raději jednoduchost, nebo kombinaci?

V podstatě mám raději jednoduchost, míchané kytice upřednostňuji tón v tónu. Nejraději mám kytice, ze kterých máte pocit, že jsou utržené na jedné louce, působí víc přirozeně a nejsou překombinované.

 

Pokud máte volnou ruku, co ráda tvoříte?

Nejraději tvořím květinová aranžmá nebo třeba vypichované věnce z řezaných květin, takové, které neděláme každý den, které si hned tak někdo neobjednává. A lidé, kteří jdou jen tak okolo našeho květinářství, si je koupí pro radost, protože je upoutaly. Sice je nepotřebují, ale přesto je chtějí mít, protože se jim zalíbily a chtějí je mít doma jen tak pro radost.

 

Co bývá nejnáročnější připravit?

Nejnáročnější je pro mne nachystání svatební kytice. Nemůžu přece zklamat nevěstu. Do poslední chvíle nevíte, jaké přijedou květiny, jestli včas nakvetou, nebo jestli nenakvetou moc rychle. Zkrátka chcete, aby bylo všechno perfektní a na sto procent. A oddechnete si, až když vidíte, že je nevěsta spokojená. Náročnější bývá také každá zakázka, kterou nedokážu vytvořit zcela sama.

 

Dávají vám zákazníci prostor, nebo chtějí detaily konzultovat? U jakých příležitostí?

Mám radost z toho, že jsem si u zákazníků získala důvěru, a moc si toho vážím. Většinou to funguje tak, že zákazník zavolá, sdělí nám příležitost, ke které kytici potřebuje, případně barevnost a finanční obnos, který chce do kytice investovat. Pak je to na mně. Nejvíc mne potěší, když nám napíše e-mail, že byl opětovně spokojen. To mi přináší asi radost úplně největší. Snad jediné kytice, které s námi zákazníci konzultují podrobněji, jsou ty svatební, případně dekorace na nějakou větší akci.

 

Je vaše kreativita nějak limitována rozpočtem zákazníka?

V zásadě ne. Pokud máme čas na návrh a současně dopředu víme, jakou má zákazník představu a kolik do ní hodlá investovat, tak jde vše jako po drátkách. V ten okamžik náš návrh představuje nejvhodnější řešení objednávky.

 

Květiny pro jaké společenské potřeby se objednávají?

U nás si zákazníci objednávají květiny k různým příležitostem, ale nejčastěji svatební a smuteční pugety. Jsem přesvědčená, že každou kytici, na které mi opravdu záleží, bych si měla objednat dopředu, aby na ni měl florista dostatek času. Není nic horšího než zákazník, který strašně pospíchá a myslí si, že uvážete nádhernou kytici za minutu.

 

Pro jakou největší událost jste vázala květiny?

Asi na jeden vánoční večírek, který byl v duchu pohádek Tisíce a jedné noci. Byla to zajímavá a velmi kreativní práce, kde naše květiny byly třešničkou na dortu. Finální výsledek byl nádherný. Bylo krásné vidět, že když se sejde více šikovných lidiček, tak ze studeného konferenčního sálu může vzniknout sultánův harém se vším všudy.

 

Lidé využívají i doručovacích služeb květinářství. Při jakých příležitostech?

U nás objednávají muži i ženy. Mladí i staří. Většinou jsou to květiny k narozeninám nebo jako poděkování. A věřte, že je to moc příjemné, dělat druhým radost. I když také rozvážíme smuteční kytice a věnce. Nejlepší den na rozvoz květin je v současné době samozřejmě svatý Valentýn. Zatím však rozvážíme voňavé objednávky pouze po Praze.

 

Kde naopak lidé nedávají květinám moc prostoru?

Především u sebe doma. Tak nějak se věnujeme zahradám, hrnkovým rostlinám, ale na rozdíl od zahraničí si ještě nedopřáváme kytici řezaných květin do vázy, třeba jen tak na víkend.

 

Jaké květiny bývají spíše nedoceněné?

Rozhodně karafiáty. Ale za to asi může doba minulá a jejich spojení s určitými svátky.

 

Jak byste obecně hodnotila, zda mají lidé u nás vkus?

Nerada bych hodnotila vkus českého národa. Já sama mám svůj osobitý styl, ale to neznamená, že to je to „nej“ pro všechny kolem. Snažím se dělat věci podle sebe a ti, co mají stejný vkus, zůstanou, další si najdou jiného, jim vyhovujícího květináře. Těžko můžeme tvrdit, že co se nelíbí nám, není vkusné pro další.

 

Jaká je podle vás česká „květinová gramotnost“?

Lidé se dnes o floristiku a květiny jako takové zajímají více a více, tím se samozřejmě zvyšuje i jejich znalost květin. Mám zákaznice a zákazníky, kteří dokážou pojmenovat všechny květiny, které si přejí do kytice nebo aranžmá použít. Mnoho zákaznic a zákazníků se zajímá a chce vědět, co jim do kytice vybírám za květiny, učí se jejich názvy. A příště když přijdou, už vědí, že chtějí třeba kytici z pryskyřníků a sasanek. Stále platí, že více se o květiny zajímají ženy. Občas mě pobaví muži, kteří absolutně netuší, jak vypadá třeba frézie, ale vědí, že ji jejich žena miluje, a tak si alespoň zapamatují název. To je ale dnes už víceméně výjimka.

 

Jak třeba radíte mužům, aby dobře vybrali květinu pro obdarovanou ženu?

Zkusíme se mužů zeptat, zda vědí, jakou květinu nebo barvu jejich žena miluje. Pokud neuspějeme, jdeme na to z druhé strany – zda jsou květiny, které vyloženě nemá ráda, nebo zda není na nějaké květiny alergická, případně jestli jí vadí nějaká vůně. Vždy se najde nějaké řešení. Většinu našich zákazníků známe a o to je to lehčí. Důležité je, aby s finální kyticí byl spokojený dárce a daroval ji s přesvědčením, že je to ta nejkrásnější kytice, kterou mohl vybrat.

 

Co si myslíte o květomluvě? Věříte v ni?

Květomluva je pro mne takový závan romantiky a tajemna. Něco, co se v dnešní době už nenosí. A možná je to i dobře. Vnímám to tak, že každou darovanou květinou chceme přece svým blízkým či přátelům sdělit, že je máme rádi a že nám na nich záleží. Proč se tedy trápit květomluvou? Protože pak bychom nemohli obdarovat nikoho například oranžovou lilií, která značí nenávist. Vlastně bychom měli všem dávat žlutý tulipán, ten značí slunce ve vašem úsměvu.

 

Víte, jaká barva květin bude hitem letošní sezóny?

Radiant orchid pantone 18-3224. Pro upřesnění, taková fialovorůžová barva.

 

Co byste poradila lidem, kteří by v tomto oboru chtěli začít?

Je to krásný obor, ale představuje tvrdou práci, která je především náročná na čas. Určitě to chce nejen obrovskou dávku nadšení, ale i vytrvalosti, když to zrovna nejde tak, jak si představujeme. Hlavně si držet svůj osobitý styl a dělat svoji práci poctivě. Chvíli to trvá, ale vaši zákaznici si vás najdou – mne už si našli.

 

Děkuji za rozhovor.  

 

Text: Darina Blatská

Foto: archiv Diany Shatatové

Oficiální stránky květinářství PAPAVERA www.papavera.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Partneři

Komentáře