Jiří Chládek - majitel zahradnického centra Zahradnictví Chládek

19.03.2013 08:27 | Kateřina Poulová

 

 

 

 

„Pokud vidíme kvalitní výrobky tady v Čechách, snažíme se je brát, protože je to obchodně správné, slušné a velmi často výhodné.“ Jiří Chládek

 

 

 

 

Vybudovat firmu, která by obstála i navzdory silné konkurenci, není vůbec jednoduché. Přesto se najdou takoví lidé, kterým se to povedlo, a ještě k tomu si zachovali opravdovou lásku k oboru. Jedním takovým je Jiří Chládek.

 

Zahradnická tradice vaší rodiny sahá až do 19. století. Byla právě touha navázat na rodinnou tradici tím důvodem, proč jste se rozhodl podnikat v tomto oboru?

My jsme pokračovali v rodinném oboru poté, co se naskytla možnost podnikat. Byla obrovská výhoda, že jsme měli na co navázat. Vlastnili jsme pozemek, na kterém nic, co můžete vidět teď, nestálo, ale protože jsme k tomu byli odmalička vedeni a zahradnictví bylo vždy naší srdeční záležitostí, bylo rozhodnutí začít budovat jasné. Já jsem dokonce bez velkého váhání odešel z velmi lukrativního místa zahradníka na japonské ambasádě.  

 

Máte nějaké speciální vzdělání v této oblasti?

Osm členů naší rodiny má Střední zahradnickou školu v Mělníku, která je na tom odborně nejlépe v České republice a nezadá si ani s Vysokou školou zahradnickou. V tomto směru je naše rodina zřejmě český unikát.

 

Zahradnictví jste zakládal v roce 1992 na opětovně získaném pozemku po vašem pradědovi. Co všechno jste museli na tomto místě vybudovat, než bylo možné poprvé otevřít?

Ze začátku se jednalo o hektar a půl pozemku, který byl úplně prázdný, protože jsme nebyli ochotnípodle restitučního zákona odkoupit movitý majetek. Mezi ten patřily například růže na poli v naprosto nepoužitelném stavu. Díky tomu jsme převzali čistý pozemek, na jehož jedné straně jsme bydleli a stále bydlíme v domě po pradědečkovi. Vše bylo nutné vybudovat úplně od základů.

 

Věděl jste sám, co všechno by mělo zahradnické centrum obsahovat, nebo jste se musel s někým radit?

Jezdili jsme se do ciziny dívat, jak to dělají ostatní. Zjišťovali jsme, jaké jsou naše možnosti, a zkoumali jsme obchodní šance vůbec. Nakonec jsme se rozhodli, že se do toho vážně pustíme. Když praděda začal s podnikáním, bylo zde zahradnictví mezi dvěma vesnicemi. Dnes je tu firma zapojená do zástavby Prahy, co nevidět sem povede i metro… Vše se změnilo od základů.

 

Bylo nutné zpočátku nějak speciálně lákat zákazníky, nebo si vás takříkajíc našli sami?

Začali jsme ve skleníku, který měl 320 metrů čtverečních a který už dnes nestojí – na jeho místě je parkoviště. Asi šest let jsme na něm vůbec neměli napsané jméno firmy, takže jsme de facto porušovali živnostenský zákon, ale dělali jsme, co jsme zvládali. Nejlepší reklamou je vykonávat práci dobře a lidé si to mezi sebou řeknou. Vždy jsme o reklamních plochách sice přemýšleli, ale pak přišla sezóna a my se dostali do takového spěchu, že jsme to prostě nezvládli. A i na základě toho se nám potvrdilo, že doporučení je nejlepší reklama a pobídka pro to, aby se sem lidé přišli podívat.

 

V čem myslíte, že se zahradnická centra změnila od doby, kdy jste začínal?

Zejména ve velikosti prostor, v kterých se prodej realizuje. Když jsme začínali, tak nebyly supermarkety, pak se postupně začaly stavět. Samozřejmě, že jsme z prvního, který byl postaven v naší blízkosti, měli strach, ale díky tomu, že se snažíme mít trochu jiný, avšak stále kvalitní sortiment a poskytovat zákazníkům dostatek informací, jsme to zvládli. V loňském roce jsme například organizovali víkend s bylinkami či den růží. Snažíme se dělat různé akce, aby to nebylo jen o samotném prodeji.

Organizujete i slevové akce?

Nákup u nás není o slevách, ale o kvalitním sortimentu, který si lidé koupí, a my jim na základě toho můžeme přinést ještě lepší produkty. Zákazník sice na slevu slyší, ale připravuje sám sebe o kvalitnější nabídku, servis i prostředí. Snažíme se prodej udělat atraktivním a zábavným, aby si to lidé užívali a díky tomu k nám přišli.

 

Na počátku nového tisíciletí jste se rozhodli pro masivní přestavbu, díky které jste se dostali na úroveň velkých evropských zahradnických center, co bylo impulsem pro tuto rekonstrukci?

Zkrátka to, že dosavadní velikost nestačila a museli jsme prostory i modernizovat. Chtěli jsme pro lidi vytvořit odpočinkový areál. Aby něco hezkého viděli, něco se dozvěděli, mohli se najíst... V současné době se firma rozkládá na zhruba 2,5 hektarech a i do budoucna se bude dále rozšiřovat.

V roce 2009 jste tedy v zahradnickém centru otevřeli i restauraci. Myslíte, že to mělo zásadní vliv na příliv zákazníků?

Byla to zase nová služba pro naše hosty. Myslím, že kolega, který ji má na starosti, dovede skvěle vařit a zákazník se tu může najíst a odpočinout si. Spokojenost zákazníka je náš cíl.

 

Vnímáte zahradnická centra velkých řetězců jako konkurenci, nebo jsou vám inspirací?

Řetězce mají svůj pilíř prodeje obvykle v něčem jiném a květiny používají jako reklamní trik. Když neprodáte sekačku během měsíce, celkem nic se nestane, ale růže vám odkvete. Je potřeba zvolit trochu jiný přístup, specifické vztahy s dodavateli – českými i zahraničními. Není to jednoduché a vyžaduje to dostatek iniciativy a vymýšlení, aby byla znát ruka toho, kdo o to má zájem a řídí to.

 

Je nutné, aby vaši zaměstnanci měli nějaké speciální zahradnické vzdělání?

Částečně ano, podle toho, co mají na starosti. Ti, kteří jsou v přímém kontaktu se zákazníkem, to vzdělání mají. Organizujeme i svá vlastní školení pro zaměstnance, při kterých si pravidelně rozšiřují a aktualizují své znalosti

 

Preferujete rostliny od tuzemských, nebo zahraničních dodavatelů?

Preferujeme české dodavatele, nejen u rostlin, ale i u ostatního sortimentu nabízeného v zahradnickém centru. Máme také svou školku v jižních Čechách s dvaceti hektary jehličnanů, která pražskou prodejnu zásobuje. Ale samozřejmě nakupujeme i v Holandsku a jinde. Od loňského roku máme nového kolegu, který nakupuje pokojové rostliny na burze, čímž jsme se dostali k samému jádru nabízených produktů. I když nakonec já sám pokládám holandské burzovní hodiny už za trochu překonané. Více se navazují kontakty přímo s pěstiteli, kteří nám dají mnohem více informací o rostlinách, a my tak nakonec získáme pro zákazníky i lepší cenu.

 

V jakém smyslu vnímáte vlastní školku jako prospěšnou?

Tady, v místě, kde teď sedíme (pozn. redakce: terasa restaurace), také bývala školka, ale jak jsme se postupně rozrůstali, museli jsme ji vystěhovat. Pěstování je každopádně základ a je to pěkné, relaxační a baví nás to. Dělal jsem to vždy, ve všech předchozích zaměstnáních, a chtěl jsem u toho zůstat.

 

Jakým způsobem vlastně získáváte dodavatele ze zahraničí?

Jsou to osobní kontakty. Když jsem dělal na již zmíněné japonské ambasádě, naučil jsem se anglicky. Dnes už to moji synové umějí standardně, protože byli na praxi v zahraničních centrech – jeden v Irsku, jeden v Americe. V naší době to ale byla mnohem větší výhoda. Tenkrát mi to hrozně pomohlo. Umět se domluvit je základ. Máme pevné, dlouhodobě vybudované kontakty po celém světě. Pokud ale vidíme kvalitní výrobky tady v Čechách, snažíme se je brát, protože je to obchodně správné, slušné a velmi často výhodné.

 

Je třeba síť dodavatelů stále rozšiřovat, nebo pracujete již s nějakou stálou skupinou?

Máme víceméně stálou síť, asi třicet smluvních dodavatelů.

 

Květiny i bytové doplňky podléhají módním trendům, kde čerpáte inspiraci, abyste udrželi krok s dobou?

Na to jsou výstavy, které určují barevné i tvarové designy. Je to celý vybudovaný systém v Holandsku a Německu, který určuje trendy. Navštěvujeme i podobné akce daleko v Asii. Svět obchodu nemá prakticky žádné hranice.

 

V jakém předstihu jsou vám trendy pro nadcházející sezónu známy?

Nám jako obchodníkům minimálně rok dopředu. Ale v sušených květinách se připravují až s čtyřletým předstihem. Než se sortiment vybere, vypěstuje, sklidí, rozdistribuuje pěstitelům a připraví do obchodní sféry, tak to zkrátka nějaký čas zabere.

 

Myslíte, že se i samotná zahradnická centra musí měnit podle nějakých trendů?

Určitě, díváme se kolem sebe, vymýšlíme a spoustu věcí pak necháváme dělat na zakázku. Je nezbytné ukazovat lidem nové, zajímavé věci.

 

Jak vlastně vypadá péče o rostliny uskladněné v zahradnickém centru?

Jako o každé jiné rostliny. Musí se zalévat, v době, kdy není takový obrat, tak hnojit, chránit před mrazem, aranžovat, psát cedulky, návody, dělat reklamní akce…

 

Co se děje s hrnkovými květinami, které si nikdo nekoupí a ony „přerostou“?

Vyhodí se. A to je v tomto oboru právě to nejtěžší, ten obchodní um odhadnout, co a jak se nejlépe prodá.

 

Jak zareagujete, když k vám někdo přijde s tím, že mu rostlina u vás koupená uhynula?

Když je to v nižších cenových hladinách, tak mu ji automaticky vyměníme, protože spokojený zákazník je pro nás nejdůležitější. Já jsem se ze začátku divil, když jsem tento trend viděl v Anglii, protože jsem si myslel, že kdybychom to zavedli, tak nás to zcela zruinuje, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. Lidé se na nás nesnaží vyzrát a my na ně také ne. Zrazený a naštvaný zákazník, to je špatné. Na druhou stranu, když nám někdo přijde vrátit stromek, který je jasně obsekaný sekačkou, nemůže se pak zlobit, že mu nevyhovíme.

 

V čem myslíte, že je rozdíl mezi vaším zahradnickým centrem a zahradnickými centry velkých řetězců?

Oni tomu sice říkají zahradnické centrum, ale zahradnické centrum to není. Je to prostě prodej a na hřebíky se zákazníci špatně chytají. My klademe důraz na hezké a příjemné prostředí, inspiraci a servis pro každého zákazníka.

Jste předsedou Sdružení zahradnických center. Z jakého důvodu jste toto sdružení založili?

Bylo to kvůli lepší spolupráci, která je hrozně potřebná, a také z důvodu vyměňování informací. Vzájemná pomoc, vzájemná diskuse. Zkrátka v jednotě je síla.

 

Je toto sdružení pro zahradnická centra prospěšné?

Je to určitě prospěšné. Teď už máme i člověka, který se o řízení stará, předtím jsem to většinou dělal já sám. Je to manažer, jehož pracovní náplní je zkvalitňování chodu celého sdružení, a je to znát.

 

Myslíte, že zájem lidí o květiny a zahradnictví vůbec má v České republice vzrůstající, nebo klesající tendenci?

Já myslím, že stoupá, lidé reagují na hezké věci a vždycky se rádi potěší. Jak říkám já: „Mercedes je také radost, ale stojí trochu víc.“ Když ale investujete pár korun do primulky nebo levandule, není to velká investice a radost máte také.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Kateřina Poulová

Foto: archiv Jiřího Chládka

Oficiální stránky zahradnictví: www.zahradnictvi-chladek.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře