Lenka Šourková - kadeřnice a vizážistka

19.06.2012 07:37 | Kateřina Poulová

 

 

 

 

„Pokud jsou s vámi lidé spokojeni, tak vás obvykle chtějí znovu a doporučí vás i svým známým.“ Lenka Šourková

 

 

Lenka Šourková sama říká, že vizážistů a kadeřníků je u nás opravdu hodně. I v této obrovské konkurenci se však dokázala prosadit a stát se ve svém oboru uznávanou. Splnila si tak sen, ale určitě nechce v tomto bodě skončit. Má další plány a rozhodně i velkou naději na to, že se jí je povede uskutečnit, protože je nejen nadaná, ale také se nebojí výzev a je obrovsky nadšená pro svou práci.

 

Z jakého důvodu jste se vůbec rozhodla vyučit kadeřnicí?

Byla to tak trochu náhoda, protože jsem vůbec nevěděla, co chci dělat. Nicméně když už jsem si musela nějakou cestu vybrat, rozhodla jsem se splnit si svůj dětský sen – stát se kadeřnicí. Hrávaly jsme si u babičky se sestrou a sestřenicí a měly rozdělené role – sestra byla prodavačka, sestřenice doktorka a já samozřejmě kadeřnice. Naučila jsem se sama na sobě zaplétaný cop, v osmé třídě už jsem poprvé ostříhala sestru a zkrátka mě bavilo hrát si s vlasy. V současné době jsem za tu volbu opravdu šťastná, protože jsem si vybrala profesi, která je doslova mým koníčkem.

 

Svého rozhodnutí jste tedy nikdy ani na chvilku nelitovala?

Vůbec, spíš naopak. Jsem hrozně ráda, že jsem si našla práci, která mě baví. Tím spíš, když vidím, že někteří lidé dlouho studují a nakonec dělají práci, která jim nic neříká, jen je živí a někdy ani to ne.

 

Myslíte, že pro vás bylo vyučení v oboru kadeřnice důležité, nebo že by to šlo i bez toho?

Myslím si, že je nutné mít dobře naučený základ. Jsou totiž určité postupy a pravidla, která se musejí dodržovat a nemění se. Například takové poctivé pokládané vlny, to vás na každém kurzu nenaučí. Já se je naučila ve škole a používám je dodnes a to nejen na přehlídkách, ale i na svatbách.

 

Jaké byly vaše kariérní začátky?

Já si myslím, že v mém životě hrály obrovskou roli náhoda a štěstí. Občas totiž pracuji i v modelingu a tam jsem se seznámila s mnoha kadeřníky a vizážisty. Jednoho dne mi známý z tohoto oboru nabídl, jestli bych s ním nechtěla dělat vlasy a od tohoto momentu se nakonec všechno odvíjelo. Lidé v branži byli s mou prací spokojení a další nabídky pak začaly přicházet samy. No a co se týče líčení, to mě vždy neuvěřitelně bavilo, měla jsem doma obrovskou paletu barev a různě jsem zkoušela a kombinovala. Ovšem nikdy jsem neabsolvovala žádný kurz. Ale při jednom focení jsem navrhla, že bych zkusila kromě vlasů udělat i make up a vyšlo to výborně. Nejdřív jsem líčila muže a až později i ženy.

 

 Nelákalo vás přihlásit se na nějaký kurz?

Jelikož občas pracuji jako modelka, tak jsem leccos okoukala. Vždycky jsem dávala pozor, když někdo líčil – ať už mě, nebo ostatní a to bylo pro mě kurzem. Z každé akce jsem si něco odnesla. Navíc jsem vždy ráda malovala, což je typickou zálibou většiny vizážistů.

 

Věnujete se i modelingu. V čem myslíte, že je to prospěšné pro vaši práci?

Určitě je dobré to, že znám tu profesi z obou stran. Když mě někdo líčí, tak už vím přesně co dělat, nebo nedělat. Navíc mám představu, čím lidem práci zlehčuji, nebo naopak komplikuji. Ale moc si užívám to, když mě někdo líčí. Mé profesi pak samozřejmě pomohly i kontakty, které jsem díky modelingu získala. Zajímavý je také fenomén, že ze spousty modelek se stávají vizážistky. Ale já mám navíc tu výhodu, že jsem modelka, vizážistka a vyučená kadeřnice v jednom. (smích)

 

Sháníte si zakázky sama, nebo vás už lidé konkrétně oslovují?

Myslím, že už to funguje hodně na doporučení. Pokud jsou s vámi lidé spokojeni, tak vás obvykle chtějí znovu a doporučí vás i svým známým. Jen je problém s tím, že když pak několikrát nemůžete, tak se na vás rychle zapomíná.

 

Co je podle vás základním předpokladem pro úspěch ve vaší profesi?

Asi štěstí a náhoda. Už se zase opakuji. (smích) Člověk musí být odvážný, kreativní a průbojný. Nebát se žádné výzvy. Když už člověk takovou šanci dostane, tak by měl obhájit svou práci. Snažit se být co nejlepší a neusínat na vavřínech.

 

Je vaše zaměstnání psychicky, časově a fyzicky náročné?

Ano, úplně všechno zmíněné a hodně.

 

Měla jste i vlastní studio. Co vás vedlo k tomu, abyste jej zřídila, a proč jste se ho nakonec vzdala?

Jen jsem si to vyzkoušela a utvrdila se v tom, že intuice, která říkala, že to pro mě nebude to pravé, byla správná. Já nejsem typ, který by měl chuť starat se o chod samotného studia a pracovat v kanceláři. Vadilo mi, že kvůli administrativním činnostem jsem musela omezit práci mimo salon. Potřebuji volnost, díky které jsem se třeba nedávno mohla sbalit a vyrazit na studijní kurz do Kanady.

 

A jak to tedy máte v současné době?

V salonu jsem stále, ale odpadla mi úřednická a organizační část. Mám pronajaté křeslo a kromě svojí práce vypomáhám se spoustou zajímavých akcí. Často se jedná i o charitativní projekty. Můžete se o nich dozvědět na www.5thavenue.cz

 

Dá se podle vás v dnešní době prací kadeřníka a vizážisty dobře uživit?

U kadeřnické práce je to lepší, protože když jste dobří, najdete si klienty, kteří se k vám pravidelně vracejí. U vizážistické práce je to jiné. Je to tím, že na malou republiku je čím dál tím více vizážistů. V obou oborech ale čím dál tím více lidí dává přednost nízké ceně před kvalitou.

 

Jak se z běžné kadeřnice a vizážistky stane kadeřnice a vizážistka známých osobností?

Zřejmě to mám napsané v osudu. Já jsem se nikdy nikam nehrnula, ale i když se budu znovu opakovat, opět to bylo o štěstí a náhodě. Dostala jsem šanci ukázat svou práci a snažila jsem se ji nepromarnit a ukázat co umím. Většina focení v České republice není jen o modelkách, ale zejména o celebritách. Pokud jsou spokojeni s vaší prací, tak můžete navázat a dál spolupracovat. Je ovšem důležité, abyste si sedli i jako lidé a vzniklo mezi vámi nějaké pouto. Aby fungovaly vzájemné sympatie.

 

Vzpomenete si, kdy poprvé jste líčila nebo česala někoho známého? Měla jste trému?

Tak trému, tu mám neustále. I když jsou to lidé, se kterými pracuji velmi často. A první spolupráce se známými osobnostmi? Ta byla při focení propagačního plakátu pro film Post coitum a pak následovalo focení se Simonou Krainovou. Poté jsem začala dělat asistentku jedné z našich nejlepších vizážistek Kateřině Kosové.

 

A jak jste se dostala na místo asistentky vizážistky?

Odvíjelo se to všechno od vlasů. Když jsem na jedné akci dělala účesy, tak jsem se s Kateřinou Kosovou seznámila a padly jsme si do oka. Moje práce se jí líbila, a tak si mě přivzala ke spolupráci a ta vlastně trvá dodnes.

 

Co pro vás práce vizážistky a kadeřnice znamená?

Tahle práce mi umožňuje tvořit, což mě strašně baví. A navíc tyto obory jsou relativně odlišné, takže já vlastně od jednoho utíkám ke druhému. Kdybych dělala jednu věc příliš dlouho, tak mě to přestane bavit. A když už si dostatečně užiji obou těchto prací, tak si najdu něco nového, třeba malování triček. Zkrátka nějakou novou tvůrčí činnost.

 

Musíte se ve své práci ještě nějak dále vzdělávat?

Neustále, v podstatě denně. Protože stále se mění trendy a také každému člověku sedí úplně něco jiného. S každým člověkem se učím něco nového.

 

Zmínila jste módní trendy, nakolik se jimi necháváte ovlivnit?

Záleží na tom, o jaký typ práce se jedná. Pokud dělám vlasy na běžné nošení, tak se spíš snažím přiblížit člověku. Ale samozřejmě mě trendy ovlivňují, ráda zkouším nové věci. Ale že bych podle módních trendů pracovala zcela, tak to určitě ne. Spíše se jimi inspiruji.

 

Může mít vizážista či kadeřník nějaký osobitý rukopis?

Každý má nějak danou vlastní ruku, takže když vidím nějaké líčení v časopisu, tak obvykle vím, kdo ho dělal. Co se týče vlasů, tam je to vidět snad ještě víc. Ale zase na druhou stranu to pozná zřejmě jen odborník.

 

Kolik času věnujete vy sama péči o svůj vzhled?

Pokud se upravuji na běžný den, tak moc ne. Ale když pak jdu na nějakou akci a dám si práci, tak alespoň mohu víc překvapit. (smích)

 

Kdo vlastně stříhá Lenku Šourkovou?

Většinou jsou to kolegyně a obvykle pokaždé jiná. Ale občas se stříhám i barvím sama.

 

Existují podle vás nějaké základní kroky, pokud se žena potřebuje rychle upravit?

Potřebujete mít u sebe rozjasňovač, řasenku, černou tužku na oči a rtěnku, se kterou můžete nalíčit tváře i pusu. To podle mě stačí. Rozjasňovačem zakryjete kruhy pod očima a takzvanou T zónu. Černou tužku můžete i nemusíte použít. Řasenka je jasná a načervenalou rtěnkou můžete udělat pusu i tvářičky.

 

Na co by žena při péči o svou vizáž vůbec neměla zapomínat?

Kromě čištění pleti a vhodného krému by ženy neměly zapomínat na dobře vytvarované obočí, protože to vlastně dělá výraz obličeje.

 

Myslíte, že to, jak se člověk upravený, vypovídá o jeho povaze?

Já si myslím, že se tím spíš lidé zakrývají. Zakrývají svou skutečnou osobnost.

 

Umí se podle vás české ženy upravovat?

Podle mě se české ženy ještě trochu bojí. Když se kouknete na cizinky, tak ty chodí upravené neustále. My máme možná až příliš ledabylou úpravu.

 

V jakém smyslu vnímáte krásu člověka?

Jako vnitřní krásu. Podle mě je na každém nejhezčí to, co vychází zevnitř. Z člověka musí něco vyzařovat.

 

Přicházejí k vám často lidé s konkrétní představou?

Spíš se mi stává, že ke mně přicházejí lidé, kteří nemají chuť něco pro sebe vymýšlet a čekají, že s nějakým návrhem a alternativou přijdu já. Někdy přijdou lidé jen s tím, že chtějí změnu. A pro mě změna znamená razantní změna. Takže odcházejí v šoku, ale nakonec jsou nadšení.

Pokud k vám přijde klient a vám se jeho představa nelíbí, jak to řešíte?

Pokud přijde někdo s představou, o které vím, že opravdu není dobrá, snažím se to řešit kompromisem. Nejprve navrhnu něco jiného, a když vidím, že to příliš neprochází, tak se snažím najít cestu, která povede k oboustranné spokojenosti. Ale je pravda, že párkrát, když jsem viděla, že to tomu člověku opravdu nesedne, tak jsem to prostě neudělala. Často se mi ovšem stává, že když zákaznice přijmou můj návrh, tak nakonec jsou nadšené, píší a volají, že jsem měla pravdu, a že jsou moc spokojené.

 

Stává se také někdy, že se vám při kadeřnické práci něco opravdu nepovede? Jak to poté řešíte?

Ono povede a nepovede je poměrně sporné. Vy můžete být s něčím spokojení, ale zákazníkovi se to prostě nelíbí. Ale když už to opravdu nedopadne dobře, tak ten člověk už zpátky nepřijde a to je špatně, protože my tu práci děláme právě proto, aby se lidé vraceli. Každopádně když bych viděla, že se mi něco vážně nepovedlo, tak bych to přiznala a snažila se to opravit nebo nějak vynahradit. Ale zatím se mi to naštěstí takhle naplno nestalo.

 

Podle čeho vybíráte kosmetické přípravky, které používáte?

Je to o zkušenosti. Pokud narazím na něco, s čím jsem spokojená, tak to zkrátka používám.

 

A kde vůbec berete inspiraci pro svou práci?

Inspirují mě časopisy a filmy. A nejvíce ulice, důkladně se rozhlížím kolem sebe.

 

Připravujete se nějak na svou práci?

Pokud jdu na focení, tak se obvykle nijak dopředu nepřipravuji, vše odvíjím až podle vybraného oblečení a vůbec momentální situace.

 

Cítíte se být více kadeřnicí nebo vizážistkou?

Tak víc hodin trávím jako kadeřnice. Ale čím se víc cítím být? Ano, i v tomto případě jsem na prvním místě kadeřnice.

 

Co je pro vás kariérní úspěch?

Kariérní úspěch je pro mě to, když se sejdu při práci s lidmi, kteří jsou mi blízcí a sympatičtí, od kterých se mohu učit, nedochází mezi nimi k žádné falši a panuje pohodová atmosféra. Protože když jdu někam, kde si nejsem jistá tím, co si o mně lidé myslí, tak začnu zmatkovat. A oč víc se pak snažím, o to je to horší.

 

Chcete se ve své profesi nějak dále posouvat? Co je váš cíl?

Já už jsem svého cíle dosáhla. Pracuji s lidmi, se kterými mě to baví. Do budoucna ale plánuji zkusit tu samou práci v zahraničí.

 

A máte už nějaký konkrétní plán na zahraniční cestu?

Na podzim jsem začala studovat školu v Kanadě a ráda bych se tam vracela. Přivedla mě k tomu Lucka (Pozn. redakce: Lucie Vondráčková), za kterou sem tam odjela nejen kvůli práci, ale i kvůli intenzivnímu studiu anglického jazyka. Mám tu výhodu, že mám profesi, kterou mohu dělat kdekoli, ale naučit se jazyk je základem úspěchu.

 

Těšíte se nyní na nějakou akci, která pro vás bude svým způsobem výjimečná?

Momentálně se nejvíc těším na to, jak se poperu s výzvou pracovat v zahraničí.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Kateřina Poulová

Foto: Robert Vano www.robertvano.cz

Make up a vlasy: Lenka Šourková

Oblečení vlastní a (modrá košile): LERROS www.lerros.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Foceno v hotelu Achymist Grand Hotel and Spa, Praha www.alchymisthotel.com

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře