Šimon Vorel – farmář a jednatel Biofarmy Medito

18.02.2014 13:05 | Petra Kuncová

Trendem poslední doby je využívání dobrých lokálních surovin. Aby to ale bylo možné, je nutný dostatek kvalitních farmářů. Jedním z těch, u kterých máte jistotu, že se nespletete, je Šimon Vorel – majitel biofarmy, která se mimo jiné snaží o návrat k chovu původních druhů zvířat. Ovšem samozřejmě to není jen o farmaření samotném, ale také o lidech. Pan Vorel od sebe jednotlivé kusy zvířat rozezná a také je má pojmenovaná, což svědčí o tom, že se dokáže této profesi věnovat opravdu s láskou.

 

Co vás dovedlo k farmaření?
Je za tím celoživotní osobní i profesní zájem a také mě samozřejmě ovlivnilo studium, pro které jsem se rozhodl.

 

Kdy tedy přišlo to vůbec první uvědomění, že vás tato oblast zajímá?
To už je pěkně dlouho, bylo to v mých šesti letech.

 

Této oblasti jste se tedy věnoval i po studijní stránce­…
Ano, vystudoval jsem Střední zemědělskou školu v Brandýse nad Labem a myslím, že nějaké vzdělání v této oblasti by měl mít každý, kdo se tomu chce profesionálně věnovat. 

 

Podle čeho jste vybíral místo pro své statky?
Tam hrálo roli mnoho faktorů, ale to hlavní, na co jsem se zaměřoval, bylo, aby se nenacházely příliš daleko od Prahy, ideálně někde v oblasti úrodného Polabí. Ale samozřejmě jsem také hodně dával na svou vlastní intuici.

 

Jak vypadaly vaše začátky?
Začátky byly velmi náročné. Tedy ne, že by to nyní byla nějaká oddechovka, ale v té době jsem se vůbec nezastavil, a to ani o sobotách a nedělích. Když člověk o něco usiluje, musí do toho zkrátka dát energii.

 

Co bylo na počátku největší překážkou?
Tehdy tomu nebyla příliš nakloněná doba, špatně se sháněly jakékoli informace a prakticky neexistovala osvěta. Dalším náročným prvkem pak samozřejmě bylo shánění finančních prostředků.

 

Čím vším jste si prošel, abyste dosáhl současného stavu?
Toho byla spousta. Od práce stavebního dělníka, přes krmiče, zootechnika a takto bych mohl jmenovat ještě dlouho­…

 

Dá se říci, že jste nyní hotovi, nebo plánujete ještě nějaké změny a úpravy?
Hotovo určitě není. Na zemědělském statku nejsme nikdy hotovi. Vždy se dá něco zlepšovat, rozšiřovat nebo se třeba i realizovat v příbuzných oborech.

 

Na jaké ploše nyní fungujete?
V současné chvíli jsme na ploše 115 hektarů.

 

Kolik máte zaměstnanců? Je těžké sehnat lidi pro tuto oblast?
Nyní máme čtyři zaměstnance. O tuto práci má zájem mnoho lidí, v tom by problém nebyl. Horší je, že těch kvalitních, zodpovědných a opravdu pracovitých je skutečně málo.

 

Nepochyboval jste někdy o svém rozhodnutí realizovat se v této oblasti?
Někdy ano, tomu se člověk asi nevyhne, ale nezlomilo mě to. Naopak. Druhý den jsem se do práce pustil znovu a možná s ještě větší vervou.

 

Jaké předpoklady by měl mít člověk, který se chce věnovat farmaření?
Rozhodně houževnatost, velkou lásku k tomuto oboru a v neposlední řadě podporu rodiny. Bez toho by to nešlo.

 

Jak přesně je vaše farma zaměřená?
Zaměřujeme se především na živočišnou výrobu. Rostlinná výroba je pak krmivová základna, tedy až na malé výjimky.

 

Fungujete v takzvaném režimu genových rezerv. O co se jedná?
Genové rezervy, to je chov původních plemen hospodářských zvířat, která byla na našem území v minulosti. Jedná se vlastně o záchranu málo početných plemen, která v sobě nesou spoustu výjimečných genů zejména v oblasti pevného zdraví, kvalitní reprodukce a tak dále. V našem případě se jedná o českou červinku, přeštické prase, původní valašku, šumavku, kozu hnědou, kozu bílou, českou husu, slepici šumavanku, českou slepici a ještě mnoho dalších. Tahle otázka by sama o sobě vydala na celý článek.

 

V poslední době jsou přeštická prasata velmi populární. Co podle vás za jejich popularitou stojí?
Je to opravdu tak, přeštíci se stávají protipólem moderních hybridů, a to zejména v kvalitě tuku i šťavnatosti masa. Ale je to dáno, zejména v západní Evropě, i trendem a snahou o návrat k původním rustikálním plemenům.

 

A čím je výjimečná česká červinka?

Tak to je úplná rarita. V České republice máme asi sto kusů. Jsou to zvířata stoprocentně zdravá, perfektně se reprodukují a mají mimořádně kvalitní maso.

 

Proč jste se rozhodl realizovat v bio stylu?
Byla to touha po návratu ke stylu hospodaření našich předků, zároveň snaha o zachování biodiverzity a důraz na šetrnost k životnímu prostředí.

 

Fungujete v režimu ekologického zemědělství. Jaká pravidla tedy musíte dodržovat?
Je to velmi rozsáhlý soubor opatření. Například nepoužíváme průmyslová hnojiva nebo chemické postřiky na ochranu rostlin. V živočišné výrobě pak nesmíme používat jiná než ekologická krmiva.

 

Jaká zvířata jsou vám osobně nejbližší?
Mou celoživotní vášní jsou přežvýkavci, zejména skot a ovce, ale v dnešní době se to rozšiřuje už i na prasata, drůbež a králíky.

 

Stává se, že si k některému zvířeti vytvoříte citový vztah?
Ano, jistě, mám to tak po celou dobu svého hospodaření, tedy již více než deset let. Zvířata, která chovám, mají jména a mezi sebou je navíc dobře rozpoznám, každé je individualita.

 

Kolik času vám farma zabírá?
Je to tak padesát hodin týdně, a to po celý rok.

 

V kolik hodin ráno vstáváte?
Je to vždy dle potřeby, ale obvykle mezi pátou a sedmou hodinou.

 

Kde nejčastěji prodáváte své produkty?
To vše zařizuji přes své kvalitní obchodní partnery.

 

O jaké produkty je největší zájem?
Musím ke své velké radosti říct, že o všechny. Sotva stíháme naplnit poptávku.

 

A jaký produkt máte nejraději vy sám?
Jehněčí, hovězí, ale i uzené, protože to naše je nejlepší, co znám.

 

Proměňuje se nějak s časem i profese farmáře?
Jistě, sice proti jiným oborům pravděpodobně méně, ale farmář musí být v dnešní době čím dál tím více i obchodník.

 

Jak vás podporuje stát? Případně využíváte nějaké dotace?
Podle mě je ta podpora dost malá. Nicméně nějaké dotace máme na plochu, přežvýkavce a na genové zdroje.

 

Jak vypadá váš běžný den?
Podnikám ještě v úplně jiném oboru v Praze, takže je proměnlivé, ale na statku pracuji asi podobně jako spousta jiných sedláků.

 

Co vám farmaření dává?
Dává mi pocit, že dělám něco, co má hlubší smysl a význam, a že je to v případě, že to dělám poctivě, po čase vidět.

 

Dá se říci, že i něco bere?
Jednoznačně čas.

 

Na co jste ve své práci nejvíce pyšný?
Třeba na to, když mi kolegové sedláci pochválí naše krávy.

 

Jaký je vůbec v dnešní době vztah lidí k tomuto oboru?
V zemědělství je čím dál tím méně lidí, ale ty, kteří to stále ještě dělají, to čím dál tím víc baví. Dobře je to vidět třeba na mladých studentech, kteří se s vámi o svém oblíbeném oboru dokážou bavit dlouhé hodiny s obrovským zájmem.

 

A jaký je podle vás vztah Čechů ke kvalitním surovinám?
Podle mě se vztah Čechů ke kvalitním potravinám napříč sociálním spektrem výrazně zlepšuje.

 

Jak nahlížíte na stále populárnější farmářské trhy?
Farmářské trhy? Proč ne, ale chce to opravdovost a poctivost.

 

Dovedete si představit, že byste se věnoval něčemu jinému?
Nedovedu, tahle práce mě naplňuje.

 

Jak vidíte svou ideální budoucnost?
Na našem dobře fungujícím statku se svou rodinou.

 

Děkuji za rozhovor.

Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Vytvořeno ve spolupráci s OCG www.masodomu.cz

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře