Václav Zimmermann – polygraf, knihtiskař

11.03.2019 22:42 | redakce

Během celého dětství a dospívání bylo jeho velkým koníčkem lepení modelů plastových letadel, tanků a mašinek, i návrhy vlastních vystřihovánek z papíru. Po vyučení knihařem a knihtiskařem uplatnil tyto puntičkářské záliby i ve své profesi. Jeho vášní je nacházet nové možnosti pro aplikaci knihtisku, zlatotisku a ražby obecně, kterou zachovává v tradičním pojetí, a v jeho rukou zůstává opravdovým řemeslem, ruční prací. Jeho klientelu spojuje jedno: touha získat kvalitní a precizně zpracované výrobky z jeho dílny, které mají „duši“.

Jaký byl váš profesní start?

Po vyučení v době sametové revoluce bylo velmi těžké se prosadit. Jako mladý a nezkušený, bez peněz, jsem vůbec nepomýšlel na to, že bych se mohl někdy živit jako živnostník. Celá desetiletí bylo zažité jít ráno na šestou hodinu do kolbenky, ve tři odpoledne už stát na píchačkách, v půl čtvrté byl člověk doma. Následovaly běžné povinnosti, občas pivko s kamarády, večeře, chvilka televize a ráno vše znovu. Takto to fungovalo léta letoucí po generace, bohužel i já jsem to tak měl naučené od otce a dědy včetně toho, že to jinak už nebude.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Co bylo impulsem pro podnikání a s čím jste tehdy začínal?

Přibližně dva roky po vyučení jsem pochopil, že takto to do důchodu nevydržím, nicméně první náznaky podnikání jsem projevil již těsně po vyučení, kdy jsem jako knihař vyráběl kožené rezervační kartičky se zlatotiskem pro restaurace, k tomu jsem chodil po hospodách a prodával odřezky papíru na účtenky. Už jako učeň jsem si sázel ruční mosaznou sazbu na zlatotisk nebo klasickou literu a následně potiskoval, co šlo. Současně s ražbou přes fólii už byl jen krůček ke klasickému knihtisku s barvou (Johannes Gutenberg). Tato technika přenosu z raznice či litery (tisk z výšky) mě natolik uchvátila, že jsem u ní zůstal dodnes.

Kam vás to přivedlo poté?

Následně jsem cca deset let aplikoval ceninové tisky a současně zaučoval tiskaře v různých tiskárnách, včetně té státní, současně se zaměstnáním jsem dále rozvíjel své soukromé profesní aktivity. V polovině 90. let jsem měl šest sběren na knihtiskové a ražené vizitky přes fólii, novoročenky, svatební oznámení. Denně jsem po práci v tiskárně běhal po sběrnách, kde jsem měl nachystané objednávky. Zvládnout celou Prahu od Stodůlek až po Jižní město mi zabralo tři hodiny, následně jsem se musel postarat o výrobu raznic a dalších věcí souvisejících s výrobou.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Jaké podněty vás vedly k dalšímu rozvoji?

Jak už jsem se zmínil v úvodu, představa být v závěsu za někým nebyl můj šálek kávy. Poměrně dlouhá léta tu chyběly různé specializace, ale staré techniky tisku se v posledních letech vracejí a přes stále nové a sofistikované technologie zůstane ta má stále stará a ničím neovlivněná.

O jakých inovacích ve firmě můžete hovořit?

Myslím, že vše už mám, moje dílna má rozlohu jen 70 m², nechci se rozšiřovat a expandovat. Vlastním šest zlaticích lisů či strojů na knihtisk, vše si realizuji sám s manželkou, mám vše pod kontrolou, jako pomocníky pomalu začínám zapojovat i syna s dcerou, zatím úspěšně.

Jaká zlepšení byste uvítal po technické stránce?

Po technické stránce jsem se současným stavem spokojen, snad až bude chuť, rád bych si pořídil hodně starý knihtiskový lis.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Jakým způsobem probíhá komunikace s klientem, který neví, jak přesně chce svoji objednávku realizovat a potřebuje poradit?

Když u mě klient poptá klasickou zlatoražbu, slepotisk nebo reliéfní tisk, mívá občas trochu zmatek v popisu technik. Snažím se mu vysvětlit techniku tisku slovně, případně mu pošlu vzorky, ale nejlepší je, pozvat ho ke mně do dílny. Jakmile dorazí do mé dílny, napadne ho udělat ražbou dalších deset věcí. Hodně klientů zná ražbu jen povrchně, jen jako jednoduchý nápis ve zlatě, ale když u mě vidí potisk například na plastové karty, krabičku na doutníky ze dřeva, nebo luxusní vějíře z plátna v kombinaci s dřevem, zjistí, že možnosti jsou mnohem širší, než čekal, nebo se podiví, že je to také ražba.

foto: archiv Václava Zimmermanna

V jakých ohledech radíte nejčastěji? Kde klienti často tápou či nemají dostatek informací?

Asi nejvíce informací klienti žádají ohledně technologického postupu při výrobě zakázky. To se často děje, když mi z tiskárny přivezou zakázku, musí odpovídat formátově jak pro moji výrobu, tak zpět do tiskárny, kdy se navazuje na dokončující zpracování jako např. výseky, UV laky, lamina, personalizace, pokud tedy není stanoven jasný technologický proces před ražbou.

O jakých neobvyklých zakázkách byste se mohl zmínit?

V této práci narážíme na spousty úskalí, s klienty řeším často kombinace odlišných technologií v jedné tiskovině. Většinu zakázek realizovaných ražbou či knihtiskem zadávají klienti, kteří mají zájem o originální řešení tiskoviny s nádechem původních starých technik přenosu obrazu-tisku, v mém případě knihtisku. Každá zakázka se řeší individuálně. V poslední době často řeším kombinace tří lepených vrstev (triples) různých probarvených kartonů, přední strana se slepotiskem s pasováním na tisk a to samé na druhé straně. Vše se lepí jednotlivě, je to taková skládanka, výsledná gramáž je 700–1 000 gramů. Rubová strana slepotisku je schována v triplexu. Žádným tiskovým strojem mimo sítotisku tato gramáž neprojde, proto jednotlivé tiskové úkony probíhají po arších menší gramáže, poté následuje spasování, slepení, zalisování a nakonec řezání.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Platí, že nejdražší se rovná nejlepší?

Přestože aplikuji ražbu z větší části zlatou fólií, můj osobní názor je, že ne vše lesklé (zlaté) je krásné.

Jakou nejhezčí a nejhodnotnější tiskovinu jste vyrobili?

Aplikuji ražbu na spoustu tiskovin: certifikáty, dotisk ražby na akcie, vizitky, hlavičkové papíry s obálkami, novoročenky, svatební oznámení, komplimentky, dárkové krabičky nebo pozvánky na velké akce. Vážím si každé zakázky a z každé mám radost. Také často realizuji zakázky pro známé osobnosti z kultury nebo z politického života. Myslím, že nejvíce se vyřádím na vstupenkách na hudební akce, na ty používám vlastní rukou navržené mikroreliéfní ochranné prvky implementované přímo do raznice. Tento ochranný prvek se následně přenese do povrchu tiskoviny.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Jak se ve vašem oboru mění trendy? Které patří mezi aktuální a co se nemění nikdy, zůstává tzv. klasikou?

V současné době „frčí“ sendvičové vizitky, neboli vrstvené, s různými kombinacemi tisku jako slepotisk, reliéfní ražba s fólií a mikroreliéfní image, ochranná ražba. Dále to jsou vysoce gramážové luxusní kartony ze 100% bavlny v 600 gramech, nebo materiály typu Takeo Pachica WHITE 407 gr., to už si ale objednávají movitější klienti. Klasikou zůstávají probarvené kartony okolo 250–300 gramů, či dotisky ražby na výrobky pro firmy pohybující se v obalovém průmyslu apod.

Jak moc nutné je obměňovat technické vybavení?

Vzhledem k tomu, že vlastním strojní zařízení, která jsou technicky podobná strojům, které se používaly před desítkami let či na začátku 20 století, nic měnit nemusím, je to pouze o údržbě. A pokud se o ně budu starat, budou tu ještě za sto let.

Které služby poskytujete unikátně pouze vy, nebo jen jako jedni z mála?

Za ta léta, co jsem aplikoval různé bezpečnostní prvky, mě kromě holografických ochranných aplikací upoutala mikroreliéfní ražba. Jedná se o předem vytvořený povrch, který je po úpravě v grafickém programu implementován do povrchu raznice. Již po několik let jsem největším dodavatelem tohoto ochranného prvku pro různé firmy v Čechách a na Slovensku.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Co vás podnikání naučilo?

Myslím umět naslouchat klientovi a pokusit se co nejvíce vžít do jeho představ. U klientů nedělám rozdíl, jestli chce 100 nebo 10 000 vizitek, rád si popovídám v Praze u kávy s oběma úplně stejně.

foto: archiv Václava Zimmermanna

Co vám podnikání dalo a naopak vzalo?

Příští rok už budu třicet let v oboru, čtrnáct hodin denně, patnáct let jsem nebyl pořádně na dovolené. Musel jsem ubrat tempo, nepracovat po večerech a víkendech a věnovat se rodině. Zdraví je jen jedno.

V jakém směru vidíte ve vašem oboru rezervy na trhu?

Moderními stroji se tisk neustále posouvá dopředu, obecně řečeno, posouvá se úplně všechno. Do budoucna mám trochu strach, co bude dále, umělá inteligence mě trochu děsí, nicméně staré techniky tisku zůstanou, stroje také a já též. Moje práce bude vzácnější, jsem poslední generace, která to zažila.

Děkuji za rozhovor.

 

 

Text: Michaela Lejsková

Korektura textu: Vladana Hallová

Foto: Petr Hradský a archiv Václava Zimmermanna

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: Profesní magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře