Augustína Konvičková - trenérka fitness

23.03.2014 08:04 | Hana Robinson

Není mnoho těch, kteří na nás udělají opravdový dojem. Fitness trenérka a finalistka Miss Fitness Augustína Konvičková je rozhodně ženou s obrovským charismatem. Za více než dvacet let trenérské činnosti nasbírala mnoho cenných zkušeností. „Dnes má málokdo to pravé odhodlání, disciplínu a může si dovolit pravidelně cvičit,“ podotýká s lítostí. Pokud toužíte vytvarovat postavu, dostat se do kondice jak fyzické, tak i psychické či získat životní nadhled, je pro vás Augustína ten pravý člověk.

 

Mnoho let se věnujete fitness a životnímu stylu s ním spojenému. Co vás k tomu přivedlo?

Moje vlastní zkušenost. Bylo období, kdy jsem byla velmi nespokojená se svou postavou. Prošla jsem si všemožnými dietami, nejrůznějšími pokusy o běhání či aerobik, který v té době u nás začínal a vypadal mimochodem úplně jinak než dnes. To byla osmdesátá léta a já se jmenovala Šárka.

 

Změnila jste své jméno? Co vás k takovému rozhodnutí přimělo?

Ráda bych odpověděla, ale je to hlubší osobní záležitost, kterou bych si zatím nechala pro sebe a okruh mých nejbližších.

 

Vraťme se ale k fitness. Jaké byly vaše začátky?

Tenkrát pojem fitness u nás nebyl známý, existovala pouze kulturistika. Po roce 1989 se začaly objevovat první publikace s nádechem správné výživy, dělené stravy a posilování. Ale jak říkám, opravdu jen s nádechem. První jakýsi záchytný bod byly soutěže Miss Fitness, později Mistrovství Fitness, kterých jsem se také účastnila.

 

A stala jste se jejich finalistkou. Ovlivnila účast v této soutěži vaši trenérskou kariéru?

Určitě mi to přineslo mnoho zkušeností a poznatků. Taková soutěž je ale poměrně neobjektivní, protože každé tělo je jiné a nedá se jednotně hodnotit. Soutěže jsou ale důležité, pro publikum zábavné a pro spoustu lidí, kteří je sledují, motivující. A to je jen dobře. A ano, někteří klienti rádi slyší, že jsem byla součástí takových soutěží.

 

Jak vypadala fitness centra u nás v době, kdy jste fitness propadla?

Chodila jsem do úplně prvního fitness centra v Praze, Fitness Průhonice. To už vypadalo podobně jako ta dnešní, například jako tady u nás ve Fitness Kotva, kde trénuji. Před tím jsem posilování řešila tak, že jsem si zašla do některého z hotelů, které byly vybaveny obvykle pro zahraniční hosty běhacími pásy a párem strojů na posilování. Velice rychle se mi to všechno zalíbilo a udělala jsem si trenérský kurz. Od té doby se v tomto světě pohybuji.

 

Jaká zásadní věc, tedy kromě toho, že dnes máme „fitka“ na každém rohu, se od té doby podle vás změnila?

Mění se pochopitelně způsoby cvičení. Přicházejí nové pomůcky, už to nejsou pouze posilovací stroje, ale především různé balanční pomůcky, které do fitness pronikají z rehabilitační oblasti. Cvičí se například na TRX pásech, což je náročné cvičení, ale velmi efektivní, které navíc posiluje i vnitřní svaly. Právě na ty mnoho lidí zapomíná.

 

Dnes je oblíbený například pilates, dříve to byla kalanetika či aerobic. Téměř by se zdálo, že se každou chvíli objeví něco převratného a stoprocentně účinného. Jak je to podle vás doopravdy? Nejedná se spíše o dobrý obchodní záměr?

Nedá se říci, že by něco bylo vždy lepší. Je to zkrátka jen jiné. Základem všeho je změna a není tomu jinak ani v této oblasti. Je to ale také samozřejmě otázka obchodního ducha.

 

Poměrně oblíbené jsou právě skupinové lekce, převážně mezi ženami. Každý trenér lekci přizpůsobuje tak trochu sobě. Je možné takovou hromadnou lekcí, kdy se trenér nevěnuje pouze vám, tělu třeba i dlouhodobě uškodit?

Neřekla bych. To by muselo být opravdu moc špatné ze strany trenéra. Vyloženě uškodit si můžete především s těžkými váhami a to například u pilates samozřejmě nehrozí. Ovšem v posilovně s činkami je to možné. Zvláště muži by si na správné posilování měli dávat pozor.

 

Vy se ale věnujete individuálnímu tréninku s klientem. A trénujete také „známé tváře“. Je práce se slavnými lidmi v něčem jiná?

Práce se známými lidmi je jiná pouze v tom, že na sebe poutají více pozornosti. Mnohdy se stane, že cvičí chvíli pravidelně a poté se na dlouho odmlčí. Asi je to pracovním vytížením nebo uměleckou náturou. (smích) Momentálně trénuji spíše ženy.

 

Když vás osloví nový klient, co je to první, co mu řeknete?

Každý nový zájemce o změnu ve svém životě, protože o tu zde jde, si musí uvědomit, že všechno souvisí se vším. Nejde přijít a říci, „chci posílit zadek či břišní partie“ a na vše ostatní zapomenout. Takový přístup pramení pouze z nevědomosti. Snažím se klientovi vše vysvětlit. Pokud už se člověk rozhodne něco pro sebe udělat, musí si uvědomit, že se to nestane přes noc. Také je samozřejmě důležitá pravidelnost a správná strava.

 

Předpokládám, že většina dam si přeje vedle pevné postavy hlavně zmenšit konfekční velikost. Jak s klienty hubnete vy?

Pokud chceme zhubnout, je nutné se dostat do určité aerobní tepové frekvence po dobu minimálně třiceti minut. Tato frekvence je ale u každého jiná, záleží na věku a celkové fyzičce. Lze ji ale poměrně jednoduše změřit. Prvních deset minut aerobní zátěže odbouráváme okamžitou energii, tedy cukr v krvi a dále v zásobních orgánech. Poté tělo nemá kam sáhnout a začne si hledat další tukové zásoby a my začínáme spalovat již podkožní tuk. K dosažení uspokojivého výsledku je tohle nutné opakovat alespoň třikrát týdně a k tomu se správně stravovat.

 

Trh zaplavují nejrůznější přípravky na hubnutí. Jaký na ně máte názor? Doporučujete je svým klientům?

Jak už jsem zmínila, pokud chceme něco upravit, nemůžeme přemýšlet krátkodobě. Ti, kteří chtějí vydělávat, budou dělat vše proto, aby jejich zákazníci zhubli rychle a oni vydělali. Takto se to ale dělat nedá. Váha se obvykle rychle vrátí. Nám ženám se tuk ukládá od břicha a postupuje s usazováním se tělem nahoru a dolů. Při hubnutí to funguje naopak, tedy že nejdříve začínáme hubnout na těch nejvzdálenějších místech od břicha, například na rukou. Každý ale chce vidět výsledky hned „v pase“. Tento fakt je důležité vědět, protože opravdu není možné za pár týdnů zhubnout na všech partiích, i když nám to v reklamách budou donekonečna opakovat.

 

S jakými partiemi se na vás obracejí muži?

Obvykle chtějí zvětšit objem, což vyžaduje zvedat těžší váhy a jíst pravidelně. Jsou také muži, kteří chtějí zhubnout. Často se ale bohužel stává, že mi lidé řeknou, že nemají čas snídat či správně obědvat. S takovým přístupem se ovšem ani přes cvičení k žádnému výsledku nepřiblížíme.

 

Zmínila jste správné stravování. Jak ale má člověk vlastně vědět, co je pro něj dobré?

Vědět, jak se správně stravovat, je dnes téměř vědní obor. Pokud chceme dosáhnout spokojenosti, je potřeba ke cvičení změnit jídelníček. Nejde zhubnout pouze cvičením. Musíte nejen vědět, co jíst lépe, ale také kdy to jíst. Nejlepší řešení je si vše na sobě vyzkoušet.

 

Říká se, že nejdůležitější jídlo dne je snídaně. Z čeho by se taková zdravá snídaně měla skládat?

Po ránu bychom rozhodně neměli jíst bílkoviny, protože jsou těžké na trávení. Také vajíčka, uzeniny, sýry či maso jsou těžko stravitelné. Lidé ale často namítají, že po takové vydatné snídani necítí žádnou únavu či těžkost. Samozřejmě. Pokud jsou totiž zvyklí se takto stravovat, neznají rozdíl. Je dobré si to vše na sobě vyzkoušet, chvíli totiž potrvá, než na to člověk přijde.

Ráno tedy snídat nejlépe složité sacharidy, například ovesnou, pohankovou, rýžovou či kukuřičnou kaši nebo chléb s marmeládou a s máslem. Výživná je také rýže nasladko, s banánem či rozinkami či jiným ovocem nebo jen s třtinovým cukrem nebo javorovým sirupem.

 

Spousta z nás má ale představu, že pečivo je při dietě nepřípustné. Jak to tedy je? 

Já mám ale s pečivem ty nejlepší zkušenosti. Pečivo je totiž výborný příjem energie – složitých cukrů, které se postupně spalují, a zajišťují tak vyváženou hladinu cukrů v krvi. Nic si na něj ovšem nemažu a nepřidávám a jím výhradně celozrnné, čímž je to jednodušeji stravitelné a cítím se tak plná síly a nezatížená.

 

Měly by bio potraviny hrát prim v našem jídelníčku? Jsou opravdu tak „dobré a kvalitní“?

Dost možná jsou kvalitnější než běžné potraviny. Přesto ale nikdy nevíme, jak je to doopravdy. Běžné potraviny jsou často chemicky zpracované a to je samozřejmě špatné. Jsou původcem mnoha nemocí. Dokonce i ovoce a zelenina jsou chemicky pěstované, převáží se z různých koutů světa v kontejnerech, ve kterých navíc ještě cestou dozrávají pod umělým světlem, a stříkají to další chemikálií, aby to vydrželo čerstvé. A my tohle všechno jíme. Hrůza. Většina z nás se to ale ani nikdy nedozví, takové informace najdete pouze v nějakých drobných, pro širokou veřejnost nezajímavých odborných publikacích. Nejlepší je mít zahrádku a pěstovat si sám.

 

Zdá se, že k tomu svět směřuje. Pěstujete si zeleninu či ovoce nebo chováte doma slepice?

Zatím mám připravenou zahrádku s ovocnými stromy, a až to bude nutné, začnu toho pěstovat více. Chovat nic neplánuji, protože jsem vegetarián, skoro vegan. Nelíbí se mi, jak se ke zvířatům lidé chovají, čím je vykrmují a jaké další chemikálie a hormony na rychlý růst jim dávají. Energie z takových zvířat se dostává do našich těl a negativně nás ovlivňuje. To se projevuje na naší imunitě a také psychice. Máme poté sklony k úzkostem, smutku, strachu, agresi nebo apatii, a především ke stresu.

 

Máte nějaký trik na to, jak vyzrát nad přejídáním se a večerním mlsáním?

Jídlo uklidňuje, to je fakt. Jsou i jiné prostředky k uklidnění jako drogy či cigarety. Jídlo je ale nejméně riskantní a navíc nejvíce tolerovaný prostředek k dosažení spokojenosti. Přišla jsem na způsob, jak jíst a umět jídlo ovládat, aby neovládalo ono vás, aby ty chuťové smysly byly zkroceny. Ovšem ne násilím, ale přirozenou formou. Vlastně tak trochu přelstíte své tělo. Dlouhé pauzy mezi jídly totiž zcela narušují metabolismus. Pokud dlouho nejíme, metabolismus se zpomalí a tělo si začne více ukládat, protože neví, kdy zase dostane najíst. To je právě to tajemství. Pokud budete tělu dávat jíst pravidelně každé tři hodiny, metabolismus je rychlejší, tělo méně ukládá a vy nepřibíráte. A pokud jíte takto pravidelně během dne, večer se nedostavují žádné velké chutě. Takže si dáte jen malou večeři v podobě nějaké zeleniny a bílkovin. Navíc pokud máte velké pauzy mezi jídly, sníte nakonec mnohem více. Věřte mi, vše mám vyzkoušené. Nepravidelná strava či dokonce hladovění je nesmysl.

Důležitou součástí cvičení je také následná regenerace, jak fyzická, tak duševní. Jak by měla probíhat?

Regeneraci zahrnuji už v rámci tréninku, především ve formě protahování. To je velmi důležité. Další důležitou součástí regenerace je spánek. Není dobré ponocovat, raději vypnout počítač, dočíst poslední stránku a jít spát. A pokud možno, co nejvíce naspat do půlnoci! Do půlnoci je spánek velmi regenerující a nabíjející. Nejlépe vůbec večer nezapínat počítač, jinak je vše ztraceno. (smích) Plavání nám také pěkně uvolní svaly a napětí. Další regenerace, kterou velmi doporučuji, je příroda. Ve městech je velmi těžká energie a příliš mnoho stresu. Je potřeba si každý víkend alespoň na chvíli udělat čas na procházku v přírodě. Všimněte si, že po dni stráveném v přírodě se domů vracíte jako zcela jiný člověk. Ovšem nejlepší regenerací je vypnout mysl.

 

To se v dnešní době zdá jako nemožné. Umíte to?

Již léta se věnuji meditaci Vipassaná, pomocí níž jsem se začala učit „pozorovat“ svou mysl, myšlenky, pocity a emoce. Učím se „být teď“. To je ale povídání na dlouho, na další samostatnou kapitolu. Je to taková moje osobní cesta. Nový směr, který mi otevřel nový prostor poznávání sebe. Prostor, který mou mysl přesahuje.

 

Děkuji za rozhovor.

 

 

 

Text: Hana Robinson

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Korektura textu: Alžběta Strnadová

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz

Komentáře